Daweflip

Žít. Jak výstižný název filmu, který je právě o tom, že stojí za to prát se s osudem jak jen to jde a doufat v lepší zítřky. Vždy je za co bojovat - ať už je to rodina, či samotný život člověka, který ztratil vše, co mu bylo blízké. Protože na svět jsme nepřišli ze své vlastní vůle, nemůžeme ho ani sami a dobrovolně opustit. Za život neseme odpovědnost a pokud to zabalíme, popřeme tím své lidství.

Myšlenkový odpad, který nemá s křesťanstvím společného vůbec nic - jde pouze o sérii nudných násilných scén, které se vydávají za rekonstrukci historické události. Na jedné straně jsou ve filmu téměř samé ikonizované postavy (tedy lze říct, že inspiraci z Bible bere Gibson pouze při výběru postav), na straně druhé se při snaze co nejvíce šokovat násilím úplně odklání od křesťanského vnímání světa. Nekritické a absolutně necitlivé převedení biblických postav na filmové plátno se zde mísí s totální neznalostí základů křesťanské víry, s fanatismem, samoúčelným násilím a snahou šokovat.

Film pro zaryté fanoušky Takeshiho Kitana. Bez znalosti jeho předešlé tvorby prakticky nemá smysl se na tento film dívat.Čím více toho divák o Kitanovi ví, tím lepší zážitek si z filmu odnese. 70%

Šílené, úchylné, zábavné. Takashi Mike nám zde představuje totálně rozvrácenou rodinu, což se projevuje i na charakterech jednotlivých postav. Dcera si vydělává prostitucí, otec je posedlý dokumentováním "reálného života" (točí např. to, jak je jeho syn šikanován, aniž by mu jakkoli pomohl). Syn mlátí svoji matku a vylévá si tak na ní svoji frustraci. Ta už rezignovala na veškerý život a jediné, co ji aspoň trochu těší, jsou drogy. Je vůbec možné, aby se rodina zase semkla? Cesta zpět k rodinné soudržnosti sice existuje, vede ovšem přes mrtvoly a poněkud zvláštní sexuální zážitky.

Výborná komedie, která staví na vyhraněných chrakterech jednotlivých postav. Není ale tak bizarní, jak by se mohlo ze zdejších komentářů zdát. Stejně tak s Amélií má společné jen to, že příběh je vyprávěn z pohledu jedné výstřední dívky. Nic víc.

Opravdu skvělé herecké výkony i výborně napsané dialogy. Hned v úvodu upoutala moji pozornost jedna taková malá genialitka "...nejsem katolík, jsem žid" - "Tím hůř pro vás. Katolíci věří v odpuštění. Židé věří ve vinu..." Co sráží mé hodnocení ze 100% na silné 4*, je fantazijní svět hlavních postav - není špatný, ale v některých dílech ho na mě bylo trochu moc.

Nejprve jsem byl odhodlaný nastínit zde děj filmu, ale ono se v něm opravdu skoro nic neděje a vůbec nevím, co bych k němu měl napsat. Sledujeme několik podivínů, kteří se ocitají v lehce nevšedních situacích, a téměř vše se odehrává v bezprostředním okolí jednoho jihokorejského paneláku, ve kterém se ztratí několik psů. Film plyne celkem pomalým tempem, ale pokud je na to divák připraven, určitě se nudit nebude. Je zde celkem dost vtipných scén, které dokážou utkvět v paměti déle, než pár hodin, což se cení. Nezapomenutelná je pro mě např. ta s dalekohledem či s řepou. 90%

Na film jsem byl hodně zvědavý. Neodradilo mě ani množství odpadu - přeci něco snesu, říkal jsem si. Film mě nijak zvlášť nerozhodil, ale celkem uspal a znechutil. Źádná gore legrace se nekoná, jen naprosto zbytečné nechutné scény, které zaujmou opravdu jen tou nechutností.

Pro mě trochu zdlouhavé a někdy až moc překombinované. Přesto jde o velice příjemnou podívanou.

'Co mají všichni s tím přírodním čerstvým mlékem?' divil jsem se před začátkem filmu. 7/10