Já, Earl a holka na umření

Citová ždímačka. Hispterská, účelová a průhledná. Režie se strašně snaží o nevážný pohled na vážnou věc, ale strašně při tom tlačí na pilu, takže je všechno až moc strojené. Plusem je snad jedině to, že se tu nepřekročila hranice vkusu. Co se herců týče, tak Mann hraje ty svoje trouby pořád stejně a i když to není špatný herec, tak mě jeho projev nijak neoslovil. To Olivia Cooke naopak nezklamala ani tady, ale sama to utáhnout nemohla. 30% (23.01.2016)

Pre mňa zatiaľ jeden z najlepších filmov roku, ktorý sa absolútne na nič nehrá, absolútne neskúša žiadne lacné finty na divákov, ale naozaj si nechá čas na to, aby sme spoznali našich hrdinov, spoznali vzťahy medzi nimi a rovnako aj ich motivácie. A všetky postavy sú veľmi sympatické, uveriteľné a nikdy nemám pocit, že by sa na niečo pretvarovali. Páči sa mi ako je film natočený, páčia sa mi jeho dejové línie a jeho smer a rovnako má aj absolútne fantastický záver, ktorý mi skutočne skoro vohnal slzy do očí. Som rád, že Thomas Mann skončil tohto roku aj v dobrom filme (hovorím samozrejme o Barely Lethal) a rovnako aj Olivia Cooke, ktorá zatiaľ hrala v nie moc výrazných hororových snímkoch. Dráma je uveriteľná, priateľstvo je uveriteľné, jednanie Grega je veľmi uveriteľné a všetko to do seba zapadne v jeden vynikajúco natočený, vynikajúco podaný a vynikajúco stvárenenú dramédiu. Okrem toho je tu Thomas Mann veľmi vtipný a veľmi dobre odľahčuje celý film a človek to pozerá s veľkou dávkou spokojnosti. Dočkal som sa skutočne jedného z najvýraznejších filmov tohto roku a som tomu veľmi rád. Hodnotenie: A+ (31.10.2015)

Mám rád tenhle styl vyprávění (bylo léto toho a toho roku a všechno co se toho léta událo nás změnilo atd, viz třeba White Bird in a Blizzard), který má tu moc, že zastaví čas a zakonzervuje momenty, které mění postavy a jejich životy. Me & Earl & the Dying Girl je jedním z dalších indie pokusů jak se zkusit bez patosu vyrovnat s umíráním. Daří se mu to dobře a to má ještě v záloze připravené celkem drtivé finále. 8/10 (11.11.2015)

Nevim čím to je, ale poslední dobou umíraj ty nemocný teenageři docela zábavně. Bezpochyby pokud bude někdo chtít do filmu kopat, střeliva se mu rozhodně dostane. Hlavní hrdina je středoškolský introvertní podivín, nemocné děvče je taková dying pixie girl, scházení se s terminálně nemocnou se postavě v zásadě hodí do krámu, protože akcentuje její odlišnost, film proráží čtvrtou zeď, využívá alternativní intertextové pomůcky, je vyhipstřenej na Wernera Herzoga a protagonista je hroznej vocas. Když v sobě ten první dojem zabijete, může vám začít docházet inscenační paráda mnoha scén, za což ve velké míře může kameraman Oldboye, ale také nadšená Gomez-Rejonova režie, která žádnou ze scén nepovažuje podřadnou a například nejzásadnější a nejtemnější dialog filmu vyšle na jeden statický záběr, ať se mladý učej. Je to vlastně často poměrně slušná manýra, ale nezlobím se za to, protože ten film má schopnost budit emoce nejen umírajícím děvčetem a snaží se nespoléhat pouze na tuto vděčnou zápletku. (06.11.2015)

Kdyby to v závěru nebylo až tak zdlouhavé - i když zde jsou pořád naprosto skvělé scény - asi bych šel ještě výše, možná i na maximum. Ale ke konci už to pro mě něco trochu ztratilo. Tohle je jeden z těch filmů, který krásně ukazuje, že smrt je součástí našeho života a že s tím prostě nic neuděláme. Je to přitom pojato s láskou k člověku a k vztahům, které jsou zde podány celkem originálně. Za tohle si tvůrci zaslouží potlesk. (30.09.2015)