Robbi

Tenhle film je něco jako pro Američany Vietnam. Pořád musíme vysvětlovat, že tu v podstatě bylo tisíc lumpů, kterých se bálo téměř patnáct milionů. Proto má děj neskutečné mezery a vypadá, že se logika se skutečností vzaly za ruku a odešly na prázdniny. Psychologie postav má projít uvědoměním, pokáním a činem, přitom jediné, čeho se dočkáme, je egoismus a strach (dodávám, že pochopitelný). Velké množství nesmyslů v ději (opravdu byste poslali konfidenta slídit na místo, kde se pohybuje jeho bezúhoný soused a nebáli se, že se prozradí) včetně rádoby konspiračních momentů (zoufale nepovedená story se štěnicí) úroveň filmu hodně sráží. Pro jeho existenci je velkým štěstí profesionální výkon Jiřího Mádla, který mnohokrát zachraňuje nemožné. A jen otázku - měla role Jacka kromě toho, že si ve filmu zahrál muž známého jména a díky tomu přibyla jedna erotická scéna, nějaký hlubší smysl? Evidentně ne, když si Eva z jeho "vydírání" nic nedělá. A jen dodávám, že v celém filmu ani jednou nepadne slovo StB.

Před patnácti lety jako nyní - pořád stejné. 3D bohužel rozhodně nepůsobí dojmem "že byste byli přímo v lodi", samotný příběh trpí příliš velkým počtem chyb, které se nedají svést na fikci (viz Zajímavosti). Cameron natočil technicky dokonalý film, jenže to samo o sobě nestačí. Pokud se pustil do tématu jako Titanic, nemůže se dopouštět tak tragických omylů nebo pomíjet důležité skutečnosti, díky nimž vlastně ke katastrofě došlo. Příběh samotný je sám o sobě nesmyslem, protože Jack by se ze třetí třídy vůbec nedostal "nahoru", tak by ani neměl koho zachraňovat. Tohle není jen bohapusté hledání pih na kráse, je to jako kdybyste natočili film o Janu Husovi a nechali ho ve finále přejet autem. Všechno by bylo v pořádku, kdyby to byl krásný příběh o dvojici na docela jiné lodi, jenže Američané mají pořád touhu a posedlost si upravovat historii. Za technické provedení 100 %, za příběh slabých 50 % a 3D jentaktak za 30%. Co z toho vychází, je navýsost jasné.

Kdyby se tenhle film jmenoval jakkoli jinak, kdyby postavy neměly jména, která znají všichni sečtělí lidé, mohl by mít dobré hodnocení. Jenže dát tomuto dílu název jedné z největších klasik je asi totéž, jako kdybyste jásali nad kocourem Mikešem, který by ve skutečnosti byl fialovou krávou a "mluvil" pomocí praporků. Jde samozřejmě o typický produkt doby, který ukazuje, že se dá dnes všechno poshazovat na jednu hromadu a z toho si vybereme, co nás zrovna napadne. Když jsem ten film viděl, maně mě napadla písnička Love Over Gold od Dire Straits. "Myšlenka nad majetek", chtělo se mi zvolat, protože v téhle adaptaci je toho "majetku" až až, ale myšlenek pomálu.

Ač natočen podle klasiky, Bel Ami může velice dobře evokovat souvstažnost k dnešní době. Hlavní hrdina vlastně nic neumí, jen dokáže vhodnými mileneckými vztahy vytřískat pro sebe všemožné výhody. Nenechme se mást, že to v životě většinou chodí naopak. Po herecké stránce bohužel neumím dostatečně docenit Pattinsonův šarm, nejsouc dívkou či ženou v patřičné věkové kategorii, abych z něj padal do mdlob. Daleko víc mi vadilo, že Uma Thurman a Kristin Scott Thomas měly poměrně málo prostoru. Rozhodně bych jako nejlepší mužský herecký výkon hodnotil Colma Meaneye, jeho Rousset co do výrazu Duroye předčí.

Neváhal bych film nazvat italským pokusem převést atmosféru rytířských klání do současné doby. Tedy do doby vzniku filmu. Nejde jen o elegantního šéfa bandy, mladého ambiciózního frajírka, který procitne až po smrti svého kolegy, a stárnoucího závodníka, který chce dát Marcově snaze trochu jiný rozměr. Jejich souboj není prázdnou honičkou, je to boj o čest a sílu osobnosti. Nelze ale zapomenout ani na úžasné, atypicky černé Ferrari "Flying Squad", vypiplané Citroëny DS 19 Docenovy bandy i všetečné policejní alfy. Kvalitní evropská ukázka automobilového žánru.

Co jsou Tři dny ke svobodě? Bez ohledu na to, jaký byl originál, jsou sbírkou těch nejstrašnějších klišé, které kdy byla k vidění. Od samého začátku víme, jak film dopadne a jen si můžeme postupně sázet, co do opičí dráhy pro Johna Brennanana přibude. Policie v tomto případě není podmáznutelná, kompenzuje to ale totální debilitou a neschopností. Přičtěme k tomu vševidoucí reklamu na Pittsburgh a máme výsledek. A to ani nemluvím o zoufalém oslím můstku, který aspoň zkouší sméstz Lary vinu, když už nikdo neřeší jeho násilí a vraždu (lhostejno na kom a proč). Z celého filmu, který je navíc ukázkou, že pro internet není nic nemožné, stojí za shlédnutí těch sedm minut s Liamem Neesonem. Rozhodně bych se přimlouval za povinnou projekci pro ženské publikum, pak už by i Kajínek mohl mít konečně pořádnou šanci a ne se jenom u těch bab schovávat.

Komorní snímek, který staví na velice jednoduché až průzračné zápletce. Můžeme si klást otázku, jestli je možné, aby někdo zahořel nenávistí kvůli jedné zkoušce (sám jsem ve stejném věku prožíval nejedno hudební zklamání) a jestli by dotyčného, tedy zde dotyčnou, tak dlouho nenávist držela. Odpověď je jednoduchá, je to krajně nepravděpodobné, ale možné i uvěřitelné. Žádné dramatické dějové zvraty, jen klidně plynoucí příběh čtrnácti dnů (plus nutný úvod) mířící k předem odhadnutelnému, ovšem diváky s pochopením očekávanému vyústění. Po soustavných krví zalitých opusech zejména americké provenience milý balzám na diváckou duši.

Na tento oslavný snímek je třeba nahlížet podle toho, co vlastně chcete vidět - jestli pilota Ayrtona Sennu jako 3/4 Boha a neomylného vládce závodních tratí (v celém filmu není jediná jeho chyba, prohřešek či kontroverzní jednání), pak budete navýsost spokojení. Pokud chcete poznat komplexního Brazilce, trojnásobného mistra světa, dozvíte se z jeho života jen to, co nutí režiséra být před ním permanentně v hlubokém předklonu. Protože Senna je fenomenální, ale rozhodně ne muž chybující, neváhající jít tvrdě a nekompromisně za svým a je mu jedno, jestli tím někomu zničil kariéru nebo ho mohl zabít. Žádá, aby všichni chápali jej, ale on sám své soupeře odmítá chápat. Existuje minimálně deset sporných či přímo jasných Sennových vážných chyb a prohřešků, ve filmu nenajdete ani jeden. Proto z něj zůstává pouze šňůra zajímavých záběrů, z nichž je většina známých, a dojem, že s možnostmi, které měl režisér k dispozici, se dalo udělat něco daleko lepšího. Více o tomto filmu na http://formule1.auto.cz/novinky/pomnik-fenomenalnimu-brazilci-recenze-filmu-senna.html

Pokusím se tu zhustit svou oficiální recenzi, ve které jsem se snažil říci asi tolik, že jde o film koukatelný, u nějž se lidé i zasmějí, občas ošijí, když jim něco připomene. Pokud chtěl Vejdělek natočit film o lásce, spetl si její podoby, šel totiž tou nejprimitivnější cestou erotiky, která vždycky přitáhne do kina lidi zvědavé, kteří ve stylu obav přiznat, že císařpán je nahý, budou tvrdit, že to je docela fajn - na české poměry vůbec. Že je jednooký králem mezi slepými není Vejdělkovou vinou, nýbrž tím, že "tvůrci" mají svá místa předplacená a nemusí se o ně tudíž bát. Podtrženo a sečteno - shlédneme spoustu minisukní a dekoltů, budeme kroutit hlavou nad omšelými vtípky, budeme dopředu vědět, co se stane, i když se mozek bude bránit a křičet - taková věc se snad nestane a dostane se nám servírování nelogických zvratů (jak se náhle podařilo raketově zúspěšnit rodinnou restauraci). Existuje názor, že dobrá je ta komedie, jejíž citáty vás provázejí ještě několik dní po jejím shlédnutí. Tady si při odchodu z kina nevzpomenete na jediný.

Měl jsem možnost v krátké době vidět tuto verzi a Zeffirelliho adaptaci. Nechť se na mě mnohem slavnější režisér nezlobí, ale Fukunaga vystihl daleko víc ono neutěšené prostředí prostupující značně do nálady a povah lidí. Řečeno hezkou slovní hříčkou: ohromuje tím, že se snaží vyloučit právě ony bombastické scény. Ponechává jisté tajemno - vůbec například nezařadil hořící Thornfield a závěr díky jeho vyznění je natolik otevřený, že si můžete zvolit různý konec příběhu komplikované lásky. A především - Mia Wasikowska svým výkonem (alespoň v mém náhledu) rozhodně předčila Charlotte Gainsbourg, pokud bych měl hlasovat mezi W. Hurtem a M. Fassbenderem, vyhrál by nový Rochester podstatě těsněji). A skutečně výborný výkon podává Judi Dench, jejíž paní Fairfaxová v prozatímních adaptacích nemá konkurenci - a že jich byla už pěkná řádka. Proč tedy jen čtyři hvězdičky? Za poněkud rychle přeběhnutý pobyt Jane v Lowoodu. Ten by si nějakou tu minutu navíc rozhodně zasloužil.