VeraF

První (a doufám, že poslední) film s Jackem Nicholsonem, u kterého mne mrzelo, že jsem kvůli němu ponocovala.

Tak lidi, jo, lidi ať si mrznou a klidně totálně zmrznou libovolně kdekoli, kam je jejich cestovatelské srdce dotáhlo - je to jejich volba; a pokud by šlo v tomhle filmu jen a jen o lidi, dala bych tři hvězdy a možná spíš jen dvě, vzhledem k počtu hluchých míst, kdy jsem si při sledování filmu stihla pěkně uklidit kuchyň, a nebylo to jen během reklam. Ale šlo o zvířata a asi nejsem sama, komu to rve srdce a musí si opakovat, že při natáčení nesmí žádné zvíře zemřít a že pejskové po úspěšném natočení každé scény jistě dostali motivační ňamku. Tak abych to zkrátila - dala bych hvězdy tři. Ta čtvrtá je za to, že ta fenka ke konci filmu přežila :-)

Takový strukturálně třetinový film - v působení na mne se dělil na třetiny, jak si den poté uvědomuju: V první třetině jsem se přistihla, že stále nevím, nejedná-li se náhodou navzdory Simonovi a Garfunkelovi a navzdory dobrým doporučením filmu o ztrátu času - statečná blondýnka s obřím baťohem ši ťape pro moudrost, ale je to ploché - minuty ticha neustále střídá její rozmazlené a až nepřjemné sakrování - nadává pokaždé, když se diví, že není zkušený tramp, či pokaždé, když jí něco upadne apod. Jestli to má ilustrovat obtížnost překonávaných překážek, na mne to působilo negativně a ilustrovalo to v mých očích spíš nezralost a negativní přístup k životu. Nebylo to takový to "sakra, to jsem ale nešika", ale spíš "sakra, že já kráva jsem sem lezla". V druhé třetině jsem začala věřit, že to někam vede, nejlépe ke zmoudření a katarzi, začala jsem i přicházet na chuť tempu filmu vytvářenému hlavně retrospektivnmi vhledy, emoce byly věrohodně zahrané a pěkně jsem se cítila vcucnuta filmem. Ale konec mi připadal nějak odfláknutý a hlavně jsem nepocítila změnu osobnosti - sakrovalo se možná méně, ale stále, a hlavně ta trapná scéna, kdy se hrdinka ani náhodou nepokusila rozdělit se se souputníky o snídani uštědřené výhradně jí coby slečně - byť by byl výsledek ten, že by se ve skutečnosti nenasnídal nikdo, ale každý by měl jen symbolické jedno kousnutí do koblihy... večerní sklenku a hlavně noční ochranu přijala se samozřejmostí..

Film, kterej po každým dalším zhlédnutí pošoupávám ve svých nejoblíbenějších filmech o pořadí výš... Hereckej koncert. O tom, jak je těžké a jak je snadné si nelhat; o tom, jak může bejt rodina děsná i úžasná a jak má smysl, když jsou v ní ctěny individuality. A tak dále. Haj hou.

Dobrý a NAPÍNAVÝ film. Nezaškodí mít s sebou do kina někoho, komu můžete mačkat ruku. Že Emma Watson, nezůstala zabořená v roli Hermiony, jsem si všimla už ve filmu Perks of Being a Wallflower. A příjemně překvapil Daniel Brühl, o kterém jsem si myslela, že mi možná trochu bude nesedět. Film, který Vás nutí přemýšlet o míře vlastní osobní statečnosti a děkovat, že ji nemusíte testovat. Cestou z kina před půlnocí jsem málem zapomněla vystoupit na své výstupní zastávce.

Po druhém zhlédnutí zvyšuju hodnocení a přepisuju poněkud krutý komentář. Jen ten bisexuál kdyby tak nepřipomínal Duška...

Film, Redford, Scarlett i kůň - parádně zrežírované i zahrané. Kéž by v hlavní ženské roli byla bývala obsazena herečka, která má v obličeji větší repertoár výrazů a která vypadá trochu více jako ženská (včetně sex-appealu)

Tento film měl na mne nutivé účinky - nutil mne jít a přidat hvězdičku Armageddonu; kdykoli nebyl v záběru Robert Duvall, což je pan herec, tak jsem se fakt nudila.

Ach jo, vždyť až doteď Vetchý přece ve srač*ách nehrál? Bylo mi ho až líto, v těch scénách, kdy se pokoušel hrát s tím namyšleným děckem, které mělo hrát jeho dceru, ale které bohužel hrát neumí... no přiznám se, že jsem nevydržela dlouho, až mne to bolelo, jak blbé a trapné to bylo.

Dobře zpracované milostné vzplanutí ve zralém věku. Váhám, jestli dvojí časová rovina byla nutná, současnost dědiců možná někdy rušila a planě zabírala čas. Hlavní herci výborní - díky nim lze to plýtvání dvojí časovou rovinou odpustit. Ale: film ve mne zanechal trochu zmatek - pomozte: Meryl Streep ctím jako skvělou herečku, nepovažuji ji za krásnou a přitažlivou ženu, ale díky její oduševnělosti si umím představit, že pro někoho může velmi přitažlivá být, ano. Clintovi Eastwoodovi jsem přišla na chuť až poměrně nedávno, až když začal tak pěkně stárnout = zrát. To se stává jen u chlapů, zatracená nespravedlnost. Ve filmu Gran Torinu byl úžasnej a od té doby jsem na něj vždy zvědava. První polovina filmu měla grády, že jsem skoro zapomínala, že to milostně sršení "před" se neděje mně - nádherný sexuální napětí. Jakmile pominula fáze "před", ještě stále jsem seděla se spadlou čelistí, ano, ale už zklamáním. Co to má sakra být, ten Eastwoodův styl líbání?!? Studená sprcha v okamžení. Jak kdyby líbal žábu s pragmatickým doufáním, že se změní v princeznu. Eastwood je skvělej herec, takže jeho ramena, vášnivé pohyby hlavou, řeč celého těla, to vše bylo v pořádku, ale jeho rty? Špulily se ve snaze udělat prostorovou distanci mezi jeho ústy a jejími ústy. Takhle nějak bych líbala Meryl Spreepovou asi i já. Panebože, takže to líbání to zabilo - takhle líbá muž ženu (má-li to v roli) jen tehdy, když se mu ta žena opravdu nelíbí, jakkoli to může bejt dobrá kámoška, které si váží, anebo když je homosexuál a má heterosexuální roli. Takže jak to je?? ...Ach jo, ale to jiskření, to jim fakt šlo :-)