JimiH

Film s jednoduchou zápletkou, který občas působí dynamicky a jindy Ozu evidentně tápe, jak naložit s emočním světem svých postav. Skvělá hudba ale pomáhá tato hluchá místa překlenout.

Němá gangsterka, kterou Ozu natočil podle scénáře kolegy Hiroši Šimizua, se v půlce snímku mění na melodrama. Ačkoliv má film několik působivých momentů, je poznat, že Ozu teprve hledal svůj vlastní rukopis.

Film míchající trochu zběsilou zápletku o hmyzu šířící epidemii, genocidě, válečný posttraumatický syndrom a strach z osobní zodpovědnosti. Pokud by se to lépe ukočírovalo, mohl to být skvělý snímek, ale takhle to působí až příliš hystericky.

Skvělý survival béčkové ražení, který kombinuje témata lupičů těl, válečné hrůzy, lidského chování v mezních situacích a trochu toho body hororu se zajímavým vizuálem.

Sono je anarchista, který neustále nutí diváka přehodnocovat, co vlastně chce na pozadí všech těch explicitních scén říci a u Antiporno si bere na mušku pokrytectví ve výchově, japonské porno a ve výsledku prezentuje svou verzi Mechanického pomeranče.

Chytrá satira na společenské konvence postavená na dvojsmyslném břitkém humoru a doslova trollování společenské smetánky.

Výborný úvod, ale příliš melodramatická druhá polovina. Ozu ještě neměl vyhraněný styl a je patrné, že v tomto případě hodně čerpal z Griffitha. Přesto chválím úsporné dialogy, odpovídající stopáž a schopnost vyprávět většinu děje obrazem.

Videosej na téma proměn Japonska doprovázený komentářem předního japanologa Donalda Richieho.

To nejlepší ze City Huntera i Jackieho Chana.

Když člověk pomine ty povinně hajlující klauny na začátku a jejich vůdce, co ukradl Chaplinovi knírek, tak se jedná o perfektní zachycení vzrušující zimní olympiády mezi dvěma válkami.