dwbmb

Na hodinové zabavení děcek asi dobrý, ale dospělého diváka to nemá vůbec čím oslovit. V porovnání třeba s LEGO® příběh je to jako nebe a dudy. Chybí děj, chybí vtip, napětí, všechno. Jen je to barevný a hejbe se to.

Velice krátký dokument, jako bývaly ty, které byly u nás krátce po otevření IMAXu. Mimochodem teď mě napadlo - proč to nepromítali jako před film před Gravitací? To by bylo parádní kombo. Já jsem upřímně čekal více prostoru věnovaného samotnému teleskopu a jeho úpravám, někdo zase slintá po více záběrech nekonečného vesmíru. Dokument toto dělí přibližně půl na půl, takže úplně spokojený nebude asi nikdo. Ale pořád je to mnohem lepší podívaná, než třeba vaření s Láďou Hruškou, žejo.

Pochopil jsem, že to je vážné téma a neměli bychom si z něho utahovat, ale jak se povedlo, že je film přehnaně hysterický a tak strašlivě nudný zároveň? Co mě zaujalo je hudba, to jsem se pak dočetl zde, že za ní stojí Cliff Martinez, což mnohé vysvětluje, a Jim Parsons, kterému role gaye pasuje s přihlédnutím k jeho působení v TBBT (kdo by byl řekl, že mezi chováním šíleného vědátora a submisivního homosexuála není skoro žádný rozdíl?). Mark Ruffalo nejspíše dělal všechno, co mohl, ale tenhle wanna-be společenský doják nezachránil. Nešlo to.

Více zábavné než jednička, více debilní než oba předešlé díly dohromady. Trojka není ani vtipná cílenými narážkami na celý žánr ani "vážná", zůstala někde mezi v šedi průměrnosti. Film zjevně vznikal na rychlo a ve spěchu poskládáním těch nejnutnějších žánrových klišé přizpůsobených současnosti. Pro představu ke dvěma předešlým větám - Mike sestaví nový team, kde jeden umí skákat po trubkách, druhý jezdit na motorce, třetí mačkat čudlíky a čtvrtý má přístup k moderním zbraním - které potom ve filmu už nepoužije. Šetřilo se i na place, takže nemusíte být zrovna pozorní, aby jste například na hořícím tanku spatřili nezakryté plynové hořáky filmařů. Mimořádně špatné jsou i titulky. Někdy se zdá, že jsou překladem anglického skriptu pro jinou verzi (objevují se věty tam, kde nikdo nic neříká, jindy zase titulky chybí), a někdy že jsou přeložené z odposlechu (jméno "Mike" přeloženo jako "mikrofon", díky čemuž ztrácel smysl i zbytek dialogu atp). Ještě na začátku psaní jsem se chystal hodnocení solitárně zaokrouhlit nahoru za jinak docela plynoucí akční podívanou, ale upřímně je to na tři hvězdy hodně odbytý film.

Přiznám se, že znám Davida Schwimmera jenom v rolích komedianta nebo blbečka. O to víc jsem byl překvapen, jak dobře a věrohodně zahrál takovouto vážnou roli plnou emocí. Když se zamyslím zpětně, tak je celkové vyznění filmu, jeho závěr i sdělení divákovi shrnuto do jediného, výstižného mimického výrazu hlavního hrdiny. Toliko k Davidovi. Příběh sám je na americkou tvorbu ojedinělý absencí klišé, předvídatelných zvratů, pseudo-hlubokých sdělení společnosti a pompézního happyendu s tančícími pěnkavami (a že nemá typický hollywoodský happyend neznamená, že skončí vyloženě blbě - to jen na okraj, abych někoho neodradil). Kdybych měl k filmu přiřadit jediné adjektivum, zvolil bych "upřímný".

Jeden z nejsurovějších Batman animáků. Kromě obligátního násilí zde vidíme i neskrývanou smrt, popravy, náznak hlubšího děje a dokonce i několik scén, které bych opravdu hodně rád viděl zfilmované s nějakými hezkými herečkami. Inspirace spíše úspěšnou herní trilogií než jinými animáky ze stejného světa je zde neoddiskutovatelná. Je zde méně pohádky, více akce, více krve. Líbily se mi především první 3/4, kde bylo paradoxně jenom minimum Batmana. Když se ke konci znovu objeví na scéně, bere na sebe otěže dalšího dění, veškerou pozornost a doposud pečlivě budovaná atmosféra a ostatní postavy upadají do pozadí. Též hudba není taková paráda, jakou jsme slyšeli třeba od Christophera Draka v nezapomenutelném Batman: Under The Red Hood. To jsou ale jenom malé věci, tahle podívaná je parádní.

Německý film s krásnou a excelující Albou Rohrwacher a příběhem, který nám připomíná, že štěstí není jen o práci, penězích a bazénu na zahradě s anglickým trávníkem. Sice začíná docela drasticky, ale pouze na úvod a na okamžik pro uvedení postav. Zbytek filmu už se pak nese v uvolněném a příjemném rytmu. Ideální podívaná na nedělní odpoledne, víc v tom ale nehledejte - žádná hluboká myšlenka, žádná vážná dilemata, životní bilancování ani nic podobného, co je v módě dnes. Herci, kamera, láska, o tom tenhle film je.

První scéna - ještě před úvodními titulky: Výbuchy smíchu, gradující absurdní zápletka, typický severský styl humoru (což mě u argentinského filmu docela překvapuje). A humor přechází i do další historky, do další už o něco méně a dostaneme se až k historce, která je naprosto vážná bez jediného humorného momentu. Damián Szifron využívá mimo jiné toho, že spolu jednotlivé historky vůbec nijak nesouvisí, a řízeně nás postupně po malých krůčcích dostává od absurdní srandy do naprosto seriozní reálné a nelichotivé situace. A nakonec tomu nasadí korunu historka poslední, která je absurdní, vážná, humorná a ještě něco navíc dohromady. Naprosto jedinečná, osvěžující podívaná. P.S.: Viděno podruhé na projekci Na Slepo a pořád stejná sranda. P.P.S.: Viděno potřetí zcela náhodou na projekci "předpremiéry" (normálně jsem šel na lístek do kina a tam milion lidí) a bavilo snad ještě víc, než podruhé. Tohle asi jen tak neomrzí :)

Surový pohled na jednu z posledních rodin, která se na svém izolovaném statku snaží vyžít s tím, co si sama vyrobí, v kontrastu s moderním světem vyjádřeným televizní soutěží. Celý film stál odhadem asi 6000€, z toho 5000€ muselo padnout na Monicu Belluci, která má navzdory přednímu umístění v seznamu herců na ČSFD ve filmu pouze okrajovou vedlejší roli, která je ukradená úplně každému, kromě skutečné hlavní hrdinky. U tohoto typu filmů si už pomalu začínám zvykat na absenci nějakého smysluplného děje, pořád to ale dopadlo lépe, než třeba vyhypovaná Díra u Hanušovic, která nejen že nemá smysluplný děj, ale nemá pro jistotu děj vůbec žádný. Na díru se alespoň dobře koukalo, protože měla bezvadnou kameru, zatímco u Zázraků jsem toužil film nahrát na YouTube a aplikovat stabilizaci obrazu. Ruční kamera dohnaná skoro do extrému - zmatené hledání po scéně, pokročilý parkinson. Připomnělo mi to jednu scénu z filmu Nebezpečně Výbušná Trhavina, kde si přesně z tohoto dělali legraci. "Umělecký záměr" zde jde už přímo proti diváckému zážitku.

Vysoké hodnocení je způsobeno pravděpodobně pouze vakuem kvalitních filmů v mainstreamových kinech letošního léta. Ne, že by to bylo vyloženě špatné, ale je to okoukané, neoriginální. Nudné to není, ale důvod pro druhé shlédnutí nenajdete.