Petroniusx

Filmové zpracování honosící se odkazy na herní sérii přináší dosti rozporuplné pocity a spíše podtrhuje fakt, že převést počítačovou hru na plátno se povede pouze výjimečně. Hitman však nezaujme ani z pohledu nezasvěceného diváka, a to pro svou nepřehlednost a průměrnost akčních scén. Netvrdím, že se občas nebudete bavit, ale prostě celému filmu něco chybí. Jednotlivé postavy nijak nevynikají, včetně samotného Hitmana, který ztrácí kouzlo v okamžiku, kdy kolem sebe začne trousit rádobyvtipné a blbé hlášky a pohledy. Ke své herní předloze má dosti daleko, přitom to není tím, že by se Olyphant na roli nehodil, ale prostě jeho chování nevzbuzuje pocit, že máte tu čest s profesionálním chladnokrevným zabijákem (ačkoliv si to můžete zdůvodnit tím, že ve filmu jsou "hitmani" vychováváni ze sirotků, zatímco ve hře šlo o genetický výtvor a klony, což by mimochodem ve filmovém provedení bylo daleko zajímavější). Ačkoliv první trailer uměl hezky navnadit, výsledek je opačný. Fandové nechť se vrátí ke hře, ostatní si užijí průměrnou zábavu. 50 %. Vtipné hlášky? Nestojí za zmínku.

Dílko nevystupuje ze žánru současných gangsterek a má s nimi hodně společného, takže fanoušek stylových postav Guye Ritchieho si přijde na své. Některé prvky se však mohou zdát namixovány jaksi navíc a atmosféře to příliš nepřidává, zvlášť "několik" 30 závěrečných minut. Pomalejší rozjezd s klasickou seznamovačkou střídají dynamické scény z hotelu a vše doplňuje komorní drama ztroskotance Buddyho. Filmu nechybí vedle všudypřítomné nadsázky (prostředí hemžící se několika typy nájemných vrahů, přičemž každý má svůj vlastní styl a pohnutou historii) také emotivní záběry. Překvapivých okamžiků se sice až na jeden nedočkáte, ale ten aspoň stojí za to (Affleckova mimika je naprosto dokonalá). Celek však nevychází v hodnocení špatně, protože i při druhém zhlédnutí se budete slušně bavit. 70 % Oh hell yeah, we was just at the wrong place at the wrong time, so don't feel so bad, chief.

Bitva u Stalingradu patřila mezi jedny z rozhodujících bitev druhé světové války. Znamenala konec německého postupu na východní frontě a ztrátami se rovnala neúspěchu při porážce německé armády u El Alameinu. Její filmové zpracování sice potěší snad každého militaristu, ale účel tohoto snímku vyznívá jasně protiválečně. Od „běžných“ válečných filmů se však tento počin liší tím, že se na válku díváte očima příslušníků německé armády. Počáteční idylku a nadšení, kdy se vrátivší hrdinové Afrika Korpsu připravují na tažení u „nějakého neznámého“ města na Volze, střídá deziluzivní pohled na válku spojenou s veškerými jejími krutostmi a neštěstím. Film sice postrádá akční scény alá Zachraňte vojína Ryana, ale musím přiznat, že je to spíše k jeho prospěchu. Jistým negativem by tak mohlo být slabší technické zpracování, ale tento nedostatek film nahrazuje působivou psychologickou stránkou. Jeho cílem totiž není poukázat na to, že byla jistá bitva u Stalingradu, ale spíše na vysoké lidské ztráty, která každá ze stran tohoto konfliktu utrpěla a naprosto beznadějné postavení prostého vojáka, který se musí bezpodmínečně podřídit rozkazům svých nadřízených. Potěší také přítomnost českých herců, jako např. K. Heřmánek. Důležitou úlohu také sehrává hudební stránka, protože ústřední melodie z rukou N.J. Schneidera se vám jistě vryje do paměti. 83 % "The best thing about the cold is... You don´t have to worry about sunburn."