Shaqualyck

Iracionální? Co to je?! Při správně nastavené rétorice lze přece nenávidět kohokoliv a cokoliv. Nenávist totiž vždycky byla nesmírně atraktivní zboží. Je jednoduchá, intenzivní a nic nestojí. Stačí si vybrat. Danny Balint má v hlavě solidní gulage, nicméně vzpupně sígrovitý Ryan Gosling ho hraje tak, až nakonec nemáte problém uvěřit, že Davidova hvězda a hakenkreuz k sobě můžou mít blíž, než by se na první pohled mohlo zdát. Svatý boj nezapře inspiraci (IMHO lepším) Kultem hákového kříže, ale než aby nekorektně zasel ono příslovečné semínko pochybností, to spíš chvílemi připomíná prvoplánovou sionistickou agitku. Bez hlavního hrdiny a jeho horlivé demagogie by šlo „jen“ o lehce nadprůměrný anti-xenofobní příspěvek do hodin občanské nauky. Působivost některých scén je ale i tak obrovská a z hlavy tenhle film určitě hned tak nedostanete. Slabší 4*

Bikeři všech zemí, spojte se! Formálně nápaditý akční cyklothriller plný adrenalinu a obrazových vychytávek. Kamera mrštně kličkuje ulicemi Velkého jablka, usměvavý čipera Joe šlape, až se z něj kouří a Michael Shannon je lepší „Bad Lieutenant“ než Keitel s Cagem dohromady. Soundtrack tepe, kola se točí a celé to uteče dřív než stihnete říct kravina na kvadrát. Sorry, ale spinningová storka o poslíčkovi páchajícím jednostopý carmageddon ve snaze zvýšit v New Yorku počet nelegálních imigrantů z Číny? To jste si nemohli vymyslet něco důvtipnějšího!? Za čtyři, ale bylo to o řídítka.

Příběh jednoho obrazu. Loudavý, skromný, leč nesmírně působivý. Talentovaný pan Vermeer měl doma asi slušnej Saigon. Hysterická manželka, železná tchýně, rozmazlení fakani a slizký mecenáš. A mezi těmito mlýnskými kameny mistr a jeho bledá múza. […] Webber si skvostně pohrál s vizuálem a díky jeho citlivé režii s důrazem na detail, dokonalé kameře a vnímavým hercům vypadá výsledek, jakoby do něj kus sebe otiskli sami barokní velikáni. Už jen ta úvodní scéna krájení zeleniny. A navrch cizelovaný, tak trochu po „elfmanovsku“ poskládaný Desplatův soundtrack. Krása. Jako bych stál v galerii a zároveň vnímal pach delftského tržiště i každý sluneční paprsek dopadající skrze umyté okno na plátna v Janově ateliéru. Tam jistě vznikly hezčí kousky, žádný ale nemá tak zajímavě pohnutou historii jako „Operlená děvčica“. 80%

Spíš příjemně úsměvná než "semenně vychlámaná" komedie z Améru plná dětí na prozacu a valiu, která se nás snaží přesvědčit, že střední škola je vlastně super místo, i když jste šikanovaný a ignorovaný outsider z lepší rodiny. Nicméně - stačí stát se drogovým dealerem a je z vás rázem rocková hvězda klátící říďovu prvorozenou... Yelchin je talent, Downey hraje zase sám sebe, Hope Davis je sympaticky mimo. Bavil jsem se, byť je to čirá, hollywoodskými barvami malovaná, utopie.

Kevin Bacon je tahoun par excellence. I kdyby tu celou dobu jenom seděl na hajzlu a luštil křížovky, stejně byste se nehli od obrazovky. Scénář není bez chyb, takřka permanentní zvraty jsou chvílemi na pěst, ale i tak je to hodně zdařilá stíhomňamka s velmi vysokým faktorem napětí i koukatelnosti. Nedělám si iluze o televizní zábavě, ale pokud už vás omrzeli všichni ti CSI & NCIS sběratelé mentalistů a zločinných myšlenek na právo a pořádek, máte ideální příležitost, jak si rozšířit seriálové obzory. I na nějaké ty okousané nehty pravděpodobně dojde. Více zde.

Chudoba cti netratí, peníze kazí charakter, pýcha předchází pád, atd., atd. Prostě Dickens, no. Zvláštní vztahový propletenec na pozadí sociální sondáže napříč společenskými vrstvami. Vcelku standardní adaptace, Newell nepřekvapil. Nicméně, výprava je přepychová, takřka encyklopedická, film působí velmi autenticky, vůbec ne strojeně nebo teatrálně. Dialogy nešustí papírem, postavy jsou živé a nechovají se jak figurky z Člověče, nezlob se. Celé to navíc podpírají tři mocné pilíře Fiennes, Coltrane a Bonham Carter.

Vůbec ne tak špatné, jak by se z několika ospalých reakcí zdejšího mladistvého publika mohlo zprvu zdát. Atmosférický mulder-scullyovský pohrobek sází víc na herce než na gore efekty a prvoplánovou duchařinu. De Niro se sympaticky drží zpátky, přesto jeho aura démonicky prosakuje celým filmem (nejednou mi hlavou bleskla vzpomínka na Angel Heart). Sigourney už dávno není Ripleyová (hraje skvěle a už dlouho se mi tak nelíbila). No a Cilda Murphy by si polohu přemýšlivého sexy boye s hlubokým pohledem mohl pomalu dát patentovat. Pointa je mazaná, nečekaná a svým způsobem ospravedlňuje vše, co jí předcházelo – proto škoda těch několika logických lapsů, kterými si pod sebou režisér podřezává větev. Jo a horor v tom může vidět akorát tak Stanley Bradley a jeho špičkoví kolegové z EZO.tv… :-)

S bídou za tři. V obrysech tuším, co měl mistr Truffaut na srdci (nebo spíš na jazyku), ale ten výsledek je příšerně krkolomný, bez života. Motivace postav nedává smysl, všichni tu po sobě jen afektovaně touží, malují, čtou a hrají tenis, potkávají se a zase rozcházejí a mezitím si píšou dopisy. Nebezpečné známosti pro pařížské pseudointelektuální buržoazní fracky. Nuda není správný výraz, to spíš nepochopitelná a z mé strany zřejmě i nepochopená vypravěčská křeč.

Syrový minimalismus o policejní kryse ve skladišti plném bolesti. Černé obleky, cool oldies soundtrack a jeden nevyvedený zločin zpečetěný paranoidní psychologickou přetlačovanou. Čas běží a krev teče. Tarantino válí na první dobrou i za pár šupů. Násilí a přesné dialogy plné památných hlášek de facto předznamenali skoro celé devadesátky, ve kterých byl i on sám ze začátku tak trochu „like a virgin“...

Nechutně bohatý donchuán se shodou náhod seznámí s mladou a nevinnou studentkou hudby. Zprvu to vypadá na jednoznačnou záležitost, ale pak se Audrey kousne a rozhodne se vilného starouše Garyho trochu potrápit jeho vlastními zbraněmi. A náš protřelý proutník se nestačí divit, jak se mu ta neopeřená cácorka zaryla pod kůži. […] Kdyby měla první polovina o něco svižnější tempo a posledních cca 90 vteřin skončilo na podlaze střižny, šel bych na plný počet. Chlapská ješitnost vs dívčí poblouznění. Wilder tohle uměl. Pokud jde o dvě osoby opačného pohlaví sdílející stejný čas a prostor, jeho zásoba nápadů byla prakticky nevyčerpatelná. Navíc onen ukecaný milostný ping pong dokázal pokaždé vyšperkovat celou řadou vtipných detailů (diktafon, cello, oddaná cikánská kapela ztělesňující malý osobní jukebox, aj.). A ten závěr na nádru, krása. Tedy téměř.