sofiapetra

Koukám, že chlápkům se to nelíbilo, taky to nebyl film vůbec pro ně. Obvykle umělecké počiny nedělím na ženské a mužské, ale v tomto případě je to prostě nutnost. Já a moje kamarádky jsme se se scénářem zcela ztotožnily, takže z našeho pohledu byl výborný.

Na představitele Cardinala jsem si zvykla až ve třetí sérii, ale stejně tu roli měli radši dát nějakému hezčímu:) a charismatičtějšímu herci, zato Carine Vanasse se mi líbila moc. Příběhy byly dostatečně kanadsky mrazivé - sledování vyšinutých magorů při "práci" bylo občas i napínavější, než nevědět, kdo je pachatel. Určitě se to dá počítat k těm lepším detektivním seriálům.

Sice jsem se nesmála tak často jako bearmeedek, ale též mě to pohladilo po duši. Asi bylo jedno, že to bylo zrovna ve Finsku, metaláci jsou si všude evidentně dost podobní. Nejvíce jsem si užila scénku s promo fotkou - to by jednoho nenapadlo:)

Tak krásná napínavá atmosféra, vysoké ambice rozkročené hned to tří států, charismatičtí vyšetřovatelé, zvlášť polská rebelka se moc povedla - a přesto takový propadák. Scénář vůbec nedržel pohromadě, bylo tam tolik různých podivností a přehršel smrtí, že jsem to vlastně vůbec nepochopila.

Od jedničky mě nedělil pětiletý časový odstup, ale jen pětihodinový, takže srovnání bylo nelítostné. Dvojka byla celkem už zbytečná.

Dobrý nápad a dokonce se občas člověk i zasmál.

Velice chlapské, silný příběh (pro mě absolutně neznámý, takže výhoda navíc), výborně zahrané.

Líbilo se mi to - hlavně ti krásní vlasatí chlapci a skvostná scénka v letadle, ale do pěti hvězd tomu ještě něco chybělo. Bohužel nevím co:), ale nebylo to tam.

Výborné, po všech stránkách - kamera, scénář, herci, režie, scéna. A tak skličující, že jste okamžitě vděční, že vy nic takového prožívat nemusíte. Nebo že o tom radši ani nevíte. Nedalo mi to a hledala jsem si, kdo je Ondřej Gabriel - myslela jsem si, že je to jen někoho přezdívka. Ale překvapivě je to úplný zelenáček. Proto mi vážně připadá neuvěřitelné, že se mu hned napoprvé povedl takový vyzrálý scénáristický megazásek, k němuž se drtivá většina jeho kolegů za celý život ani nepřiblíží - moje gratulace směřuje tedy hlavně k němu.

V prvním příběhu o tlusté učitelce (sorry, tlustý lidi vypadají jinak; téhle by stačilo dva tři měsíce jíst saláty a žádný problém by nebyl) se neuvěřitelně vyumělkovaně tlačilo na pilu, což mě štvalo a nudilo zároveň. Hlavně se to celé tvářilo, že se jedná o něco fatálního a snad ze života, přitom nic vzdálenějšího nějaké běžné realitě jsem už dlouho neviděla.