Israha

Parádně natočená Rková řežba, která je přesně fungujícím žánrovým mixem - což je nakonec její hlavní síla i největší slabina zároveň. Funguje akční válečný úvod, funguje emotivnější prostřední část ve vesnici, tím se pomalu, plíživě prolínají horrorové prvky, aby to vyústilo v šílené, grindhousem zapáchající krvavé inferno...a žene se to kupředu tempem, které nedá vydechnout, ale přitom umožní i budovat atmosféru. A pak si, až to skončí, řeknete, že jste asi chtěli víc bojové akce na frontě, víc hnusných kreatur a znetvořených těl, silněji vybudované vztahy mezi vojáky a rodinou francouzské dívky. On už na to ale v i tak štědré stopáži zkrátka nebyl prostor. A také vás celkem dost zamrzí, jak to má ve vší bizarnosti a drsnosti paradoxně příliš málo odvážné a přehnaně korektní vyznění. Film, který vás po celou dobu baví tím, jak je pojat a natočen, ale pokud jste především horrorový fanoušek, nevyhnutelně vás zklame, že není více šťavnatý a bizarní. Ale přesto výborná záležitost, u které je pekelná škoda, že se neprocpala do českých kin na úkor všech těch spotřebních duchařin pro celou rodinu.

Když vám tři roky po skončení vašeho oblíbeného seriálu vydají bonusovou dvouepizodu, jste nadšení z návratu starých dobrých postav a nostalgie vám intenzivně brnká na duševní strunky...pokud však takovýto bonus nedokáže nabídnout nic víc, než tu nostalgii, jeho hodnota s odstupem let zcela vyšumí. A přesně to je případ Once Again Gaia. Umím si představit, že vidět to opravdu až po třech letech od dokoukání původní série Ultraman Gaia, byl bych spokojený a mávl bych rukou nad tím, že se jedná o průměrnou a ničím nezajímavou stórku, kde se naši dva hrdinové naposledy promění v Ultramany a ještě jednou zachrání Japonsko. Ale v přímé návaznosti na seriál tento DTV film nefunguje. Jsou tu dobře udělané klasické tokusatsu efekty a vcelku koukatelná bojová scéna, ale tím to končí. Neinvenční nastavovaná kaše.

Crossover, ve kterém Tsuburaya prod. poprvé dali najevo, že to s myšlenkou ultramaního multiverza myslí vážně (a co se jim pak postupem času překlopilo do líbivého, ale překombinovaného a nepřehledného chaosu). Na to, že se jedná o setkání tří Ultramanů, jejichž vlastní série byly skvělé a patří k tomu nejlepšímu, co se za ty roky v této franšíze urodilo, je ovšem tento film pojatý dosti zpátečnicky. Náhodným hybatelem dění jsou opět naivní dětští protagonisté (Ultramani se dostanou skrz dimenzionální bariéru prostě proto, že si to přeje nějaké děcko? Wtf?) a spíš než o sci-fi akci se jedná o rodinnou moralitku. Což ale nemění nic na tom, že jsou tu povedená monstra a poctivě udělané destrukční scény, a místy to i lišácky pomrkne na staršího a zkušenějšího diváka (scéna, kdy lidská podoba Ultramana vběhne do geekshopu, kde jsou na zdi plakáty jeho jako seriálové postavy a k dostání jsou figurky monster, které porazil, je na hranici geniality). Jen má člověk pocit, že se dívá na starého šedestákového/sedmdesátkového Ultramana, jen v modernějším vizuálním hávu - což je přesně to, čemuž se Tiga, Dyna i Gaia coby seriály snažily vyhnout. Solidní, docela zábavné, ale nedosahující úrovně svých seriálových prequelů.

Ultraman Gaia. Seriál, který se stále drží klasického formátu akčního sci-fi, kde obří superhrdina bojuje s monstry a mimozemšťany, a místo razantních experimentů, přetáčejících pravidla franšízy, jde cestou vícečetných drobných úprav, díky kterým je na jednu stranu svébytný, na druhou stranu pořád "starým dobrým Ultramanem". Oproti předchozím řadám (Ultraman Tiga a Ultraman Dyna) ještě vzrostl důraz na centrální dějovou lini a ubylo epizodičnosti, je pozměněn koncept Ultramana coby bytosti z vesmíru (zde se jedná o jakési zosobnění životní energie samotné Země), výrazná je snaha ukázat, že dění seriálu se neodehrává v jakémsi fiktivním časoprostorovém vakuu (tedy přístup á la "celý svět je Japonsko, personál speciální jednotky pro boj s netvory čítá šest lidí, nikdo neví, kdo je Ultraman, i když to doslova mlátí do ksichtu" už neplatí) a zobrazené události mají dopad na životy lidí po celém světě, a v neposlední řadě je znát buď teda větší rozpočet, nebo důslednější a poctivější zpracování, protože to vizuálně ve srovnání s předchůdci vypadá prostě lépe. A kudos taky za to, že i přes opakované myšlenky o Zemi jako živém organismu a nutnosti koexistence s přírodou se to nikdy nezvrhne v únavnou environmentalistickou agitku pro nevychované děti. Ano, je to typický japonský kaiju/superhero kýč, Ultramani jím vždy byli a budou...ale tehdy v druhé půlce devadesátek se netočili jako poučné barevné báchorky pro nejmenší, ale spíš jako uvědoměle přepálená akce pro nerdy teenagery, co mají rádi vědu a akční figurky. A kus někoho takového v sobě pořád ještě mám, proto miluju Ultramana a zrovna Gaia, se svými cool souboji, nápaditě nadesignovanými monstry a atraktivním propojením světa techniky, výzkumu a mytologie, se stal zatím mým úplně nejoblíbenějším.

Brakový kříženec Saw a Ready Player One v prostředí Jurského parku. V mnoha ohledech samozřejmě vědomá vykrádačka, ale poskládaná kupodivu tak, že to úplně nebije do očí, a dokonce to i v rámci vlastních pravidel drží pohromadě. Koncept (ne tak úplně) fejkové reality show z virtuální reality je atraktivní a podaný s pořádnou dávkou černého humoru a sarkasmu, a na to, jak mizerný rozpočet to pravděpodobně mělo, to vizuálně nevypadá vůbec zle. Samozřejmě je to béčko jako prase a nedá se brát vážně, ale ta intenzita, se kterou to šije do důvěřivé manipulovatelnosti hltačů komerčního TV vysílání a falešné morálky dnešní navenek hyperkorektní, ale v jádru zvrácené doby, by snad chvílemi i vedla k domněnce, že se v něm skrývá nějaké sdělení....ale pak se objeví Číňan, mydlící raptory kung-fu kopy a řetězem, a je nám jasné, o co tady jde především. O prdel. Ale tentokrát překvapivě dynamickou, docela rafinovanou, a byť přehnanou, tak ne vysloveně tupou. Být to víc krvavé a dochucené pár lžícemi ostré grindhouse omáčky, dal bych v pohodě plnou palbu. Takhle si tu poslední hvězdu schovám na případné pokračování, protože v průběhu jsem si říkal, že daleko víc cool, než raptoři a t-rex by byli laseroví raptoři a t-rex s raketomety...a oni tam v tom tak často používaném rádobyotevřeném konci fakt jsou!

Kdepak, žádný žraločí horror s prvky nadsázky, ale čistokrevná crazy komedie. Buranská, o buranech, dělající si srandu z buranů i sama ze sebe, a dost blbá na to, aby se v ní hlavní protagonista explicitně přiznal, že je blbý buran. A právě proto je to taková sranda. Krom toho, že je tu perfektní zbohatlický záporák, který si dělá boty z kůže svých bývalých kamarádů; Tara Reid, která se nebojí žraloků, dokud nejsou v tornádu, a brání se jim motorovou pilou; a konečně žralok, kterého se nepodaří usmažit elektřinou á la Jaws 2, takže má díky tomu stylovou popáleninu na ksichtě a jako bonus generuje proud jako elektrický úhoř. To vše ve filmu, který je stejný trash, jako ti tragédi z karavanových kolonií, ze kterých si tropí šoufky. Vyšlo to v létě 2017 jako jeden z filmů v rámci tzv. "Sharknado Week" před premiérou pátého Sharknada...a je to cíleno na stejnou sortu diváků. Za mě slušná sranda, byť víc než tři brakové žralokohvězdy si to nezaslouží, mohl to být i větší odvaz.

Shyamalan měl perfektně vymyšlené zakončení svého příběhu "skutečných superhrdinů", ale zapomněl k tomu vytvořit také adekvátně kvalitní a zábavný zbytek filmu. Unbreakable i Split fungovaly dokonale jako samostatné příběhy, a propojení mezi nimi působilo jen jako třešnička na dortu; zatímco Glass je těžkopádna, na místě přešlapující zívačka, která neví, jak vyplnit tu spoustu stopáže před (nutno dodat zdařilým) závěrečným zúčtováním. McAvoy dělá, co může, ale ani jeho superherectví tu bídu nevytrhne, protože se děj už netočí jen kolem něj; Jackson těží z nerdovsky vymazleného konceptu své postavy, ale nemá co hrát, a z Willise se stal smutný, unavený stařík bez života. Vedlejší postavy jsou tam tak nějak na ozdobu, aby se divák nedivil, co se s nimi v době mezi filmy stalo, a ono plíživé, tajemné budování atmosféry, které skvěle fungovalo v předešlých dílech, zde z důvodu ztráty mystéria okolo postav a děje podřezává Shyamalanovi větev pod jím samým. Výsledkem je sice docela uspokojivé zakončení příběhu, ale vrcholně neuspokojivý film. Tolikrát propíraná režisérova autorská vize má svou sílu, ale nějak se skrze koncentraci na ni zapomnělo na dalš ingredience, které jsou k vytvoření celovečerního snímku na úrovni zapotřebí.

Defakto normální díl Ultramana, akorát natažený na dvojnásobnou stopáž. Příběh série Ultraman Dyna zde nikterak rozvinut není a vše nasvědčuje tomu, že se to natočilo jen proto, aby se na obrazovkách znovu mohl objevit oblíbený, patologicky roztomilý žlutý mončičák Hanejiro a (tentokrát nepříliš vtipná) trojice přiblblých kýchajících ufonů. Úplně zbytečný "polo-film", který by jako dvojdíl navíc v rámci celé série nikomu extra nevadil, ale takhle samostatně, s pětiletým zpožděním, nemá šanci obhájit svou existenci.

Ta módní vlna retro osmdesátkovek se dřív nebo později zákonitě přejí, ale je fajn, když z ní vyleze kousek, jako je tento, který se netopí v nostalgickém odkazování, a 80s reálie společně se synťákovou hudbou využívá pouze jako atraktivní podklad k rozehrání velmi rafinované thrillerové hry. Tato ukázkově buduje paranoiu a neklid, a nutí diváka přemýšlet nad tím, v čem vlastně bude spočívat ten nečekaný zvrat...a pak svým způsobem nečekaně taky skončí, jen trochu jinak, než byste předpokládali. Intermezzo, parafrázující moderní found footage horrory a brutální slasherový závěr šperkují celkový dojem téměř k dokonalosti, ale ani vlastní rozkrývání záhady nenudí, a ke cti tvůrcům nutno přiznat, že mě dokázali přimět čtveřici protagonistů držet palce, i když je složena z archetypů nesympatičnosti (rádobydrsný sígr, paranoidní geek, sucharský šprt a obézní tragéd) a jejich životy a vztahy jsou definicí nudného stereotypu. Vše natočeno sebejistě a s jasnou představou, kam má film směřovat. První dojmy byly mezi čtyřmi a pěti hvězdami, ale po rozležení v hlavě nakonec pálím hodnocení nejvyšší. Summer of 84 dokázalo zůstat v hlavě jak díky jednotlivým působivým scénám, tak jako souvislý působivý celek.

Naprostý odklon od klasického formátu Ultra Series s dvacetiminutovými díly, epizodičností a akcí na každém kroku. Evolution sice navazuje na původního Ultrasevena dějově, ale místo důrazu na souboje a efekty se zde hraje především na postupné rozvíjení vícevrstvé zápletky a stísněnou sci-fi atmosféru. Na Ultrasevena ve své typické obří podobě a jeho souboj s nějakým kaiju si počkáme až do třetího dílu, zato se mnohem víc pátrá, odkrývají tajemství, filosofuje a celkově dává důraz spíše na lidský element příběhu, přičemž se zcela vytrácí cílení na dětského, či obecně mladšího diváka. Osobně se mi úplně nezamlouval směr, kterým se dějová linie otočila čtvrtým dílem, který byl navíc hodně rozvláčný a budil dojem vaty - což při rozsahu pěti epizod je celkem značný nedostatek. I tak ale povedená minisérie, která ukazuje, že když je chuť a invence, lze i zdánlivě neinovovatelnou franšízu, ve které se donekonečna mydlí chlápci v bizarních kostýmech mezi modýlky budov, udělat trochu jinak. Jako jednorázový experiment je to hodně fajn, na své si přijdou jak milovníci staré šedesátkové řady, na kterou se hojně odkazuje, tak i ti, co touží vidět něco nového. Spektrum potenciálních diváků je nicméně dosti úzké...bez znalosti původní série nemá smysl sledovat.