DarthArt

Farář Otík měl pravdu, hodina trestu je skutečně tady. Jen my nešťastníci netušili, že velký filmový satan tehdy stvořil teprv první kruh pekla. A zároveň poslední, který ještě lze vůbec nějak komentovat...

Na náměstí tlučou lidi. Pozoruje to chlap, vesele skáče, tleská, povzbuzuje policajty a volá: "Menstruace! Menstruace!" Přitočí se k němu chlap: "Co to meleš? Snad demonstrace, ne?" A ten první: "To je jedno, hlavně když teče krev!" LÍP NEŽ TÍMHLE DĚTSKÝM VTIPEM SE SNAD SNYDEROVO "VELEDÍLO" CHARAKTERIZOVAT NEDÁ. P. S. Převedení comicsového vizuálu do hejbacích obrázků se celkem povedlo...

Protože jsou to debilové!

Druhý díl Hvězdných válek je klasickým mostem mezi začátkem a prý strhujícím koncem, takže je k němu potřeba přihlížet trochu jinak - všechno se děje hlavně v očekávání, kdy začne Anakinovo svádění temnou silou, které je ve filmu i poměrně hezky podané. Vizuálně úchvatné jsou scény z Coruscantu i Anakinova jízda pomsty po rodné planetě. Co mi ale vůbec nesedí je našroubování starého známého Bobby Fetta (pardon, jmenuje se tady Jango) do děje ságy, i když to, stejně jako celá zápletka, kterou samozřejmě nesmím prozrazovat, působí trochu šroubovaně a "aby se to nějak vyřešilo". Nové planety ve Star Wars světě pak nezachrání fakt, že celý film je opravdu jenom mostem a tak i zamýšlený strhující závěr působí jako (a teď to trochu přeženu) lepší díl Kobry 11, kde to bouchá, střílí a syčí a divák fandí hlavnímu hrdinovi, aby si ale po skončení titulků ani moc nevzpomněl, o co tam vlastně šlo. A nakonec největší průšvih - velebené monstrfighty na světelné meče mi teda ale vůbec nesednou a než jako strhující boj mi připadají spíš jako rubanice v nějakém hodně přehnaném hong-kongském karate filmu. ----- P. S. Herecky a charismatem celý film naprosto patří Ewanu McGregorovi !!!

Na Epizodu I, jejíž zrod se na nás, fanoušky Star Wars vyvalil jako blesk z čistého nebe a tetelili jsme se blahem, protože, ruku na srdce, jsme si po shlédnutí šestky všichni přáli, aby se jednou na filmovém plátně objevil do té doby spíš jen tušený Anakin Skywalker, matka Luka Skywalkera a císař v rozpuku mládí. Že to dopadlo ne zrovna na jedničku, to už je druhá věc. Ale zpět k Epizodě I: Tenhle film disponuje několika velkými trumfy - v první řadě novým zloduchem Darth Maulem, který je sice jakousi variantou na pohádkového čerta, ale přitom není trapný a má svoje charisma, do té doby nevídanou planetou-městem Coruscant, spoustou rytířů Jedi, o kterých se v klasických dílech nevědělo skoro nic, nebo ne ještě příliš rozehranými kartami co se týká sithského řádu a především Palpatina/Sidiouse, který se až tady začal pomalu odkrývat a v divákovi se rozehrálo pěkné přemýšlení, jak to s tou skrytou temnou silou vlastně je. Naprosto luxusní je pak soundtrack Johna Williamse, který netěží ze starých nahrávek a úplně novými kusy (a většinou sakra dobrými - vzpomeňme na geniální Duel of the Fates) strašlivě silně podtrhuje atmosféru toho, co se děje na plátně. Co je ale na Skryté hrozbě horší, jsou dva k sobě moc nepasující plány - jednak už zmiňovaný technický, mystický svět kosmu, Jediů a rozličných raketek, na druhé straně ale vizuál planety Naboo a dvora princezny Amidaly, který na mě působí strašně kýčovitě a patřící spíše do pohádky než do dobrodružného příběhu. Celý snímek je několikrát proložen naprosto strhujícími sekvencemi (vodní příšery na Naboo, závod kluzáků), bohužel ve finále, které by mělo být nanejvýš strhující, se to rozplizne v nedynamickou hmotu, která je sice starwarsácká, ale já bych klidně mohl odejít už půl hodiny před koncem. Tyhle dva neslučitelné pocity se pak tlučou mezi sebou a mne osobně v sedačce udrží právě jen čekání na některou z těch občasných perel. Přes to všechno je Skrytá hrozba jasně nejlepším dílem z nové trojice. A nevadí mi ani nenáviděný Jar Jar Binks, i když staří dobří Ewokové jako rozesmívači ve filmu byli lepší :)

Kdysi dávno v jedné předaleké galaxii žil jeden kluk (asi pětadvacetiletý), který byl totální fanatikem do Hvězdných válek. Donekonečna si přehrával epizody IV až VI, kupoval si nálepky s obrázky droidů a lepil si je na dveře (zatímco ti normálnější si na zeď dávali aspoň nahatý holky), při návštěvě knihovny si otevíral dveře na fotobuňku pomocí "síly" (oválný pohyb rukou) a chvíli se dokonce přesvědčoval o tom, že by za existenci Hvězdných válek položil i život. Naštěstí se někdy kolem třicítky vrátil aspoň trochu do reality, v čemž mu hodně pomáhaly nové epizody I až III, které tu dávnou magii a kouzlo, které ho kdysi tak strhly, už prostě neměly a tak nebyl problém začít si polehoučku uvědomovat, že jsou na světě i jiné slasti než Darth Vader a "křížokřídlé stíhačky". Takže tomu bývalému bláznovi (no, popravdě, i teď bláznovi, ale projevuje se to jinak) už dneska nedělá problém říct, že původním epizodám se ty nové nepřiblížily ani na dvacet délek Alderaan-Coruscant a že než aby se přirozeně zařadily do celé řady, jsou spíš hollywoodským spektáklem na téma Hvězdné války á la 1977. Vůbec nejhůř dopadla právě třetí epizoda, protože narozdíl od první a druhé byla obrovským očekáváním, jak dopadne ta tolik diskutovaná proměna Anakina Skywalkera v bezcitné monstrum v pseudofašistické helmě, jakým způsobem budou zničeni vpodstatě nepřemotžitelní Jediové a jak se z hodného dědečka ve škorních a plášti stane nejhrozivější diktátor stříbrného plátna. Jasně, scénáristi a principál Lucas to všechno vymysleli a celý přiíběh do sebe zapadá, ale, sakra, nemá to žádné emoce. Odrostlý puberťák se mění v obávaného Vadera, blik, a je to, žádná nervydrásající gradace, kdybych si šel v mezidobí zalít kafe, možná bych tu proměnu vůbec nestihl. Tak moc povedená císařova nenávistí seschlá tvář z šesté epizody se v trojce mění v hodně špatnou komiksovou adaptaci a masku by líp zvládly i děti z družiny v Josefově Dole. Mistrovsky zahraná nenávist císaře při používání blesku v původní epizodě se změní v trapné škleby, které by se hodily spíš do Turkish Star Wars. A vyústění? Nacpěte do posledních záběru co nejvíc postaviček z epizody IV, aby všichni pochopili, že to navazuje a aby náhodou fronty v kinech nepolevily, protože se u filmu musí trochu přemýšlet. Je mi naprosto jasné, že většina lidí, co Pomstu Sithů vnímají normálním způsobem a nikdy nebyli těmi bláznivými fanoušky Star Wars, budou spokojeni. Film pěkně odsýpá, je plný efektů a rozpoznatelného dobra x zla, není ani moc dlouhý ani moc krátký, takže proč ne? Pro mě ale první tři epizody jsou jasným přeřazením výhybky z původního nadšenectví směrem ke Kačeru Donaldovi, kde před nedávnem SW galaxie celkem logicky zakotvila. Vlastně proč by ne. Ty tři původní filmy tady budou vždycky a není problém po nich kdykoli z nostalgie sáhnout.

Seriálového Vinnetoua si už moc nepamatuju, ale vím, že to byla děsná nuda a proti filmům skoro parodie - podobně jako třeba seriál á la Terminátor. Kolega Snorlax tady píše, že "být Karl May, tak vstane z mrtvých, umlátí prznitele svého díla a spořádaně se opět vrátí do Radebeulu". To celkem sedí, já bych k tomu jen ještě dodal, že kdyby se v tom Radebeulu objevili opravdoví indiáni a kovbojové, co v té Americe skutečně někdy byli, asi by pár vzduchem chlazených schytal i sám mistr. Ale to nic nemění na tom, že roztahovat klasiku na seriály (pardon: na BLBÉ seriály) se moc nevyplácí...

Poslední (vlastně první) ze svaté trojice nedělního dopoledne sice disponuje výrazně papundeklovými kulisami, přesto ale pravidelně probouzí srdíčko, co chce poznat historii, něco si přečíst a někam se podívat. Sympatická Saskia Burešová navíc vnáší do dopoledního bytu uklidňující atmosféru (po občasným tahu zvlášť potřebnou) a tak i když Kalendárium není nejdynamičtějím pořadem na světě, vždycky si v těch tři čtvrtě na deset českou telku rád zapnu.

K Objektivu se dá říct zhruba totéž co o Toulavé kameře, s tím rozdílem, že zatímco Toulavka mě inspiruje k nějakýmu super výletu, po Objektivu jsem obvykle nasranej, kam že se to zase nepodívám. Obecně mě víc bavěj reportáže o městech, hradech a podobných tématech, naopak dost mimo mě jsou (a v Objektivu četné) etnografické reportáže - hadříky, tanečky a tradiční svatby, to ne. Celkově to pak napravěj reportáže o žrádle, který mě sice z obrazovky nijak nevzrušuje, ale moje milá mi pak vždycky něco z těch laskominek připraví a to už je něco sakra jinýho! Výslednej efekt je nakonec pozitivní - nepodívám se sice na Bali, do Patagonie nebo na Elbrus, ale báječně si nacpu bachor a otevřu kuželku Radegasta, takže těm nešťastnejm turistům s báglama na hřbetech a pavučinama v peněžence ve finále zas tak moc nezávidím:)

Klasiku typu Toulavá kamera asi nemá smysl příliš komentovat, protože každý, kdo má v srdci vandrování po té naší malé krásné laskavé krajině ví, o co se jedná. Snad jen jediná výtka: Toulavka by neměla běžet v neděli, protože druhej den se jde do rachoty a já mám po reportážích okamžitě touhu naskočit na vlak a vyrazit za nějakým tím kostelíčkem, naučnou stezkou nebo muzeem. A v neděli po obědě toho člověk už moc neobjede. Takže: v sobotu Toulavku, v neděli výlet a v pondělí tupé zírání z okna kanceláře a čekání na další podnět z tohohle bezvadnýho informačního centra Český televize !