Robbi

Oliver Stone jednou řekl: "Ten, kdo chválí film, který natočil nebo ve kterém hraje, nejspíš cítí, že není dobrý a zoufale se snaží přesvědčit lidi o opaku." Tady se bohužel jen a jen chválí. Je samozřejmě velice "záslužné" připomínat, co bylo před dvaceti a více lety, ale jak řekl pan Vetchý, ono by se taky mělo nezapomínat na dobu nedávno minulou. Tak jsem zvědav, kdy se konečně začne točit o tom, že, řečeno slovy pana Kryla: "Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou, ti, co tu kradli po léta, teď dvojnásobně kradou, ti, co nás léta týrali, nás vyhazují z práce, a z těch, co pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce..." Jinými slovy - zamysleme se nad tím, jestli za to zlo může režim nebo lidé, jak se praví v Krylově odkazu.

Kdo si chce užít Johna Lennona na pódiu, pustí si buď první část Live Peace In Toronto nebo kompletní newyorský koncert. John sám sebe nikdy nehodnotil jako dobrého, nýbrž rytmického a "hlučného" kytaristu, a tady to s ostatními "no name" kolegy plně doplňuje. Škoda, že už jsme ho pak nikdy na pódiu takto neviděli.

Úspěch Oddílu 10 z Navarone lze přičíst tomu, že jen připomíná, ale na nic nenavazuje. Pomiňme nyní některé vysoce nepravděpodobné akce, které se snaží vzbudit dojem, že Balkán a specielně území Jugoslávie bylo soukromým bojištěm každého proti každému a všech proti všem. Filmu jednoznačně dominuje čtyřka Shaw, Ford, Fox a Nero, Barbara Bach, tehdy ještě ne manželka Ringo Starra, zde předvádí jeden z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší výkon ve své kariéře. Na své si přijdou i fanoušci efektních scén, takže ony čtyři hvězdičky jsou opravdu zasloužené.

Vedou se tu spory, zda je lepší The Thing či Alien. Nesrovnávejte nesrovnatelné. Každý film těží ze specifického prostředí, to mrazivé Věci vybudovalo solidní základ. Je překvapivé, jak se tenhle film časem neopotřebovává a nedokáží ho vytlačit ani snímky nadupané digitálními efekty. Poctivých 4,5 hvězdičky. A nejzapamatovatelnější scéna? Pro mě určitě ta, když MacReady nalije po šachové partii svůj drink do útrob počítače s lakonickou poznámou: "Švindluješ!"

"Já tu vodu pil, protože jsem byl chabrus na kolena... první den - nic, druhý den - zase nic, zato třetí den..." "Bolesti povolily, že?" "Ne, poblil jsem se..." I když je tahle hra o stáří, tak si dovoluju říci, že tvůrce nijak nepoznamenalo. A dodávám, že na železnici, dějou se věci...

Pro fanoušky historie F1 něco jako povinná četba.

Tenhle film prostě musí uspět, i kdyby nechtěl, protože je nám lámán do hlavy tak vydatně. Někdy si říkám, kdyby místo jeho neuvěřitelného počtu opakování byly odvysílány jiné, dodnes nedostupné věci, bylo by líp. Několik velice slušných hlášek, pár zajímavých scén, mezi něž nějak nemůžu počítat Polívkův dialog s Ivanou Chýlkovou, přímo vybízí k názoru: zajímavé střípky, ale z těch se čiré zrcadlo neslepí. A jen dodávám, zvláště k oné tolikrát citované hlášce o Bohu - opět důkaz, že pokud něco zabere naprosto spolehlivě, je to vulgarita. I to leccos vypovídá.

Velectěné publikum, uvidíte to, co dosud nikdo neviděl! Nemá asi smysl opakováním některých vět opěvovat výjimečnost filmu. Snad jen dodám, že při jeho sledování mě napadlo, jak by asi vypadala zfilmovaná Deaverova Iluze. Jedno z mála děl, kde prolínání časových rovin je jen ku prospěchu věci a kromě dvojice Jackman/Bale jsem si užíval Davida Bowieho.

K tomuto filmu máte možnost se postavit dvojím způsobem: otevřete si lahev svého oblíbeného vína, připravíte si něco dobrého k němu a budete odpočívat. Šťastně, klidně, uvolněně, protože se budete chtít bavit. Zapomenete na to, že se na filmy díváte proto, abyste je cupovali a hledali v nich neco jiného, než co chtějí dát. Nebudete je srovnávat s příšernostmi od vykrádačky životů R. Pilcher či D. Steel, nebudete zkoumat, jestli tenhle záběr na Provence byl špatný či dobrý, nebudete hledat, zda byste vy strávili s někým noc stejně rychle či ne. Prostě mu uvěříte. Nebo uděláte pravý opak a pak vám radím jedno - vypněte film po 11 minutách a tvařte se nadále jako chápající vševědové. Ani já nemám rád klišé, a přesto musím říci, že mě dostaly neobyčejně "obyčejné" herecké výkony, zejména bývalý Poirot Albert Finney, ještě předkarlíkovský Freddie Highmore a hlavně Russell Crowe. Někdo třeba řekne, že to byl výkon "nic moc". Já říkám - postavte vedle sebe Čistou duši, L.A. přísně tajné a Gladiátora, a dojde vám, že tenhle herec umí dát postavě víc než jen řemeslo. A na závěr, nevadí mi, že se s někým v hodnocení neshodnu, nevadí mi, že si film dovolí místy utéci k mírně ironizující hranici, nevadí mi, že záběry na vinice jsou nudné. Už jenom proto, že tohle je zábava a ne dokument. Já si ho užil a klidně užiju znova, abych uvěřil stejně jako jsem uvěřil poprvé. Pokud nedávám plných pět, tak jen a pouze proto, že ten ždibíček je opravdu dán tím, že tohle je jenom dobrá zábava.

Představte si, že by Francouzi natočili svou verzi Jihu proti Severu. Rhett Butler by byl teplouš kšeftující s koňskými mršinami a Scarlett O'Hara japonskou vyzvědačkou s cílem založit SSSR. Takhle nějak se podařilo Američanům zprznit Verneovu klasiku, ze které zůstaly jen notně otlučené pahýly původního příběhu. Ale kdo zná US verzi Troje či Tří mušketýrů, tak se moc divit nebude. Mořské záběry jsou sice krásné, ale nedívám se na přírodopisný film. Takže v té jedné hvězdičce je trošku smutek za Bena Crosse, že mu nebylo umožněno si zahrát skutečného Nema a lítost nad marným bojem Richarda Crenny s postavou prof. Arronaxe.