pollstro

Po bláznivém a naprosto šíleném prvním díle přichází Tarantino s jednoznačně odlišným stylem. Už se nejedná o akční nářez, kde létají kusy těl a všude stříká krev. Film jako kdyby dospěl, mnohem zvážněl a stal se mnohem komplikovanější a rozsáhlejší. Dialogy jsou v druhém pokračování opravdu působivé, při mnohých scénách se vám vryjou pod kůži a vy hltáte každou sekundu vynikajícího scénáře, který konečně poodkrývá příběh a vy si ho postupně v hladě skládáte dohromady. Ačkoliv se jedná o zcela odlišný díl, i přesto Tarantino dokáže překvapit a to pokaždé v tu nejlepší chvíli, kdy to opravdu, ale opravdu nečekáte. Za povšimnutí stojí jednoznačně kapitola "Krutá výuka Pai Meie", kterou bych označil za zcela originální a působivou. Uma Thurman opět fascinující a společně s Davidem Carradinem vytvořili unikátní závěrečnou kapitolu na kterou jste čekali od samotné první minuty celé série. Tarantino si hraje s pocity diváka a vyvolává v nich pocit nejistoty ale snad žádný divak nevěřil ničemu z toho, co mu servíroval pod nos, ale ono mu to zase všechno nádherně vyšlo. Kill Bill Volume 2 je zcela odlišným pokračováním od svého předchůdce a bez problémů by mohl každý díl existovat sám o sobě, ale společně tvoří nepředstavitelný filmový zážitek. Kill Bill je nádherným příkladem geniality Tarantina, který si splnil svoje životní přání a stvořil tento snímek, který poukazuje na mnoho filmů a ta vášeň, kterou do toho vložil je dechberoucí.

Tarantino je naprostý filmový blázen, jelikož stvořit z tak primitivního námětu takové filmové veledílo je opravdu umění. Kombinace spaghetti westernu a klasického japonského námětu se samuraji společně s anime tvoří v rukou tohoto génia nezapomenutelný filmový zážitek. Klasické rozdělení do kapitol společně s nechronologickým pořadím je u Tarantina už klasikou. Některé scény jsou opravdovým důkazem geniality Tarantina a ten kontrast, který do nich vkládá je ohromující. První polovina je spíše slabší, rozjezd by mohl bez problémů být mnohem akčnější a razantnější, ale druhá polovina tohle vše vynahradí. Takové krveprolití nad kterým budete vrtět hlavou se někde jen tak nevidí a společně s obrovským počtem odkazů na mnoho filmů, které sám Tarantino miluje, tvoří dohromady umělecké dílo, které si ale nemusí zamilovat každý a to je dle mého názoru to kouzlo Tarantina. Například finální souboj v japonské zahradě je nejlepší scénou v celém filmu, opravdu působivé a jednoznačně nejlepší příklad použití kontrastu, na jedné straně Lucy Liu v bílých šatech a na druhé běsnící Uma Thurman momentálně snad už v ikonickém žlutém obleku a na pozadí tohoto finálního boje padají vločky sněhu a celá zahrada je zahalena do zimy, jednoznačně brilantní scéna, která v jednu chvíli dokáže dojmout, ale i uchvátit. Nadále animovaná vsuvka je velice oživující a bláznivá, skvělé zpracovaná a nedokážu si představit lepší převyprávění této části příběhu. Uma Thurman je úžasná a spolupráce s Tarantinem ji jednoznačně baví a ve filmu to lze nádherně vidět. Tarantino si jednoduše dělá co chce a pokaždé mu to vychází. Kill Bill je nádherným příkladem geniality Tarantina, který si splnil svoje životní přání a stvořil tento snímek, který poukazuje na mnoho filmů a ta vášeň, kterou do toho vložil je dechberoucí.

Sam Mendes se pokusil o návrat do starých kolejí úspěšného filmu Americká krása, což se mu vcelku i podařilo, samozřejmě že kvalit předchůdce to nedosahuje, ale i přes to se jedná o realistické drama, které až do detailu rozebírá manželství a smysl života. Leonardo a Kate jsou vynikající a sledovat je společně v těch scénách je v některých momentech opravdu neuvěřitelné až dechberoucí, to jakým způsobem se doplňují, ten vztah který mají mezi sebou za kamerou, to všechno lze nádherně při těch společných scénách vidět a je to radost sledovat, velice silné a emotivní. Opravdu milým překvapením byla malá role Michaela Shannona. Jediná slabina filmu je závěr, na který se připravujete takřka dvě hodiny a i přes to nepůsobí tak silně jak by mohl. Ale i tak se jedná o velice působivý až realistický pohled na smysl života a mnohdy se vám film zaryje pod kůži tak hluboko, že se těžce z toho budete vzpamatovávat a bude vás nutit přemýšlet o tom svém smyslu. Film, o kterém budete i po závěrečných titulcích neustále přemýšlet a jen tak na něj nezapomenete, jen škoda toho nedotáhnutého závěru.

Ještě teď si vzpomínám na to ticho, které nastalo po posledním záběru filmu. Lidé sedící v sále nechápavě koukali na závěrečné titulky a vstřebávali všechny svoje pocity. Son of Saul je opravdu dechberoucí drama, při kterém se vám bude těžce dýchat. Vynikající a originální způsob využití kamery, která vtáhne diváka přímo do děje a nabídne mu silné a dlouhé záběry, které ještě víc zvětšují intenzitu napětí. Jednoznačně první snímek, který zobrazuje hrůzy Osvětimi takhle zblízka. Oprávněný výherce Oscara a spousty dalších cen!

Jednoznačně nejlepší film v tomto žánru. Brilantní scénář, který dokázal natáhnout film na tři hodiny je excelentní prací Michela Manna, ta jeho preciznost a propracovanost scén je neuvěřitelná. To jakým způsobem vybíral prostředí pro tento film je opravdu zvláštní a já jako divák jsem si to jednoznačně užíval. Al Pacino a Robert De Niro tvoří společně nezapomenutelnou dvojici, při každé jejich scéně si užíváte ten herecký koncert a společná scéna v restauraci je bezpochyby jednou z nejlepších scén v kinematografii. Akční scény působí opravdu realisticky a bankovní loupež je brilantně natočená, a ta atmosféra působí opravdu dobře. Příběh má tendenci odbočovat z hlavní příběhové linie a tak se nabízí možnost poznat příběhy na pozadí celého filmu a člověk si postupně spojuje vše dohromady a tohle je přesně ten důvod, proč je tento snímek tak dlouhý a velkolepý. Závěr filmu je absolutní vrchol vzájemného boje mezi hlavními postavami a to podání ruky...co víc k tomu říct. Michal Mann dokázal stvořit nejlepší film v tomto žánru a divákovi nabídl nezapomenutelný pohled na bankovní loupež.

Abych v průběhu závěrečných titulkách seděl v křesle a nevěřícně čuměl se mi opravdu nikdy nestalo, těžce se popisují všelijaké pocity z tohoto filmu, protože tohle je důvod proč miluju filmy a věnuju jim tolik času. The Revenant působí opravdu tvrdě, s ničím se nepáře a vpálí vám krutou realitu přímo do ksichtu a v tu ránu si uvědomíte, jak je tento snímek skutečný a tvrdý. Příroda je úchvatná až dech beroucí, vidět všechny ty scenérie je neuvěřitelný zážitek, ty záběry jsou skvělé propracované a klidně bych se na ně dokázal dívat dalších několik hodin. Kamera v rukou Emmanuel Lubezki odvedla nezapomenutelnou práci, dlouhé záběry beze střihu, práce s přírodním světlem, detailní záběry, to všechno vypadá skvěle a je radost na to hledět. Leonardo DiCaprio si tentokrát prošel opravdovým peklem a toho Oscara jednoznačně dostane. Tom Hardy, co by v podobě záporné postavy působí na plátně přesně takovým dojmem jaký má a opět dokazuje svoje kvality. Hudební stránka je úchvatná a společně s těmi úžasnými záběry tvoří tak úžasnou atmosféru, na kterou dlouho nezapomenete. Některé scény jsou skutečným zážitkem a že jich je hodně. Jsou to scény, kde je všechno do detailu propracované a osobně si myslím, že scéna s medvědem je snad nejlepší scénou, která byla kdy vytvořena, abych takovým způsobem sledoval dění na plátně se mi v životě nestalo a DiCaprio podal nadlidský výkon. To, že si štáb musel doslova projít peklem přidává na konečném výsledku, to aby někdo natočil takhle špinavý a krutý snímek se v poslední době děje hodně málo. Iñárritu mi dokázal doslova vyrazit dech, protože tohle je naprostý "pure art" mezi filmy, tohle je přesně ten důvod proč miluju filmy.

Geniální a mistrovské dílo v oblasti seriálů. První série se s vámi nemazlí a ihned vás vhodí do děje a nechápavě jsem sledoval, jakým způsobem se Matthew McConaughey a Woody Harrelson vžili do své roli a byl jsem naprosto ohromen jakým způsobem si tito dva pohrávají s mými pocity, byla to opravdu nádhera vidět tyto dva bok po boku a zrovna v těchto rolí. Napětí a tempo si film drží každou epizodu a vy budete prahnout po tom, aby jste mohli vidět další díl. Seriál jakoby si vzal to nejlepší ze všech kriminálních thrillerů a rozložil to na osm dílu, kde vás každý z nich položí na kolena. Každý záběr, každý dialog je skvěle načasován a divák prostě prahne po více informacích. Tohle je prostě mistrovské dílo a já jsem ještě teď ohromen nejen příběhem, ale hlavně hereckými výkony hlavních postav a když k tomu všemu přidám grandiózní vyvrcholení finále první série, jedná se o nejlepší seriál jaký jsem měl možnost vidět. *** Druhá série je podstatně slabší oproti první. Příběh se ale krapet rozvinul, je mnohem obsáhlejší a také se přidalo na počtu hlavních postav, což podle mě docela pomohlo. Collin Farrell byl opravdu překvapením pro mě, jeho role byla vynikající a celkově to byla radost ho sledovat. Atmosféra se trochu více ukryla do pozadí a už to není tak temné a záhadné jako v té první. Tempo si seriál neustále drží a pořád se dějí všelijaké zvraty a každá epizoda má rozhodně co nabídnout. Závěrečné finále je až moc natáhnuté a zbytečné dlouhé. Velká škoda toho, že druhá série se nepovedla tak dobře jako ta první, ale i přes to si myslím, že to rozhodně stojí za zhlédnutí, protože i přes všechny zápory se jedná o nadprůměrný a vynikající seriál. *** Třetí série se vrací ke kořenům první série a více méně si z ní bere to nejlepší. Tento krok se dal očekávat, jelikož experimentální druhá série se nesetkala zrovna s kladnými ohlasy a tvůrci se vrátili k tomu, co zaručeně fungovalo v první sérii a vše oblékli do nového kabátu. Opět zde máme zpětné vyšetřování vraždy, která se odehrála v minulosti a k tomu tři dějové linie, které se mezi sebou proplétají. První epizody mají opravdu vynikající a temnou atmosféru a cliffhanger je zde vysoký. Hlavní představitelé Mahershala Ali a Stephen Dorff tvoří vynikající dvojici s rozdílnými vlastnostmi a skvěle se doplňují a to jejich přátelství, které mezi sebou v průběhu celé série mají je neskutečné. Po příběhové stránce není co vytknout, samotný příběh je výborný a samotná zápletka vám nedá spát a neustále budete přemýšlet nad jejím rozluštěním. Samotné finále je až dechberoucí a ohromující. Nostalgie a vůbec atmosféra z první série je zde sakra cítit a já se tomu rozhodně nebráním a ani to nepovažuji za jakousi kopii první série. První série pravděpodobně nebude nikdy překonána, ale pokud budou další série v tomto duchu, rozhodně budu více než šťasten.

Mad Max je opravdu neskutečnou podívanou, při které budete těžko hledat chvíli, kdy by se na plátně nic nedělo, jelikož to tempo, které si film celých 120 minut drží je opravdu zběsilé a ani chvíli vás nenechá odpočinout. Opravdu bravůrně odvedené scény, ten smysl pro detail v některých záběrech a hlavně nepřetržitý přehled o dění na obrazovce nabízí divákovi nepředstavitelné záběry. Vizuál je dechberoucí a ohromný. Dlouho jsem někde neviděl tak propracované postavy, kostými a celkově to prostředí, pro diváka je to nádherná podívaná. Neuvěřitelné kam se George Miller dokázal z Happy Feet dostat a musím říct, že jsem takový nářez akce dlouho neviděl a je nádherné vidět ten návrat do starých kolejí, kde je divákovi naservírovaná akce a zbytek vás více méně ani nezajímá, prostě chcete víc a víc akce a příběh je vám v některých okamžicích naprosto ukradenej. Jakmile okusíte chvilku tohoto tempa, nedokážete se od obrazovky ani na chvíli odtrhnout a po dvou hodinách vás film vyplivne a vy budete mít pocit, že tohle byla opravdu zběsilá jízda. Jednoznačně jeden z nejlepších snímků v roce 2015.

Vesmírná odysea novodobého století? Ani zdaleka. Veškeré kouzlo Interstellar je ukryté v implementaci Zemského osudu, jenž nás, jako lidstvo, donutilo do vesmírného prozkoumávání a objevování nového místa pro budoucí život, mimo hranice lidského chápání a představitelnosti. Skoro až Spielbergovsky laděné vesmírné drama s důrazem na emoce, rodinu a lásku, jejíž absence byla, a stále je, Nolanovi vyčítána. Jeho schopnost prezentovat vesmírné dobrodružství o záchraně lidstva skrz brilantní a okouzlující audio-vizuální stránku, perfektně nasnímané vesmírné obrazové sekvence, odzbrojující Zimmerovo hudbu spojenou se zvukem varhan a tikotu hodin, a nádhernou ukázkou emocí, lidské soudržnosti a velice působivých myšlenek o čase, jehož skutečná podstata je opravdu to nejcennější, co v životě máme, je prezentováno jako impozantně laděná souhra veškerých filmových atributů, které v osamoceném vesmíru, vytváří jedinečný filmový zážitek, jehož kouzlu jednoduše nelze nepodlehnout. Bohužel veškeré putování vesmírem a objevování hranic fyziky a síly přírody Nolan nesmyslně pohřbívá druhou polovinou. Do scény Miller's Planet, která svým důrazem na čas, relativitu s ní spojenou, návratem na loď a následným zhlédnutím zpráv z domova, řadí Interstellar mezi nejatraktivnější a nejemocionálnější sci-fi za celou dobu existence žánru, jenž se odklání od pouhého vesmírného blockbusteru a vydává se svojí ojedinělou cestou do neprobádaných zákoutí vesmíru. Od tohoto nejsilnějšího okamžiku jakoby si Nolan náhle uvědomil, že je potřeba veškeré vesmírné dobrodružství spojit se Zemskou dějovou linií a veškeré filmové vyprávění se tomu přizpůsobuje, což se projevuje v nerovnováze emocionálního a dramatického vyprávění, které abnormálně narušuje veškerý průběh celého filmu. Nesmyslné přeskakování mezi dějovými liniemi a snaha o jejich propojení působí neuvěřitelně uspěchaně a především nuceně. Nolan vnucuje divákovi svoji myšlenku a prezentuje mu něco, s čím nemusí souhlasit. Jeho snaha o doslovnost a pochopení, je natolik iritující překážkou, která absolutně nedává divákovi možnost vlastního názoru a jen tupě přijímá Nolanovo vizi, což má za následek, že Interstellar nikde nebude pro žánr sci-fi tím, čím je dodnes Vesmírná odysea. Takhle se jedná o vesmírný blockbuster, jenž se nechal inspirovat nespočet ostatními filmy, který vzbuzuje v divákovi touhu po poznání vesmíru a fyziky, ale nikdy nedokáže jít do hloubky, pouze povrchově vypráví svůj příběh na úkor snahy o dějovou návaznost a nedokáže udržet kontinuitu vyprávění. Vesmírný zážitek je to avšak nepopsatelně nádherný, neokoukatelný a dechberoucí. Do detailu naladěná filmová symfonie, jejíž obsah v prostředí hlubokého vesmíru, je takřka dokonalý. "Do not go gentle into that good night; Old age should burn and rave at close of day. Rage, rage against the dying of the light."

Opravdu nádherná česká komedie s legendární hláškou pana Kemra.