dwbmb

Měl jsem Reitmana vždycky rád a těšil se na jeho nové filmy, ale tohle je vyložený brak z červené knihovny. Vůbec bych se nedivil, kdyby scénář koupil někde na zastávce v trafice. Nebýt Kate Winslet, tak pochybuju, že by ho to vůbec nechali natočit.

V reálném světě hodně nepravděpodobný příběh, na který se stejně hezky kouká. Sledování Michaela Caina a Clémence Poésy totiž způsobuje prazvláštní příjemné opojení. Dáte si čaj, necháte se filmem jen tak unášet a ani nezaregistrujete, že druhá půlka už je docela nuda. To vám dojde až později.

Vidím, že se svým hodnocením budu proti všem, ale pokud film srovnám s 12 let v řetězech, přijde mi tento zajímavější, zábavnější, méně patetický i teatrální. Dvě generace, které po sobě zažily největší změny, zkoncentrované do dvou hodin, kdy je vypíchnuto jen to historicky nejzajímavější. Oproti tomuhle je 12 let v řetězech jen road trip.

Bulvár se mi vyhýbá, takže jsem rád, že mě rovnou uvedli do tajů, jak to celé vlastně funguje a k čemu je to komu dobrý. Mnohdy intimní pohled do prostředí těch, kteří přerývají intimní prostředí jiných, avšak držící se dál od vytváření umělých senzací. Je to pro mě úplně jiný svět, Klusákem dobře popsaný a vysvětlený, pro mě i tak stěží pochopitelný.

Po shlédnutí Blízko od sebe jsem si mnohem starším filmem Blízko od sebe spravil chuť a nabyl přesvědčení, že natočit konverzační film v jedné místnosti tak, aby byl zábavný, lze. Nemálo k tomu přispěl i herecký výkon Bena Kingsleyho.

Všechna klišé žánru koncentrovaná do jediného filmu, velice umně pospojovaná. Dostanete-li chuť na nějakou klasiku hororu, nicméně bez žádných "ale", bude skvělou volbou paradoxně tento nový film. Je opravdu dobrý.

První díl připomíná Chléb náš vezdejší s mluveným komentářem, koncentrovaný do pár minut (a tím i zajímavější). Nevidíme nic hrůzostrašného, ale porcování prasete tak, jak jsme si představovali, že by asi mohlo vypadat. Možná naopak ještě snesitelnější a lidštější, než jsme si představovali. Ta správná chuťovka nás teprve čeká v dalších dílech, které ukáží směr celého pořadu. Podle dosud uvolňovaných ukázek to vypadalo, že na nás vrhnou špínu, ale zcela zjevně se dozvíme i něco pozitivního. Hodnocení se pravděpodobně změní na základě dalších dílů.

Když se podělá všechno, co se podělat může. Ale ne najednou, abyste mohli rychle vyhodnotit nastalou situaci a rovnou se zastřelit, ale pěkně po dávkách, aby ve vás mohl v mezidobí růst ten zákeřný pocit naděje. K tomu soundtrack připomínající dekadentní minimalismus Arvo Pärta a fantastický (a notně zestárlý) Redford spolu vytváří atmosféru, že už se na to skoro nevydržíte dívat a sedli byste do nejbližší lodě plavat mu na pomoc. Ne každý dnes dokáže s malým kašpárkem zahrát tak velké divadlo, smekám. Moc bych filmu přál se alespoň přehoupnout do červené.

Tematicky mně nejbližší film z iShorts. Beznaděj pramenící z nespravedlnosti jako hnací motor osamělého válečného veterána na sklonku života k poslední akci. Smutný obraz způsobu našeho vlastního vypořádání se s minulostí i s těmi, kteří se zasloužili o její průběh, ať již tím "špatným" nebo "dobrým" způsobem.

Aneb výchova chlapců ve feťácké společnosti. Velice silný a vážný námět, který byl však v tomto případě přetaven do velice naivní podoby, za což může především nevyváženě napsaný charakter malého Paula. Film je ale zároveň docela sympatický plejádou herců typu "jé, toho jsme už viděl v...", samozřejmě vedle docela slušně hrající Keiry. Zato výraz Molly Parker byl ustrnulý i v emotivně hodně vypjatých scénách. Úvodní scéna je svým tragickým způsobem velice vtipná, což vzbudí vysoká očekávání i od zbytku filmu, ta však zůstanou nenaplněna. Snímek se celou dobu plácá v průměrnosti.