Don82

Adam Sedlák zvolil zajímavou formu a i ten obsah je občas ke koukání pokud si rádi utahujete z hipsterů a pojem Generace Y vás nechává v klidu, i když podle definice do ní spadáte. Semestr je odlehčená sonda do reality sociálních sítí a "problémů" mladé generace. Jsou zde klasická klišé, klasické dialogy o ničem a povrchní, občas dost nepříjemní lidé. Četl jsem článek, kde režisér vysvětloval že to byl záměr a že chtěl ukázat to negativní v dnešní "realitě" Facebooku. Ok, ale já to tam moc neviděl. Postavy nejsou nijak ironicky přetažené a seriál nemá možnost to dohnat v dodatečných scénách. Díly jsou na webseriál moc dlouhé a někdy je skypové tlachání už nesnesitelné. Nicméně, příjemně překvapil závěrečný díl, kdy postavy takříkajíc padnou na hubu a divák konečně uvidí praskající bublinu falešných vztahů a neupřímnosti.

Jediný důvod, proč jsem se na tento film šel podívat zadarmo na YouTube je ten, že jsem chtěl perverzně sledovat arogantní, zlé lidi a dat si to do souvislosti s dnešní prohnilou společností s posledními známkami humanity. Jednoduše řečeno, zbytečné pokračování Gymplu. Drasticky ubylo humoru, resp. scén ve kterých by byl alespoň náznak něčeho zajímavého. Naopak přibylo špatných vlivů a chování jednotlivých postav. Fetování, chlast a nekonečné podvádění je ve filmu bráno jako něco normálního. Režisér ani scénárista se k tomu nijak umělecky nevyjádřil. V tom filmu prostě není ani jeden hlubší rys u postav. Něco se řeší a zároveň neřeší a všem je to jedno. Alkoholismus Bydžovské je jen tak vložen mezi další bezvýznamné scény. Zřejmě to je účel: divák nemá nic "řešit". V tomto filmu nic jako krize neexistuje. Máte problémy? Peníze a známosti to vyřeší. Nevyřeší? Tak se stejně nic neděje. Stačí se zajít opít a druhý den je nám opět hej. Scénář napsaný za 10 minut, strašné. Opět platí že jediný kdo v tomto filmu něco hraje je Mádl. Ostatní jsou jen jednorázové figury a mluvící křoví na jednu, dvě scény.

300. komentář věnuji filmu který patří k mé osobní filmové špičce. Švejk je pro mě jednou z nejlépe napsaných postav v československém filmu vůbec. Film je vybroušen k dokonalosti a jednoznačně odráží ducha knihy. Lidová komedie je prošpikována zcela jasnými narážkami na dobové absurdity, především nesvobodu v tehdejším Rakousku-Uhersku. Na prahu světové války, kdy zcela jistě mnozí propadli panice a strachu vystupuje postava dobráckého Švejka jako naprosté zjevení. Tváří tvář blížícím se hrůzám je jeho neustálý úsměv a jednoduchý humor založený na ignorování těžké skutečnosti zajímavým prvkem v české literatuře, potažmo filmu. Je jeho postava vzepření se pesimizmu a maloměšťáctví a nebo je Švejk alegorickým představitelem české malosti a zbabělosti, kdy místo postavení se problému utíká z boje a vykrucuje se? Osobně se spíše přikláním k první možnosti. Jaroslav Hašek nabídl zcela jiného hrdinu, s nekonvenčním charakterem, který pobaví a zároveň netradičně popíše nelehkou část našich dějin. Filmová klasika kterou musí vidět všichni.

Těžko se dá slovy popsat unikátnost, úchvatnost a originálnost tohoto filmu. Tvorba Wese Andersona mě dostala u jeho Moonrise Kingdom ve kterém předváděl naprosté vizuální skvosty podtržené scenáristickým divadlem v říši nekonečné fantazie. Grand Budapest Hotel je minimálně stejně skvělý. Každý záběr, scéna i řádek dialogu je neskutečně promyšlený. Ale nejde o metafyzické úvahy. Naopak lehkost vyprávění a příběhu samotného jednoduše hřeje u srdce. Je to snímek jako by z jiného světa, ale přesto plný reálných postav, situací, těžkostí a nakonec i radostí.

Ridley Scott natočil vynikající poctu lidskému vědění a neutuchající touze jít dál a posouvat hranice možného. Marťan není o filozofování nebo přemítání coby kdyby. Je o tvrdé dřině, hodinách studia a praktickému přístupu k neočekávaným problémů. To je to co dělá film překvapivě skvělým. Je zde možné vypozorovat antologii k našemu všednímu životu. Nejednou se můžeme dostat do zdánlivě slepé uličky a to ani nemusíme být na Marsu, ale na Zemi. Samozřejmě zde hraje roli i případná souhra náhod, podepřená špičkovým technickým vybavením, ale přesto The Martian má zcela jasné poselství o tom, že naše snaha se dřív nebo později vyplatí. Nevím co dodat, nemohu najít jednou vteřinu filmu kdyby se mi něco nelíbilo. Scott pořád umí a tady to dokázal jednoznačně.

Nepopulární kluk a holka s rakovinou. Možná si říkáte, to už tu bylo. Ne, nebylo. Poctivý, krásně pohlcující film ve kterém jsou hlavní postavy tak obyčejné a zároveň zajímavě vykreslené, že dohromady tvoří ucelenou, sebeironizující a zároveň trpkou podívanou. Jednoznačně vynikající herecké výkony všech i neznámých postav (znal jsem jen Olivii Cooke). Vynikající soundtrack jen podtrhuje jakou péči tvůrci snímku věnovaly. Zajímavý je každopádně i styl vyprávění a důsledně vymyšlené záběry a scény obsahující netradiční drobnosti a reference na skutečné filmy. Scénář se drží hlavní dějové linky jasně vytyčující tvrdou realitu. Žádné romantické úlety, žádné teenage šílenosti, žádná sladká poselství na konci filmu. To je asi to, co na tomto filmu nejvíce oceňuji. Ano, tvrdé a nekompromisně podané. Po skončení film rozhodně zanechá hluboký zážitek a témata k přemýšlení.

Klasické špionážně akční drama s Cruisem. Ve filmu není nic výjimečného co by přesahovalo rámec žánru, nebo jen nějak inovovalo sérii. Natočen je film dobře, postavy hrají to svoje, žádné překvapení se nekoná. Celkem nuda, dalo by se říci. Rogue Nation navazuje na předchozí díl tím, že se scénárista zase tak nějak nemohl rozhodnout jakým směrem se série bude ubírat. Bohužel divák, tím hodně trpí.

Jako není to takový průšvih jaký jsem čekal, ale rozhodně se nepodařilo zopakovat překvapivý úspěch trojky (čtyřku vůbec, ale vůbec nemíním zmiňovat). První třetina až polovina má super drive, příběh se rozvijí, nové postavy nejsou tak špatné, Arnold je sice starý, ale ne zastaralý, už si říkáte že jsme možná měly zbytečné obavy a jako velký fanda Tčka se těšíte na epické završení série... A ono ne. Celí koncept filmu je rozbitý už v návrhu: nejde přidávat další a další články do již uzavřeného kruhu událostí (uzavření série došlo fakticky ve dvojce, trojka to jen potvrdila). Takže tvůrcům zbývalo jen nastavovat, remixovat a rebootovat všemožné i nemožné nápady a děj "přetáhnout" přes celou jedničku a dvojku aby to alespoň trochu dávalo smysl divákům původních dílů. Neříkám, že to občas není zajímavé, ale už to není ono. Nakonec z toho vzniklo celkem průměrné akční sci-fi které bych zas tak nehanil, ale když jde o Terminatora, je mi proti srsti, že se tak vlastně přepisuje a degraduje původní příběh.

Hardcore Henry je moc pěkná, přímočará, brutální podívaná ozvláštněna pohledem kamery z první osoby. Pokud by někdo zfilmoval některou z knih Jiřího Kulhánka, tak by to možná vypadalo takhle nějak. Co musím vyzdvihnout je špičkové technické zpracování a efekty. Veškeré zabíjení vypadá velmi věrohodně. Jednotlivé bojové scény na sebe plynule navazují a dotváří tak pocit nepřetržité akce. Samozřejmě musíme přistoupit na logiku nesmrtelnosti hlavního hrdiny, ale to zde zapadá do konceptu filmu takže s tím jsem problém rozhodně neměl. Trochu bych ale doladil scénář, vymakané souboje jsou fajn ale v druhé polovině začnou trochu nudit. Navíc, dle mého by pomohlo, kdyby se film nebral tak vážně. Ok, byly tam přímé i nepřímé reference na herní a popkulturní symboly, ale trochu přikořenit dialogy a lépe promyslet dějovou linku by neuškodilo. Na závěr ještě pochválím soundtrack, který díky své multižánrovosti rozhodně zaujal a některé fláky celkem slušně sarkasticky doplňovaly film.

Znatelný audiovizuální rukopis, dialogy jdoucí přímo k věci, lidé v centru dění konfrontováni s nepříjemnými otázkami. To je Remundova klasická, čistá dokumentární práce zasluhující jasné uznání. Téma je samozřejmě velmi komplexní a nelze ho zjednodušovat, což si Remunda naštěstí uvědomuje, takže si divák celkem bez nátlaku stačí srovnat "pro a proti". Český žurnál pokračuje v tradici kvalitních televizních dokumentů.