veru_needy

Docela slušné 'pojítko' k originálnímu seriálu The Walking Dead. Jedná se vlastně o tzv. "prequel", který poukazuje na to, jak vlastně všechno začalo - jak se apokalypsa rozpoutala. Co je ale třeba říci je to, že i přesto, že se tento seriál pojí s originálním The Walking Dead, tak že na sebe nijak nenavazují. Herecké obsazení je uplně jiné, prostředí je jiné a ani postavy se nijak nepojí s originálním The Walking Dead seriálem. Jde vlastně o to samé jako ve světě Ricka Grimese, akorát s jinou rodinou na jiném místě a v jiném čase. Za mě 70-80%.

Když jsem občas zahlédla nějaký díl v televizi, vůbec mě to nelákalo. Po dlouhém váhání jsem se ale rozhodla dát tomu šanci a tím jsem nakonec měla možnost svůj názor změnit. Když už potom člověk ví, o co jde a sled událostí ho pohltí, není cesty zpět. Walking Dead v podstatě nepřichází s ničím novým, ale stará osvědčená klasika, je zde servírovaná s naprostou precizností. Divák má dokonalou příležitost vychutnat si všechno v pravých barvách a klišé se střídá s hnusem, tak rychle, že není mnoho času se smát. Emoce by se dali v husté atmosféře krájet a nikdy nemusí všechno být, tak jak to na první pohled vypadá. Příběh byl od samého začátku pro mě absolutní bomba (tedy kromě úplně prvního dílu, kdy zombíci sežrali koně a já to musela rozdýchat). Jediné, co bych možná vytkla je to, jakým směrem se seriál ubírá. Ne že by to byla nějaká katastrofa, ale pomalu a jistě se ztrácí ono kouzlo původní myšlenky. Proto se přiznávám, že jsem s nadšením hltala pouze prvních asi tak 5 sérií a pak už to bohužel nebylo ono. V podstatě se dá říct, že si TWD stále užívám, jen ty novější série už nejsou tak uplně o podstatě s kterou se začínalo (walkers). Teď už je to spíše o tom, kdo komu co sebere, kdo koho zabije aby on sám přežil a walkers hrají jen křoví v pozadí. Takže vzhledem k tomu, že jsem ze začátku byla zvyklá na větší akci a napětí se zombíky, teď to tam nějak postrádám. Ale nadruhou stranu když se na to člověk podívá z pohledu příběhu, tak jak jsem psala výše, zase až tak špatné to není a je to i docela logické; co bychom také mohli očekávat od apokalyptického seriálu, který běží několik let v řadě. Je docela srozumitelné, že se po čase přeživší proti sobě zbouří, aby se nemuseli dělit o zásoby, kterých je nedostatek. Takže ve finále to určitě vždycky stojí za to. Protože i když se mi novější série nelíbily tak, jako ty starší, v každé nové sérii vždy něco překvapí, nadchne a občas i emočně zasáhne. Co se týká postav, miluji Carol, která mě neustále svým vývojem nepřestává překvapovat, dále mě fascinuje svou odhodlaností a vnitřní sílou (podle mého tak Carol našla způsob vypořádání se se smrtí její dcery, která ve 2. sérii vyšla ze stodoly jako walker, kdy více zdrcující scénu jsem do té doby neměla možnost vidět). Pak mám dále ráda neohroženou Michonne se svou věčně krvavou katanou. Ricka, který je pro své lidi schopen i nemožného a především nebojácného Daryla s drsnou, upřímnou slupkou, s laskavou duší a vždy přesnou kuší. - "Walker inside. Got my shoe. Didn't get me."

Breaking Bad je drsná balada o jednom milém učiteli chemie, který obdrží zdrcující novinku. Objeví se u něj rakovina plic, i když je nekuřák. Co má člověk s takovou diagnózou dělat? Walt se pokusí o to, co uzná za nejlepší. Chce zaopatřit svou rodinu tak rychle, jak je to jen možné. Začne tedy vyrábět chemický zázrak, po kterém se všichni můžou utlouct. Základní premisa seriálu mi nezněla kdovíjak chytlavě a trvalo mi dlouho než jsem se k němu dostala. Dopředu jsem totiž usoudila, že daná tématika mě nebude bavit. Teď už bych nikdy takovou chybu znovu neudělala. Když jsem totiž nakonec po dlouhém zvažování dala tomuto seriálu šanci, chytlo mě to hned od prvního dílu. Pak už jsem jen sjížděla sérii za sérií a nedalo se to zastavit, protože napětí, akce a otevřené konce mě nutili dívat se dál. Nedokázala jsem pochopit, že natočit seriál s tak chytrým, promyšleným a chytlavým obsahem, je dneska vůbec možné. Breaking Bad je parádní drama, které se nikdy s ničím nemazlí a své finále vybudovalo naprosto dokonale. Je zde skvěle ukázaný průběh z dobře myšlených činů, až do propadu totálních sraček a vtažení rodiny až po její totální rozklad. Tvůrci se nebáli udělat některá definitivní rozhodnutí a já jim za to tleskám. Když dojde na postavy, ústřední dvojice byla nejvíce trefné rozhodnutí. Jesse Pinkman jako mladý pubertální, ale za to velice milující a hodný deviant a drogový dealer, se kterým soucítíte počas celého seriálu. Občas byste mu pořádně zakroutili krkem, ale to přejde v okamžiku, kdy vám Jessieho příběh pomalu ale jistě vyzrazuje, proč je tam kde je a proč vlastně dělá, co dělá. Líbí se mi jak si tvůrci vyhráli s vykreslením postav tak, že to s váma dokáže občas pořádně zamávat. Chvíli se o jednoho bojíte, abyste mu vzápětí přáli hroznou smrt. Walt je třeba pravý opak Jessieho a zároveň tak trochu někdo, na koho vůbec nejsme zvyklí. Chvíli mu fandíme, litujeme ho a po čase si přejeme, aby už konečně umřel a abysme mu nakonec zase přeci jen fandili a litovali ho. Walta musíte milovat a nesnášet zároveň, jinak to nejde. Milujete ho za jeho oddanost své manželce a dětem, za jeho myšlení, za jeho schopnost dostat se z každé zapeklité (kolikrát i život ohrožující) situace a za jeho postoj k Jessiemu, kterého místama vnímá jako svého syna. Nenávidíte ho však za to, že jakmile dojde na nejhorší, je schopen všechny hodit přes palubu a za to, že ve finále je mu onen drsný život plný vražd a drog milejši jak jeho vlastní rodina. Což mě přivádí k tomu, že vedlejší postavy také stojí za povšimnutí; třeba takový Hank, Waltův švagr, agent DEA a Mike, hodný ale přechytralý a s ničím se nemazlící děda. O postavách a jejich protagonistech bych klidně mohla mluvit do nekonečna. Nejvíce u mě ale asi rezonuje postupný vývoj postav. Ve většině seriálů se řekne, že postava se vyvíjela, ale skoro nikdy to není vidět na jejich činech, chování atd. Tento seriál je světlá vyjímka. Walter se stále posouvá dopředu, každá nová situace na něj má vliv a formuje to, co se z něj stane na konci. Z Walta se stává skutečně Heisenberg, kterému se zabíjení a temný svět drog zalíbí daleko více, než on sám by čekal. Breaking Bad je zkrátka parádní počin. - "A guy opens his door and gets shot and you think that's me? No, I am the one who knocks."

Když jsem si tento seriál poprvé pustila, nečekala jsem, že mě chytí až natolik, že projedu několik epizod za den. Už dávno jsem věděla o knize (kterou jsem teda nečetla) ale vzhledem k tomu, že jsem přeci jen něco málo o této knize už věděla, řekla jsem si, že by nebylo špatné vyzkoušet i zfilmovanou verzi. Určitě toho nelituji. Líbí se mi jak je seriál originální a na úrovni. Také určitě dávám velké plus za to, jak je vše zpřeházené do různých časových useků a nechává to tak diváka přemýšlet o tom, kde se v čase nachází a co se asi tak stane dál. Když už jsem zmínila časové úseky, musím tento seriál určitě pochválit i za Clayovu jizvu na čele, protože nebýt této jizvy, asi by byli diváci dost zmatení a nevěděli by, zda se nachází v přítomnosti nebo minulosti. Co se týká symboliky - nápad se starými nostalgickými kazetami byl rozhodně skvělý, když se vezme v potaz to, že hlavní hrdinka mohla klidně všechno nahrát na novodobé přenašeče. Jinak výběr herců pro hlavní role a soundtrack mě také samozřejmě potěšil. Nemůžu jinak než hodnotit 100% protože mě už dlouho nic tak nenadchlo. Tento seriál se určitě dá řadit mezi mou TOP desítku. - "Take me back to the night we met."

Na tento seriál jsem narazila poprvé na začátku roku 2014, kdy ještě nebyl ani natočený. To všechno jen díky mé oblíbené Kathryn Prescott, kterou jsem tou dobou sledovala ve Skins. Nejde vyloženě o žádné mistrovské dílo, ale je to příjemné na pohled a ideální pro dny odpočinku. Příběh je založený na konceptu 16ti leté Carter, která se ze dne na den dozví, že ve třech letech byla unesena a že její matka vlastně není její matka a že celou tu dobu byla vychovávána úplně jinou ženou. Následující adaptace do rodiny je to, kde příběh začíná. Viděla jsem už hodně seriálů, které se místama podobají tomuto, ale jen málo z nich mě dokázal tak zaujmout jako tenhle. Ač se téma může zdát místama nereálné, je to v podstatě pojmuto úplně z jiné perspektivy, z té neokoukané, originální. Největším klenotem tohoto seriálu je rozhodně výše zmiňovaná Kathryn Prescott, ta zahrála svou roli opravdu přesvědčivě a vzhledem k tomu, že je rozená angličanka, její americký přízvuk byste v podstatě od toho pravého nerozeznali. Co bych ještě velice ráda ocenila je vzhled sester, vypadají jako opravdoví teenageři, jak v obličeji tak oblečením, což se tak často v seriálech nevidí. Vývoj postav a jejich chování se také povedl, líbí se vývoj vztahu Carter a Elizabeth. Ale jinak všechny postavy stojí za povšimnití; Max, naprostý zlatíčko s úžasným hárem, jako kamaráda by ho bral opravdu každý. Crash, typický pohledný bad-guy se zlatým srdcem a okouzlujícím úsměven. Gabe, matka celé party, ten zodpovědný. Ofe, dealer a dobrý kamarád pro všechny, zavolejte když potřebujete. Bird, holka o které nevíte co si místama myslet. Taylor, uťáplá ale hodná a starostlivá sestra. Grant, milující bratr armadillo. Elizabeth, přehnaně starostlivá matka, chce pro všechny to nejlepší ale většinou to nikdo nepochopí. David, typický hodný taťka se smyslem pro humor. A samozřejmě Carter, hodná a temperamentní holka se zlatým srdcem a sarkasmem v krvi, která si prochází něčím, co si nikdo z nás nedovede ani představit. - "But then I learned the truth and my whole life changed. My name is not my name, my home is not my home, my life is not my life, my mom is not my mom."

Skins neukazuje mladé tak jako v jiných seriálech, kde se neustále řeší vztahy, co si na sebe obléct, kdo s kým a různé další zákeřnosti. Skins nabízí tak trochu kontroverzní, ale za to realistický pohled na mládež. Příběh ani děj není nějak složitý. Ukazuje svět mladých takový jaký opravdu je. Na první pohled se může zdát, jakoby nikdo z nich neměl nic lepšího na práci než jen drogy, nikdy nekončící párty či sex. No stačí trochu nakouknout pod pokrývku a ukáže se, že pravda je jiná. Problémy postav jsou reálné a lehce je zpozorujete i mezi lidmi s kterými se běžně vídáte. Ať už jde o pocit osamělosti, vnitřní problémy, různá tajemství, hladání vlastního místa či snaha o začlenění se. Dospívání není vždy procházkou růžovou zahradou a je opravdu těžké najít sám sebe. A o tom Skins jsou. Seriál nám neukazuje pouze pěkné chvíle plné štěstí a radosti, ale i ty ošklivé a nelítostné stránky života. Postavy, stejně tak jako děj, působí skutečně a člověka si rychle získají. Každý z nich má nějaké problémy, i když se tak na první pohled vůbec nemusí zdát. Každá z generací je něčím jedinečná a odlišná od těch ostatních. Nikdo není stejný, a každou generaci tak tvoří směsice různorodých charakterů. To máme 6 sérií, ve kterých se nám představily tři různé generace. A potom poslední 7. sérii, kde se vrátili 3 postavy typické pro svoje generace. Seriál Skins si na nic nehraje, nic přepřikrášluje. Je realistický, otevřený a vmnoha směrech i vulgární a právě tím, si podle mého dokázal získat tolik příznivců. Co se týká oblíbené generace, tak tou je a vždy pro mě bude 2. generace. Pokaždé se mi stalo, že jsem minimálně jednu postavu v každé generaci nějakým způsobem nemusela, ale v této se mi to nestalo ani zdaleka; všichni jsou tam buďto tak roztomile naivní, přiblblí a nebo úžasní. V mém srdci jediné místo patří jedné postavě a tou je Cook. Dost zvláštní osobnost, která má v sobě nejen kus nenapravitelného devianta, ale také lásku, radost, soucit a pochopení, které střídá bolest a utrpení. Cook je podle mého jedna z mála skvěle napsaných postav a to hlavně proto, že člověk ani nemusí nic moc vymýšlet, ale pouze stačí čerpat z reality každodenního krutého života jednoho životu napospas odsouzeného teenagera. - "Nothing good ever stays with me, absolutely nothing."

If I stay je příjemný, skvěle odehraný příběh o lásce, přátelství, rodině, životě a smrti. Líbí se mi jak je film rozpracovaný do různých časových úseků, které značí minulost a přítomnost. Když jsem se na film chtěla podívat poprvé, do kina jsem nešla (jak jinak), nemohla jsem riskovat, že mě to zase emocionálně dostane. A i přesto, že mě to za city nechytlo tak jako to třeba dokázaly jiné filmy, příběh a dost dobře napsaný scénář, mě ale stejně nakonec dostal. Nehledně na to, že samotný trailer ve mě vyvolal zvědavé pocity - to byl také ten důvod, proč jsem se v prvé řadě na If I Stay tak moc těšila. Nakonec nemohu jinak než udělit 95% a to ne jen za dobré ztvárnění ale také za příjemné obsazení. A rozhodně nesmím zapomenout na super soundtrack, který byl naprosto originální, vzhledem k tomu, že většina písniček byla nazpívána zrovna pro tento film. - "Why do I get this feeling you're about to mess up my entire life?"

Jeden ze snímků zabývající se závažným onemocnění ALS (amyotrofická laterální skleróza) a také tím, jak dvě zcela odlišné ženy, našly to nejcennější na světě, opravdové přátelství. Popravdě jsem vůbec netušila, co od filmu očekávat. Předpokládala jsem, že to je jedno z dramat, které se zaručeně bude snažit hrát na city. Ale ne, tenhle snímek je narozdíl od jiných velice realistický, milý a netlačí na pilu. Průběh filmu je pomalejší a nechává diváky se seznámit s hlavními protagonisty a nahlédnout tak do jejich života. Rozhodně nehrozí, že by se vás tento snímek snažil citově vydírat už od samého začátku. Je to film plný emocí, naděje, smutku, náklonosti a skvělých hereckých výkonů. Emmy Rossum podala velmi silný herecký výkon a hned za ní skvělá Hilary Swank a její neuvěřitelně fantastický herecký výkon; ono zahrát někoho kdo trpí onou zmiňovanou nemocí, asi není uplně nejlehčí úkol ve scénáři. Všechno jsem jí věřila. Shrnuto podtrženo, tento film je příběhem o neobvyklém přátelství a o tom, že i uplně dva odlišné světy se nakonec mohou střetnout a svým způsobem se navzájem 'zachránit'. Tento film má prostě to, co se má od dramatu tohoto rázu očekávat a to ve větší než přiměřené míře. Jo, a abych nezapomněla, kapesník mějte u sebe, na konci ho budete potřebovat. - "Thanks for the manolos, and for teaching me how to cook. But the biggest thing that I have to thank you for is that you didn't let me fuck this up, cause no one in my life has ever done that for me."

Procítěný film, který si jednoduše získal mé sympatie. Láska, nemoc, bolest, překážky a přesto nám to děj drasticky vůbec nevnucuje. Neodbytný Gus zahrál v životě Hazel Grace dost velkou roli. Chlapec milující metafory si zamiluje další věc; dívku, která na vás celý průběh filmu působí jen mile a sympaticky. Samozřejmě, že film některé situace přikrášluje a jiné zase zkresluje, ale ten morální apel, který to mělo mít, ten to má. Jsem spokojená s tématem a vcelku i s hereckým obsazením. Oceňuji i to, jakým způsobem bylo toto těžké téma divákům předloženo; s pokorou, s lehkou nadsázkou i umírněným vtipem. Film jsem hodně dlouho očekávala a když už jsem se konečně dočkala, do kina jsem na něj stejně nešla. Moc dobře jsem totiž věděla, že bych to emočně nejspíš nezvládla. A nakonec jsem byla ráda že jsem do toho kina fakt nešla. Protože i samotná hudba ve mě dokázala vyvolat silné emoce. Každopádně krásný emotivní film, podle stejnojmenné knihy, který rozhodně stojí za povšimnutí. - "You don't get to choose if you get hurt in this world, but you do have a say in who hurts you. And I like my choices. I hope she likes hers."

Hodně krásný film, který hraje na všechny emoční struny a hraje na ně opravdu příjemně a jemně. Tlak zahraný na emoce diváka je sice hodně patrný, ale přitom zbytečně netlačí na pilu a postupně se tak rozehrává příjemná hra dvou lidí, kteří se do sebe zamilovali. V jejich nelehkých osudech jim nejde jejich lásku nepřát. Někomu se může zdát, že je to zbytečně přeslazené; špatný chlapec se zamiluje do dívky, která je nadpřirozeně hodná a vzorná, přesto je osudem potrestaná těžkou nemocí. Rozbíhá se tak souboj protikladů. Po pomalém rozjezdu se rozvíjí milostná romance s předvídatelným závěrem. Přesto si ale myslím, že finále některé diváky přeci jenom trochu zaskočí, neboť to nebude přesně tak, jak se očekává. Dalším velkým plusem filmu je kvalitní scénář a skvělé herecké výkony dvou hlavních představitelů. Po dlouhé době jde o romantické drama, které není jen o sexu, ale hlavně o lásce, pocitech, zodpovědnosti a snaze dokázat něco víc. Hlavně nezištně milovat. "But our love is like the wind. I can't see it, but I can feel it."