KuceraJohny

Obdivuji skutečnost, že jak první film, tak druhý film má naprosto stejný nádech, i když přibylo spoustu nových postav. Druhý Sonic je větší, velkolepější, ale ne nutně lepší než jednička. Upřímně bych řekl, že oba filmy jsou, tak na stejno, jelikož jednička je trochu komornější, ale díky tomu můžeme pořádně poznat samotného Sonica a ve dvojce rozšířit svět, aniž bychom měli pocit, nějaké ochuzenosti. Tvůrci obou filmů to udělali zkrátka dobře a snímky na sebe skvěle navazují. Kdybych se měl tedy nakonec k něčemu přiklonit, řekl bych, že je dvojka o jednu ježčí bodlinu lepší, ale to jen kvůli novým postavám a skutečnosti, že jsem jako malý měl vždy rád Knucklese.

Ježek Sonic pro mě v dětství znamenal hru na konzoli Sega a postupem času dokonce na telefonu. Nikdy jsem, ale vyloženě nesledoval žádný seriál. Celovečerní snímek jsem vlastně viděl jenom kvůli dětem a musím říct, že podle mě se povedl. Sonic sám o sobě vypadá dobře, digitální efekty jsou taky v pohodě, humor tu je a časté narážky pro dospělé na mě celkem fungují. Ježek Sonic je v podstatě přesně ten typ snímku, který kdybych viděl ve věku mých dětí, tak bych následně s mým bráchou rozebíral co všechno je v tom světě možné atd. To už samo o sobě stačí na 4 hvězdičky a když se přidá ještě Jim Carrey je to zpečetěno.

Trojka Strážců galaxie je asi tím nejlepším dílem této zábavné trilogie. Bohužel je tu stejný problém, jako u všech předchozích filmů. Po pár dnech si prostě nepamatuji co sem tam sakra dělo. Opravdu to nechápu. U všech ostatních MCU filmů jsem v podstatě schopný převyprávět celý děj, ale u Strážců ne, tam se zmůžu jen na velmi obecný popis. Jak je to možné? Nevím. Možná bych měl ty filmy vidět víckrát. Důležité, ale je, že jsem se velmi bavil. Záběry byli nádherné, akce super a příběh byl tentokrát opravdu nejlepší. James Gunn dal zkrátka do této značky srdce, které zůstane už napořád. Jediný co mě mrzí, je záporák. Spoiler: Ten se jevil jako jeden z nejsilnějších "lidí" ve vesmíru a opět padl poměrně jednoduše. Škoda no. KONEC SPOILERU. Aspoň že závěr byl topovej.

Všechno, všude, najednou je naprosto bizarní film, který je fakt těžké hodnotit. Musím si to proto rozdělit. Kdybych hodnotil pouze celkový příběh tak bych dal hvězdičky tři. Je to zajímavé, ale určitě ne nejzajímavější co jsem kdy viděl. Herecké výkony, jsou ale, úplně u všech, naprosto perfektní. Tam bych se nebál dát hvězdiček pět. Opravdu sebemenší role je skvěle zahraná. Kamera a celkově záběry jsou taky na té nejvyšší úrovni, takže taky 5 hvězdiček. Když to dáme do kupy vypadne čtyřhvězdičková podívaná, která má všechno perfektní, ale zrovna v tom nejdůležitějším lehce pokulhává.

Byli tu i světlé chvilky jako například obsazení a samozřejmě i některé vtipné momenty, ale upřímně musím říct, že druhý díl mě bavil o poznání méně než jednička. Nádech to má stále stejný, ale skutečnost, že Mia už tou princeznou je a má se stát královnou mě nebrala tolik, jako že je středoškolačka a má se princeznou teprve stát. Romantická zápletka celého filmu mě nebavila vůbec a to je celkem problém, když je to vlastně romantický film. Ještě že to zachránila babička a šéf ochranky. Nevím no, jedničku mám vcelku rád, ale dvojka nic moc.

Deník princezny je přesně tím typem filmu, který často během mého dětství běžel v televizi a tak jsem ho viděl hodněkrát. Jedná se o přehnanou zápletku, která ale právě do filmu patří. Jsou tu vtipné momenty a lehce pochopitelné vztahy, ale samozřejmě žádný zázrak to není. Já osobně mám snímek rád, ale spíše jako připomínku dětství. Přesto musím uznat, že i dnes se dokážu zasmát a film si užít. Pro nového diváka to tak nebude asi nic moc, ale pro ty co to už aspoň jednou viděli se může jednat o příjemnou oddychovku na večer.

Miluju filmu z dob, kdy se ještě Disney snažil na plátna kin přinést sportovní filmy, jež určitě nejednoho diváka přivedli ke sportu. Kokosy na sněhu jsou jedním z nich a ačkoliv jsem kvůli nim nezačal bobovat, jedná se o jeden z mých oblíbených dětských filmů. Při opakovaném sledování po mnoha letech jsem zjistil, že to není tak přelomový film jaký si pamatuji, ale nádechy nostalgie mě teple zahřívali u srdce. Kokosy na sněhu jsou příjemnou, zábavnou komedií, která nabízí skvělé obsazení a suprový děj. Těším se, až si je zase za pár let pustím znova.

Pomalé vcelku nezáživné, ale ne hrozné. Adam Sandler mi do role Jakuba Procházky úplně tak neseděl, přesto musím říct, že hrál velice dobře. Zvláštní spojení co? Hudba byla perfektní, vizuál taky nebyl vůbec špatný a pavouk Hanuš byl asi nejlepší věcí ve filmu. Kdybych to hodnotil jako neČech asi bych tomu dal hvězdičky dvě, ale vzhledem k tomu, že jsem nesmírně rád, že Netflix natočil s takovými herci celosvětový film dávám jednu hvězdičku navíc. Samozřejmě bych byl radši za něco trochu lepšího, ale jak už jsem psal fakt to není tak hrozné. Ale ani dobré. Zkrátka takový plytký film, jenž pravděpodobně u mě zapadne v zapomnění. A nebo ne, kvůli českému významu si ho budu dlouho pamatovat.

Vcelku příjemná komedie, která ale vlastně neví čím chce být. Chvilku tu máme drama, chvilku romantiku a chvilku ztřeštěnou komedii, přičemž se to za sebou střídá někdy až nelogicky. Film je i vtipný a to hlavně díky Jennifer, která vlastně obstarává úplně všechny vtipné scény, ale jinak nic moc. Je to takový nevýrazný průměr, na který asi brzy zapomenu. Je vidět, ale že se Jennifer fakt snažila ze snímku vymáčknout maximum, ale zbytek postav jsou zcela bez duše. Mezi dvěma hlavními postavy není vůbec žádná chemie, spíš je to divné bratrsko sesterské spojení, které je prostě zvláštní. Jediný na koho se kromě Jennifer dobře kouká jsou Percyho rodiče, jež mají jednoduchou úlohu, ale hrají ji přesvědčivě. Malým plusem je výběr hudby a odvaha natočit některé scény, jo a taky Matthew Broderick, ale jinak prostě průměr.

Aniž bych chtěl jakkoliv znehodnocovat práci, která se tehdy povedla, tak dokument sám o sobě není jedním z těch lepších. Dávám tři hvězdičky hlavně kvůli velikosti projektu ne kvůli kvalitě samotnému dokumentu. Jinak bych klidně sáhl po dvou. Záběry jsou za sebou poskládané bez silnější logiky a dějové linky, kterých bylo hodně, ani jednou nevydrží dostatečně dlouho na to, aby se do nich divák ponořil. Takhle akorát skáčeme z jedné celebrity na druhou a míjíme silnější emoce, které tam jistě byli. Samozřejmě není to nejhorší, jen to na mě působí jako splácané na koleni.