hrumsrt

Sir Ridley Scott vstoupil do devadesátkové dekády svojí kariéry další žánrovou odbočkou, když tentokrát spojil síly s neznámou Callie Khouri, která do té doby pracovala jako recepční a za sebou navíce neměla žádnou scénáristickou práci. Samotná Callie Khouri se na převedení svého scénáře připravovala sama a chtěla ho celý pojmout daleko odborněji, něco ve stylu dokumentárních road movie, když nakonec svolila k dramatičtějšímu provedení, pořád se dost rozcházela s tím, co si představovalo studio a v hlavních rolích chtěla daleko jiné tváře, které zpětně nemají takovou image.. Ovšem je tentokrát dobře, že se vsadilo na zkušenosti a začínající scénáristka se podvolila vizi studia, které pak obsadilo duo Davisová a Sarandonová.. Působí to na mě jako taková umírněná Tarantinovka, kterou ale překvapivě dělá velkofilmový magnát Ridley Scott.. Hlavní duo se povedlo na výbornou a holkám to spolu parádně ladí a i když Susan Sarandon působí daleko zajímavějším dojmem a její feministické prozření a taková póza holky od rány jí neskutečně sedí.. Neskutečně nevinný příběh, kdy jedna (ne)šťastná událost zapříčiní kolotoč dalších... Dvě holky prchající před zákonem do Mexika, kdy po cestě narážejí na sérii dalších problémů, které často plynout jen z toho, jak si je okolí objektivizuje.. Svět ve kterém se s chlapi zametá a skutečným dobrákem je vlastně jen ten, kdo má paradoxně za úkol obě holky chytit.. Celé je to perfektně natočeno, že máte ještě svěží pocit, který doprovází takřka klipovitá kamera a fantasticky barevné lokace.. Poctivá good-feel žánrovka, která sice kvůli nahodilé struktuře příběhu několikrát lehce ztratí tempo, ale jako celek baví.. Navíc ve vedlejší roličce řádí i začínající Brad Pitt, kterého si děvčata obzvlášť vychutnala. 75%

Lasse Hallström je prvotřídní vyděrač, který přesně dokáže pracovat třeba s čtyřnohými chlupáčky ve filmu, které soustavně diváka dokáží emočně ždímat.. Ovšem ještě před těmi jeho předními kousky jakými je třeba Hačikó, si zkusil zhmotnit scénář románu divadelního režiséra Petera Hedgese, z čehož se vylouplnul právě tenhle snímek.. Zpětně jde o setkání dvou obrovských hereckých osobností přelomu tisíciletí, kdy tehdá asi ještě ani jeden netušil, co za kousky je v jejich hereckých kariérách nakonec čeká. Samozřejmě Johnny Depp má těch 11 let náskok, což taky znamenalo, že Co žere Gilberta Grapea nebyl jeho první větší snímek a v zádech měl jak první Noční můru v Elm Street tak ale především Střihorukého Edwarda, kde si ztvárnil rovnou ústřední roli.. Tenhle snímek má fantastické obsazení v čele s touhle hereckou elitou, kdy oba předvádějí naprosto bravurní výkony a chápu, že spíš budou diváci vyzdvihovat retarda DiCapria ovšem i tady prostě ten Depp je lepší... Proč říkám i tady? Jelikož Johnny Depp je celkově daleko zajímavější herec s naprosto nezaměnitelným hereckým projevem.. Celý snímek stojí na vztahu dvou bratrů, které hraje právě tahle dvojice. A tak nějak všechno zlé i dobré, co se v příběhu snaží odvyprávět se mu i podřizuje.. Ovšem nějak nemám, co bych si tady našel a být o něco mladší tak si těch výstředností asi zvládnu užít více.. Takhle spíš nudnější podívaná o jedné zlomené rodině. 60%

Na válečné filmy se zase tolik nedívám, a pokud ano, tak spíše upřednostním a zapamatuji si ty, jež zkouší něco trošku netradičního než prostý obraz historické události, tedy něco na způsob Hacksaw Ridge, který se soustředí na postavy, které jsou v žánru spíše upozaděny.. Ovšem jsou snímky, které zkrátka jsou takřka pilířem svých žánrů, což Zachraňte vojína Ryana rozhodně být chce. Steven Spielberg už jednou velkolepě téma druhé světové války představil a to o pět let dříve, když než na bitvy a vojenské operace se soustředil na holokaust a koncentrační tábory.. Tentokrát mu Robert Rodat naservíroval téma na které se nedá špatně odpovědět.. Na poli nejdůležitějšího dne v událostech druhé světové války, tedy vylodění v spojenců v Normandii servíruje příběh o nalezení jednoho hošíka, aby udělal jednu matku aspoň trochu šťastnou... Nejprve je divákovi naservírován možná nejlepší úvod v rámci válečných filmů v podobě vylodění v Normandii, který přesně vystihuje všechny aspekty, jakými Operace Overlord disponovala.. Špinavá zběsilá nepřehledná akce, která je ale fantastická a nespočetněkrát se dočkala odkazu napříč tolika válečnými hrami.. Ovšem to je i největší problém celého snímku, že svůj vrchol představuje už na začátku a postupně degraduje na všech složkách.. I když se daří v jednotlivých segmentech linoucího se příběhu v intervalech představovat pokaždé něco zajímavého, tak nic se ani nedokáže přiblížit úvodu.. Příběh je celý postavený na něčem lehce banálnějším, aby mohl ukazovat vždy od všeho trochu, takže zde se musí dostat ke kulometu, zde je odstřelovač atd. Spielberg se snaží ukázat špínu a rozvrácenost postav, kterým válka vzala životy a především s těmi hlavními aktéry se mu dokonale daří odvyprávět i jejich osobností charaktery, díky čemuž působí daleko lidštěji a autentičtěji.. Postav je tu hodně a u většiny platí, že to není jen tak nějaký komparz, takže každý dostává svůj part, kde má možnost se divákovi vrýt do paměti.. Jak příběh pochoduje k závěru a každý další Ryan by mohl být ten pravý, musím spíš říct, že film jako takový trošku ztrácí a lehounce mám pocit, že se párkrát protočí v kruhu, nicméně dá se podotknout, že to jen podtrhuje složitost ústředního příběhu.. Co určitě může vadit, tak jak amerikanisticky celý film působí, kdy vojáci mají až takový spasitelský komplex, že přišli celou Evropu zachránit.. Taky dost možná nejvíc v pohodě Tom Hanks, ale to je taky možná protože se film snaží soustředit na více postav.. Ale šlo to teda udělat jinak? Nějak ne, jelikož Spielberg nikdy nenaservíruje realistické pojetí války, kde bude diváka tři hodiny máchat v bahně... Dnes to je jeden z těch předních velkofilmů, kterým Spielberg zboural Hollywood, ale současně v tolika ohledech ctí neduhy americkým filmů a dnes by to už asi neprošlo, taky by to ale nikdo nezvládl natočit.. Takže v době, kdy velkolepé válečné filmy opustili každoroční přední příčky není chybou sáhnout právě po tomhle opusu.. 80%

Trvalo to než se navrátil Petr Zelenka s dalším filmem.. O Ztraceni v Mnichově bylo ve svojí době nemožné je minout, jelikož film měl jednu z nejlepších reklamních kampaní, jakou jsem v naší zemičce zažil.. Tentokrát si Zelenka vybral téma, které jak on sám říká je pro český národ malinko bolestivé. I když silně pochybuji, že ti kdo jsou událostí skutečně tak zlomení ještě chodí mezi námi. Mnichovská dohoda dala důvod tomu, proč český lid i její představitelé ztratili víru v západní mocnosti, s čímž tedy i pravicové demokratické strany..  A nakonec i důvod, proč to tu od 1946 ("pro nepolíbené" - 1948) začal expandovat režim, který náš národ a lid poznamenal ještě více něž nějaký Mnichov, kdy až možná ta následující generace budu brát dobu socialistického sdílení jako minulost.. Snímek Ztraceni v Mnichově lze velmi snadno rozdělit na dvě poloviny, kdo viděl okamžitě ví proč.. Nejprve nás tvůrci drží v takové absurdní komedii o ptákovi, co má obhajovat Mnichov akorát, že se to tady nikomu nebude líbit, jelikož jde o papouška Daladiera.. A u toho si já říkám, že to je taková blbost až je to vážně dobrý.. Ovšem Petr Zelenka si zase řekl, že musí ukázat českému divákovi nějakou látku, kterou nečeká.. A tam provede takový obrat a řez v rámci filmu, že nevíte jestli původní snímek už neskončil a vy nesledujete nějaké bonusy.. Kde se třeba dost dlouho zabýváte tím, jak správně napodobit papouškovo "guáno".. Anebo Myšičkovo trápení s reakcí na ptáky.. Naprosto ultimátní zážitek, jaký u českého filmu patrně už nikdy nezažijete, jelikož nikdo nemá a nebude mít podobnou odvahu.. Jen si nejsem jistý jestli je na to divák ochotný přistoupit, ale pokud netušíte, co vás u tohohle Mnichova čeká, půjde o možná nezapomenutelný zážitek, který skutečně posouvá stěny škatulky českého filmu.. Odvážné a absurdní téma, které ve svém jádru může nasrat vlastně tolik lidí a třeba mě osobně tím, že filmovým poselstvím je v jádru že Mnichov nám pomohl vybudovat silnější národ a stát, což je dost odlišné od toho, že jsme od té doby takový malincí ukřivděnci.. Asi by bylo fajn ne, jak to dělají ve filmu si Mnichovskou dohodu přečíst, ale pídit se po okolnostech ve 30. letech a česko-německé vztahy v té době. Jestli pak nás opravdu všichni zklamali.. 75%

Zelenkův pokus vstoupit do stejné řeky a tentokrát už úplně po svém představuje takové Samotáře 2... A tradičně se nepodařilo mít stejný ohlas podruhé. Ovšem třeba Ivan Trojan se tentokrát v hierarchie obsazení posouvá až na post nejvyšší.. Ve své premise jde pořád jen o to, že šílenství je výchylka, ale šílení jsme vlastně všichni jen každým svým osobitým způsobem a jelikož jsme všichni, tak nejde o nic neobvyklého a naopak, kdo čím normálnější výsledky očekáváme, tím budeme zklamáni. Současně ale třeba Trojanova postava Petra je nakonec docela čistá, je to člověk, co věří v pravou a jedinou lásku a je ochotný udělat cokoli, aby se k němu jeho druhá polovina vrátila.. Na mapujícím poli Petrova okolí se spojují jednotlivé situační střípky jeho nejbližších, ale jako celek to není nakonec tak propletené a spíš vybízí k kolísavé kvalitě.. Taková všehochuť, kterou sjednocuje taková složitost lásky.. Ve svých jednotlivostech to několikrát evokuje náznaky nějaké geniality, ale pokaždé to rychle vyšumí. Což je v součtu i problém celého filmu, který postrádá jednotící prvek a ve finále malinko vyšumí do prázdna.. Ale třeba linka okolo tatínka v podání Miroslava Krobota je oproti zbytku jakoby více nachystaná a od piva po telefonování vždycky připraví něco navíc. Jako přehlídka skečů solidní, ale chtělo si s tím pohrát.. Anebo tomu schází ten režijní klobouček od Ondříčka? Z toho trojlístku tvořícího spolu se Samotáři a Jedna ruka netleská platí, že čím novější kousek, tím slabší.. 70%

Už pomalu můžete počítat, že Petr Zelenka natočí zase něco kapacitně trošku jinde než je tradiční český divák schopen pojmout. Ale jak je teda možné, že se mu už tolikrát povedlo vrchovatě uspokojit jak masy tak kritickou obec... Právě v tomhle tkví jeho scénáristické kouzlo, že dokáže svůj kousek naplnit v obou těhle rovinách, kdy jiní zvolávají jak buranská zábava to je a druzí v tom spatřují všelijakou symboliku a cosi víc.. Ruský realismus je dost možná vrcholné období ruské inteligence a skutečně část dějin, kdy na té jejich Sibiři jasně předběhli svoji dobu a i když někdy není jednoduché jasně říct, kde začíná romantismus a kde realismus, tak s jistotou platí, že Fjodor Michajlovič Dostojevskij je právě nejvýznamnější představitel pozdějšího proudu.. A právě mezi jeho neslavnější díla platí třeba psychologické drama Zločin a trest anebo právě sociální román Bratři Karamazovi.. Dnes asi nebude ruská literatura tolik populární vzhledem k politické mapě světa, ale určitě svým způsobem stojí za námahu, když tehdy šlo o docela inteligentní kritiku a ruská literatura byla pro českého chudáčka v rakouském područí vrchol vzdělanosti.. Avšak osobně pro mě ruská literatura začíná a končí tak možná Revizorem.. A jak si Karamazovi uchopil Zelenka, tak není překvapením, že nejde o ledajakou adaptaci, když samotné přenesení jedna ku jedné by asi bylo režisérovým mrháním.. V prostorách jedné polské ocelárny tak ožívá divadelní adaptace téhle slavné knihy, která jak se ukáže dokáže být aktuální i 100 let po vydání.. Nabitý herecký ansámbl podle očekávání táhne Ivan Trojan, kterému je tentokrát rovným kolegou David Novotný, jenž předvádí možná svůj herecký vrchol na poli filmu. Avšak tihle dva jsou tak výrazní, že zpětně zbytek hvězdného obsazení nezanechává srovnatelný dojem... V filmové podobě jste skoro dvě hodiny v zajetí chladného prostředí a ještě mrazivějšího příběhu. Zrovna u mě to ale taková paráda není a i když mě herecké výkony několikrát skoro očarovaly, nejsem schopný do příběhu více proniknout a dokola přemítám nad smyslem, proč to sledujeme v dnešním hávu.. A pak to přijde, pokus propojit století starý román s dnešní dobou a ukázat jeho nadčasovost. Ale ani tentokrát to není dostačující a naopak mě to utvrzuje v obyčejnosti celého díla. Možná jestli by to bez tohohle naroubování na současné osudy nefungovalo více a divákovi by zbyl prostor pro vlastní interpretaci.. Není to tak ve výsledku věrná adaptace, ani povedená moderní aktualizace a zůstává to někde na rozcestí.. Ale možná poprvé, kdy herci hrající herce nepůsobí trapně. Nakonec ale představa, že bych třeba musel tu devítisetstránkovou knížku někdy číst je nesrovnatelně děsivější než cokoli, co mi tahle experimentální tvorba může připravit.. Takové divadlo, kde si pauzy dávám sám. 60%

Musel bych asi dlouho přemýšlet, zda má moje generace nějaký takový podobný film, jenž by takovým způsobem odrážel dobu tak nějak jejich očima.. Ještě před tím než se John Hughes proslavil jako scénárista Culkinových Sám doma, tak dal dohromady ještě jeden kousek, který v součtu není tak kultovní ale možná časem všichni uznáme, jak se na Snídaňovém klubu taky stavělo.. Snídaňový klub je o nápadu, který znamenal dát dohromady partičku všelijakých poškoláků, kdy každý z nich reprezentuje jeden typický školní archetyp - sporťák, rebel, šprt, kráska a podivínka. Všechny tyhle existence se díky stejnému problému setkají na celé odpoledne po škole.. Nemyslím si, že je tam nějaká příběhová vize, nýbrž jde o to nechat postavy interagovat a v různých mezích dávkovat, čím je jejich archetyp klasický a současně jim postupně dovolovat z nich vystupovat.. Uvolněná zábava o tom, jak je to "mladí mají snadný a jak si žijí bezstarostné životy". V tomhle je to nadčasové a ani za bezmála 40 let se nepodařilo ty dvě (teď už tři) generace spojit.. P.S. Kde by byl Matt Groening a jeho Bender Rodríguez nebýt tohohle kousku. 70%

Návrat populární hororové série a jedné z největších filmových značek Vřískot na sebe nenechal dlouho čekat a po loňském veleúspěšném comebacku se hned po roční pauze značka vrací s dalším přídavkem. Na jedné straně se nezměnilo nic a zůstává stejná čtveřice tvůrců, ovšem na straně druhé tedy před kamerou došlo k neshodám mezi tvůrci a hlavní tvářičkou a hvězdou série Neve Campbell, jež se doposud pokaždé objevila.. A je její absence vůbec nějak znát? Možná už ani ne, jelikož tahle série už šla dál a původní sestavu téměř plnohodnotně nahradila nová krev.. A co teda povedlo se úspěch zopakovat, nebo si tvůrci měli dát ještě chvíli pauzu? S radostí říká, že ANO, a že mě možná Vřískot nikdy nebavil víc.. A přestože cítím, že jsem v menšině na druhé straně a obzvlášť výrokem o nějakém nejlepším dílu značky se připravuji o kredibilitu, ovšem je to tak.. Spíš jsem po všech těch reakcích a neuleželém pátém dílu, který mě na poprvé tolik nechytl (potřeboval trošku čas), moc nevěřil a spíše jsem byl v očekávání propadáku.. Ovšem nový přístup v podobě opuštění kultovního městečka Woodsboro do vírů velkoměsta, kde se přeživší pokouší jít dál je dokonale svěží.. A jak okolo Woodsboro už panoval takový usínající vyšťavený status, tak přesun do New Yorku dává filmu takovou velikost a vytrhávají celý příběh z anonymity.. Ovšem spolu s hrdiny se do Big Applu stěhuje i Ghostface, čímž je o zábavu postaráno a před minulostí se neutíká.. Reálně poprvé mám z toho tohohle záporáka opravdu pocit nějakého děsu, už to není o té jeho nešikovnosti, ale jakoby se tady nebál správně přitvrdit a to v dosti reálné podobě... Nedá se říct, že by ten příběh byl nějak vrcholně pospojovaný anebo třeba logicky se rozvíjející, spíš dojem dělají jeho segmenty.. Scény v obchodě a v metru jsou parádní a ihned se stávají ikonickými.. Sestry Carpenterovy jsou zpět, kdy obě herečky mají v zádech jednu seriálovou značku od Netflixu, a i podruhé v daleko kooperativním a  vyváženějším fungování dokáží naplno samostatně táhnout film, že ani nemám nutkání tesknout po "starých dobrých časech".. Opravdu působivý návrat, který nebýt slabšího finále, které představuje spíše tradiční finále, na které už jsem v sérii zvyklý a v součtu potřebovalo přidat.. Ten vrchol bohužel snímku ušel a mě tak zastavuje a lehce zklamává.. Ovšem v součtu jsem takový sequel ani zdaleka nečekal a s chutí se do toho dám znovu.. Aneb jak Vřískot poráží návrat Smrtelného zla! 75%

Nenáročná romantická komedie ve stylu Zelené karty.. Výhodou je, že ústřední dvojici tvoří otravná ale sexy Sandra Bullock a rozjíždějící se Ryan Reynolds v typické póze užvaněného vtipného floutka, která mu nakonec definuje velkou část jeho budoucí kariéry.. Téma předstírané lásky, která nakonec procitne v opravdovou, je už těžké klišé, které je divákovi jasné již od začátku. Jenže to je tak nějak všechno.. Každý člen rodinky, která dělá našemu páru křoví je tak stereotypní až hanba. Kromě nahodilých situačních vtipů, vyjma linky s vtěrným imigračním úředníkem, to prakticky nemá žádný příběh. A nebýt roztěkaného hláškujícího Reynoldse by to bylo takřka nesnesitelné.. Ovšem i přesto, že víte, kam celý příběh přes všechnu tu vatu směřuje, tak když už se dorazí do cíle, ten snímek mě má přesně tam, kde mám být a jen se hloupě usmívám, jak jsem jim to přes všechnu tu nevoli sežral. Neoriginální, vtíravé ale žánrově naprosto vyhovující.. 55%

Jak mě i docela baví ty žánrový odbočky Ridleyho Scotta a i když souhlasím, že je tady pro ty svoje historický velkofilmy, tak zkrátka jeho třetí celovečerní snímek - Blade Runner není nic, na co budu vzpomínat. Vedle role Ricka Deckarda už měl Harrison Ford obrovské jméno v Hollywoodu, když se mohl pyšnit jak Indiana Jonesem, tak hlavně Hanem Solem a minimálně jde o další jeho typickou roli tohohle zachmuřivýho cápka.. Blade Runner začne dosti zmateně natolik, aby mě jako diváka usadil, že mám chuť sledovat futuristický svět plný tzv. replikantů.. Současně úvahu nad samotným lidstvím a do jaké míry je tenhle ne-člověk vlastně naplněn tou lidskou esencí, shledávám jako něco geniálního.. Jenže smutně jde zase ve výsledku jen o další variaci na diferenciaci či diverzitu společnosti s další a další deviací.. Nemám proti tomu tématu nic, ale v téhle době to pořád dokola cpou do každého dalšího scifíčka, že už jsem docela unavený... Současně ale technická a vizuální stránka je skutečně poutavá a připomíná mi vizuál Klonových válek, jak kdyby je Lucas stihl ještě natočit v rámci původní trilogie... Ale jak cením to téma, jeho provedení mě zkrátka nebaví a snímek je nakonec takový utahaný.. I přestože jeho akční sekvence jsou špičkové, tak Blade Runner pro mě není o akci.. Je ale úžasný, jak různě to každý vnímá. Pro někoho nejlepší sci-fíčko s filozofickým přesahem, pro jiného přílišná tuctovka. Kde jsem já, je teď jasné. 60%