hrumsrt

Kdo by někdy přemýšlel o sexuálních potřebách a jejich naplnění u kvadruplegiků, ve smyslu se přesvědčit, že i ti kdo leží jako prkno mají nějaký choutky.. Helen Hunt jako dosti výstřední (terapeutka) imho prostitutka, která už diváka dokáže asi zaujmout jen tím, že tam půlku filmu běhá spoře oděná, jelikož na tu její zperfekcionalizovanou tvář se už moc dívat nedá.. Všude možně by ochrnutý Hawkes mohl přijít o panictví s kdejakou levnější chápavější kurvičkou, ale do takovéhle role by stačila kdejaká holka od rány. Sezení na to jde trošku zeširoka.. Příběh o prozkoumávání lidských těl a přirozené reakce diváků z povídání o sexu na plátně.. Nějak na tom ale nevidím nic extra, i když by si tvůrci chtěli myslet, jak jsou průkopoví.. Někdy malinko úchylnější, někdy citlivější, ale ve všech směrech se to drží zpátky.. Když vynechám navíc působící finále, která naplní nejtrapnější klišé podobných žánrovek, nebylo moc co zkazit.. Možná bude někdo odpálený z zdánlivě hlubokých myšlenkách o přijmutí sebe sama, ale nejen že to je ohrané, ale ani moc dobře provedené.. Možná odvážný film, který se ale stejně umí odvázat jen v konvenčně přijatelných mezích.. Neurazí, nenadchne. 60%

Borat je další z figurek, kterým propůjčil tvář a část sebe židovský britský komik Sacha Baron Cohen. A jednu dobu byl tenhle kníratý chlapík všude a i po 15ti letech se mu daří rezonovat.. Vedle rappera Ali G nebo diktátora Aladeena je ale Borat něco proč chci Sachovi uznat jisté kvality.. Absurdní postavička s ikonickým vzhledem říkající si Borat je jednou z největších podvodů v dějinách novodobé kinematografie. Jde o podvod, který dává světu ochutnat americký sen. A v podobném hávu, jako když Bohouš z Dědictví jede do Prahy nebo Homer Simpson do Austrálie se postupně nabaluje jedna buranská epopej za druhou.. Mix tolika nevkusných hlášek a vtipů, které jsou tolikrát za hranou, ale dohromady tvoří tak zábavnou koláž. Navíc Cohen několikrát vlastně jen vzdává holt devadesátkovým kultům jako je Pobřežní hlídka.. Tohle se nedá obhajovat, buďto si v tom umíte najít něco víc a je to pro vás podobně ulítlá ale nápaditá jízda. Anebo jen vidíte balíček vtipů, které jen řadíte na ty, u kterých je vám trapně, že se smějete nebo je jen nechápete. Kultovní záležitost, kterou nikdy neocením v tom prostém teen hávu, kdy je to tak cool a úchylné, ale totálně to miluji za ten svůj přesah.. Někdy jsou lidi omezení a za každý podobný pokus rozvířit vody, kdy se jedna půlka bude hádat jak vesnická zábava to je a druhá si bude v jakémsi meta stavu rochnit nad každou minutou filmu. Tohle nemá cenu jakkoli hodnotit, stejně to pro někoho bude jen povrchnost ve stylu "Neváhej a toč" anebo pokus ukázat, že Pamela Anderson je nejubožejší hvězdička... Ale stojí za to si dát tu práci a podívat se jak moc Borat rezonoval.. Nakonec bych třeba vůbec neřekl, že to je už takhle starší kousek, když ani o rok nestárne.. P.S. Od země, kde se slavné osobnosti jmenují třeba Čurin, je tohle jen špička ledovce. 90%

Trošku se zapomíná, kdo to byl Bruce Lee a nevěřím, že dnešní generace dohlédne dále než za Jackieho Chana.. Nicméně tenhle herec vlastním jménem Lee Jun Fan (doufám, že bylo jasné že to cool jméno si Bruce přidal sám, i když teda jde o rodilého Američana). Jde o moje první setkání s Brucem na filmovém plátně a já si ho užil..  V obrovské formě Bruce dobývá Hollywood a co je na tom nejlepší on byl vážně takhle dobrej a zpětně vám všichni jeho kolegové říkají jaká herecká bestie se skrývala za tím jeho krátkým jménem. Podle některých ideál muže, který dokázal sto procent sebe předat do každého bojového pohybu... A není tak žádným překvapením, že jeho kousky jsou naprostým trademarkem kung-fu filmů i o 50 let později.. Jednoduché téma bojového turnaje, který je sice na pozadí vyústěním jednoho do minulosti sahajícího střetu, ale ve výsledku soubojová nálož připomínající třeba kultovní Mortal Kombat.. Opravdu veškeré bojové scény jsou lahodné na oko a pořád přicházejí s něčím novým a zkrátka Bruce Lee, který měl veškerou akci navíc na starost dodal pokaždé to nejlepší co šlo. Někdy lehce odlehčenější poskoky a výkřiky právě třeba z jeho úst působí trošku úsměvně, ale tohle k podobným žánrovkám patří.. Drak přichází sice občas zapomíná na gradaci, ale současně se dost snaží, aby napojil velkolepé bojové scény s příběhem.. Ve velkém se objevují další hvězdy plátna "martial art", z nichž dost z nich jsou zapamatovatelní (mašina Bolo Yeung, nebo exotický Jim Kelly).. Jde o dosti americký pokus o podobně laděný film, který se s klidem dokáže měřit s staršími bondovkami a možná, že Bruce Lee si tady právě po herecké stránce užil zdaleka nejvíce.. Poctivá a funkční ukázka jedné herecké etapy. 70%

Slovenský režisér Peter Bebjak je v posledních letech jedním z nejplodnějších filmových tvůrců, kteří s pravidelností a patřičnou kvalitou přispívají do repertoárů českých televizí. I přestože jeho doménou jsou především seriály, kde se ani nebojí vyjít z tradic českých kriminálek a přijít s něčím originálním (viz. třeba loňský seriál Chlap), tak našlo by se v jeho tvorbě i pár filmových pokusů, které sice ani zdaleka nesklízí takový ohlas, ale zcela určitě na každém z nich vidíte, jak se štítí jakékoli tradice.. Loňská Stínohra sice nesahá aktuálně nastaveným Bebajkovým kvalitám ani na paty, ovšem oproti lecčemu jde o svěží pokus.. Stínohra se dost snaží působit chladným dojmem připomínající třeba severskou tvorbu a třeba ve svém úvodu, který má k thrilleru nejblíže jsem byl v očekávání, jak se podaří navázat. Střet takové čisté spravedlnosti s drsným policejním světem, kde každý grázl může mít svoji cenu.. Ovšem pak přijde moralizování, kde pár postav, u nichž u všech nechápu motivace se rozhodnou, že v téhle zemi zákon není ultimátní a vezmou spravedlnost do vlastních rukou.. A s drsnýma hláškama našroubovanými třeba na metaforu života s boxem se rozjíždí jakýsi pokus o revenge story. Místama to začne působit lehce vtipně, ale co hůř zhruba od poloviny se to v sobě začne plácat a celý příběh několikrát úplně vypadne z tempa.. Obsazení sice dobře mísí osvědčené s neokoukanými, ale někdy mám pocit, že ti co by asi měli táhnout, tak svoji úlohu přeženou.. Nejhorší je, že se ten úvod opravdu povedl, ale tím to celé má ještě větší pachuť.. Nechápu, proč se někdo pokusí o temnější kousek, ale přitom ho představí tak hnusnou filmařskou šedí. Postrádá to někoho zručnějšího, kdo by uměl jak celý příběh rozhýbat tak ale taky někoho, kdo by to pak uměl dobře natočit.. Někdo bude příjemně potěšený, jak jinak Stínohra od zbytku působí, ale osobně jsem se trápil. Velké ambice se v takovýhle podmínkách dost surově rozplynuly. A to v součtu bolí ještě víc. 25%

Aneb jak Thomas Carter natočil film o jiném Carterovi, aby vypustil iluzi o slávě svého kmene.. Příběh o vizi nového trenéra basketbalu, který dá tvar výrokům jako basketbal je život.. Bývalá superstar univerzitního basketbalu se po letech vrací ke kořenům a rozhodne se vtisknout Richmond High School vítěznou mentalitu.. A na rozdíl od svých předchůdců razí vizi, že příprava začíná a končí v tělocvičně.. Samuel L. Jackson si střihl jednu z rolí, o jakou by kdejaký černošský herec jen snil. Všichni vítězové museli makat více než ostatní, talent ve většině případech zkrátka nestačí. A tak když už svému týmu nasadí takové dávky, že zápas je jen odpočinek pořád to je nic ve srovnání s tím, že trenér Carter navíc svůj post bere ještě vážněji. Trenér Carter si totiž na sebe nevezme jen břímě úspěchu týmu, nýbrž i budoucnosti všech členů týmu, a tak svou pozici zkusí přetavit i mimo basketbalové hřiště.. Kdo je v týmu, ten má vždycky ve škole úlevy a na prospěchová stipendia nikdo nemyslí. Proto když Carter rozhlásí, že každý hráč musí splňovat jistý prospěchový průměr, vlastně si prostřelil obě nohy.. Ovšem každý z těch studentů pak ukazuje, co to znamená láska ke sportu, kdy za cenu zahrát si zase na palubovce se možná poprvé v životě opravdu začnou učit.. Ken Carter je příběh založený na skutečném trenérovi, který dokázal generaci úspěšných lidí, z nichž se pár stalo i basketbalisty.. Bylo by snadné film odsoudit za přílišnou vypočítavost a jití na ruku kritikům s naťukáváním sociálních a černošských témat, ale Coach Carter se může na rozdíl od všech jemu podobných kousků schovat za skutečnou inspiraci a především rozumný balanc všech těchhle prvků.. V lecčem je další příběh o úspěchu outsiderů, nebo že tvrdá práce se vyplácí.. Ovšem tady jde o dokonalou kombinaci všech možných filmových klišé, které vynikajícím Samuel L. Jacksonem zvládají tvůrci s klidem odklonit.. A když přes všechny ty bolestivé tréninky, neustálé promlouvání do duší začínajících dospěláků dojde konečně na basketbal, už nejde o nic méně než výborný sportovní příběh.. 85%

Ukázka toho, že se dá neustrnout na popularitě v teen komediích a zajet se v slušných filmech s daleko větším přesahem. Pokud znáte Johna Cho nejspíše to bude právě z filmových sérií jako je American Pie nebo Harold & Kumar, které dominovali svým kategoriím na počátku tisíciletí a i po letech si drží minimálně svůj kultovní status. John Cho se tak zvládl proslavit třeba i díky MCBP (v originále už asi více evokující - MILF) tagu, který dnes válcuje v tolika různých oblastech zábavy.. Searching je další z filmů odehrávajících se pouze na obrazovkách, které v posledních letech slaví nemalý úspěch a aspirují na vznik svého specifického filmového štítku.. Johnu Choovi zmizí dcera a ten se ji musí za pomoci stop na internetu pokusit najít dříve než se jí něco stane. Z všemožných zdrojů se postupně dozvídá, kdo vlastně jeho dcera je a postupně pochybuje zda vůbec jako rodič dělá svoji roli správně.. Ovšem k nalezení dcery vlastně není o nic blíže.. Podobně jako by jste u takto laděných filmů čekali, následuje jeden twist za druhým, který diváka posouvá v cestě za odhalením příběhu a současně ho ale testuje kam až je ochotný zajít. Pátrání se v těchto mantinelech drží trošku zpátky a vedle svých tematických kolegů se daleko poctivěji snaží postupně budovat celou vyšetřovací linku, proto pak i samotné finále působí daleko přirozeněji.. Několikrát to evokuje pocit Fincherovy Zmizelé, se kterou ale pořád srovnání vůbec nepřichází v úvahu a na každém kroku se pohybujeme v úplně jiných číslech.. Další ze série filmů "Znáte svoje děti?", u kterých ale paradoxně cílovka jsou právě ty děti.. Ve finální třetině to dobře zaklapne a přichází s docela originálním vyústěním, které sice při nějaké zpětné analýze lehce klopýtá, ale co už.. Dosti svazující atmosféra, která ale při tak návykovém příběhu jen umocňuje divákovu potřebu zjistit, oč tu běží.. 70%

Duo Merrick-Johnson se vrací ve stylu další technologické pátráčky.. June odjíždějí rodiče do Kolumbie, což znamená dlouhou série prokalených a prochlastaných nocí. A když je pak jde jako hodná dcera čekat při návratu na letiště, její rodiče se z dovolené překvapivě nevracejí. V hotel opustili s úmyslem dojet na letiště, ale přesto nikdo nepřistál.. Dcera June okamžitě reaguje a bere vyšetřování do vlastních rukou. Pomocí všemožných online účtů se snaží najít stopu, co se jen mohlo jejich rodičům stát.. Ovšem každý máme v digitálním světě nějaká dveře, kam by se neměl nikdo dostat.. Následuje proto pak série twistů zahrnující krycí jména, oživlá tajemství a mnoho dalšího, kdy každé další převracející zjištění je to čím dál více zamotanější a ulítlejší. Jako divák si prakticky měníte svoje teorie každých deset minut.. A i když je to v samotném rozuzlení docela hloupé a neuvěřitelně přitažené za vlasy, ta cesta k cíli byla zábavně pestrá. Takže ano, zůstává trošku pachuť, ale v rámci subžánru technothrillerů jde o zdařilou podívanou... Navíc třeba takový poslíček Javi je od začátku do konce super empatický sympaťák. P.S. Říkejte svým dětem pravdu, i kdyby Vás měla zabít. 65%

Možná by nikdo nevěděl ta jména, ale René Goscinny a Alberto Uderzo jsou otcové nejprve jen komiksové série, ale později celosvětově úspěšné značky Asterix (a pak i Obelixe).. Francie si pojíte s mnoha symboly, jako je Eiffelova věž, šneci, víno, či galský kohout, ale jedním z nich jsou i právě duo Asterix a Obelix.. Jsem už z jiné doby a tahle dvojice odvážných Galů nadopovaná kouzelným lektvarem je pro mě známá především z jejich hraných filmových zpracování, které už pro mě navždy bude spojeno s dvojicí Clavier a Depardieu.. Animovaného Asterixe znám jen z vázaných komiksových sešitů, které jsem všehovšudy přečetl tak dva.. Vždy je zajímavé pokud se na filmu podílejí autoři předlohy, kdy tady je to až takový extrém, že samotní spisovatelé Goscinny a Uderzo si to jak píší, tak režírují.. Jde tak o dokonalé převedení jejich nápadů a vizí do filmové podoby a nikdo nemůže prskat, jak je to nepůvodní, či vůbec hovořit o nějaké adaptaci, když oni jen rozpohybovávájí svoje kresby.. Dvanáct úkolů pro Asterixe (a Obelixe!) jsou skvělé v myšlence testu dvojičky Galů, zda nejsou bohové.. Celý snímek je jen realizací této myšlenky, která dává dvanáct minipříběhů dohromady, ale nějak se mi tam vytrácí vidina "červené spojující nitě", která by vedla napříč celým snímkem. Každý minipříběh, tedy úkol, je unikátní, ale současně mají dosti kolísavou úroveň. Některé jsou opravdu těžké, tak akorát pro bohy, jiné si utahují z byrokracie a některé jsou tak trošku tuctové. Asi neoriginálně u mě vede ten se získáváním propustky A38... Největší problém se svojí zaměnitelností napříč celým filmem mám s humorem, který mě zkrátka nebavil.. A když se pak v pořád stejné formuli tvořící jednotlivé úkoly točíte třeba po sedmé, už je to celkem úmorné.. Nečekal jsem, že mě to nějak uchvátí, ale zdejší hodnocení drželo naděje do posledních chvil. Ve výsledku to hodnotím jako přestřel a pokus o poklonu jednomu fenoménu zasahující do vícero projevů umění tím, že aspoň jeden zástupce měl být zmíněn. Ale za mě to není ten nejlepší z nich, o pár let starší Asterix a Kleopatra je jiná liga.. 60%

Takže hudební film.. Pořád dokola platí, že jde o moji největší filmovou závislost a v případě propojení s romantickým prvkem jde o naprostou definici něčeho za co už se ani necítím provinile, že to miluji... John Carney je fenomén, který prakticky celou svoji tvůrcovskou kariéru zasvětil hudebním kouskům. Od neučesaného Once, které se navíc pyšní českou účastí, došel Carney k úplně jiné úrovni.. Tentokrát to udělal tak minimalistickým způsobem, až vlastně všechno je úspěch, akorát že ono si to strčí i ty větší kousku hravě do kapsy.. Na dvou hereckých osobnostech postavená romanťárna, která si přes jednu hudební pecku léčí dvě zlomená srdce.. Nevěřil jsem, že Keira Knightley coby Gretta umí takhle zpívat, ale když otevře vůbec celý film tou svojí nepojmenovanou peckou, měl jsem, co dělat, abych se udržel, jak vynikající a procítěná skladba to byla. A vesměs celý zbytek filmu jen jako divák zjišťujeme, co jí vedlo k tomu, aby tohle napsala.. U toho chce být i Mark Ruffalo jako zlomený hudební producent, který nad rozvahou o vlastní sebevraždě uzří, že je jeho posláním pomoc téhle skladbě a zpěvačce na vrchol. Za pomoci samotného New Yorku, kdy v jeho kulisách natáčejí neočesaný hudební klip, se divákovi postupně odkrývají flashbacky z Grettiné minulosti, v nichž prim hraje Adam Levine, což je osobnost, která mě svým zpěvem pokaždé spíše štve, ale pomůže prodat celou podstatu Grettiné postavy.. Dvě osoby, kterým život naložil a zlomil je, se dávají dohromady, aby vrátili úder. Nedokonalý film o neperfektních postavách, které ale dokáží působit tak lidsky, že s nimi chcete trávit více a více času. Příběh o někom, kdo jako já, neustále nosí po kapsách sluchátka, protože se v hudbě cítí jinak a třeba se schová před skutečným životem .. 80%

Existují řady motivů, které se prolínají napříč celým žánrem romantických snímků a jedním z nich je právě téma "princezna a chudák". Tedy příběh, kdy se princezna rozhodne vzdát svého úřadu a předstírá svoji obyčejnost, když najde zalíbení v muži právě jen obyčejného stavu.. Tentokrát jde o princeznu Annu v podání legendární herečky 50 a 60. let Audrey Hepburn, která svým nezaměnitelným šarmem zvládla pobláznit celý divácký i kritický svět filmu, kterou už nebaví královské povinnosti a rozhodne se si zahraniční diplomatickou cestu v Římě zpestřit svých zmizením.. I když princezna Anna není z žádné specifické země, tak jakási fikční podobnost s královnou Alžbětou, která nastoupila na trůn právě v roce 1952, by se tu našla.. V předstírání prosté dívenky se spřátelí s zdejším římským novinářem, jemuž vtiskla tvář zase jiná herecká osobnost a to Gregory Peck, kdy jde o jejich první a jedinou filmovou spolupráci.. Nejde říct, že by to jednomu šlo lépe, nebo že by ten druhý byl ve filmu větší hvězdou.. Audrey ve svých 24 letech opěvovala krásou a takovou přirozenou naivitou, která ještě podtrhává její princeznovské iluze (jen teda v delších vlasech se mi líbila více). A současně Eldred Gregory Peck překypuje charizmatem a skvěle vyvažuje tu rozumnější polovičku dua.. Oba si natáčení v krásných kulisách Říma užívají a parádní prodávají postupně se rozvíjející vzájemnou chemii, která přerůstá v něco více. Ovšem tohle není romantický snímek ve stylu "o nás dvou", ne, ty vzájemné city si divák musí už trošku domyslet.. Taková jednoduchá zábava, která někdy až moc připomíná film. A i když jsem se ani chvíli nenudil, přesto nějak nevidím důvod, proč se k němu vracet.. Nenucená romanťárna, při se sice párkrát usměji, ale nemám z toho ty zamilované pocity. Zda za to můžou specifické výkony herců, které někdo emocionálně vykastroval, se můžu jen domnívat.. 75%