TerezD

V případě, že opomenu několik dějových nelogičností, tak se jedná bezpochyby revoluční snímek, který ve své době musel být velmi originální a podmanivý. Především téma sexuality, které se mi nyní nejeví jako pobuřující, ale v době vzniku musela být tato sexuální otevřenost pro diváka něco nevídaného. Dojem z celého filmu mám hodně dobrý, i když nejsem fanynka němé kinematografie, tak tento snímek si zaslouží 4*.

Úvod byl jedno velké zklamání, tvůrci se neměli pouštět do druhé série, poslední díl první série vše hezky ukončil a teď se tvůrci snaží vytřískat co nejvíce z ničeho. Dám tomu ještě šanci, ale pokud 13RW trošku nepřitvrdí a nepřijde z něčím dějově přelomovým, tak končím s celým seriálem.

Jednoduše a stručně řečeno to byla atmosférická lahůdka. Napětí mezi Tellerem a Simmonsem se dalo krájet, Simmons získal zcela právem Oscara. Navíc vše bylo doplněno úžasnou jazzovou hudbou, která k NY bezpochyby patří..nemám slov, jsem v sedmém nebi.

Toto má být umělecký skvost? Po vizuální stránce se jedná o kvalitní film, ale to nestačí. Interiér starého barokního hotelu, kterým nezávisle projíždí kamera, neobvyklý střih, svícení, to jsou prvky, na které se mi hezky koukalo. Uznávám, že se jedná o přelomový snímek i co se vypravování týče, ale kladu si otázku, je to potřeba? Tato experimentální forma diváka vytrhuje z kontextu událostí a záměrně ho mate. Neměla jsem chuť stále hledat nějaké skryté symboly a interpretovat si "děj" (jestli tam vůbec nějaký byl) po svém. I ta varhanní hudba mě po celou hodinu a půl sledování rušila. Určitou inspiraci si jistě brala Věra Chytilová ve svém těžko stravitelném kousku Ovoce stromů rajských jíme. Za mě tedy prvotřídní intelektuální nuda..2*.

Nadčasový snímek, který výstižně zobrazuje jaké nebezpečí může přinést válka. V roce 1937 toto protiválečné drama muselo rezonovat celou společností, ještě když si uvědomím, že nebyla podepsána zdrcující Mnichovská dohoda. Varování před nekompromisní vládou silného diktátora, to je hlavní myšlenka, ve které je síla celého filmu. Kdyby jen Čapek tušil, že jeho fikce se stane skutečností. I přes zub času, který se na filmu podepsal se jedná o silný filmový zážitek. Výborný herecký výkon Haase a diktátora Štěpánka.

Příběh, který se rozvíjí překvapivou cestou, z postapokalyptického začátku se rychle vyvine velmi emocionální a poutavé vyprávění. James je vhozen do úplně nového světa, kde se musí učit novým věcem a díky obrovské podpoře okolí realizuje své sny. Snímek má chvilkami silně depresivní nádech, ale vážný tón filmu je vyvažovaný humornými scénami. Byla jsem příjemně překvapena, pěkné 4*.

Psychicky zdevastovaný hrdina, který prožívá neskutečný vnitřní boj se ztrátou nejbližší rodiny. Sandler mi do této charakteristiky moc nesedí, mám ho spojeného především s komediemi a to bude asi největší problém. První polovina byla hrozně zdlouhavá a nezajímavá, maličko se mi zavíraly oči, naštěstí druhá půlka vše zachránila. Oceňuji, že ve výsledku se nejednalo o silnou citovou vydíračku. Navíc hudba byla vážně povedená.

Retrospektivní pohled do duše nešťastné ženy, která se bojí otevřít své nitro. Nepochopení okolím a blízkými lidmi vyvolává v mladé Dagmar silný pocit osamělosti. Eskalující pocit zklamání dovrší závěrečná sebevražda. Během sledování je nutná spolupráce diváka, který si ze vzpomínek ostatních postav sestavuje portrét a na konci má možnost interpretovat konec po svém. Dívka s Hyacinty se mi zaryla hluboko pod kůži, čistá sálající melancholie.

Kromě sympatické Blake, raněného racka a pěkného moře to byla hovadina s totálně vyhroceným koncem. Necítila jsem pomalu ani žádné napětí a emoce během sledování. Aspoň, že délka byla příjemně snesitelná.

Opravdu solidní drama-komedie, která v jádru ničím nepřekvapí, ale při sledování jsem se skvěle bavila a celý film mi utekl jako voda. Hailee Steinfield v roli sedmnáctileté těžko zvladatelné pubeťačky, která se chovala naprosto iracionálně byla bravurní. Sice je to jeden z filmů, na který za pár měsíců úplně zapomenu, ale i tak si zaslouží pěkné 4*.