Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Akční
  • Dokumentární

Recenze (501)

plakát

A sor (2004) 

Opět vizuálně originální, využívající statické kamery, dlouhých záběrů, pomalé herecké akce, "zmraženého" času a vytváří tak unikátní atmosféru... A ten konec je prostě třešnička na dortu. All inclusive. Benedek Fliegauf je jeden z nejlepších evropských režisérů, bezpochyby!

plakát

Chuck (2007) (seriál) 

Prvních sedm dílů šlo o nezajímavou nudu. Od osmého dílu se ale začaly dít věci! (hodnocení za první dvě série)

plakát

Lov na Gluma (2009) 

Proč to nemá pořádný příběh? Proč ty obrázky dohromady nedávají smysl, každý vypadá úplně jinak? Tenhle film dojíždí na svou amatérskost - snaží se předvést všechno, co nadšení filmaři dokážou, ale dohromady to působí strašně roztříštěně... Je pěkný, když se člověk naučí pracovat v After Effectech, naučí se klíčovat - jenže to neznamená, že se to budu snažit dát do většiny scén.

plakát

Boat (2007) 

Chce to po divákovi více než mu to dává. A je to snad špatně?

plakát

Rychlí a zběsilí (2009) 

Sakra, tak když vim, že mam herce, který neuměj hrát, tak jim napíšu ten film tak, aby to nebylo vidět. Scény jsou natočený strašně zmateně a scénář tomu dává ještě hlavičku nedomyšlenými a i v rámci mainstreamu strašně prvoplánovitými scénami... Fakt špatný.

plakát

Star Trek (2009) 

Vizuální slast, která mě donutila neustále se pohybovat ve dvou percepčních stavech. Jednak jsem se na to díval jako na čistý popcorn, který nabízí vyrovnaný mix hlášek, akce a zábavných zvratů a na druhou stranu se ve mě chvílemi probouzela chuť sledovat filmové obrazy jako čistě experimentální film (a že k tomu film často hoodně vybízí). Barevné hrátky se žlutou, červenou a tyrkysovou se už stávají Abramsovým trademarkem.

plakát

Přestřelka v Palermu (2008) 

Přiznaná pocta Bergmanovi, která je natočena s typickým Wendersovským rukopisem. Místy mě sice iritovala prvoplánovitá symbolika, když jsem však přistoupil na pravidla hry, podlehnul jsem pomalému dávkování napětí, na kterém je výborně film postaven. No a skvělá je téměř závěrečná scéna, kdy vám personifikovaná smrt ujasňuje, jaká je digitál vlastně prasárna :)

plakát

Prach času (2008) 

V jednotlivých scénách inspirativní ale v celku to prostě nefunguje. Angelopoulos zašel svým "artistním" stylem až za zdravou mez, kdy je každý obraz příliš chtěný a příliš nereálný, aby dovedl diváka k nějakému vyššímu zážitku... A navíc vypráví tak chaoticky, že se v tom orientovat, zabere hodně, hodně práce. Více v recenzi na indiefilm.cz.