Robbi

Chápu, že následující příměr bude většina lidí brát jako totální blbost, ale Čtyři z tanku a pes jsou stejnou oslavou něčeho jako třeba Tucet špinavců. Tady projdou čtyři neohrožení tankisté až do Berlína, tam hrstka kriminálníků prakticky zničí jádro německého velení. Každá doba potřebuje něco nebo někoho glorifikovat. A tvůrci si nevyberou. Ruské válečné filmy jsou moc realistické, americké zase odtažité od historie, Čtyři z tanku se zdají být srandovní. Seriál měl původně jen osm dílů, dalších 13 se dotáčelo, a je to trošku poznat. Hlavně v nich se totiž seriál značně odchyluje od Przymanowskiho předlohy, i když kostra je neměnná. Nebudu tuhle válečnou akci polské produkce odsuzovat. Vyrostl jsem na ní jako část hodnotících a nelituju toho, že do mého života Janek, Gustík, Olgierd, Grigorij, Vichr, Tomáš, Lidka či Marusja vstoupili.

Tenhle film není o tom, abyste si u něj odpočinuli, ale zamýšleli se. Skutečně nemá strhující akci, vytříbené dialogy a bravurní slovní přestřelky, jsou místa, kdy se táhne jak tuhnoucí pryskyřice, ale v tom spočívá jeho genialita. Když jsem ho viděl poprvé, nic mi neřekl a v klidu mi vyšuměl z paměti. Bez uzardění přiznám, že jsem jeho kvalit tehdy ještě nedorostl. Jak si to Coppola u mě rozlil Apokalypsou, tak tady mě dostal syrovostí scén a především tím, že si u každé minuty mohu říci - ano, tohle se klidně kdykoli a kdekoli může stát. A navíc, Hackmanův Harry Caul vlastně nijak z filmu nevyčnívá, protože byl přesně tak syrově a přirozeně zahrán.

Velice dobře si vzpomínám na hodnocení tohoto filmu v předrevolučním časopise Kino: Bruton přehrává své party až do záhrobního deklamování, Lee Remick nemá kromě svých "modrých skleněnek" co nabídnout a Lino Ventura tu hraje snad nejhoršího policistu své kariéry... Docela by mě zajímalo, zda se recenzent díval skutečně na jmenovaný film. Nejsilnější na příběhu je právě to, že můžete Morlarovým schopnostem věřit, ale máte taky dost důkazů proto, abyste je mohli odmítnout. A přestože je film skutečně strhující od počátku do konce, existuje jedna scéna, která se mi vybavuje nejčastěji: ačkoliv Ventura odpojil Burtona od přístrojů, ty se opět rozběhnou a zazní ona mrazivá věta Burtonovým hlasem - Existuje síla, která by mě dokázala zastavit...?

Troja by byla velice zajímavá, kdyby neměla docela maličký a dá se říci bezvýznamný problém - název. Zkusme tohle - ve válce Severu proti Jihu se na řece Potomac střetly dva prehistorické obrněné čluny Merrimac (nebo také Virginia) a Monitor. V historii USA událost, která měla na další vývoj občanské války velký vliv. Monitor, ač menší, dokázal udržet nebezpečný Merrimac v šachu a zabránil mu ve zničení loďstva Severu. A nyní hurá do hypotézy: seženeme někde 300 milionů stále klesajících dolarů, deset hollywoodských hvězd a pustíme se do toho: z kapitána Merrimacu uděláme zamilovaného blbečka, který se zapomene u své milenky a na bitvu vůbec nedorazí. Jeho zástupce na lodi bude nevlastní bratr vlastní sestry babičky otce matky kapitána Monitoru, a zmatený z nově nabyté funkce potopí deset vlastních (tedy jižních) lodí. Aby ho nepostavili před popravčí četu, během jedné noci zkonstruuje prehistorický internet a napíše svému vzdálenému příbuznému mail, aby honem potopil také pár lodí, protože jinak by měl malér. Protože ale posádka Monitoru propila střelivo, vymyslí první důstojník honem ponorku a navrtá lodě Severu. Tyto své udatné činy dorazí druhý den tím, že si pomalují své lodi reflexními barvami a budou se jen tak vzájemně oťukávat. Pak přijede zapomenutý zamilovaný kapitán Merrimacu, a slavnostně vyhlásí remízu. Proč to všechno píšu? Protože Troja zachází s historickými fakty zhruba stejně kvalitně. Vše je podřízeno efektu a nehledí se na to, že to tak vůbec nebylo. Kdyby někdo natočil souboj Merrimacu s Monitorem jak jsem napsal, Američané ho přibijí na kříž a soudce Lynch se bude v koutě úspěšně chechtat. Nejde to napsat jinak, ale zprasení dějin nám vykompenzují hollywoodskými star s thymolinovým úsměvem a je jedno, že se nám ty hvězdy objevují někde, kde vůbec neměly a nemohly být. A dost mě děsí fakt, když tu čtu názory, že se někdo pokusil konečně také ukázat, že vlastně Trójané byli hodní a Řekové zlí. Asi něco ve stylu - nebojme se ukázat, že za II. světové války byli zlí Britové a Amíci a chudinky Němci kvůli nim trpěli. Jak už jsem řekl, Troja by mohl být dobrý historický epos, skutečně inspirovaný Homérem, ale nesměl by se jmenovat Troja a používat ona hodně známá jména. Protože je třeba si uvědomit jednu věc - skutečnou Illiadu vám nikdo cpát do televize a na DVD nebude, ale tenhle americký škvár ano - a při současné ochotě mládeže se po něčem pídit vám za chvíli teenageři řeknou - no jasně, v Troji to bylo takhle, dyk to Američani natočili. Takže jedna hvězdička za kostýmy, druhá především díky velice nespravedlivě upozaděnému Seanu Beanovi. Zbytek je sice honosné, pozlacené, přeexponované a úžasné - leč pořád velké nic moc.

Další naprosto fenomenální ukázka, jak se dá udělat něco, čemu se budete upřímně smát a nebudete k tomu potřebovat vyumělkovanou masáž bránice doprovázenou zoufalými erotickými scénami. Zdeněk Srstka se díky svému oznámení o Hliníkovi stal jedním z nejznámějších herců, ač mu k tomu stačily tři vteřiny a pět slov. I to je genialita tvůrců, ovšem to není nic divného, protože jak vidno, ve škole stále opisují! Tenhle film nás prostě zasáhne kdykoli, i když já si ho užil na vlastní kůži velice nemile, protože onu větu "Nepotěšil jste mě, ani já vás nepotěším" mi zadeklamoval profesor ruštiny těsně předtím, než mi udělil zasloužený plný počet bodů.

Kdybych se měl pokusit vyjmenovat všechny hlášky, které z tohoto filmu znám, nikdo by tenhle příspěvek nečetl. Dovolím si tvrdit, že tohle je bohužel jedna z mála rolí Luďka Soboty, kdy mohl rozvinout svůj komediální talent a nebyl sešněrován kazajkou obecního blbce. Úžasné protiklady jeho a Marty Vančurové, skvělý šéf autoservisu Karfík (Péro!), psát o Chocholouškovi je nošením polen do obecního porostu. Oceňuji také fakt, že i malé postavičky dokázaly vytvořit nezapomenutelné scény - za všechny snad budu jmenovat kurátora výstavy miniatur Uko Ješity v podání Jaroslava Weigela či saniťáka Josefa Hlinomaze. Bez přehánění je tohle řečeno mluvou Jerryho Maguireho "míč zavěšený hodně vysoko", kterému drtivá většina českých rádobykomedií nesahá ani po rozvázané tkaničky.

Pro někoho kouzlo Tajemství hradu v Karpatech časem vyšumí, pro někoho je skryt ve stínu Adély. Pro mě, ač je Čortův hrád už dávno rozmetán při akci Robert ďábel, žije stále svým svébytným životem a je vždy připraven mi dokázat, jak skvěle propracované filmy se tu točily. Lhostejno, zda horrory, parodie, komedie či tragédie. THvK je především radostí a zábavou, hrou, ze které čiší nadšení z toho, co tvůrci dělali. Možná trošku doplácí na srovnání s Adélou, neboť shodná Velká trojka v podobě Dočolomanský-Kopecký-Hrušínský st. to přímo evokuje. Ale umíte si představit hraběte Teleke z Tölökö jinak? Dokázal by se baron Görz z Gercenu lépe uklidnit svou raně bodavou obrazovou terapií? A v případě Orfanika by se tou 421. raketou někdo jiný na měsíc trefil, a bylo by po zábavě. Tenhle film není jen nostalgie, je to opravdu pocta i Vernovi, i humoru, i dobám, kdy se lidé v kinech bavili. A moje soukromá hláška? Zavzpomínejte: "Nestřílejte, živím početnou rodinu a tohoto koně!"

Jsou filmy, které vás přibijí do sedadel či křesel a nevnímáte letící čas. Dýcháte s jejich hrdiny a žijete jejich životy. Na Petersenově Ponorce nemohu najít nic, co by mi jen stínečkem přišlo nerealistické - žádná válka s gloriolou hrdinů, jen film vypovídající přesně o tom, co má uvedeno v upoutávce. A mým hereckým favoritem v tomhle snímku není kupodivu vynikající Jürgen Prochnow, ale přesvědčivý Herbert Grönemeyer.

V 70. letech to byl film, který nám nic neřekl. Když se na něj díváme po třiceti letech, najednou nám některé pasáže začnou něco připomínat. Ne vraždy, ne mrtvoly, ale ono zákulisí mocenského boje. Nutno podotknout, že příběh je to poněkud naivní, za normálních okolností by skončil po několika hodinách tím, že škody na životech by byly větší. Přesto je však zajímavé sledovat rozplétání toho, co zpočátku vypadá spíš jako pomsta ublíženého politika. A navíc, sešla se tu skutečně kvalitní herecká společnost, i když třeba taková Mireille Darc si vlastně jen třikrát štěkla, ovšem zase v úvodní a závěrečné scéně. Tenhle film vám nemusí utkvět v paměti, ale je přirozený, na nic si nehraje a upoutá pozornost právě tím, že se jí vůbec upoutat nesnaží. Pro Delona jeden z civilnějších výkonů, nic supermanského, přesto si své charisma dokáže zachovat.

Co říci ke klasice? Četník ze Saint Tropez má namíchanou dokonalou směs všeho, co komedie vyžaduje. Já osobně umíral smíchy, když Louis de Funes předvedl svůj taneček skrývajíc se za gramofonovou deskou. To je ale jeden z gagů, kterými je film doslova přecpán, ale snad ani jeden z nich nepůsobí lacině či samoúčelně. Je pravda, že se s největší pravděpodobností jde o nejlepší část z četnické ságy, i když ĆETNÍK SE ŽENÍ ji zcela určitě šlape na paty.