RomaS

Tak předně, celý film je dost o hovně. Příběh se točí jako spláchnutá voda v tureckém záchodě. Ano správně, žádná není stejně jako není psát o čem to bylo. V tomto případě to vůbec nevadilo. Jason drsoň si opět zahrál první housle v jeho oblíbené skladbě s názvem "Vymlať duši z kohokoliv čímkoliv". A že mu to zase kurňa šlo. Radost pohledět. Jedno zásadní, když už děj byl exkrementní, jsem ale postrádal. Více akce = Více spokojenosti.

Ponorkové klaustro-drama jak má být s pořádnou porcí psychocharakterů a nepředvídatelným koncem.

Zachraňte vojína Hooka. Tentokrát ne ze spárů německé bestie, ale ztraceného a raněného vojáka zmateně pobíhajícího po Belfastu, města severního Irska zmítajícího se v nepochopitelných bojích mezi protestanty a katolíky. Vojín Hook není žádný hrdina, nezajímá ho místní konflikt ani problémy domorodců. Co ho ale konkrétně pálí jsou magoři, kteří odpráskli kamaráda a teď chtějí dostat jeho. Tak asi jednoduše k příběhu. To proč se na to dívat je ta syrovost a tíživá atmosféra celého města, která tomu celému dává notný punc uvěřitelnosti.

Doufám, že alespoň mistr Megaton je spokojený s dílem, který jsem právě shlédl. Dočasně bych mu říkal pan hrobník, protože tuto sérii definitivně zakopal šest stop pod zem a jen velký nadšenec by se vrhnul do pokračování a úplný debil by jej nechal stejnému "rejžovi". Jak ale vidím, že pravděpodobně brand prvního nepřekonatelného dílu přilákal na toto nedůstojné pokračování tolik zvědavců, že se dostal do solidních kladných hodnot. Je tedy možné, že nenadávám naposled. Abych neuvázl jen tamné straně síly, film měl i nějaké klady. Zápletka ikdyž okoukaná byla snesitelná, líbil se mi ten kriminální podtext. Celkově se taky nic nevleklo a v podstatě jsem si nevšiml nějakých hluchých momentů. To, proč jsem ochotný urážet tvůrce tohoto bijáku jsou nejvíc zpackané akční scény jaké jsem kdy viděl. Jakmile se začalo něco dít, střihač spustil stroboskop, tak že jsem ztratil pojem o tom co vidím, ale taky se mi začala motat hlava skoro k blití. Proboha, ať už jde do důchodu. No nic, jdu si dát Kinedryl a pustit si něco na uklidnění, třeba Komando s Arnoldem...

I když jsem se po deseti letech od prvního shlédnutí dostal k DC a jeho brutální stopáž, prach královského města nezanesl kvality tohoto filmu ani po tolika letech. Ridley prostě i zpětně dokazuje, že jeho historické filmy jsou mu prostě vlastní a že jim dokáže vtisknout takovou uvěřitelnost, že se nezanáší pískem času. Téma konfliktu náboženství je dnes ještě aktuálnější než v době jeho vzniku a vyprávět příběh o jediné době kdy církev ukázala koule a dokázala se postavit expanzi islámu na jeho území je v podání Ridleyho velmi citlivě a vyváženě servírováno. Místy až přehnaná čest a pokora k nepříteli, stejně tak jeho milosrdnost asi realitě neodpovídala, nicméně to budilo vzájemný respekt k obou stranám, který ale ve skutečnosti neexistuje. Pokud někoho zajímájí hodně opomíjené skutečnosti věčného boje mezi islámem a křesťanstvím, mrkněte na tuto přednášku Dr. Warnera: http://www.mrctv.org/videos/bill-warner-1400-years-fear-czech-titles Na závěr jeden výstižný citát od mé oblíbené postavy mnicha z filmu: "Já v žádnou víru ani nevěřím. Kdejaký fanatik z kdejaké sekty nazývá své šílenství vírou a považuje to za vůli boží. Viděl jsem až příliš mnoho víry v očích leckterých vrahů. Svatost, to znamená konat správně a statečně při obraně těch, kteří se sami bránit nedokážou. Jen tvé každodenní skutky ukážou zda si dobrý člověk. Nebo ne. "

"Ne... Jak znám Stua, tohle byl asi ten způsob, jakým chtěl odejít. Být rozcupován vlkodlaky. Krev a vnitřnosti mít rozmáznuté po stromech a obličej roztrhaný na cáry... Doufám, že teď už se cítíš lépe."

Je to jednoduché jako facka. Nezabíjej psa největší zabijácké legendě. To může udělat jen blbec bez představivosti jaký armagedon tímto asi způsobí. To by asi tak bylo k celkovému ději. Sledování tohoto filmu je něco jako procházet životem. Není důležité jak to všechno skončí, ale sledovat brutální cestu osamělého válečníka. Ta taky stejně rychle proběhne, protože prostor pro prostoje prostě chybí. Jedno bych chtěl ale vyzvednout i když to už za mě udělal Lima. Přestože našemu hrdinovi často hraje štěstí do karet, je to vysvětlitelné jeho legendární historií a nezměrnýma zkušenostma. Ovšem jsem rád, že i ostatní prekérní situace podléhají fyzikálním zákonům. Tím myslím, že auta po nárazech nevybuchují jako islámské kamikadze v Bílém domě a že ženy ve fyzické konfrontaci s většími a těžšími muži používají spíše svou mrštnost než brutální sílu. Ještě jeden bod navíc za to, že někdo už přišel na to, že když chci někoho s jistotou sejmout střílím do hlavy.

Velmi jednoduché a velmi dobré. Tady je jeden post-apo recept jak vytvořit za málo peněz tento komorní šlágr. Šel bych i výš, kdyby atmosféra první půlky v té druhé neklesla o úroveň níž.

Po nějaké době jsem konečně viděl zase atmosferický horor, který se nezakládal na lekačkách. Ne že by tu nějaké nebyly, ale daly se spočítat na prstech jedné ruky. Čistý horor to ale nebyl, strach jsem u toho neměl. Přišlo mi, že důležitější tu bylo vykreslení ponuré, násilné reality okořeněné o pořádnou duchařinu. Pocitově mi to připomínalo hnusné a beznadějné prostředí Sedm s Pittem a Freemanem.

Přesto že šlo stejně jako u předchozích dílů o výborný biják a těch 144 minut opravdu uteklo neuvěřitelně rychle, bylo v posledním dílu nejvíc přešlapů které mi vadily. Tak možná hned na začátku může být pro někoho problém, když má naskočit do příběhu, jehož předchozí část viděl před rokem. Já si dal malé repete a jsem si jist, že kdyby tomu tak nebylo, určitě bych ztratil přehled minimálně v nekonečném množství trpaslíků. Nejcharismatičtější nelidský záporák snad všech filmů zmizel z plátna takřka po pár minutách. Pronesl jen svůj několikavětý nekrolog. Škoda ho. Dále se už prolínalo několik (na mě mnoho) minipříběhů, které kupodivu nepůsobily roztříštěnost celku, ale mrzela mě jejich nedotaženost. Chyběly informace (které možná v knížce byly) proč ta postava jde tam a tam, proč se armáda chová tak divně, co jsou a kde se vzaly tyto postavy, jak může ten znát toho a podobně. Chápu, že některé situace měly být pojítkem do budoucna časově vázaného Pána prstenů, ale tohle bylo křečovité. Když na poslední díl měl rejža tolik času, je to neomluvitelné. Už podle jména filmu se mělo jednat o film plný bojů, což se taky stalo, ale z bitvy (i když byla hodně dlouhá) jsem neměl tak dobrý pocit jako z těch dvou velkých z předchozí trilogie. Chyběla jí ta velikost, velkolepost, epičnost a hlavně nějaká strategie. Ne že by tu nebyl pokus, ale já ho vůbec nepochopil. Přišlo mě, že kdyby skřeti vzali všechno co měli a poslali to do boje najednou bez nějaké taktiky, nemohli prohrát. V souvislosti s tím zde taky bylo až příliš mnoho nelogických událostí. Škoda. Nebudu uvádět, spoileroval bych. A poslední co bych chtěl zmínit byla absence empatie k některé z postav. Nestalo se, že bych fandil nebo se bál o něčí život. Ne, že by mi to bylo jedno. U těch co byly v předchozí trilogii jsem věděl, že se jim prostě nic stát nemůže a u těch ostatních jsem jen bez emocí čekal jak to dopadne. Takže závěrem se divím kolik času se muselo investovat a kolik chyb z toho může vzniknout. Ale jinak opravdu to byly vizuální hody.