PowPow

Je to hrozně naivní a v praxi byste s tímhle přístupem po dvou minutách narazili na nějaký nepřekonatelný problém. A i kdyby ne, v životě byste děláním obrovského množství náhodných věcí ničeho nedosáhli. Je to ale u oddechové komedie, které zápletka slouží jako pozadí k jednoduchým (a docela povedeným) gagům, důležité? Ne. Takže já říkám tomuhle filmu ano.

Je jasné, že mraky narážek na Hollywood šedesátek a nejrůznější filmy si získají srdce nejednoho kritika. Tohle bylo ale poskládané jenom z podobných, skoro nesouvislých scén, a to už mi rozhodně nepřišlo jako nějaký znak geniality, ale spíš jako samoúčelnost. Někde uprostřed byla moje pozornost skoro na nule. Na jednu stranu dva doslova geniální herci, pestrobarevnost a kreativita v detailech, na druhé příběhová prázdnota, nuda, a co se týče finále, to rozhodně není takový nářez, jako v jiných Tarantinových filmech.

Pěkná středověká stylizace, slovenská příroda i poměrně netradiční sokolnický námět způsobují, že si tu pohádku mezi všemi ostatními pamatuji a je mi sympatická. Z rozmarného Juraje Kukury jde respekt a ostatní herci se také drží. Škoda jen, že je příběh rozdrobený do spousty drobných, nepříliš výrazných příhod. Kdyby to celé bylo soudržnější, bylo by to výborné.

Klasický film o vzestupu a pádu gaunerů. Je sice vlastně úplně banální a bez jakékoli invence, ale děj se pořád solidním tempem posunuje vpřed a člověk nemá čas se nudit. Navíc první půlku skvěle táhne chamtivá svině Jonah Hill, který protentokrát odložil svou komediální ňoumovitost, a ve druhé se k němu přidá ještě charismatický Bradley Cooper, který to za mě vytáhl na čtvrtou hvězdičku.

Dirty Harry byl na jedné straně možná kontroverznější, ale zato děj byl trochu klišé. Drsné svérázné policajty na hraně zákona najdete... doslova v každé kriminálce (byť Harry zachází dál). Tady je konfrontován s lidmi, kteří tyto postoje přivádějí do úplně jiného extrému a začíná mít pochybnosti. A navrch je zápletka s katy uvnitř policie mnohem originálnější a rozpracovanější, než vrah chtějící výkupné.

První hodina se točí kolem šňůry výslechů, jejichž výsledkem je jedno jméno, což by se dalo zkrátit tak do deseti minut. A zbytek je bohužel podobně jalový. Místo toho mohl například zobrazit víc o osobním životě hlavní hrdinky a tím dokreslit portrét ženské, která jde fanaticky deset let hlavou proti zdi. Mohli jsme se dozvědět víc o dalších postavách. Mohli jsme zjistit něco o organizaci a způsobu práce Al-Kájdy nebo o osobě Bin Ládina, která je přes svou zvrhlost fascinující. Mohli jsme nahlédnout hlouběji do kuchyně tajných služeb. Cokoli. Sice silně oceňuji, že je to bez tupého amerického patosu a přikrášlování, ale to je také jediné a poslední pozitivum. Existuje asi tisíc variant, jak by ty dvě hodiny před závěrečných zásahem šly vyplnit desetinásobně zajímavěji a obsahově hodnotněji a přitom si zachovat solidnost.

Mě se na tom líbí, že tvůrci napravují všechno, co na superhrdinských filmech nesnáším. Asi tisíckrát lepší herci (Bale, Ledger, Freeman, Caine, Oldman i Eckhart) místo tradičního ústředního nabušeného neherce a zbytku komparzu. Příběh je na takový film nebývale promyšlený, ale zase ani zbytečně překombinovaný, a Batman i Joker nejsou vůbec tak dementně ploché postavy, na jaké jsme od DC i Marvela zvyklí. Vizuální triky se nesnaží zapůsobit samoúčelně využitím co největšího počtu výbuchů a zničených aut, ale buduje svůj vlastní gotický styl, který filmu vetkl originální temnou atmosféru a působí jako důležitá podpěra. Jak mě superhrdinské filmy většinou nudí, tak tohle se mi i po opakovaném zhlédnutí líbí.

Zkrátit to na hodinu a půl a bylo by to perfektní. Čtvrtina scén by se dala s čistým svědomím vystříhat, spousta dialogů byla jalových. Heydrich se tam ukázal jen na pár vteřin. Na druhou stranu to ale dobře zobrazovalo strach a psychiku těch kluků, kteří se bojí umřít - přitom jedna z mých největších obav z amerického zpracování byla, že to bude plné hrdinství a tupého patosu. A závěr byl výborně gradující, naturalistický a minimalistický hudební doprovod tomu seděl naprosto dokonale.

Určitě poctivý standard staré francouzské krimi školy a Belmondo v nejlepší formě. Hlavní problém filmu ale je, že obsahuje dvě v podstatě nesouvisející zápletky. Na začátku sledujeme Jestřába, jak provádí pár krvavých zločinů, což působí dost slibně. Belmondo ale mezitím odhalí spiknutí policejního komisaře s mafií a gang organizující útěky z vězení, což vyplní většinu filmu. K Jestřábovi se vrací až v posledních asi pěti minutách, přičemž jeho nalezení je s informacemi, které měl Koko od začátku, naprostá banalita. Zápletce s Jestřábem je tak věnovaných ani ne 20% a film kvůli tomu pořádně nerozvede ani jeden z obou příběhů.

Já se narodil až o dekádu po konci seriálu, ale tahle stará škola má něco do sebe. Je to naturalistické a zároveň se drží "při zemi" natolik, aby to působilo realisticky (žádné superhrdinské bitky ani příliš extrémní honičky). Testosteron z obou (vlastně všech třech!) pánů tryská na všechny strany. Dobře to okořenil i občasný humor a pošťuchování Bodieho a Doyla. Je to trochu jako Columbo - stále na stejném principu, ale pořád vás to baví.