Binne

V dokumentu se setkáváme s relativně výjimečnou dvojicí bezdomovců, kteří navzdory osudu, který je potkal (respektive, který si vybrali sami) jsou poněkud oduševnělí. Jan je bohém, který není schopen unést odpovědnost za vlastní život ani vlastní rozhodnutí. Tak sedí na náhrobku na německém hřbitově a zpívá písně svojí Janě. Každý tón prokládá douškem alkoholu a utápí se ve svém smutku ze světa. Jana leží ve staré hrobce, přikrytá množstvím špinavých pokrývek a popíjí svůj alkohol. Takhle se nám představuje ústřední dvojice, kterou kamera v 80 minutách zachytí v létě, zimě, podzimu, jaře, spolu i bez sebe. Sledujeme jejich návyky a jejich potřeby, kterých už je velmi málo. Dokument je natočen tak, aby diváka svým způsobem fascinoval. Žijeme totiž v největším komfortu za celou historii lidstva, společnost je civilizovaná a technologie vyspělá, máme nevídané možnosti a stále žijeme v sociálním státě. A vedle toho zde máme ústřední dvojici, která žije ve hrobce na německém hřbitově, od probuzení do usnutí jen pije a kouří, žebrají a sní. Společnost je fascinovaná oprávněně, že si svobodný člověk v dnešním světě zvolí tento způsob žití. Všechno je totiž v přímé úměře k zodpovědnosti jedince. Bohužel ,dokument nekončí šťastně ale to je divákovi od začátku poměrně jasné. Protagonisté mají v průběhu dokumentu možnost navštívit místa, kterým dříve říkali domov, opět vidět své blízké a případně se pokusit o nápravu vztahů. Vše je ale stejně povrchní jako jejich snaha a přesvědčení. V závěru i vztah, který mezi sebou ústřední dvojice měla se ukáže jako povrchní a jako pouze "dočasný útěk z reality ve jménu vyšší hodnoty". Jediná fatální věc v dokumentu je smrt a celý příběh je jen čekání na ni. Hlavní protagonisté jsou odevzdaní ale spokojení ve své odevzdanosti. Ano, svoboda přináší mnohé možnosti, přináší ale také velké množství odpovědnosti, která je těžká. Je těžší než závislost, která mnohé řeší za nás, je těžší než chudoba a bída, kterou si lze omluvit téměř vše.

Po dokumentaristické stránce si ani neumím představit jiný způsob, jakým něco takového natočit. Po stránce obsahové se jedná o neuvěřitelně znepokojivý dokument, který naráží na mantinely lidské morálky. Nacházíme se v jednom z pražských zařízení, které se zabývá alternativní léčbou - alternativní léčbou například rakoviny. Je pochopitelné, že lidé ve svém zoufalství a smutku vyhledávají alternativní způsob léčby jejich nemocí, pakliže selže klasická medicína. Otřesný je ale přístup těchto obchodníků s lidskou důvěrou, kteří navzdory svému přesvědčení lžou, předstírají a přetvařují se. Hlavní aktérky těchto léčebných postupů přesvědčují své pacienty o nutnosti koupi kyvadel, drahokamů, amuletů, dojíždění na jejich velmi pochybné semináře apod. Vlivem toho se pacienti ve svém zoufalství dostávají do pasti, která jim zdánlivě pomáhá zapomenout na špatný psychický stav plynoucí z jejich nemocí. Bohužel, bez značné ztráty financí se z tohoto cyklu jen těžko dostávají. Opět je jediným způsobem osvěta a zapojení zákonodárně moci.

Nejslabší díl z cyklu infiltrace. Primárně z toho důvodu, že způsob jakým je natočen se opakuje v každém díle, nicméně vedle dokumentu "Šmejdi" to zde působí absolutně amatérsky. Výpovědní hodnota je také poměrně malá v porovnání s výše uvedeným dokumentem.

Dokument je neprávem hodnocen jako povrchní, není způsob, jakým dotáhnout takto složitý případ, který se dotýká lidského života do zdárného konce, pakliže se tím nebude zabývat justice. Dokument byl uveřejněn v roce 2019 a rozsudky padly v roce 2022. To už samo o sobě, v kombinaci s tímto dokumentem dává jistou ucelenost celé kauze. Dokument popisuje neuvěřitelnou aroganci lékaře, který vlivem vlastního ega, syndromu vyhoření či jiného důvodu přestal dbát na individuální přístup k pacientům a ve vší své povýšenosti přistupoval k tomuto případu jako k relativně běžnému úkonu. Bohužel ale, tuto přezíravost odneslo nevinné dítě tak zásadním způsobem, že je zcela závislý na svých opatrovnících. Jeden přešlap znamenal zničení jedné rodiny. Nehledě na fakt, že nemocnice byla u soudu zproštěna obvinění a není tedy povinná zaplatit rodině jakoukoli škodu (nutno samozřejmě říct, že Pardubická nemocnice trvá na mimosoudním vyrovnání). Bohužel musím i zde říct, že jediný způsob, jakým předcházet této aroganci lékařů vůči jednotlivým pacientům i zdánlivě běžným úkonům jsou velké tresty za podobné případy. Pravdou je, že dokument silně působí na emoce, není jednoduché pozorovat zničený život dítěte kvůli zcela běžné operaci - a pravdou jistě je, že to bude mít i dramatický přesah na nejbližší rodinu. Filmařsky se samozřejmě jedná o amatérský počin, který ale předává výpovědní hodnotu relativně vysokou, ať už jde o emoce nebo o stručné představení situace.

Je v podstatě neskutečné, jakým způsobem kombinovat peníze a emoce. Zde vidíme názorný příklad toho, že navzdory obchodu hrajeme stále jen na primitivní lidské emoce jako je například pocit viny. Nejprve zavoláme někomu, kdo si velmi dlouho s nikým nepovídal, dlouho si nepřipadal důležitý - povětšinou se tedy jedná o lidi v důchodovém věku, kteří se ocitli v životní situaci (ač po většinou materiálně zajištění) sami. Poskytneme jim potřebný prostor, kdy jim nasloucháme, výměnou za to učiníme laskavost v podobě velmi dobré nabídky jakéhokoli druhu (mohou samozřejmě zcela dobrovolně odmítnout), pakliže dojde k jakémukoli pochybení či nesouhlasu buď vytrváme potřebnou dobu (takovou, která ještě bude působit dostatečně seriózně) nebo odcházíme hledat jinou potenciální oběť. Další fází je samozřejmě zvýšená nabídka. Musíme své potenciální oběti názorně ukázat, že máme finance, které se nebojíme investovat do ní (i to má efekt, oběť poté ví, jakým způsobem se co nejlépe revanšovat a zároveň má sama od sebe výčitky svědomí, že za ní někdo utratil peníze). Následné kroky jsou již velmi promyšlenou manipulativní technikou, kterou oběť ženeme do emocionálního kouta, ve kterém jí v podstatě žádný manévrovací prostor nezbývá (aby se vyhnula minimálně pasivní agresivitě). Teď, co k tomu obchodníky vlastně vede? Samozřejmě možnost velmi jednoduchého výdělku. Nic víc. Aby byl člověk schopen několika výše uvedených psychických útoků, musí nejdříve zapomenout na vlastní morální hodnoty, popřípadě musí mít nějakou omluvu pro vlastní jednání. Úplně stejně, jako všechny výše uvedené aspekty působí na potenciální oběť, mohou působit i na potenciálního útočníka. Dokument je skvělý, odhaluje velké množství zákulisních diskuzí podobných "společností". A především, velmi si pamatuji diskuzi, kterou způsobil ve veřejném prostoru.

Dokument, který nemá za cíl primárně kritiku konzumního světa nebo reklamní branže. Vidím v něm primárně potřebu "těšit se" na něco. Psychologicky vysvětleno "Fomo efektem", v podstatě se díváme na lidskou touhu po senzacích, což je samozřejmě jedním ze základních pravidel marketingu. Konzumní společnost je založená na přebytku a na nedostatku psychického bohatství. Není to otázka na západní svět nebo na přepych, je to otázka lidské podstaty a našich povah, které jsou ve své přirozenosti velmi líné a pakliže nemusíme, nepodstupujeme jak fyzické tak i psychické nepohodlí. Tento dokument je zajímavý tím, že naráží na primitivní pudy v nás, které tento fakt pouze dokazují. Zároveň ale nelze vytěsnit myšlenku na snadnou manipulaci s lidskou psychikou. Lidská povaha je ve své přirozenosti neschopná identifikovat větší množství vlastních emocí. Naše citová škála tomu není přizpůsobená, což je důvod proč je snadné na základě emocí s námi manipulovat. Dle mého názoru je důležité uvědomit si přesah tohoto dokumentu, jelikož bychom mohli skončit na tom, že žijeme v konzumní společnosti, která není zvyklá na nedostatek, podléhá snadno reklamám a primitivním tužbám, čehož využívají marketingové společnosti. Ten podtext toho dokumentu (ač zamýšlený nebo ne) je mnohem hlubší a zachází právě do našeho pohodlí, škále našich pocitů i ochotě nechat se ovlivnit.

Ocitáme se v roce 1998, Prezidentem ČR je Václav Havel, předsedou vlády Josef Tošovský aby moc následně převzal Miloš Zeman v menšinové vládě. Nastává období opoziční smlouvy, která znamená vládu jedné strany, která se opírá jen o zdánlivý konsenzus. Dokument nám představuje dobu, kdy politici nebyli zvyklí na hlídacího psa v podobě investigativní činnosti nezávislých novinářů v České Republice, jejich vyjádření na kameru a do rozhovorů jsou tedy autentickým vyjádřením jejich ega, které v absolutní bezskrupulóznosti otevřeně říká: "Běžný občan ať se nestará". Navzdory minulosti Občanského fóra, navzdory Vládě jedné strany i následného sebevědomí po revoluci se opět ocitáme v kolotoči využívání ze strany zákonodárců a ostatních politiků. Pro pochopení antipatií několika tisíců občanů této země vůči Miloši Zemanovi, Václavu Klausovi nebo Andreji Babišovi - dokument vřele doporučuji. Má totiž také zásadní přesah. Jsem také přesvědčena o tom, že faktory, které jsou popsány v dokumentu zachycují také důvod, proč byl nakonec Václav Klaus v roce 2003 zvolen prezidentem České Republiky. Každopádně se jedná o výborný dokument, který zachycuje neuvěřitelnou aroganci našich politiků a zároveň obrovskou a záslužnou práci některých našich novinářů. Doporučuji a pro ucelený pohled na politiky, kteří se ve veřejném životě pohybovali tedy i nyní považuji shlédnutí tohoto dokumentu téměř za nutnost.

Nic nevypovídající seriál z doktorského prostředí, který je vizuálně velmi nepříjemný a chladný. Připomíná spíše nějaký nízkorozpočtový seriál, ve kterém je jasně rozděleno dobro od zla a má primární úkol hrát na city. Hlavní protagonisté své role zahráli velmi dobře, především pak úloha sestry, která samozřejmě pomalu umírá přičemž její příběh končí velmi dobře). Minisérie se nám snaží sdělit problematiku tzv. Andělů smrti. Zdravotníků a doktorů, kteří z různých důvodů vraždí své pacienty. Ty různé důvody znamenají především psychický stav těchto osob, který se liší. Buď se jedná o dokonalý případ psychopatie nebo chronické méněcennosti. Pro pochopení této tématiky doporučuji spíše několik dokumentů, které se tímto fenoménem zabývají. Tato minisérie má velice malou vypovídající hodnotu, nepříjemnou atmosféru a v závěru se o motivech vraha a jeho patologii ani nic nedozvíme. Nefunguje jako oddychová záležitost a zároveň nemá ani potenciál dobré kriminálky. Přisuzuji to hlavně špatné kameře a plytkému scénáři. Nedávno jsem viděla jeden díl "Legend české kriminalistiky", který se zabývá Zelenkou, ten pro pochopení tématiky doporučuji.

Příběh se odehrává na přelomu milénia. Otec od rodiny, milující manžel a lékař je více než spokojený se svým životem. Má překrásnou manželku a dvě krásné a chytré děti. Kariéra mu naplňuje každou ambici, kterou kdy měl, krásný dům zase veškerý komfort a vědomí každého dalšího dne pro něho znamená štěstí. Jednoho dne ale dojde ke strašné nehodě, při které zemřou obě jeho děti. Vlivem této tragédie končí jeho manželka v psychiatrické léčebně a náš hlavní hrdina hledá veškeré zbývající střípky štěstí na tomhle světě. Ačkoli se vše zdá být na "dobré" cestě, a vypadá to, že žena mu opět otevře své velmi bolavé srdce, Chris umírá při další nehodě. Tady v podstatě příběh začíná, tam, kde život končí. Tento počin je výjimečný svou odvahou definovat nebe, definovat jej jako cosi zcela abstraktního, kde jediné skutečné je mezilidský vztah, cit a láska. Chris se ve svém posmrtném životě ocitá na místě, kde slunce zapadá jen pokud si to přeješ, kde louky jsou nekonečné a květiny nikdy nevadnou. Nebe má přesně takovou barvu, jako jsi mu přidělil na omalovánkách v dětství. Neexistuje vztek ani neštěstí, jen krása a vděčnost za život i čas, který jsme mohli na zemi prožít. Jenže...Chris svou smrtí přišel také o jakýkoli další den se svou životní láskou. Vlivem naléhání a touhy po tom spatřit ještě naposledy její tvář se dozvídá, že jeho žena spáchala sebevraždu. Ti, kteří si sáhnou na život nicméně v nebi nekončí, čeká je věčnost v jejich nejtemnější myšlence. A tak se Chris vydává na cestu do Danteho pekla, ze kterého vyjde se svou ženou nebo nevyjde vůbec. Příběh je nesmírně krásný, sentimentální ale decentní ve své výmluvnosti. Rozhodně se ale nejedná o film vhodný pro každou náladu nebo do každé situace.

Pro patřičné docenění filmu je nutné, aby měl divák smysl pro tuto klasiku. Ona se totiž sama spisovatelka Louisa Alcott příliš nelišila od takové Jane Austenové a můj názor je ten, že podobné příběhy měly svou hodnotu v dobách dávno minulých - z prostého důvodu, většina žen v klasické literatuře nebyla vyprofilovaná jako kompletní osobnost, která měla co říct. I proto jsou "Malé ženy" dnes již kultovním příběhem, který se bude těžit do té doby, do které bude stále relevantní otázka feminismu. Stejný dojem jsem měla z filmu, stojí víceméně na velmi známých tvářích ale vedle toho na průměrných hereckých výkonech. I to má opět svůj důvod, zahrát postavu, která se pohybuje v jasně stanovených mantinelech z poloviny 19. století není snadný úkol - respektive, zahrát takovou postavu svěže a originálně. Proto se ocitáme opět ve stejném příběhu, vedle stejných charakterů a se stejnými monology a to navzdory tomu, že kostýmy jsou propracovanější, prostředí detailnější a dialogy uvěřitelnější.