Robbi

Dovolím si polemizovat s obsahem, byť je přepisem z oficiálního periodika. Rozhodně bych film nebral jako agitku, určitě jde o komedii dobrou, která samozřejmě ve vojenském prostředí má svá specifika. I ono "nekamarádské jednání" spíš vzbuzuje úsměv než mentorování. Obětavý tatík v podání Jaroslava Marvana je také kouzelný, zvláště když se snaží uplatit husou velitele posádky a zajistit tak synovi klidnější vojnu v kuchyni. Což se mu sice povede, ale Martin musí na výcvik i z kuchyně. Můj názor je, že jde o snímek oddechový, který nebude nikdy aspirovat na film roku 1956, ale rozhodně se u něj pobavíte víc, než u některých rádoby zaručených děl. Jen těsně to nebyly čtyři, protože určitá schematičnost tu je a přeci jenom tomu něco málo ještě chybělo. Ale tři jsou poctivé - prostě dobré.

Myslím, že režisérka Poledňáková a vůbec všichni zúčastnění na tomto filmu neuvažovali o tom, že tvoří Komedii století. Z filmu totiž dýchá nekomplikovaná pohoda, která z něj dělá záležitost koukatelnou, navíc tu dementuje mnohdy vyslovovaný pseudonázor, že všechno, co se natočilo v letech 1948 - 1989 bylo a priori poplatné režimu. Myslím, že spiritus agens celého filmu je Julius Satinský, čímž neshazuju ostatní přítomné. Jestli filmu něco uškodilo, tak asi onen mediální humbuk, který byl ale jen odrazem klesající úrovně české kinematografie, která nemohla zastřít klesající tendenci. A co se týče opakování - takové Dědictví s Polívkou už bylo reprízováno tolikrát, že se Komedie století musí trapně rdít někde v koutku.

Další z českých klenotů, hemžící se klasickými hláškami (Pomsta Jouzov... jaký i/y? Když tvrdá pomsta, tak tvrdý y; Fujtajbl - Fujtajbl vespolek; Černá kronika žvaní a Honzovi teče voko...) a písničkami, které prostě nemohou nechytnout - ať jde o Žampióny či Pribináčky. Tohle je opravdový a nefalšovaný rodinný film, u kterého se pobaví opravdu všichni. A když tu padla zmínka o působení tehdejší hlavní dětské hvězdy Dany Vávrové v Německu, zkuste si zazpívat pribináčkový hit v němčině - jde to. Stačí chytit melodii a může se jet: Jedes Tag, jedes Tag, einen Stück, zum Frühstück, einen Stück Quellegesund aus Posázaví. A pak že nejsme světoví!!!

Tento film se bude hodnotit vždy rozpolceně. Ano, popisuje události z II. světové války, které většina z nás naštěstí nezažila. Byl natočen ani ne dvacet let po jejím skončení a je samozřejmě ovlivněn dobou. Napadá mě docela zajímavá paralela - kdyby se v roce 1990 vytvořil film o nadšených iluzích naší sametové vlasti, jak by vypadaly názory dnes, po dvaceti letech? Každý film je svým způsobem poplatný své době, což platí pro německé, francouzské, americké, britské, sovětské i československé. Můžeme jakékoli dílo zatratit jen podle toho, kdy vzniklo a vůbec se nepokusit se nad ním zamyslet. Bohužel nám historie stále dokazuje, že spousta myšlenek byla lidmi převrácena podle toho, jak se jim to hodilo. To platí pro dobu dávno i nedávno minulou stejně jako pro současnost.

Film měl velice zajímavou "katastrofickou" sekvenci, která byla opravdu udělána na úrovni, bohužel jeho podstatnou část zabraly spory a okolnosti týkající se soudního sporu, které jsou bez patřičných znalostí značně nepřehledné. Jenže to by z toho vzešel seriál. Především výborný Jiří Kodet a Luděk Munzar, ale ani jejich výkon nevymanil film z průměrného středu.

Nelze se ubránit srovnání s dalšími verzemi a především s tou z roku 1975. Můžete namítnout, že Delon není Banderas a Ottavia Piccolo se nemůže rovnat Zetě-Jones. Jenže jestliže tu někdo zmínil komerční faktor, tak ten Tajemnou tvář bohužel sráží hodně dolů. Opět takový ten volný příběh, ve které jsem jenom čekal, až Zorro i jeho protivníci začnou jezdit na motorkách. Opět a už poněkolikáté, kdyby se ta postava jmenovala jinak a měla místo černého klobouku a masky rekvizity modré, budiž. V černé ale opravdu ne.

Zdaleka ne tak bombastické a přeexponované jako verze s Antonio Banderasem. S postupujícím časem se může dalším generacím zdát tahle verze málo okázalá, ale to hlavní v ní i díky Delonovi zůstane.

Nejde vůbec o špatně udělaný či odehraný film. Co ho neskutečně sráží je prakticky nulová spojitost s předlohou. Jediné, co z ní zbylo je snad jméno hlavního hrdiny kpt. Hectora Servardaca. Pokud se začtete do knihy, nehledejte žádné krásky z pohlednic, předpotopní příšery a válčící znesvářené strany. Je to podobný problém jako u Tajemství Ocelového města a několika dalších Vernových adaptací. Jak říkám, Zemanovy kvality to nijak nesnižuje, jen ten film je o něčem docela jiném, než psal velký Jules Verne.

Ocelové město lze hodnotit ze dvou pohledu. Jako film je to velice pozoruhodná záležitost, která jen dokazuje, že když je vůle a správný přístup, jde natočil výborné dílo. Tam by to bylo pět hvězdiček jak vyšitých. Bohužel ve srovnání s Verneovou předlohou tu nezůstal prakticky kámen na kameni. Když by se to mělo hodnotit s nadsázkou, dalo by se říci, že vlastně zůstala jen chabá kostra. V tomhle případě to je pouze jedna hvězdička. Netvrdím, že by Tajemství Ocelového města tolik ztratilo na atraktivitě, jen nevyužilo nabízený potenciál. Což je velká škoda.

Existuje mnoho tvůrců, kteří ve snaze upoutat sáhnout po zavedeném a osvědčeném titulu a pak z něj udělají něco na způsob hodně slabého vývaru. Nechci opakovat to, co výborně napsal Tom Hardy - tohle je možná zajímavý příběh vzdáleně inspirovaný hrabětem Draculou, ale ze Stokerova díla toho zůstalo prabídně málo. Zvláště mě mrzí, že takový věhlasný režisér jako Coppola se pustil do podobné adaptace. Zkusme si představit, jak by asi bylo milovníkům české klasiky, kdyby hlavní hrdina knihy Boženy Němcové vedla v Babiččině údolí nevěstinec pro vojáky, v němž se střídají na hlavních postech Viktorka s Hortensií. Černý myslivec je hlavní pasák, Barunka s Adélkou svádějí pocestné na cestě do Ratibořic a kradou jim peněženky a kněžna nechává z oken svého zámečku střílet do davu nespokojených sedláků, kteří protestovali proti tomu, že jim vypálila vesnici, aby udělala radost švédskému králi, který přijel na návštěvu. Že to tak v knížce není? No a co, postavy sedí, a byl by to jen film. Potíž je v tom, že dneska čte stále méně a méně lidí, a tak se nakonec může stát, že podobné nechutnosti a změněná díla zvítězí. Bohužel.