pollstro

První filmová spolupráce Caryho Granta a Hitchcocka, a zároveň druhá spolupráce fantastické Joan Fontaine, která zde jenom potvrzuje své vynikající herecké schopnosti z Rebecca, a navazuje na podobný, psychologicky nátlakový příběh plaché ženy, jenž podlehla okouzlujícímu šarmu muže. Původně plánovaná studie vraždy očima případné obětí byla následně, kvůli nedotknutelné hrdinské osobnosti Caryho Granta, změněna a přepracována, i když by se dalo polemizovat o finálním rozkreslení, které zůstává, při divákovo akceptování příběhové hry, zcela otevřené. Hitchcock od samotného začátku hraje úchvatnou hru s divákem. Původně naivní, lehkovážná a usměvavá romance, která nechává diváka v naprostém klidu a pocitu bezpečí, se vzápětí mění na těžký, unikátní, jedinečný, napínavý a paranoidní mysteriózní thriller, ve kterém se pomalu a jistě odkrývá hrozící tajemné nebezpečí, kterému divák, společně s hlavní hrdinkou, nekontrolovatelně podléhá. V oblasti práce s napětím a jeho neustálým stupňováním, je film neuvěřitelně komplexní a bohatý. Využívá veškeré filmařské nástroje pro práci s napětím na absolutní maximum, a je skutečně radost sledovat, jak dokáže Hitchcock tyto veškeré prvky využívat tak intenzivně a tak dokonale bezchybně. Ať už je to jedinečná práce s nasvícením jednotlivých scén, které se dokonce v průběhu jednoho záběru mění, nebo skvělé kamerové záběry, rozestavění scén a v neposlední řadě neustále se měnící hudební motiv valčíku, který se přizpůsobuje dané atmosféře každé scény zvlášť. Hmatatelná a pohlcující práce s napětím, kterou dokázal Hitchcock povznést opět o další úroveň výše. "If you're going to kill someone, do it simply."

Jediná čistá screwballová komedie svého druhu v podání Hitchcocka, kterou natočil z laskavosti vůči hlavní herecké představitelce Lombardové. Filmařsky jednoduché, ale i přesto natočené s elegancí a dotykem mistrovské režie, která dělá z manželské komedie úctyhodnou zábavu se snadným stylem uvolněné atmosféry a velkým množstvím skvělých a trefných dialogů. Jednoznačně vyčnívající film z tvorby Hitchcocka, a svým způsobem ojedinělý tvůrčí případ, který by jsme u takhle obrovského režisérského jména opravdu nečekali. Obrovským záporem je fakt, že se Hitchcock striktně držel scénáře a svému tvůrčímu talentu nevyhradil absolutně žádný prostor.

Hitchcock se přestěhoval do USA, aby se poté aspoň filmově vrátil a natočil špionážně-válečný romantický thriller z předválečné Evropy, která vyčkává na vypuknutí války. Navíc z pohledu amerického reportéra, který se snaží odhalit nepřátelské špiony, kteří jsou zapojeni do fiktivního spiknutí celého kontinentu v předehře 2. světové války. Ačkoliv původně propagandistický film, nakonec se příběh drží pouze politického zpravodajství, ve snaze být z pohledu USA co nejvíce neutrální. Svým atraktivním prostředím, hrozícím nebezpečím války a celkově předválečnou atmosférou, se jedná o vzrušující špionážní film se skvělými postavami a příjemnými komickými vsuvkami jak v dialozích, tak i v herectví všech zúčastněných. Scéna v mlýně patří z mého pohledu mezi absolutní vrchol celého filmu a tehdejších filmařských dovedností Hitchcocka, který dávkuje napětí v předem promyšleném množství. Svými kamerovými pohyby následuje hlavní postavu, která nepozorovatelně proniká do nepřátelského prostředí, a diváka naprosto nádherným způsobem udržuje v neustálém napětí, strachu a očekávání. Stejně tak jako závěrečná silná scéna s letadlem, která dodnes patří po technické stránce za opravdu vynikající a nadčasovou. Nebýt zbytečného politikaření, přičemž příběh by se čistě soustředil na špionážní tématiku, dynamičnost a akci, jednalo by se o mnohem atraktivnější a filmovější podívanou. Především se ale jedná o skvělou podpora britského válečného úsilí v nelehké době. "Foreign correspondent! I could get more news out of Europe looking in a crystal ball."

První Hitchcockův americký projekt, který zároveň podléhal přísné smlouvě s producentem, která ho silně omezovala v tvůrčí svobodě, což se projevilo v přepisování mnoha scén. Navíc celý film byl natáčen v chronologickém pořadí, aby se zajistila větší kontrola nad finálním obsahem. I přesto je Rebecca neustále kvalitním filmem v každé své filmové kategorii. Silně psychologický drama thriller plný tajemného napětí, goticko-hororových prvků, stísněné atmosféry a romance. Strukturou a tempem vyprávění náročné. Většina příběhu je vyprávěna v pozvolném tempu, ale s neustálou tajemnou elegancí, využívající naplno velkolepých a rozsáhlých interiérů zámku Manderley, a mysteriózního tajemství ohledně předchozí mrtvé manželky. V závěrečné geniální půl hodině Hitchcock postupně odkrývá veškeré tajemství celého příběhu. V dramatických scénách je přímočarý, bezchybný a naprosto přesný. Scéna v přímořském domku, nebo veškeré scény v místnosti Rebeccy, patří mezi nejlepší momenty celého filmu. Jediný Hitchcockův film, který získal Oscara za nejlepší film. "Last night I dreamt I went to Manderley again."

Poslední film, který Hitchcock natočil před svých odchodem do USA. Příběhově zcela netradiční, navíc zasazené do roku 1820, bez jakékoliv inspirace, kvality a napětí. Ironicky laděná zlomyslná pirátská hra, která absolutně postrádá jakoukoliv napjatou atmosféru, kterou by měla zaručeně čerpat z knižní předlohy. Samotné natáčení bylo pro Hitchcocka naprostým utrpením z důvodu hlavního představitele Laughtona, který zároveň koprodukoval celý film a razantně zasahoval do finální podoby celého filmu, který pohřbil několika nesmyslnými filmovými rozhodnutími, jako je například prozrazení celkové zápletky ihned v samotném úvodu, nebo jeho absolutně špatné neherectví, které Hitchcock zpochybňoval od samotného začátku a absolutně s ním nesouhlasil.

Ve své době nejúspěšnější britský film, podle kterého nazývali Hitchcocka největším anglickým režisérem všech dob. Úvodní část odehrávající se v hotelu je svojí atmosférou diametrálně odlišná od ostatního, napínavého a tajemného dění, ale za to je velmi důrazná v humorných scénách. Navíc Hitchcock záměrně neprozrazuje hlavní postavy celého příběhu. Místo toho postupně představuje ihned několik postav, kterým se rovnocenně věnuje po celou dobu, než se film přesune do vlakového prostředí, které je nejen na svoji dobu nadčasově zpracované, chytré, působivé a především neustále přehledné, ale taktéž se jedná o jeden z největších vlakových filmů zlaté éry. Skvělé postavy a mnoho vtipných nápaditých detailů podporují efekt domýšlivosti, podle které získávají ostatní cestující nádherně fungující motiv sobeckosti ve snaze odmítnout uvěřit skutečné verzi příběhu, kterou se snaží hlavní hrdinka neustále prosadit. Hitchcock nechává diváka pomalu proniknout do svých tajemství a následně hromadí jednu vzrušující napínavou scénu za druhou, které společně míří k odhalení skutečné pravdy, kterou Hitchcock velmi efektivně skrývá před divákem a díky tomu si získává pozornost až do úplného finále. Film, ve kterém je použití hudby a zvuku mnohonásobně důležitější, než se může na první pohled vůbec zdát. Jednoznačně jeden z nejlepších filmů Hitchcockova britského režisérského období.

Kombinace několika žánrů, které Hitchcock s radostí ve svých předchozích filmech rád a efektivně používal, nepůsobilo nikdy tak nejistě a nezáživně, jako zde. Po stránce příběhu se jedná o již klasicky známou zápletku v podobě neprávem obviněného muže, který utíká před policií ve snaze očistit své jméno a najít skutečného pachatele vraždy. V průběhu tohoto procesu se Hitchcock až moc citelně soustředí na jiné části příběhu v podobě romantického jiskření mezi hlavními postavami, a celkovou zápletku zbytečně upozaďuje nefungujícími vtipnými scénami. Druhá polovina již lehce působí dojmem, že sledujeme výjimečný britský thriller, ale ani perfektní závěr v hotelu není schopen nahradit předchozí, nezáživnou směs romantické komedie. Dlouhý nepřetržitý kamerový záběr přesouvající se od vchodu hotelu až do velkého sálu a následné detailní zaostření na hudebníka, je skutečně nezapomenutelný okamžikem. V porovnání s předchozí ranou britskou tvorbou Hitchcocka se jedná o poněkud slabší film.

Komorní, nízko-ekonomický, prostorově omezený, ale i přesto svižně a rychle se rozvíjející thriller z prostředí letadla, který maximálně využívá omezené a jasně definované prostředí, a rozehrává nervy drásající, vzrušující, svižné, chytré a zábavně děsivé drama, které je sebevědomé a zbytečně nenechává děj jakýmkoliv způsobem přerušovat. Postavené na překvapivě vynikajících a efektivních hereckých výkonech dvou hlavních představitelů. V závěru Red Eye ale upadá do žánrového klišé, které se nesmyslně pouští do béčkového akčního filmu v podobě vyobrazení teroristického útoku, následováno zběsilým pronásledováním po domě, které neodvratně míří do předem předpokládaného závěru, které nedokáže již ničím překvapit. Rachel McAdams je přesvědčivá a i během akce neustále věrohodná a skvělá. Cillian Murphy už jenom svým jediným pohledem představuje dokonalého záporáka, který v jeden okamžik získává kontrolu nad celým filmem . Obrovská škoda, že jakmile děj opustí letadlo, stává se z něj akční film hoden několikanásobně nižší kvality. "It happened in the parking lot... the scar... two years ago.In the middle of the day... he held a knife to my throat the whole time. Ever since I've been trying to convince myself of one thing over and over..."

Mistrovská práce s napětím. Na začátku lehce slabší a pomalejší rozjezd, ale jakmile zazní místo a čas, tj. Sobota 13:45, příběh okamžitě získá na efektivitě, a Hitchcockova zkušená a komplexní režie vtáhne diváka do děje svojí chytrostí a jedinečností. Ačkoliv je motivace teroristického činu po celou dobu příběhu velkou neznámou, a ledový, skoro až cynický styl vyprávění nemusí vyhovovat každému, zůstává veškeré dění s chladnou vypočítavostí stále zajímavé a nekompromisně vtahující. Scény, v nichž chlapec transportuje balíček s časovanou bombou uvnitř, je klasickým učebnicovým nástrojem pro tvorbu a práci s napětím, který je čistou filmovou definicí, jak s tímto filmovým vjemem dokonale pracovat. V závěru Hitchcock během několika minut otáčí dosavadní závěrečné příběhové rozuzlení a s obratností mění doposud předpokládaný závěr, během kterého náhle divák zjišťuje, že vše bude zcela jinak, než původně předpokládal. Navíc vůbec poprvé se setkáváme se symbolem ptáků, kteří jsou neodmyslitelnou součástí všech filmů režiséra - předzvěst hrozící katastrofy. "But she said it before! Or was it after...?"

Spíš než špionážní thriller je Secret Agent skvělou špionážní romantickou komedií. Ponuré válečné téma je obratně spojeno s důmyslným a chytrým humorem, a skvělou hereckou souhrou veškerých postav. Atraktivní prostředí Švýcarska je dokonalým místem pro skvělé vykreslení válečného neutrálního prostředí, ve kterém lze s lehkostí vyprávět zajímavý příběh, který obsahuje typická Hitchcockovská témata, která zahrnují chybnou identitu pachatele a jeho následnou vraždu. Samotný závěr a finální odhalení je lehce neuspokojivé a těžko říct, jestli se jedná o protiválečné drama, poukázání na nesmyslnost vraždění, nebo čistě melodramatický zamilovaný příběh. Ve své podstatě obsahuje Secret Agent od každého něco, což mu brání v úplném filmovém prožitku, ale na druhou stranu je, díky skvělé režii a obratným dialogům, neustále skvělým a zábavným filmem, ve kterém kraluje geniální Peter Lorre v roli generála, který zde předvádí skutečně neuvěřitelně zábavné herectví. "General Pompellio Montezuma De La Vilia De Conde De La Rue."