roorybacky

Co začne jako nikterak objevná studie tvůrčí krize a krize středního věku se nečekaně vyvine v divadelně laděný psychothriller s brilantně napsanými dialogy gradující v náhlý a úderný závěr. Humoru je zde jen pomálu, a když už, tak je extrémně suchý nebo morbidní. Vypjatých slovních přestřelek a lehce metafikčních momentů bych uvítal možná o něco více, jelikož představují jednoznačné vrcholy filmu. Morseova přesvědčivost v roli mentálně zaostalého "věčného dítěte" je zcela odzbrojující.

Na jednu stranu zbytečně překombinované, mnohdy ubíjející svou nedějovostí a svým trailerem vzbuzující v divácích falešná očekávání brutálního nářezu. Na druhou stranu vizuálně působivé, vhodně psychoticky ozvučené a extrémně znepokojivé a varovné. Svět, ve kterém bezpáteřní svině parazitují na úzkostech a povrchnostech ostatních pro vlastní obohacení, je tomu našemu poměrně blízký. A Caleb Landry Jones gives me the Shivers.

Nejspíš by si ten film objekivně zasloužil "jen" lepší 4*, nicméně díky dvěma dechberoucím skladbám Jacksona C. Franka (Marcy's Song a Marlene), faktu, že se jedná o debut, a v neposlední řadě díky zcela zničujícímu závěru, své hodnocení s potěšením zaokrouhlím nahoru. Od Seana Durkina v budoucnu očekávám velké věci.

Je prakticky nemožné (resp. "masivně nepravděpodobné"), aby si ani jeden z účastníků první části nevšiml toho, že roli "vědce" si zde zahrál stejný člověk jako v Heistu. Nechápu, jak mohlo dojít k takto školácké chybě, která zpětně kompromituje celou Derrenovu kariéru (anebo nad ní minimálně vznáší významný otazník), protože pokud to bylo nahraný tentokrát, není důvod věřit tomu, že to kdykoli předtím nahraný nebylo.

Zde jsem mnohem více než u jiných Derrenových projektů nucen zpochybňovat, zda-li to jsou opravdu jen oni - účinkující - kterými je takto mistrovsky manipulováno, anebo jsme to jen my - diváci. Chybí zde totiž jakékoliv racionální vysvětlení drtivé většiny toho, co uvidíte.

Apatow natočil po výborných Funny People "jen" lehce nadprůměrnou komedii, která sice poskytuje příjemně nenáročnou zábavu, ale bohužel trpí mnohými nedostatky, z nichž nejzásadnějšími jsou nepřesvědčivé herecké výkony (především dětí) a značná klišovitost příběhu. Trochu zbytečný film, který Apatowovu tvorbu nikam neposouvá, ale zůstává koukatelný.

Trio Rutger Hauer, Malcolm McDowell a Klaus Kinski by bylo schopné zcela zničit kohokoli jen svými upřenými pohledy.

Zdejší hodnocení je vskutku zarážející. Na základě komentářů předpokládám, že většina hodnotících film viděla s dabingem, který veškerou sílu filmu, jak už to tak bývá, spolehlivě pohřbil. Uvedený žánr romantické komedie je poměrně zavádějící - tak jako tomu je ostatně u většiny Baumbachových a Solondzových (jehož poetika má s tou Baumbachovou mnohé společného) filmů. V prvním plánu se jedná o studii lidských vztahů narušovaných rozličnými psychickými odchylkami jejich účastníků, kde jsou komediální prvky zcela druhotné. Fanouškům Baumbacha se tento film líbit bude a nikdo jiný se na něj stejně nikdy nepodivá, takže je vlastně vše v pořádku.

Jediný nedostatek filmu shledávám ve vyobrazení násilných scén. Ty svou do očí bijící kečupovostí bohužel trochu ubírají na síle jinak dokonale budované tíživé atmosféře. Je až zarážející jak autenticky celý film působí - velkou zásluhu na tom mají maximálně uvěřitelné herecké výkony - žádná křeč očekávatelná od amatérských herců se nekoná. Na poměry amatérských filmů se jedná o, nebojím se říci, skvost.

Značně znepokojivá sonda do života dnešních dospívajících (nejen) v Srbsku. Uznávám účelnost otevřeného zobrazení sexuálních scén, nicméně se domnivám, že film mohl dosáhnout stejného, ne-li ještě působivějšího, účinku na diváka i s jejich úspornějším využitím. To ale nic nemění na faktu, že se jedná o důležitý, tematicky závažný film patřící do stejné rodiny jako Klass nebo Fish Tank, kterým se kvalitativně velmi přibližuje.