Jozka7

Být na Micimutr v kině, možná by se mi líbila víc. A nebo bych se naopak zlobil, že jsem své finance utratil za takové dílko..? V každém případě, pohádku jsem viděl na Štědrý den jako sedmou v pořadí. Není to pohádka vyloženě špatná, ale v konkurenci stálic čs. pohádkového nebe neobstála. Začátek je působivý, ovšem dobře rozehraný děj se postupně zadrhává, až přijde zcela nečekaný bod zlomu... Zatímco u Arabely, Harryho Pottera, Nekonečného příběhu či Dívky na koštěti divák zná či tuší propojení s reálným světem již od začátku, tady to tvůrci vybalí uprostřed filmu ve stylu Japonců v Pearl Harboru. A je to podobná katastrofa. Co lze vyzdvihnout. Určitě některé herecké výkony. Při pohledu na Libuši Šafránkovou působila nostalgie (zvláště, když mezi předchozí pohádky zhlédnuté ve stejný den patřily Princ a Večernice i Třetí princ), příjemné překvapení byl "krasoňovitý" princ Vojtěcha Dyka a pro princeznu v podání Mariky Šoposké by jeden opravdu nějaké to nebezpečí podstoupil.:o) Nejvíce jsem si užil krále v podání Jiřího Bartošky, který při pohledu na svou ztřeštěnou drahou polovičku (Jaroslava Kretschmerová) jen vzpomíná na doby, kdy stála za ztrátu (vlastní) paže.:o) Výborný byl také drak, zaujal rovněž netradiční způsob jeho eliminace. Škoda, že dračí téma tvůrci dále nerozvinuli. Závěr zatím hodnotit nemohu, zavládla mezigenerační shoda, že sledování Micimutr o Štědrém večeru ukončíme předčasně. A tak se i stalo.

Velmi příjemné překvapení. Skvělé dílo, které nutí k zamyšlení o hranici mezi dobrem a zlem. Intimní pohled do života manažera-tuneláře (věrohodný I. Chmela) a jeho rodiny téměř vyvolává soucit, neboť ukazuje i dobré stránky hlavního "hrdiny": jeho touhu po fungující rodině a milující ženě (vynikající E. Vrbková), jeho lásku k dětem (upřednostňuje zdraví dcery) i určité morální zásady (scéna s umírajícím psem). Útěk na Moravu je cestou ke kořenům, do bezpečí vlastní minulosti, kdy bylo o dost méně peněz, ale také starostí... Skvěle je rovněž ukázáno, že hybatelem všeho vlastně není Liborova lítost nad spáchanými zločiny, ale pouze strach z následků. Perfektní je také motiv s policistou, jenž "nakupuje" v ledničce uprchlíků. Opět to nutí k zamyšlení. Řadí krádež chřestu dotyčného do stejné sorty jako (spolu)zloděje pěti miliard? Z hlediska principu ano, z hlediska následků ne. Těch pět miliard totiž také někomu patřilo a jak se odvíjely osudy okradených, kteří mohli přijít i o celoživotní úspory, to se může divák jen domýšlet. Z tohoto úhlu pohledu je nekompromisní a cynický přístup vyšetřovatelů (brilantní Fingerovi) vůči stíhanému zcela na místě. Bravo, pane Sedláčku. * * * * Drobná připomínka na komentář POMA - ono to svádí ke stereotypu, ale je u nás vůbec nějaký tunelář bank, který bydlí v malém panelákovém bytě? :o)

Tohle opravdu NENÍ Bratrstvo neohrožených. Zatímco BoB popisuje osudy příslušníků jediné roty americké 101. výsadkové (Easy Company, 2nd Battalion, 506th PIR), která bojovala necelý rok, The Pacific má podstatně širší záběr (SPOILERY!): Bob Leckie a Sid Phillips na Guadalcanalu bojovali u How Company, 2nd Battalion, 1st Marine Regiment, zatímco John Basilone u Dog Company, 1st Battalion, 7th Marine Regiment. Ten specifický "Esprit de corps", jenž dává BoB nezaměnitelné kouzlo a intimitu, tak v Pacifiku není a ani být nemůže. Basilona vzápětí stáhnou, také Sid se vystřídá s Eugenem Sledgem před nasazením na Peleliu, kde to koupí i Leckie a jde domů. "Sledgehammer" navíc nastupuje ke King Company, 3rd Battalion, 5th Marines, čili opět zcela odlišný útvar 1. divize námořní pěchoty. A v jednom z posledních dílů je sice pěkně vylíčen konec Basilona na Iwojimě, ovšem ten tehdy již bojoval u 5. divize námořní pěchoty. The Pacific krom toho popisuje nasazení o téměř trojnásobné délce oproti BoB: od srpna 1942 do června 1945. Srovnávat The Pacific s BoB tedy opravdu dost dobře nejde. A mimochodem, k tomu často vysmívanému dílu z Austrálie: jednotky 1. divize byly po Guadalcanalu tak zdevastované, že jejich zotavení zabralo většinu roku 1943. Proto má díl věnovaný této fázi druhoválečných dějin divize v seriálu své místo. For me: 100%.

Tento film shledávám býti perlou v koruně Britského filmového Impéria. Cena Akademie je v dobrých rukou. V dobrých rukou krále George VI. neboli Colina Firthe. A mimochodem, vidět Firthe opět v jednom díle s Jennifer Ehle, to milovníka "Pride & Prejudice" opravdu zahřeje u srdce...

Během vietnamské války se ukázaly výrazné nedostatky ve výcviku amerických stíhacích pilotů i ve výzbroji jejich strojů. Trendem totiž byly řízené střely vzduch-vzduch a prvky jako manévrový vzdušný boj či letecké kanony byly považovány za překonané. Tehdejší standardní stíhací letoun U.S. Navy a USAF, MDD F-4 Phantom II, v prvních verzích opravdu ani žádné kanony nenesl. Následkem toho všeho byl poměr sestřelů a ztrát ve vzdušných bojích nad Vietnamem neuspokojivý. U.S. Navy řešilo situaci rázně a 3. března 1969 založilo United States Navy Fighter Weapons School, známější pod názvem TOP GUN. Málo známým faktem je, že v počátcích tohoto výcviku Američanům výrazně pomohli Britové. Dalším krokem bylo zavedení nového námořního stíhacího letounu určeného k obraně letadlových lodí a vybojování vzdušné nadvlády, Grumman F-14A Tomcat. Ten byl mimo hrozivé baterie střel Sidewinder, Sparrow a Phoenix vyzbrojen i rotačním kanonem Vulcan. O zdařilosti konstrukce svědčí fakt, že Tomcaty pokročilejších verzí B a D sloužily v U.S. Navy až do roku 2005, resp. 2006. A právě o zmíněném výcviku a o stroji F-14, mimochodem považovaném za jeden z nejkrásnějších letounů všech dob, vznikl tento film. Nádherná pocta nádhernému letounu. Některé letové manévry jsou sice přitažené za vlasy a maskovat F-5tky za fiktivní MiGy-28 je úlet, ovšem to vynahrazují i dnes dechberoucí záběry. Při velkoformátové projekci a kvalitním nazvučení (aby vynikly oscarové kvality) jde stále o skvělou volbu.***** Mimochodem, hlášky o americké armádě (U.S. Army) u některých komentářů jsou úsměvné - TOP GUN je film o výcvikovém programu námořnictva a F-14 je námořní stíhačka. Plést si U.S. Army a U.S. Navy mohou snad jen ti, co nerozeznají Spartu od Slávie.:o)

Opravdu hezká pohádka v malebném prostředí a s nešizenou výpravou, která se dětem bude líbit. Pan režisér se vyvaroval některých nedostatků svých předchozích děl tohoto žánru - nadpřirozené prvky zde zastupuje pouze kouzelná jahůdka, děj je plný zvratů, ale poměrně přehledný a postavy konečně srozumitelně artikulují. Dolů však tuto pohádku srážejí některé charakterové nedostatky hlavního hrdiny, které do pohádek nepatří - Matěj básní o své jediné lásce a přitom se klidně "nezávazně" hubičkuje s princeznou, vysvětlení jeho krádeží a loupeže ve službách loupežníků je naprosto nevěrohodné a rozpaky budí i jeho zákeřné zahájení závěrečného souboje. Naivní ztvárnění soubojů (a nejen jich) je vůbec pozoruhodné, těžko například věřit, že by loupežníci používali své bambitky jen pro střelbu do vzduchu, ovšem cílové divácké skupině to asi vadit nebude...

Jedna z prvních českých (tj. nikoli československých) pohádek a současně jedno z nejlepších děl tohoto žánru vytvořených v 90. letech. Jen (spoiler) ta smrt hlavní postavy, byť zde vzápětí nadpřirozeně odčiněná, představuje v pohádkách vždy spíše problematický prvek... Mimochodem, Pavlínka je jediná princezna toho jména, kterou v našich filmových pohádkách máme.

Vynikající pohádka se silnou atmosférou, nezbytná součást pestrého vánočního/svátečního pohádkového koktejlu.

Jedna z nejlepších československých pohádek, v níž září Vladimír Menšík jako věčně hladový sluha a Jan Kraus jako udatný princ Jiří...

Do skutečných pohádkových legend 50. let tomuto dílu něco chybí, ovšem i tak jde o příjemnou podívanou. Mj. lze na ní pozorovat posun v otrlosti diváctva - zatímco vyšším ročníkům dříve způsobovala závěrečná scéna u šibenice nejednu těžkou chvíli, dnešní děti zodolněné Pánem prstenů a spol. se při jejím sledování pouze smějí.