Recenze (62)
Dánská dívka (2015)
Určitě by filmu prospělo, kdyby jedna z vedlejších postav nevypadala jako Putin.
Okolnost (2011)
Místy geniální, škoda jen příliš dlouhé stopáže (stačilo by pokrátit pár minut, hlavně v poslední čtvrtině, kde film ztrácí dech...) Ale Okolnost rozhodně stojí za vidění - poskytla mi do íránských reálií vhled ještě živější než Persepolis, příběh je poutavý a herci vyloženě skvělí.
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
Možná je to tím, že už uplynulo hodně vody od doby, co jsem četla knížku a viděla švédskou verzi... ale takhle v kině mě to celou dobu strašně bavilo. Těžko srovnávat Lisbeth v podání Rooney Mary a Noomi Rapace, ale přijde mi, že tady měla Lisbeth víc prostoru a když k tomu přičtu celkově větší věrnost knižní předloze, Fincher u mě vítězí.
Dědečku, jsi má femme fatale (2010)
MIluju půlnoční filmy, ale tohle bylo naprosto otřesný a nefungovalo to ani v rámci své kategorie.
Nepouštěj mě (2011)
Neuvěřitelně... famácký. Trefnější přívlastek mě nenapadá, ale kdo viděl filmy katedry režie, bude v obraze.
Vyfič! (2009)
Ale tak jo, je to hodně zjednodušující (skoro až) pohádka... ale taky pořádnej derby riot!
Společenství vlků (1984)
Udělat z několikastránkové povídky celovečerní film není jednoduché a tady to bylo zvládnuté obdivuhodně (snad jen - *SPOILER ALERT* - proč to celé musel být jen sen?). Jediné, co mě doopravdy zklamalo, byla závěrečná scéna mezi Karkulkou a vlkem. Tahle Karkulka byla pořád příliš křehká a oproti literární předloze chybělo sundavání košile a probuzení v posteli - chyba, chyba, chyba.
Ženy v pokušení (2010)
Formálně dost dobrý, obsahově úplně prázdný. Viz Tetsuo.
Na pokraji slávy (2000)
Nemůžu se ubránit srovnání s Piráty na vlnách. Všechno, díky čemu Piráty tak miluju, je tady úplně špatně. Žádná atmosféra. Žádná našlapaná jízda. Žádná láska k hudbě. A žádný skvělý soundtrack. Je to trapné, povrchní, neuvěřitelně nudné a zdlouhavé, s nezajímavou hudbou a samými nesympatickými postavami, jimž vévodí Williamova matka, velice trapná figura. Jediné, za co jsem ráda, je fakt, že díky diletantismu Camerona Crowa jen více vyniká hravost díla Richarda Curtise, kterému Crowe může jen závidět. (A nebo je to snad tím, že v Anglii měli lepší hudbu?)
Zkrocení zlé ženy (1967)
Zkrocená Kate už mě tolik nebavila, ale začátek byl naprosto dokonalý.