Daweflip

Válečné drama, které si vystačí s jedním tankem, pěti tankisty a necelými dvěma desítkami mudžahedínů. Díky době, ve které film vznikl, se zde dočkáme úplně jiného vyobrazení afgánských bojovníků, než na které jsme dnes zvyklí. K pěti hvězičkám filmu chybí opravdu velmi málo.

V malé vesničce Dongmakgol, která si žije svým vlastním životem a nestará se o okolní svět, se postupně sejdou tři severokorejští, dva jihokorejští a jeden americký voják. První polovina je poklidná, úsměvná a člověk by si přál, aby taková byla i ta druhá. V ní se ozvuky války dostávají i do mírumilovného Dongmakgolu, klid se vytrácí, přichází obavy a smrt. Film, který ve mě dokázal rozehrát celou škálu emocí a který se mi během těch dvou hodin sledování nenápadně zaryl pod kůži.

Pomsta je zde zpracovaná přeci jen trochu jiným stylem než v předešlých dvou dílech. Méně akce, mnohem méně černého humoru, komornější zpracování. Čekal jsem něco jiného, velkolepého. Nedočkal jsem se, ale zklamaný jsem nebyl.

Opravdu vynikající snímek. Viděl jsem ho před nějakým časem na čt2. To hlavní, co si po té době pamatuju, je to, že při závěrečné scéně se mi udělalo lehce nevolno (příčina ale není vizuální) - to se nepovedlo zatím žádnému jinému filmu. Pokud má v sobě člověk špetku empatie, musí ho film celkem silně zasáhnout.

Na výborné atmosféře celého filmu má zásluhu hlavně hudba Argentových Goblinů. Ne náhodou jsem se trochu uvolnil jen v momentech, kdy hudba na chvilku utichla. A že jsem to potřeboval - byl jsem napjatý jak struna, která může každou chvíli prasknout. Hrůzy a děsu si zde mnoho neužijete, ale napětí je zde naopak vrchovatě. Co na tom, že krev je příliš světlá a příběh není moc propracovaný. O ten v hororech příliš nejde. Navíc se v kontextu ostatních italských hororů 70. a 80. let řadí mezi ty lepší.

Mám stejný názor jako Max-Wesslo. Nejslabší Kitanův film, přesto to stačí na slabší 4*.

Šílená nuda, kterou nezachrání ani pár povedených scén. Pěkná hudba, žádné gore, žádné vyloženě nechutné scény, žádný spád, jeden zbytečně zabitý králík a neoholené podpaží slečny Betty...

Další výborný snímek mistra Kitana. Minimum dialogů, krásná hudba a nádherný vzpomínkový závěr. Přesto i zde dávám "jen" 4*. Filmy Takeshiho Kitana se mi velmi líbí, přesto je mé hodnocení často na 90% a plný počet hvězdiček jim tak o vlásek uniká. Nevím čím to je - možná tou pomalou atmosférou, na kterou přeci jen nejsem tak úplně zvyklý. I když na druhou stranu čím víc snímků Takeshiho Kitana mám za sebou, tím více dokážu tuto jejich nezaměnitelnou atmosféru ocenit.

Ve filmu bych ubral špetku romantiky a nahradil ji buď větší dávkou perverze, cynismu či černého humoru. Takhle totiž zůstává někde na pomezí mezi normálním filmem s trochu nevšedním tématem a provokativním snímkem, což je jistě škoda. Každopádně i tak jsem se u něj dost bavil :-)

Nádhera. Překrásná a lehce bizarní fantasy s výbornou hudbou, atmosférou i herci. Jak už zde psali mnozí přede mnou, malá Miette je naprosto kouzelná. Jean-Pierre Jeunet je ve Francii známý dokonalým vizuálním zpracováním svých filmů. Stačí si pustit tenhle nádherný snímek a pochopíte proč.