Zůstaň se mnou

Bohužel, z mého pohledu tentokrát forma ublížila obsahu. Neustálé přeskakování z komatu do středoškolské romance rozbilo obě linie, takže jsem se nedokázal ponořit ani do jedné z nich. Sotva jsem navázal kontakt s jednou, byl jsem z ní vytržen a vržen do té druhé a za pár minut zase zpátky. Po čase už to bylo skoro až otravné. Přitom, kdyby se příběh odehrával lineárně, mohl to být hodně silný film a jistě by uhrál minimálně jednu hvězdu navíc. Náznaky silných emocí tu byly velmi výrazné a občas předvedly, co by mohly dokázat, kdyby měly čas. (23.11.2016)

Jeden malý okamžik v živote vám môže nabúrať všetky plány do budúcnosti. Popravde ale čakal som dačo iné ( to bude ale hlavne môj problém, čo čakať od človeka čo nečíta obsahy ani nepozerá trailery ) ale dostal som aj tak veľa. Len škoda, že tak krásny začiatok filmu pomaličky strácal na tempe. Ja som vždycky hlavne fascinovaný krásnou zimnou prírodou a keď dali do toho klasickú hudbu som bol V siedmom nebi ( nie, nebol u mňa Rozboril ) Mám aj menšiu poznámku ku hereckému prerozdeleniu. Keby si Chloë Grace Moretz vymenila rolu s Lianou Liberato by som bol velice spokojný. Každopádne to bolo super, a keby som si zatopil v izbe, zabalil sa do deky, nalial pohár červeného by som možno dal aj za 5*. ďakujem Danko :) (27.11.2014)

Životní křižovatka v pravém slova smyslu. Ale jen pro pravověrné sentimentální snílky, kterým nostalgie není cizí. Příběh bloudící duše, která vzpomíná na pusu s klukem z kapely a na večery s volnomyšlenkářskými rodiči, nemůže (a ani nechce) nabídnout hutnou zápletku, šokující pointy, nebo cokoli, co zdejší jednohvězdní pravděpodobně očekávali. Nabízí právě jen onu křižovatku, onu nerozhodnost a pár hřejivých vzpomínek a o to smutnějších důsledků, které vám v sedmnácti přijdou přesně tak velké, že si nedokážete představit, že je ve vašem životě ještě něco může překonat. Kdo si na sebe v tomhle věku umí vzpomenout, pro toho jsou pak některé emocionální otázky tíživé až až. Láska totiž vážně někdy může znamenat Život. (17.08.2015)

Dojmy z předpremiéry jsou i pro citlivou nečtenářku knihy velmi pozitivní - ubrečené i potěšené. Tato čistá romantika nenese žádné prvky fantasy a nebrousí ani do vod dystopických románů. Tou přidanou hodnotou je tentokrát hudba. Ano, i taková prostá věc může způsobovat problémy, je paralelou k rozdílným světům, rozdílným náhledům na život i k různým životním cílům. Hudba provází celý film a klasika (nikoliv ta rocková) se prolíná s punk rockem i dalšími žánry. Tato prapodivná směsice se v jednu chvíli střetne v čirém okamžiku štěstí, kdy je blízkost lidí, a jejich ochota spojit své životy, nadřazena veškerému škatulkování. Celý film vypráví příběh jedné lásky a báječné rodiny, kterou je možné jen obdivovat, s kterou je možné cítit i s ní bojovat o život. Děj je velmi sladký a dojemný, přesně takový, jak to většinou holky mají rády a kluci trpí. Ideální na rande i na dámskou jízdu, vhodný i pro sběratele zajímavých lidských osudů (třebaže smyšlených). Děj filmu plyne bez sebemenšího zádrhelu. Marně se snažím najít něco, co bych nechtěla pochválit. Příběh je skvěle vygradovaný, rozhovory jsou lehké a uvěřitelné. A i když zní všechno až moc dokonale, chcete věřit, že to někde opravdu takhle funguje. Seznámení s rodiči a jejich přístupem k výchově je promyšlené a zamilujete si je, přesně tak, aby vás další děj mohl zasáhnout ještě víc. Flashbacky jsou pěkně promyšlené a zahrávají si s příběhem, nijak to ale nepřehánějí, žádná šokující odhalení, jen láska dvou mladých lidí, komplikace a interakce s přáteli a rodinou. To vše vám pomůže pochopit, kde v sobě člověk dokáže brát životní sílu a jaké maličkosti to mohou ovlivnit. A i když mám malinko výhrady k chování hlavní hrdinky v nemocnici, příběh mě strhnul. (26.09.2014)

Dobře no, tak teda gratuluju Chloë k prvnímu dospělýmu filmu. Co na tom, že byl spíchnutej nad Slovníkem pravdoláskaře; že ho v podstatě vypráví duch stále žijícího člověka (což se v praxi rovná cheatování), jemuž neni blbý svou návštěvou poctít i flashback; *SPOILER* a že se tam čistě pro neschopnost scénáristů posunout děj někam dál nakonec usmrtí uplně všechno, co zrovna na lůžku leží. (A nejmenuje se Mia, samo sebou...) (09.11.2014)