Omnibus

Na chytlavé melodie vesele roztančený Mackie Messer junior (a spol.). Do černého hábitu oděná klasika, šklebící se na nás zpod geniálně jednoduché, ale strašidelné masky, jejíž protáhlá huba nám asi naznačuje, kam až nám spadne brada při závěrečném odhalení! Zábavná (a schválně!) nemotorná blbina, plná zjevných i skrytých odkazů na známé filmy, přiměřeně krvavá a sympaticky uvřískaná. A také praktický návod pro všechny zvídavé začínající vrahouny. Napínavé jako kšandy, a strašidelné tak akorát, na příjemné mrazení po těle. Viděno třikrát. Nejprve v kině (samozřejmě dávno před Scary Movie, a lituju ty, co to měli naopak, to jim samozřejmě film zabilo), podruhé z čerstvého, nedočkavě koupeného DVD a potřetí už jen tak pro radost, kvůli hláškám a odkazům.       Ohledně hodnocení: líbí se mi, jak ne zrovna málo uživatelů tady hýří v komentářích nejrůznějšími superlativy (pod které se i já podepisuji) a pak tomu napálí... tři, čtyři hvězdy. Aby nevyčnívali? Cha! To já jsem jen prosťáček a recenzentní triko si nehoním. Já když se královsky bavím, tak dám za pět! A pak teprve si přečtu odborné názory, proč se mi to vlastně nemělo moc líbit.    :-P

Jednička mě příjemně vystrašila, byla napínavá i zábavná, to vše zabalené do černého hábitu a s působivou a originálně vyšklebenou maskou. Čistě technicky vzato dvojka odvedla řemeslně slušnou práci a nic moc nezkazila. Jenže žádné z pocitů z prvního zavřísknutí se už nedostavily, kouzlo se někam vytratilo. A napětí taky. Co zbylo? Už jen ta maska. Tahle překombinovaná vybíjená byla pro mě koukatelná hlavně díky tomu, na co navazuje. Ale nic, co bych musel vidět znovu (přitom jednička na mě vřískala v kině a pak ještě dvakrát doma).

Na zdejším nízkém hodnocení (to jste vážně od Lucky McKee čekali „normální“ horor?), je vidět, jak málo uživatelů (cuk!) v mládí trempovalo a proto se uprostřed hlubokých lesů necítí moc (cuk!) komfortně. A taky jak málo jich strávilo mládí na intru (cuk!), takže neocenilo tu retro atmosféru společných ložnic. Cha! To já si to užil. Po setmění venku v lese (cuk!) chaoticky poletuje listí, stromy (cuk!) výhružně vržou větvemi, zapšklé učitelky, staré čůzy, skřípou zubama (cuk!) a uvnitř internátu se po zdech (cuk!) zlověstně vine břečťan, nebo co. A mě srdce usedalo (cuk!) z té zrzavé pyromanky „s ohnivým rozkrokem“ (bohužel neukázala). „Mami, já chci domů! Chybí mi tady kamarádky.“ A máma: „Ale miláčku, vždyť doma žádné kamarádky nemáš...“ Mimochodem, máma je prvotřídní rachomejtle! Takže se pak ani člověk (cuk!) nemohl divit (cuk!) té upřímnosti: „Doma by to bylo fajn, bejt máma mrtvá“. Ach jo, holka. Nechť píseň osvobodí tvou neklidnou duši! A nedělej si legraci (cuk!) z tiku pí.Mackinaw, jo? Posaď se, začíná vyučování.     VYVAŽ    TY    KAMENY...

Když jsem byl malej, Valentýn se neslavil. Chlapi slavili MDŽ. Romantik vlepil své ženě pusu, pragmatik jí vrazil do ruky kytku, grázl pár facek a pak to šli všichni svorně jako jeden muž zapít do hospody. Žádnej krumpáč nikdo nikomu nikam nevrážel, prostě klídek a všeobecná pohoda. Já sice nemám rád importované svátky, ale zrovna Valentýn mi přijde docela stylový, a konkrétně tenhle, z roku 1981, i tak nějak víc od srdce, řekl bych. Akorát musíte použít dostatečně velkou krabici, aby se tam to srdce vešlo. A z voskovaného papíru, aby krev neprosakovala! Mimochodem, mám velké štěstí, že jsem tuhle chutnou, byť trochu zaprášenou slasherovou vykopávku nevytěžil už v době, kdy jsem i já fáral na šachtě (Ostravsko, důl ČSM-jih), protože bych se pak furt ohlížel přes rameno, kdo to za mnou s krumpáčem v ruce funí :-). Edit 2022:  Tenhle film je jako uhlí, čím starší, tím lepší. Zvyšuju ze čtyř na pět procent metanu, čili výbušnou směs.

Silný příběh v nezáživném, až otravném zpracování. Podprůměrná, byť alespoň melodická road (shot) movie životem. O tom, že úkolovat svými nenaplněnými sny potomka může vést ke smutnému konci. Aneb dlouhé vlasy, krátký rozum (a tím nemyslím tu „zděděnou“ matraci Danielu, ale Robertova otce). Ale trefil to parádně, tatík! Přímo olympijská trefa, řekl bych. Jen místo medaile si vystřelil doživotní peklo. Tak aspoň se na to ještě učesal, no.

Svatebčani i čtenáři pozor! Pod stolem i na záchodě chrápou ožralé SPOILERY!       Co při téhle svatbě v kostele nezaznělo, ale určitě mělo: „Kdo z přítomných ví něco, co by bránilo uzavření tohoto manželství, ať promluví teď - nebo ať mlčí navždy!“ (to je docela praktická výzva). Bez pozvání se vetřít na cizí svatbu a na pěkně veselé veselce nepěkně prudit svou tichou agresivitou, to asi Alešovi mír v duši nepřineslo, řekl bych. A nevěstě v požehnaném stavu omlátit o hlavu kostlivce, vytaženého ze skříně na intru, notabene když s tím nemá chudák těhotná holka nic společného, to už mi nepěkně zavání (zbytečnou?) šikanou. A pak že se lidi nemůžou změnit (třeba Robert, to je dnes správnej chlap - umělým dýcháním zachránil život člověku)! Někdy ovšem i k horšímu, jako Aleš. Kdysi se taky zachoval správně, když vše oznámil řediteli. Ale o dvacet let později už neměl koule na to, promluvit si nejdřív s tím obdivovatelem Nastassji Kinské, poinformovat ho o tom osmém patře o rok později, a dát mu příležitost, aby seznal, zastyděl se a omluvil. A pokud by dotyčný nešel do sebe a zachoval se zpupně, tak TEPRVE POTOM vzít na svá bedra nevděčnou úlohu rozesírače manželství. A udělat tak nešťastnou nejen nevěstu, ale do budoucna i to nevinné dítě, co je na cestě. A sebe taky, samozřejmě. Žádná pomsta na nevinných mír v duši nezajistí. Teď se Alešovi bude ještě hůř žít sám se sebou. Navíc jsem měl pocit, že pár důležitých scén ve filmu chybí a neustále jsem měl nutkání se zeptat: „Bude něco?“ Až přišly závěrečné titulky a já pochopil, že dneska s Hřebejkem nic nebude. A k těm Aleškovým deseti minutám slávy – hezky si zadeklamoval, jen co je pravda, odrecitoval jak z partesu bezchybný, stylisticky vybroušený text... A co to říct vlastními slovy, a ne takhle knižně, abych mu to citové rozrušení (jo, cloumalo to s ním pěkně) mohl věřit, he?

Jestli jste spáchali zločin a narukoval na vás vyšetřovatel Robert Goren, máte smůlu. Zabalte to a přiznejte se rovnou! Dobrácky působící hromotluk klame tělem a jeho příbuzní jsou inspektor Coulombo, Sherlock Holmes i želvoidní šéfinspektor Barnaby. Tenhle vyšetřovatel Goren, kterého si s gustem střihnul Vincent d´Onofrio, zná bídu života a temná zákoutí lidských myslí, zkrátka vidí do lidí jako do hubený kozy. Dostane se vám do hlavy, naladí se na vaši vlnu a odhalí váš motiv k zločinu. Ne. Zatím vám neprozradí, že už ví PROČ. Bude na vás hodný, bude vám naslouchat, bude jako váš starší brácha nebo strejda a dá vám najevo, že váš příběh ho zajímá. A až budete spolu kamarádi, dá vám otázku na tělo. Tak přesně mířenou, že se sesypete a ocitnete se ve vzpomínkách zpátky na místě činu. Znovu stojíte v hrůze nad mrtvolou, on stojí opodál, nabízí vám pro útěchu svou medvědí náruč a povzbuzuje vás laskavým a chápajícím pohledem. A člověk má slzy na krajíčku a všechno mu vykecá, jak a hlavně PROČ to udělal. Protože je fajn si konečně ulevit a říct to někomu, kdo má pro člověka pochopení.        Ooops!         Spadla klec! Asi to byla chyba, svěřovat se nemlich vyšetřovateli...     Shrnuto: Vincent d´Onofrio tady prostě válel - bez něj pro mě pak seriál ztratil svou přitažlivost.

No páni! Andrés Baiz mi nasadil nepěkného brouka do hlavy, kluk jeden šikovná. Obávám se, že dneska před spaním si zuby v klidu nevyčistím... Další povedený španělský koncert, tentokrát i s dirigentem. Film má v druhé půli krásně plynulou křivku vzrůstajícího napětí. Jako když na violoncellu brnknete na strunu a pak zvolna otáčíte ladícím kolíkem... Pár ponaučení z příběhu: Nečiň druhým, co nechceš, aby činili oni tobě! A pokud někoho miluješ, nesnaž se zjišťovat, jestli on tebe také! Prostě ho miluj i s jeho chybami a s jeho zálety. Nebo odejdi. Doporučuji hodně daleko, ne jen pár metrů! Aby ti sešel z očí a z mysli. A tomu placatému (ale přesto hoblovanému :-) prknu bych řekl jen jedno: Když už se jednou rozhodneš zachovat jako prvotřídní kurva, nemůžeš si pak hrát na spasitelku. Tedy, samozřejmě že můžeš, ale...

V emzáckém sociálním dramatu District 9, z prostředí slumu u Johannesburgu to Blomkamp bral realisticky a já mu za to tleskal. Před Elysiem se bohužel začetl do Das Kapital a bylo to pak znát. Zpustošenou Zemi, k prasknutí narvanou sockami a kriminálními živly (odmlouvají kurátorovi!), tu zmáknul na jedničku. Ale na Elysiu to pak kvalitně pohnojil (děj, ne ty trávníčky). Nejprve obsazením zde naprosto mimózní Jodie Foster a korunu všemu dal ten reboot.                                          POZOR! Zašifrované SPOILERY!      Jediné kliknutí na Enter (tu klávesu pozlatit!) a celé přemnožené lidstvo bude rázem happy... Úplně to vidím: Na Zemi r.2154 je nejmíň 10 miliard lidí. Před každým barákem na Elysiu, kde mají medikóji, tedy po reebotu přešlapuje ve frontě pár milionů ilegálů, pardon, teď už hrdých občanů. Občas se poperou o pořadí. ve frontě. Čekací doba – několik staletí. To by tam vystáli důlek! On totiž základní problém přerozdělování nespočívá v tom, jak moc spravedlivý systém pořadníku vymyslíme , ale v tom, že žadatelů o zdravotní péči na Elysiu nebo o lupen do kina zadara (to mi zas napíše cipísků, že „závist je svině“ :-), je sakra víc, než je kapacita medikójí (kinosálu při ČSFD projekcích). Takže ať vymyslíme jakýkoli způsob pořadníku, celkový počet lidí, na které nezbyde, se tím nijak nezmění! A navíc do Elysia, byť impozantního a velkýho jako kráva (na oběžné dráze), 10 miliard lidí prostě nenarvete. Ostatně, kdo by pak na Zemi pracoval v těch továrnách? No nic. Ještě jedna výtka - šetřit na kameramanovi a postavit za kameru nějakýho ilegála od pásu ve fabrice, s třesoucíma se rukama, to nebyl dobrej nápad. Dtto ta švadlena, která to sestříhala krejčovskýma nůžkama. O hvězdu míň za to, jak mě z toho bolely oči.

Deviantní jablko nepadá daleko od stromu! Ugh... Co to bylo? Rozcajdaná sadistická balada a nebo trefná satira? O tom, že americký maloměšťácký šovinismus je svině – k vlčí dívce, k vlastním dětem i k manželce, domácí puťce? A nebo spíš jen scénárista a rejža jako chlapci rádi chodili do cirkusu ( „Tak co, synku, je TO lepší než puma?“ ), sledovat krocení divé zvěře? Každopádně: „Budete potřebovat velkou lékárničku...“, jak vizionářsky hned v úvodu podotkla pětiletá dcerka :-D. No, celá ta rodinka by hlavně potřebovala dobrého psychiatra. A kanibalka trochu jiné kosmetické úpravy a ne ty umělecky roztrhané hadry, bosé nohy, ale vyholené podpaždí – ROFL! Ale ten fotřík, vášnivý nimrod, přísný manžel a milující otec, to byl deviant par excellence, to zase jo. S hvězdami hodnocení se z řetězu úplně neurvu, ale pro ty, kdo ocení dobrou muziku a mají rádi rodinné filmy, k původním třem jednu přihazuji. A můžete si zablbnout jako malí kluci (s kombinačkama). Koneckonců, opravdu to s TÍM bylo lepší než s pumou... Ale varuju vás! S touhle nenažranou feministickou Červenou karkulkou by si žádnej rozumnej vlk nic nezačínal!