roorybacky

A zavířil ve mně na okamžik pradivný nade vše pomyšlení strašlivý děs, že směšnost a hrůznost jsou sestry a že svět je jen bezedně hluboká groteska.

Z toho filmu číší naprostá beznaděj a zmar.

Nikoliv komedie, nýbrž extrémně tíživé a přesto nadějné psychologické drama s absurdně komickými prvky o zákonitém stupňování vzájemné agrese vzcházející prvotně z naprostých blbostí. Pro mě jeden z nejsilnějších filmů české nové vlny.

Intenzivní, výrazné, jednoduché a zároveň nesmírně hluboké. O tom kterak naprostý cizinec čistě náhodou nahlédne jenom zvnějšku, jenom zdáli a jenom zprostředkovaně skrze kameru do toho nejhlubšího nitra láskou zklamané ženy. Síla.

Velice sugestivní film; především díky Goldsmithově temné hudbě a skvěle natočeným scénám snů a nevědomých fantazií v nichž jsou patrné náznaky filmového modernismu - celek nicméně zůstává v klasickém hollywoodském balení. Jako úvod do světa Sigmunda Freuda mi film posloužil výborně - pravděpodobně si sice mnohá fakta přizpůsobil a zatraktivnil, ale ve svém jádru působil věcně a seriózně. Škoda, že se snímek nedočkal pokračování vykreslujícího další roky Freudova života a vývoje jeho metody.

Nesktutečná síla, po většinu stopáže především intelektuálně, nicméně s blížícím se závěrem rovněž i emocionálně. Nestárnoucí film - to, co natolik na dřeň obžalovává, působí značně varovně dodnes - vyhrocená novinařina může opravdu hraničit s kriminálem. Kirk Douglas zahrál bezchybně a Billy Wilder byl režisér-génius; takto stylově čisté a funkční narativní filmy se jen tak často nevidí. Krása.

Příběh o naprosto čisté, realitou nezkažené krásce, která soucítí se všemi a se vším a je uvrhnuta na chvíli do světa lidí, kteří se živí způsoby, kterými ona právem opovrhuje. Postava Monroe je jednou z nejpůsobivějších dobraček, co jsem kdy ve filmu viděl a když se k tomu připočítá její odzbrojující krása a půvab, působí bez přehánění jako bohyně. Ostatní herci za Marilyn ale nijak nezaostávají a všechno tu zkrátka funguje tak, jak má - výborně napsaný scénář s dialogy plnými zajímavých a originálních životních postřehů a Hustonova pevná režijní ruka. Jednoduše řečeno zatraceně silný film, kterým se Marilyn, a vlastně i Gable, důstojně rozloučili se svou hereckou a životní dráhou.

Prvním problémem je fakt, že Večírek je v podstatě nedějovým filmem - jedná se jen o sérii vzájemně nijak významně narativně souvisejících gagů, což zpočátku nevadí, ale s přibývající stopáží začíná film těžce ubíjet a nudit. Druhým problémem je přílišná délka trvání mnohých ne zas tak úžasně vtipných pasáží a především nešikovný timing point, kdy smích přijde často už na začátku či v polovině gagu a pak už člověk jen čeká, kdy započne konečně něco dalšího - a nutno podotknout, že mnohdy velmi dlouho. Je škoda, že se ten film více nezaměřil na přirozeně vykvétající náklonnost mezi Sellersem a Longetovou, protože chemie, která mezi těmito dvěmi panovala, byla neskutečně silná.

Na tom filmu je podle mě nejlepší tohle: https://www.youtube.com/watch?v=-yWSdl_C0KM

Benicio Del Toro - 2*, Pablo Trapero - 3*, Julio Medem - 3*, Elia Suleiman - odpad!, Gaspar Noé - 3*, Juan Carlos Tabío - 3*, Laurent Cantet - 1*... Je to můj dům a ze stropu mi teče voda! :/