Omnibus

Knihu jsem nečetl. Tudíž se předem omlouvám všem členům fanklubu 3,14159265 za můj svatokrádežný komentář (a s tím pí nemachruju, těch osm míst za desetinnou čárkou si opravdu pamatuju dodnes - z dob mých studií na UP :-).                   Až bollywoodsky pestrobarevné omalovánky novodobého cirkusáka Noeho. Spektakulární podívaná, vizuálně namakaná plavba ve světélkujícím moři, pod pečlivým dohledem Bráhmy, Šivy, Višnu, Alláha i s Mohamedem a v posledku samozřejmě i křesťanského Boha a jeho (podle mě nesmyslně a hlavně zbytečně) obětovaného syna, Ježíše Krista. Zážitková plavba vzpomínkami jednoho beránka božího, kterého všichni naši bohové (a že jich lidstvo má!), za využití děsivé síly vln i hrozivé tiché lhostejnosti nekonečného oceánu dovedli k poznání, že má v sobě tygra. Koneckonců, přiznejme si - kdo z nás nemá? Navnaděn některými komentáři jsem očekával transcendentní zážitek, po kterém se na knižní předlohu vrhnu dychtivě, jak hladová hyena na zebru, ale teď váhám. Bude to maso ze zebry košer? A jakou za to přijímání Těla Páně (a těla námořníka) zaplatím cenu? A když už je řeč o penězích - kolik zbůhdarma vyhozených rupií stál producenty Depardieu ve svém štěku, v roli kuchaře-vraha, který zaujal jen prameny mastných vlasů hnusně slepených omastkem? A proč se vlastně potopila ta loď? Tahle otázka byla opakovaně nakousnuta (omluva za cynický výraz, to ten Richard Parker ve mě) v závěru příběhu. Snad za to potopení lodi nemůže nějaké nadpozemské, vlastně podmořské, Bohem zlomyslně nastrčené skalisko? Hrdě čouhající až k hladině (ze dna jedenáct kilometrů hlubokého Mariánského příkopu!), jako nějaká obludně přerostlá metafora? Tak nevím... Asi jsem se měl opravdu nejdřív plavit s Yannem Martelem a jeho knihou, ale nějak jsem teď ztratil chuť. Jedině snad, až přijde velký hlad...

To mi někdo vysvětlete... Jak se něco takového vůbec mohlo stát kultem? Šíleně ucourané, nechutně klidné, bez akce... K tomu ten hrozný Pastrňák, dřevo Špalek a mrcha Aňa, která navíc tentokrát ani nesouloží, potvora! Laik se diví, odborník žasne (a Cival taky – tím myslím tomu, že Aňa tentokrát nezalehla :-). Celkový dojem: to jen Honzík Svěráků a pár kámošů neměli o prázdninách zrovna do čeho píchnout a tak si radostně v českých luzích a hájích zablbli s kamerou a jedním otřískaným homemade kabrioletem. Moc díky za tenhle výlet!

Míň tlačit na pilu s tím, že vlastně všichni šikanují všechny a mohl to být i docela prima zážitkovej tábor. Ale když jsem už po pouhé čtvrthodince sledování rozmazlených spratků a neschopných vedoucích (navíc amatérsky přehrávaných) ve stavu: „No tak se holt mezi sebou všichni povražděte, bando dementů!“ tak to je pak těžký, být nějak extra moc napnutej a někomu fandit. A jedinou postavu, která mi nebyla buřt (a přál jsem tomu monstróznímu hnusákovi v umaštěném tričku nějakou originálně morbidní smrt) tak toho nechali přežít... No kde to jsme?

Zdálo by se, že bezhlavý jezdec to tady seká doslova hlava nehlava, ale není tomu tak. Jeho běsnění má určitý důvod, řád a při své pekelné jízdě je vlastně i férový. V podstatě sympatická postava a téměř kladný hrdina - využitý, zneužitý a ve finále i ten, kdo spravedlnosti učiní zadost. Johny Depp jako detektiv Ichabod Crane mu se svými alchymistickými udělátky zdatně sekunduje a pátrá po prapříčině všech těch hrůz a po jedné dávno ztracené hlavě. To vše v nezaměnitelně ponurém a pitoreskním světě Tima Burtona uprostřed až morbidně pohádkových kulis. A Christina Ricci jako Katrina je zde, ostatně jako vždy, smutně až melancholicky krásná a velice žádoucí. Tím nemyslím jen její hlavu :-) Jeden strašidelný strom, coby brána do záhrobí, plus sedmnáct uťatých hlav, to vše přepočítáno na hvězdy... to máme rovných pět hvězd!

Jediný film, který můžete shlédnout!!! U všech ostatních je pravopisně správný tvar zhlédnout, ale protože na Postřižiny se díváme (shlížíme) z výšky, až z vrcholku pivovarského komínu, i leckterý zuřivý lingvista a jazykotepec nad vaším „film jsem shlédnul“ rád přimhouří oko. Zábavná, milá a dusně erotická (Ta káď! Ty elektrohrátky! Ta pumpička!) exkurze do varny pivovaru. Neskutečný šoumen pan Hanzlík: „Nudíte se? Kupte si medvídka mývala!“

Snad jediný jeho film, při vyslovení jehož názvu se mi automaticky nevybaví páně Belmondova držka. Kdepak on - tentokrát ne. Zvýší se mi tlak i tep, protože mám hned před očima dívčí tělíčko jak z alabastru! Tělíčko tenkrát sedmnáctileté kočičky Sophie Marceau (ta ňadra, ta ňadra...!) A jasně, Belmondo je tam - coby štvanec svého vlastního libida - taky dobrej. Ostatně jako ve všech filmech, do kterých kdy strčil svůj rypák (mistr promine, ale tohle nos opravdu není! :-))

Bože můj, bože můj, bože můj! Z téhle „Smithovské kritičnosti vůči všemu možnému“ mi nepěkně duní v hlavě - ještě víc než z hlásných trub v závěru, při Soudném dni, který se nekonal. A volume na maximum tomu oroštovalo pár skutečně skvostných WTF momentů. Jako - já chápu, že režisér strávil dětství v kostele (zavřený v bedně pod oltářem), a že scenárista nedostal v životě ani pár facek (věčná škoda!), natož aby se podíval zblízka do hlavně pistole nějaké náboženské fanatičky, co má zrovna den blbec, ale toto...? To nikdy neslyšel o existenci pudu sebezáchovy? Následují SPOILERY! (Varovat před nimi u blbého filmu je asi zbytečné, ale nešť). Volně přetlumočím nejvýživnější WTF scénu: "Kašlu ti na to, že chceš zachránit ty děti a mě taky. Zabili jste mi dva kámoše, takže na tvoji snahu mě zachránit ti seru, kočičko! Schválně tady chcípnu ! ... a to budeš mít za to!" Zhruba tohle svým "Naser si!" říká pomstychtivě osmnáctiletý panic rozrušené pastorově vnučce Cheyenne. A prsí se přímo do hlavně namířené pistole. A nebo, taky dobrý, ti sportovní střelci z FBI. V klídku odstřelí, pěkně zblízka, face to face, dva neozbrojené civilisty (z toho jedno rukojmí!). A aby udělali šéfovi akce ještě větší radost, chystají se postřílet i pět šest malých dětí, jen tak, aby nezůstali svědci zpackaného zásahu. ROFL! To jsem netušil, že do zásahové jednotky FBI se přijímají jen kvalifikovaní psychopati... Velmi uvěřitelné. Taková (krvelačná) třešnička na tomto debilním filmovém dortu. Jedna hvězda pastorovi, neboť zajímavě ztvárněných náboženských pošuků není nikdy dost, a druhá hvězda jeho ženě, obětavé milfce, co šla s kůží na trh: „Nepustím do sebe žádnýho chlapa, kterej v sobě nemá aspoň dvě piva“. Čiperná fanatička :-))

Disabled toilets for old men... Parádní pařba ze staré dobré Anglie a současně i velmi smutná komedie o tom, že návrat do barevného a úžasného světa našeho mládí už není možný. Tihle (bývalí) kamarádi sice mají na rukou krev (oprava, inkoust - jasný odkaz na to, jaké se z nich staly kancelářské krysy) a v žaludcích sice znovu žbluňká pár pint piva, ale v hlavách jim místo divokého mejdanu už jen spořádaně tancuje valčík, popřípadě šlape polku abiturientský večírek usedlých (skoro)abstinentů, na kterém se v pavučinách zaprášených vzpomínek jako výzdoba houpe místo světélkujících koulí už jen pár chcíplých netopýrů a cáry papírků z firemních skartovaček. Gary King se zoufale snaží kamarády zase jednou po letech rozparádit, trhá vetřelcům ruce, a jimi pak těm uvědomělým a přechytralým robotům rozmlátí hlavy na fialovou kaši, ale stejně už to není ta parádní pařba jako zamlada. Kdepak mimozemšťani – čas, to je ten největší kazišuk! Ten Garymu spláchnul mládí do hajzlíku. A pak čas trhnul oponou... a posadil Garyho na prdel. Na židli uprostřed kruhu Anonymních Alkoholiků. Cha, všimli jste si, že jich tam sedělo právě dvanáct? (Mimochodem, heslo AA zní: „Bože, dej mi sílu změnit to, co změnit mohu, odvahu unést to, co změnit nemohu a moudrost, abych jedno od druhého rozeznal.“ Což je velmi praktický přístup k problémům, stárnutí nevyjímaje.) The FIRST POST, The OLD FAMILIAR, The FAMOUS COCK, The Cross Hands, The Good Companion, The TRUSTY SERVANT, The TWO HEADED DOG, The MERMAID, The BEEHIVE, The KING´S HEAD, The HOLE in the Wall, The WORLD'S END.

Režisér, který se rozhodl, že nikdy nevyroste. Zuřivě natáčí film, rve do něj jednu metaforu za druhou, bubnuje do bubínku i do kameramana, aby neuhýbal ani při nechutných záběrech, a k tomu všemu na diváky příšerně ječí. Velice zvláštní (a varovná) historická freska. Zlověstný háknkrajc, namalovaný bubeníčkovými paličkami namočenými do slin služky, to vše okořeněno živočišným, pedofilně vyhlížejícím sexem. "Strážci morálky" by za to pana Schlöndorffa rádi zavřeli. Já mu naopak tleskám!

Do hrací skříně tohohle orchestriónu se podařilo zavřít celý zástup vynikajících herců, dokazujících, že není malých rolí, a že i v neveselé době se mohl natočit veselý seriál, napumpovaný hláškami a působící pohodově i dnes, po tolika letech. A ano, je to také obraz doby, ve které vznikl. Ale i tenkrát, v onom „...na věčné časy a nikdy jinak!“ se lidi chtěli pobavit a zasmát se blbůstkám z každodenního života, aby ho pak sami lépe snášeli, což nám tenhle seriál dopřál měrou vrchovatou.