adaben

Zvláštní, nic extra se tam neděje a nepředvádí, vlastně je to takový prostinký příběh, možná i trochu natahovaný, a pár dětsky příjemných písniček, a přesto to funguje a je to milé. Dokonce mám pocit, že teď v dospělosti se mi to líbilo víc než, když jsem to kdysi viděl jako nový film.

Příjemní Kolářová, Hanzlík, i Vízner, ale jinak vlastně se za hodinu a půl nic moc neděje, nevyvine, ale hlavně je tam na 89 minut docela málo scén. Když jsem nyní po letech film viděl, čekal jsem, že další známí herci Medřická, Rosůlková, K.Fialová i další tam měli mnohem větší prostor něco rozehrát, neměli (vyjma asi Čížkové a Kořínkové). Do letního kina to byl jistě příjemný film, ale jako hlavní program televize nyní, trochu prázdné. Pokud se nemýlím a nepopletl jsem to se Setkáním v červenci, tak tenhle film přesně pojmenoval v jednom dopise z vězení V.Havel v jeho Dopisech Olze.

Příběh tvůrců Stalinova pomníku si určitě zasloužil ztvárnění a hlavně zásluhou hlavních herců /Novotný, Kraus, Stivínová, či třeba i Wohanka/ vznikl slušný film. Ale také si myslím, že se tvůrci měli věnovat hlavní historii kolem pomníku a neodbíhat do dalších dobových příběhů, a že některé scény a vysvětlivky byly zbytečně polopatické /Horáková, vězni z Jáchymova atd./. Naopak možná, že některá dovysvětlení kolem pomníku se nabízela a chyběla. Ve filmu například padlo, že nákres pomníku napadl malíře A. Zábranského, a ten oproti sochaři Švecovi (pokud se nemýlím) byl velmi oddaný služebník soc.realismu a prorežimnímu umění po celý život, proto by jeho podíl a jeho názory nebylo nezajímavé ve srovnání se Švecem připomenout. Také neúplně jasné mi byly postoje Jana Laudy (M.Etzler), ten sám zasedal v různých komisích na komun. pomníky, takhle chytil ve filmu nálepku jen Karel Pokorný.

Slušná inscenace hereckými výkony a základními informacemi o Mendelovi, žel zřejmě poznamenaná dobou vzniku, kde ostatní představitelé církve museli být zobrazeni zpátečnicky, ve skutečnosti tomu ve vztahu k Mendelovi sotva tak bylo.

První třetina mi přišla jako vtipný a bystrý film, ale pak ten zvrat - i když byl natočen také svižně - mne zklamal a nechytl mne, byl to pro mne opravdu jen film o filmu. A jen na okraj a i když to není rozhodující, když už se dělá film dost vystavěný na Daladierovi, přece jen by bylo slušné i zmínit, že následně válku také odskákal, kus z ní strávil v koncentráku, pokud se nepletu, tak byl spoluvězněm Peroutky (sic) a že v samotném Mnichově sehrál závažnější roli britský premiér Chamberlain.

Přišlo mi to slušné a s atmosférou, a ač Kornerovy příběhy a novely mám rád, hlavně kdysi v osmdesátých letech, trochu mi přišlo už zbytečné jít zase nadoraz "kornerovskému" pesimismu a nechat zabít i Kňažka a udělat také z něj oběť. Jako dobová detektivka, kde komisař - odjinud a s jistou životní skepsí, ale zároveň i se smyslem pro spravedlnost a profesní čest - přijede řešit nesnadný příběh do vyhraněného uzavřeného poválečného prostředí Židů, bývalých vojáků, cynických četníků a úředníků, mi to přišlo zajímavější a nosnější, než jít zase na úplné dno pesimismu.

Na dané motivy jsem viděl už z české produkce lepší díla i veselejší komedie (pravda, povětšinou spjaté se Z.Svěrákem). Tohle se dobře rozjíždělo, ale pak nějak ustrnulo. Potěšilo mne, že byly obsazeny i výborné divadelní herečky: Pavla Beretová a Ivana Uhlířová.

Napínavé, ale na můj vkus překombinované, až mi ve třetím dílu přišlo, že už je toho všeho moc a nikam nevede a žádná postava mne neoslovuje. Ani střídání prostředí tomu ve výsledku nepomohly. Nějak mi tam chyběl i trochu kladný hrdina, se kterým by se člověk mohl ztotožnit. Vždyť detektivka či kriminálka má být pohádka pro dospělé o boji dobra proti zlu. Trochu mi tam prostě chyběly odstíny tradiční české detektivkářské školy. Hereckým osvěžením byl Lukáš Vaculík jako dnešní kmotr. Také Jan Plouhar. A pravda, Ondřej Malý trefil homosexuálního bulvárního novináře.

Pořád i po letech je to dobré. A je milé, že Olivia de Havilland, která ve filmu z roku 1939 umírá, ještě v roce 2017 je na světě. Jen ta smrt malé dcerky mi vadila. To už byla krutost osudu z jiného žánru.

Ctižádostivý projekt, ale ve výsledku podle mne poněkud průměrný. Hlavně tento druhý díl mi přišel spíš jako kaleidoskop příhod, než skutečný film. A v obou dílech mi poněkud vadilo, že se více nevěnovali tvůrci odvyprávění a zdůvodnění toho, co mi na Krejčířoví přijde nejdramatičtější a nejnosnější. Jestli ten, kdo to svým gangsterstvím dotáhne k vile v Černošicích za stamiliony a posléze k ovládnutí podsvětí dokonce v exotické i drsné JAR, to měl v sobě rozpoznatelné třeba ve čtrnácti jako středoškolák v Českém Těšíně. Škoda, i ten motiv vztahů s otcem v prvním díle zůstal jen spíš nadhozen, ani se myslím nezmínilo, že byl synem stranického okresního funkcionáře, že se zde prolnulo hned několik pragmatických přístupů k životu a ve výsledku je z toho jihoafrický gangster. Ale možná, že nejsem ten pravý příjemce filmů o gangsterovi a jiným diváků vyhovovalo jen takový kaleidoskop vztahů, prostředí a scén.