Ekdahl

Brilantně natočený brutální psychologický thriller. Nevím, jestli jsem někdy viděl misanthropičtější film. Dokonalé vystižení zbabělosti, stádnosti a agresivity lidské smečky. Člověk, to zní hrdě! Skvěle civilním, skoro polodokumentárním způsobem nasnímáno, vynikající Mikkelsen a představitelka tý holky. Pečlivá dramaturgie. Skláním se před syrovou poctivostí severských tvůrců.

Nolan je vynikající řemeslník. To rozhodně není málo, ale přece jen bych od umění požadoval trochu víc. A btw: netřeba mít špatný spaní z toho, stanoví-li si člověk vlastní pravidla, opravdu.

Neskutečná ubohost. Blbá režie, slaboučké gagy (např. na začátku to s tím medvědem, to, jak dlouho někdo krkal... to má bejt vtipný?), blbý příběh. Oblíbenost toho filmu u nás o něčem svědčí - o něčem nedobrém, obávám se. Hřebejk - přední hrobařík českého filmu.

Jako stylistický cvičení výborný, jako film - kvůli slaboučký zápletce - průměrný. Nestrhlo mě to, mírné zklamání.

Paráda. Nebudu opakovat, co tu bylo řečeno, jen pár poznámek: 1) je třeba ocenit, jde-li tvůrce proti stádný představě o dobru a zlu. Ten film skvěle ukazuje, že i "zločinec" může být frajer, on a zástupce zájmů společnosti ("dobra") tu toho mají víc společnýho než rozdílnýho. 2) Ten film je o určitym heroismu: v životě může nebo má jít o víc než jen o plnění společností nadefinovaných rolí typu taťka a mamka. V životě jsou zajímavější věci než pohodlný vegetování, např. některý formy zločinu, hehe. Podstatný není, na jaký straně "zákona" člověk stojí, podstatný je něco jinýho, a sice vnitřní síla, sebeovládání, tvrdost k sobě, tyhle stoicko-westernový hodnoty. Waingro je slabošský hajzlik, proto ho De Niro zavrhuje. Je skvělý, že film, kterej říká něco takovýho, může vzniknout v rámci hollywoodskýho mainstreamu. 3) Nutno sledovat - jako všechny dobrý filmy - "v původním znění" s titulky, nechce-li se člověk připravit o 30% zážitku. Jak chcete dabovat ty Pacinovy pološílený výlevy? Forget it. A opět tu máme debilní překlad titulu - Heat označuje něco dost podstatnýho, o tom ten film je, Nelítostný souboj by se mohla jmenovat kdekterá srágora se Stallonem nebo Schwarzenegrem.

Ve svým žánru hodně dobrá věc, dobrá literární předloha, skvělý obsazení, NY a Paříž 70. let parádní, mnoho scén, který jen tak nevymizej z paměti (což je mimochodem jednoduchý kritérium silných zážitků - prostě se člověku samy občas vybaví). Vedle Tří dnů Kondora a Hochů z Brazílie nejlepší emerickej politickej thriller 70. let, řekl bych. Dějová linka trochu přehuštěná a zamotaná - SPOILER - největší problém je, jak to ta "Division" hraje na obě strany, zavání to spiklenectvím - že by ten Janaway např. klidně odpráskl Hoffmana jen proto, že mu občas Szell napráskal nějaký bejvalý esesáky? Nebo motiv se sebevraždou otce, to neni dostatečně rozvinutý. Hoffman, řekněme, nakonec mstí sebe i otce coby oběti státní (resp. náckovský) šikany, zbavuje se toho traumatu. Ale nevim nevim, přišlo mi to nedotažený. Jinak je to ale organický, jednotlivý prvky (ti grázlíci-sousedi Hoffmana, ta "Švýcarka", to běhání) organicky propojený, nepůsobí to samoúčelně. Kamera nápaditá (scéna zabití Skylly), hudba taky dobrá. Celkově velmi dobrý.

Mám s tim určitej problém, spočívá v tomhle: klasicky vypadá filmová tvorba tak, že scenárista ve svý imaginaci vytvoří nějaký příběh, případně se adaptuje nějaký beletristický dílo. Jde o fikci, něco, co podává v koncentrovaný podobě nějaký podstatný obecný aspekt života, ale co se realitou inspiruje jen volně a tvoří svébytný dílo. Takový texty vznikají (nebo mají vznikat) z tvůrčího přetlaku, z naléhavý potřeby něco říct. V člověku-tvůrci něco roste a chce to ven. Něco jinýho je ale americký "filmový průmysl" (nomen omen). Jeho cílem je vydělat chechtáky. K tomu má k dispozici týmy profesionálních řemeslníků, včetně scenáristů, pro které se vytipuje vhodný téma, který by se dalo zfilmovat tak, aby se na tom vydělalo, a ti scenáristé to pak pro film zpracují. Když se toho ujmou talentovaní lidi, může být výsledkem kvalitní produkt, ale bohužel je to pořád jen "produkt" (např. Greengrassovy filmy). Občas se v Hollywoodu vyskytne skutečný tvůrce, třeba Nolan nebo kdysi Chaplin nebo Hitchock, který dokáže autenticky tvořit i v tom bytostně komerčním prostředí, tj,. dělat filmy, který mají divácký potenciál, ale nadto ještě něco jinýho, ale to jsou spíš výjimky. - Nightcrawler je někde mezi: zavání to tím pokleslým hollywoodským principem ("najdeme si téma, který má komerční potenciál, a vytvoříme produkt"), na druhou stranu to něco podstatnýho z dnešní doby vystihuje, to ne že ne, ale... Ty postavy jsou schematický, dopředu se dá odhadnout, jak se asi děj bude vyvíjet, všechno slouží jen k tomu, aby se poněkud mechanicky demonstrovala teze o pokleslosti jistýho typu zpravodajství plus kariérismu jdoucího až do psychopatie. Imaginace a prostoru pro imaginaci je tu málo, je to příliš POPISNÝ (popisný realismus). To řemeslo je nadprůměrně, budiž, ale proč koukat na produkty, když se dá koukat na umění?

Ne, ne, ne, ne... NE! Co je to za trapárnu? Stačí čtvrt hodiny, aby člověk věděl, na čem je: Taclík artikulující jak po deseti pivech, Dulava, který si asi myslí, že je v Činoheráku, křeč (dialog v recepci), rádoby ujetost, která je ale jen trapná. Rudiš trapnej, Ondříček trapnej (fakt se nepotatil). Muchow je zkušenej autor hudby, budiž, ale ten to nezachrání. Dobrá je jen architektura toho hotelu, ale to věru není zásluha těch rádoby filmařů. Prostě další česká sra.čka.

Byl jsem nadšen jak poctivým filmařským řemeslem (je vidět, že si s tím tvůrci dali práci, tady se nikam nespěchalo), tak objektem dokumentu. Skvělá ženská, ta Olga... A nejen ona, i ti lidé kolem ní, skutečná elita národa, které výjimečná doba na chvíli vynesla ke kormidlu. Kdo tu dobu zažil, může si gratulovat. Dnes by to bylo nemyslitelné - viz. ten póvl, co okupuje Hrad teď, i ten narcistní psychopat, co tam byl před ním. No nic... Jistou slabinou dokumentu je občas trochu váznoucí tempo, třeba když se baví s pamětníky o dění v té Hrobce. Vrcholem je závěr, ty zpomalené záběry, k tomu hraje Time od Pink Floyd, jež si paní Olga vyžádala. Velká síla... Dokumentaristé zachraňují současnou českou filmovou tvorbu.

Ale jo, tohle se dá. Výsostný herectví, McConaughey naprosto fenomenální, ostatní mu zdatně sekundujou. Hudba výborná, kamera výborná. Louisiana vytěžená na maximum, močály, pajzly, striptýzek, pístaři, burani, křesťani, papundeklový baráčky, industriál, vedro...slušnej jižanskej noir. Zabloudil bych tam nerad, to radši tu Aljašku. Scénář není špičkovej, ale je velmi slušnej a potěší, že scenárista, zdá se, zavadil o něco z oblasti špičkový, exkluzivní duchovní literatury (Nietzsche). Ty Rustovy hlášky ale při opakovaným shlídnutí působí trochu nahozeně, žádný propracovaný hlubiny za tím nejsou. Ale jak říkám, na komerční záležitost je to i tak malej zázrak. Jak se pozná dobrej komerční scenárista? Že sice drží tu základní linii, která jde po první signální, ale dokáže se tu a tam blejsknout nějakym originálnim postřehem, kterej jde proti stádnýmu myšlení. Příklad: když ta bordelmamá vysvětluje Martymu, že chlapům vadí prostituce proto, protože nemají pod kontrolou dotyčné ženštiny. Čili nejde o "morálku", jde o moc nad druhými (šlo by dodat: proč vadí prostituce ženám? protože umenšuje jejich moc nad chlapy). Co mi vadilo trochu víc, je samotnej děj, jehož podstata spočívá v tom, že ti dva popojížděj po Louisianě a tu najdou primitivní malůvku na zdi, tu primitivní spleteninu z větviček, k tomu občas někdo řekne "Carcossa" nebo "Yellow King" - a to je asi tak všechno. Hororovýho efektu se dosahuje tak, že se ukáže chlap ve slipech s plynovou maskou nebo se barák nacpe starejma hadrama, panenkama apod. To je trochu málo, připomíná to bojovku na pionýráku. Tohle je trochu cheap. SPOILER. Nebo taková drobnost: ten pachatel je sice "velkej", což ale znamená tlustej plus ručičky hůlčičky, těžko by tam s nima v tý závěrečný scéně tak cvičil. Nepřesvědčivý bylo taky to intermezzo dokumentovaný záběry na "šťastnýho" Rusta sedícího s paní doktorkou před bednou jak pantáta s paňmámou. - Nicméně vcelku vzato je to velká jízda, dva hlavní protagonisti předvádí neskutečnej koncert, Rust se člověku skutečně zadře pod kůži, pro mě je jednou z nejzdařilejších filmových postav vůbec, a ta atmosféra... Hm hm hm, good job!