PowPow

Zajímavý nápad, díky kterému ostatní filmy podobné délky dost převyšuje. Pokud máte týden až dva volného času, jděte do toho! ;)

Pět hvězd dávám takovým filmům, které byly v něčem průkopnické, první, nebo nějak výjimečné. I když jinak je dvouvteřinový záznam nehodnotitelný.

Netradiční animák, který docením o to víc, že v této zemi jsem určitý čas strávil a kulturní rozdíly Persie-Evropa jsem si vyzkoušel z druhé strany. Je to jeden z mála materiálů, který otevřeně upozorňuje na to, že většina Íránců nestojí za fundamentální vládou, a také vtipně ukazuje pronikání západní kultury mezi zdejší mládež - což vydrželo dodnes. Islámská revoluce bohužel skončila tak, jak skončila, a mladých lidí, jako je Marjane, jsou v Íránu přinejmenším statisíce. Persepolis tak nehodnotím ani tak z hlediska filmových kvalit, jako z hlediska celkového poselství.

Je těžké to hodnotit, jako parodie či tragikomedie by si Týden s prezidentem jednoznačně zasloužil pět hvězd. Jeden z prezidentských kandidátů zkrátka jen vede předvolební kampaň s cílem posbírat jednodušší voliče, k čemuž využívá zbytečného řiťolezce Soukupa, který si na Barrandově snaží hrát na moderátora. Na cílené voliče ovšem jistě zapůsobí, a každý Pepa z hospody tak zase uvidí, jak je Miloš inteligentní, vtipný a "lidový".

Měl jsem obavy, že to skončí jako vývar z povedeného prvního dílu, no naštěstí se tak nestalo. Po technické stránce není příliš co vytknout. Vyvedené exteriéry, hudba, která dokresluje atmosféru všech situací, krásné kostýmy. Na začátku a na konci uvidíte hromadu cameo roliček a křesťanských vtípků, nicméně většina příběhu se tentokrát točí kolem jednoho jablka. Ústřední duo ovšem tentokrát táhne celých 100 minut, neustále srší vtípky a přitahuje zmatky tvořící menší, dílčí zápletky a jednoduchost příběhu se tak na výsledku nijak negativně nepodepisuje, alespoň z mého pohledu. Líbil se mi jak nápad s Mikulášem, čertem a andělem, tak i Bolek Polívka jako ústřední záporák (po dlouhé době se objevuje v kvalitním filmu). Hlavně ale oceňuji sázku, která celý děj podstatně oživí a následné rozdělení dvojice. Skomírající děj tak dostává v závěru nový impuls, díky čemuž udržel film moji pozornost až do konce. To všechno je navíc plné nevtíravého, nevulgárního, jemného humoru, který se v soudobé tvorbě jen tak nevidí. Jestliže byl Anděl páně nejlepší českou pohádkou první dekády, je jeho druhý díl zatím nejlepší (a bohužel jedinou povedenou) pohádkou dekády druhé. Proto 5*.