D503

Premisa muzikálu z prostředí irské katolické školy 80. let nezní jako recept na nejlepší feel-good snímek roku. Přesto si nevzpomínám, kdy jsem naposledy viděl milejší a příjemnější romanci. Tady se povedlo naprosto všechno a i když první část přeci jen měla trochu svižnější tempo, celkově nemůžu vytknout vůbec nic.

Až na finále vyzradily trailery v podstatě všechno, a to co se v nich neobjevilo nestojí ani za řeč. Oproti Muži z oceli je tady ještě víc naprosto nepřehledné akce, monotonního vizuálu a nefunkčních emocí. Neuvěřitelně přepálený soundtrack tomu taky moc nepřidává. 150 minut je k pořádnému nastartování Justice League prostě málo a myslím že ani těch dalších slibovaných 30 minut navíc tady nepomůže.

Tu jednu hvězdičku dávám za reklamu na Aqua Vitae, ale ta se sem určitě dostala ještě ze scénáře k prvnímu dílu.

Moc přejemná feel good záležitost. která se zpočátku tváří dost divně a Michael Stahl tomu vůbec nepomáhá. Ale v momentě kdy do filmu vstoupí Zoe Kazan všechno rázem ožije a vás naprosto přestane zajímat, že v úvodu nastíněný námět se nakonec vůbec nikam neposune. Jednoduchá romantika, tak akorát vyvážená hodně odlehčeným a nenáročným sci-fi/dramatem, která se ve výsledku zalíbí nejspíš všem, jen od toho nesmíte čekat nic převratně originálního.

Když během půlnoční projekce Hvězdných válek mám husí kůži akorát u traileru na Batman v Superman tak asi něco není v pořádku. Všechno se nese v duchu "hlavně nenaštvat hardcore fanoušky první trilogie" takže se pořád geekovsky pomrkává na všechny strany ale nových věcí je tady prostě málo. Všechna nostalgie nacpaná do traileru se během těch dvou hodin úplně rozředí a kvůli tomu nakonec docela vyšumí i samotné finále. Ale díky naprosto úžasnému obsazení nových postav nemůžu říct, že jsem zklamaný, jen jsem čekal mnohem víc emoci, obzvlášť v případě takového sci-fi klenotu.

Naprosto stejná kategorie jako nedávný Everest Takže je to solidní žánrovka se slušnými vizuálem, slušným hudbením doprovodem a slušným obsazením a to je vše. Pro někoho to bude trochu málo ale já nemůžu jit níž než na 4*. Howard dávkuje napětí i emoce ve skvělém poměrů a přitom dokáže vytvořit adrenalinem napumpovanou scénu i z obyčejného vyplutí lodě z přístavu. Na druhou stranu tady máme klasicky snad patnáctiminutový závěr, kdy se prostě všechno musí vyslovit nahlas a ukázat na kameru. Rozhodně jde o nadprůměrnou záležitost se skvělou režii a svěžím pohledem na námořní dobrodružství ale i přesto u mně v této kategorii na prvním místě stále zůstává Kon-tiki.

Ball se inspiroval kde se jen dalo a výsledkem je nikdy nekončící dvouhodinový pocit déjà vu. A to se týká nejen do oči bijící Bayovské kamery a barev ale i herců, kteří mají připomínat svoje slavnější kolegy. Přitom první díl byl mnohem zajímavější i přesto (nebo možná právě proto) že pracoval v daleko menším měřítku a netvářil se tak zbytečně epicky.

Hnusné šedé město, jednorozměrné postavy a brutálně přímočarý příběh. Symbolismus rozpadajícího se paneláku celou dobu nenápadně stojí na druhé koleji a necpe se prvoplánově do ksichtu. Přitom však neustále dokresluje gradující beznadějnost všeho co se ve filmu odehrává. Pro mě však byla vrcholem jednozáběrová exkurze nočními ulicemi za doprovodu kapely Кинo. Když už nic jiného, tak minimálně tahle sekvence stojí za vidění.

V par momentech to vypadá dost slibně a finále je vyloženě skvěle ale tím konči všechna pozitiva. Zbytek je zoufale nevyvážený a sázka na odlehčený humor vůbec nevyšla. Není to úplná katastrofa ale chybělo k tomu hodně málo.

Těžkotonážní deprese, které ke konci dochází dech i přesto že se tempo vyprávění oproti úvodu trochu rozhýbe. Jako celek to však funguje skvěle. Fandové Villeneuvea budou nadšení a ty nezasvěcené nejspíš čeká pořádný šok, protože na něco takového v komerčních multiplexech moc často nenarazíte.