roorybacky

Je to trochu taková šestáková historka. Čistejch 7/10, ale za totálně úžasnou Pfeiffer, solidního Nicholsona a trochu příjemně random zápletku s nakladatelskejma machinacema křízenou s hororem a romanťárnou zaokrouhluju nahoru. Nichols to natočil hodně slušně, přestože mi film přišel trochu zbrkle utnutej. Ale jo, kvalita.

Viděno v pět ráno po probdělé noci, kdy jsem kouřil krátký žlutý camelky, vykouřil jsem jich 17,5 a pak viděl závěr, kde na rakovinu plic umíral jeden z hlavních hrdinů. Díky tomu jsem se rozhodl, že si prostě ten život zkracovat cigárama nechci, že jsem si ho už zkrátil dost. Zbylý 2,5 cigarety jsem rozstříhal nůžkama, hodil do hajzlu a spláchnul. Jinak se jedná o překvapivě výbornej a hlavně v závěru silnej film. Miley Cyrus je fajn a stejně tak i Liam Hemsworth a Greg Kinnear. I ten dabing se docela dal. Nejsilnějšími pasážemi filmu pro mne byly okukování sbližujícího se páru, modrobílý kombinace oblečení a záběry na nebe. Život nabízí spoustu krásy a dobra, i když často bohužel i jejich přesnej opak. Ale i tak stojí za to žít, doufat a snažit se být dobrým člověkem.

Hodně zvláštní film. Formálně zmatenej, obsahově zmatenej a postavy v něm zmatený rovněž. Hanzlík výbornej a ostatní herci taky. Byly tam silný okamžiky, ale celek zůstal takovej nekompaktní. Téma viny za politický zločiny nicméně na svou dobu dost odvážný.

Perfektní záležitost. Po všech stránkách dokonalý. Neskutečnej výkon Julie Roberts, neskutečně silnej příběh; zkrátka precizní dílo.

Extrémně znepokojivé a varovné. Racionálně vystavěné, emocionálně silné. Totálně mě to dostalo. Velmi nedoceněný film. Lidé mu vyčítají chladnost, ale na mě zapůsobil právě pro svou cyničnost vůči mizivé hodnotě jednoho lidského života a jeho křehkosti tváří v tvář kruté a nevyzpytatelné přířodě.

Nádhernej film. Po všech stránkách. Skvěle zahraný, napsaný, ohudebněný a zrežírovaný. Pár chybiček by se našlo, ale na 5* to přesto je. Není to sice moc realistický, je to tak nějak "kindly bent to make us cry", nicméně jakožto celek zcela v pohodě.

Šíleně podhodnocenej film; naprostej nářez. Dostal jsem po jeho zhlédnutí chuť dál a víc hrát na kytaru a nevzdávat se svýho snu mít jednoho dne kapelu.

Strach a touha je podle mě lepší film. Technicky je na tom Vrahův polibek možná líp, ale co se týče obsahu, tak ne. Zdejší příběh není zrovna vyjímečnej. Režie je sice úžasná, ale jako celek to prostě není uplně top.

Kamera nádherná, spousta krásnejch statickejch záběrů. Je vidět, že Kubrick byl původně fotograf a dokumentarista. Zrežírovaný je to taky dobře a zahraný slušně. Scénář začně v druhý půlce bohužel trochu haprovat, ale dá se to přežít. Nicméně Kubrick se za tenhle film stydět rozhodně nemusel, je totiž dobrej. Dávám mu 4 hvězdy za progresivní filmařinu, za to, že se jedná o debut a za to, že Kubrickovi bylo pouhých 24 když tento film natočil - to si zaslouží velký obdiv.

Hlavní rozdíl mezi tímto filmem a Jarmuschovým předcházejícím spatřuji v jejich odlišném rytmu. Podivnější než ráj plyne po celou svou stopáž na určité stabilní vlně dějovosti, přestože dost minimalistické. Narozdíl od toho Mimo zákon střídá poměrně výrazné scény se scénami "tichého očekávání dalšího". Mnohem více mi vyhovuje první přístup. Dalším důvodem mého nižšího hodnocení jsou mé ryze subjektivní antipatie vůči zvuku italštiny a vůči maximalistické postavě Benigniho, která je v kontrastu s minimalistickou maďarskou dívkou z Podivnější než ráj, kterou jsem si jakožto postavu oblíbil mnohem více. Jakožto celkové hodnocení jsem během projekce zvažoval pouhé 3*, ale uplný závěr mě natolik dostal, že jsem své hodnocení zaokrouhlil na čistých 7/10. No a ten film je tak pěkně natočený a zahraný, že své hodnocení zaokrouhlím ještě jednou nahoru na 4*. Po technické stránce obrovský skok oproti předcházející Jarmuschově tvorbě.