Robbi

Tenhle seriál působí dojmem, jako kdyby měl mít ještě nějaké pokračování. Některé díly jsou vlastně v podstatě otevřené (Býk na žír, Půjčka), také je třeba si uvědomit, že se seriál točil v letech 1982 - 1985 (poslední díl). Skoro to vypadá, že ho pan Dietl měl ještě v plánu dopsat a už to nestihl. Je docela možné, že měla vzniknout klasická dvanáctka a v závěru se všechno vyjasnit - protože vlastně každý díl nechával nějakou linku, která mohla ve finále být nějak zakončena. Doktor z vejminku je ukázkou toho, jak lidé na vesnici sice už mají vybavené domy stejně jako tolik opovrhovaní měšťáci, ale ve vztazích jsou daleko přímější. A Martin Růžek tomu jednoznačně kraluje.

O tomhle počinu vím maličko víc, takže na stranu plusů přidávám zcela určitě mírné vybočení z onoho pohádkového klišé, fakt, že režisérům záměr vybrat skutečně romanticky rokokově neokoukané představitele princezny a jejího zachránce vyšel, Čertův mlýn byl také velice půvabný, ovšem pro mlýny mám slabost. Jako zásadní nedostatek vidím to, že pro děti tahle pohládka moc nebude - když jsem je pozoroval v kině, už po dvaceti minutách lezly po sedadlech a ptaly se rodičů, kdy už bude konec. Délka je skutečným problémem, je tam dost stojatých pasáží. Takže v případě, že Čertova nevěsta byla a priori točena pro dospělé (čemuž určitě nahrává spousta lechtivých vtipů i mnohdy neurozeného chování), prosím. Tato pohádka asi neskončí ve zlatém fondu kinematografie, nejspíš si ji lidé spojí s místy natáčení, nebo jak tu někdo uvedl, kvůli tomu, s kým byla shlédnuta. Je však řemeslně dobře odvedena a to se rozhodně počítá.

Mandrin patří do velké rodiny filmu jako jsou Borderierovi Tři mušketýři, Černý tulipán, Dick Turpin či Maraisovy romantické šermovačky. Je možná odlehčenější a díky tomu, že jen zabírá určitou část skutečného Louise Mandrina zaměřenou na jeho úspěchy, působí i mírně komediálně. Chtělo by se napsat - pobaví a neurazí, ale skrývá se za ním velice dobře odvedená řemeslná práce.

Plusem ve Zlé noci je prostředí, podle mého názoru nijak nepřibarované. Uvědomme si, že na povrchovém dole asi těžko dělala skupina vysokoškoláků. K chování Semeráda (M. Pavlata) chci říci tolik - kdo z hodnotících se ocitl v situaci, kdy se domníval, že zavraždil a zachoval si úžasně chladnou hlavu a nedělal nesmysly? Tahle detektivka je nepřehrávaným příběhem, civilně natočená a proto uvěřitelná, také z důvodu, že se lidé v ní chovají nikoli jako filmoví supermani, ale okolnostmi zaskočení jedinci. Chyběl jen kousíček, možná méně průhledné některé scény (že Eda - P. Kostka - je "fízl", lze uhodnout opravdu ještě dříve, než vyleze do druhého patra rypadla), aby to byly zasloužené ****.

Pokud budeme hledat oddechový film, v němž je dějová linka víceméně postavena na jedné situaci, kterou následně rozvíjí, pak vás Kolik slov stačí k lásce může uspokojit. Osobně bych se klonil k termínu vzdáleně propojených miniatur, kterým dnešní digitálně akční publikum těžko porozumí. Je možná diskutabilní zařazení L. Fialky do příběhu Zaza, ale hodnotím to jako rozhodně neotřelý pokus. A navíc, pro obyvatele Prahy jedinečná možnost se podívat, jak naše velkoměsto vypadalo na začátku 60. let.

Film byl zařazen do dvacítky nejpřeceňovanějších podle časopisu Premiere... Viděl jsem Americkou krásu s více než desetiletým odstupem, takže jsem nebyl ovlivněn obvyklým cirkusem, který se kolem "výjimečných děl" většinou strhne. A přemýšlím, v čem je jeho síla - v námětu určitě ne, je natolik běžný, že by stačilo postavit kameru do 85 % jakýchkoli domácností a máte hotovo. Herecké výkony - ovšem, minimálně dvě hvězdičky. Zápletka? Čitelná a jasná s předstihem, každá "překvapivá" akce je telegrafována desítky minut dopředu. Snové scény? Tisíckrát lepší jsou ty v Pyramidě hrůzy. Když k tomu přičtu v závěru "znectěné" beatlesácké Because, opravdu nelze dát víc než tři puntíky. Vím, že se diametrálně rozcházím s většinou zdejších uživatelů, ale občas se nebojím si uvědomit a hlavně najít odvahu (jak tu píše kleopatra) umět říci: "Císařpán je nahý!" Ne hledat důvody, proč všichni horlivě přikyvují, jak je Americká krása skvělá, ale zeptat se, proč to tak je a jestli to tak vůbec je!

Jde skutečně o výjimečné ztvárnění všech hlavních postav, které mistrně zvládli nejen Glenn Close a Jeff Bridges, ale i Peter Coyote a Robert Loggia. Co však bohužel sráží tenhle zajímavý thriller je dost kulhající scénář. Vím, že jsem v rozporu s většinou hodnotících - ale jako nesmyslné vidím zatajování událostí v Santa Cruz ze strany Crasnyho, to je naprosto nelogický akt, který naopak nahrává obhajobě. Další nesmysl je závěr, protože - a jak uživatelka kleopatra píše, hodně dlouho se ví, kdo je kdo, tudíž to bude zavánět spoilerem - v USA po vynesení osvobozujícího rozsudku nemůže být nikdo nikdy souzen znovu za stejný zločin, i kdyby bylo důkazů půl milionu. Nehledě na to, že finální čin vraha je nelogický ve všech bodech - ten se dá hodnotit jako totální degradace mozku. Další ranou do přirozenosti a reality je fakt, že pachatel nechá jeden z naprosto rozhodujících důkazů povalovat jen tak na očích a jako nepotřebný ho dávno nezničí - možnosti k tomu byly. Pokud snímek byl natočen pro naprosté detektivní diletanty, líbit se musel, jinak už v polovině budete mít dojem notně zkažený. To ale nijak nesnižuje už zmíněné herecké výkony, za ně jsou tři hvězdičky naprosto poctivé.

Film jsem viděl především kvůli matce, která z něj byla nadšená, a ještě jsem pak zabodoval při vánocích, když se mi podařilo sehnat "soundtrack", tedy lidově řečeno LP ruského vydavatele Melodija s písničkami z filmu. Že film prošel tuhou cenzurou, když se tam tolikrát objeví slovo SVOBODA, to není nic překvapivého, stačí si vzpomenout na další počiny, mimo jiné To sladké slovo, svoboda!, který mě inkriminovaný termín přímo v názvu. Ideové byly, jsou a budou filmy napříč světem, ať jde o Rusko, Čechy, Německo, Francii, Británii či USA. Každý režim se bude chtít vychválit a ukázat, že právě on je ten nejlepší. A za každého režimu vzniknou i snímky takové, které posléze nepůjde s žádným z nich indentifikovat. Cikáni jsou zde vykresleni s maximální snahou a co nejvěrohodněji, prostě v duchu "budou se nám tak dlouho přizpůsobovat, až se jim přizpůsobíme". Ale nemá smysl hledat v Loteanuově filmu jejich povahu - tohle je příběh dvojice, která v rámci pro mnohé nepochopitelných tradic odmítla dobrovolně žít. Je tu i maličká parodie s Věznicí Parmskou, kdy "svobodný člověk" zabije vládnoucího tyrana. Jeden aspekt k zamyšlení tu je - pokud svobodu musíme vykupovat vraždami, ztracíme ji v okamžiku, kdy se pro tento čin rozhodneme. To jsem neřekl já, ale jeden velice moudrý antický filozof.

Hodnotit Akci v Instanbulu je téměř nemožné - kdo se na ni podívá dnes, bude nejspíš prožívat něco mezi záchvaty smíchu a hysterickým kroutěním hlavy, jestli tohle lze myslet vážně (to se týká především závěru filmu). Ovšem nezapomeňme, že od doby natočení uběhlo nějakých 35 let a podobný syžet vlastně používala drtivá většina snímků s touto tématikou. Takže náš počin můžeme brát vysloveně jako ukázku, jak se ke špionáži postavila socialistická kinematografie - a v tomhle směru si troufnu říci, že byla odvedena slušná, rutinní práce. Mohl bych srovnávat s nejmenovanými US filmy, natočenými mnohem později, ve kterých neopeřený právník převeze skupinu protřelých defraudantů, a jedinou jeho zbraní je vysoký počet nepravděpodobnosti a takový pytel štěstí, že by ho museli vézt Santa Claus, Děda Mráz a Jesus dohromady, a stejně by se s ním nadřeli jak nikdy. Proto oceňuji i jednu maličkost - především možnost poznávat lokality, kde se natáčelo.

Je třeba si už jednou uvědomit, že ne všechno, co je ruské/sovětské, musí být a priori špatné. Až na zbytečně zkažený poslední záběr jde o zajímavé dílo, u kterého se nedá odhadnout vlastně vůbec nic. Ani to, kdo si vytáhne v závěrečném souboji pomyslnou kratší slámku.