FIBO

V době, kdy jsem byl malý kluk, byl toto jeden z prvních filmů, který jsem si vyškemral od rodičů z videopůjčovny. Tehdy mě zajímaly víceméně filmy s tématikou karate a bojových umění (většina z nich jsou dnes bezejmenné a dávno zapomenuté filmy). Tenhle film byl speciální v tom, že jako jediný cílil na dětské publikum. Jako dítě jsem doslova záviděl filmovým vrstevníkům jejich dobrodružství a dovednosti, s kamarády jsme se je snažili napodobovat a doslova jsme žili touhle tématikou. Když se nad tím dnes tak zamýšlím, byla to zlatá doba, kterou nám mohou dnešní děti jenom závidět. Obléknout se do černých hadrů a mlátit se klackama a předstírat hrdiny, to byl náš dobový ideál. Dlouhá, hodně dlouhá doba uplynula a dnes po dvaceti letech jenom mlčky sleduju tento film, na který jsem tehdy nedal dopustit. Oživuju si zapomenuté obrazy, v podvědomí zapomenutou hudbu a záběry, které jsem tehdy znal zpaměti. Těžko se srovnává dnešní zážitek z filmu s tehdejší dětskou perspektivou. Hlavní hrdinové, které jsem tehdy pokládal za velké a chytré kluky, mi dnes přijdou o dost mladší a dětštější, než jak jsem si je za léta pamatoval. Hlavní padouch a jeho parta nohsledů mě svým osobitým vystupováním rozesmála i dnes, i když v tom smíchu se mísí retrospektiva s dnešním vnímáním toho, jaká je to vlastně blbost. Zvláštní pocit, přistihnout se kritizovat něco, co bych tehdy do krve hájil. Navzdory tomu všemu, je to unikátní zážitek, kdy dávno zapomenutý low budget film, o kterém je člověk přesvědčen, že ho už nikdy neuvidí, tak když se takový film vynoří a člověk dostane příležitost se opět vrátit v čase. Najednou člověk zrazu začne objevovat kouzlo VHS ripu o šeredné kvalitě, ale přesto všechno, je to unikátní a nezapomenutelné. Pokud bych tento film nikdy dřív neviděl, dost pravděpodobně bych mu nedal víc než jednu hvězdu (blbosti, nelogičnosti, trapárna). Oproti tomu jako dítě bych ho hodnotil plným počtem (bomba, pecka, oblíkat do černých hadrů a jdeme se bít!).

Můj pocit z Earth to Echo je dost rozpačitý. Toto vše by bylo dost možná úplně jinde, kdyby film neobsahoval asi milion logických a scénáristických chyb. Já jsem do jisté míry filmu věřil, pokud jsem ho vnímal "dětskýma očima", ale smysl pro logiku mě hodně rychle z dětského snění vzbudil. Vnímám to celé jako kombinaci několika filmů, na kterých jsem vyrostl, přičemž každý film byl úplně o něčem jiném. Škoda, že se tvůrci nevyvarovali donebevolajících chyb a nesmyslů, jakým mohou věřit snad jenom děti, které jsou věkově ještě pod úrovní hlavních představitelů. No sakra, děcka, který bez problémů řídí auta, přestože sedí za volantem prvně v životě, kluk, který má větší vědomosti než vysokoškolský inženýr elektrotechniky, noční pouť spoustu mil kamsi doprostřed pouště, kde nic není (ehm, krom plošného a nepřirozeného nasvícení přesto, že je jaksi hluboká noc...), záběry, kde najednou máme více kamer, přestože ji má pouze jeden herec, atd. atd. Spousta faktických, logických a nevím jakých chyb, které film sráží na kolena, přestože by si to už jen kvůli svému potenciálu nezasloužil. To, že je film o dětech a konfrontaci s něčím mimo co známe, tomu nelze nic vytýkat, ale celkové provedení degraduje film až trestuhodně nízko, až je to škoda, protože se mi jinak vcelku líbil. To nejlepší na konec - nejlépe hodnotím naprosto a jednoznačně hudbu, která zaujme nejednoho fajnšmekra filmové hudby. Místy jsem měl až hodně velké podezření, že hudbu má na svědomí Daft Punk společně s někým, s kým se dobře doplňují. Dávám plus jednu hvězdičku jen kvůli hudbě, která mě snad někdy přinutí si ho pustit znovu.

Původně byla mnou očekávána další americká komedie, sem tam nějaký legrační štěk a obecně jinak šedivá road movie. Avšak touha po prostém oddychu byla silnější než původní a ne moc příznivý předpoklad. O to více překvapil výsledek. Jon Favreau dokázal jedno a sice to, že pokud člověk do něčeho dá všechno, opravdu všechno, tak je to sakra znát. Film těží z toho, že ukazuje jednoduché, všední a úplně obyčejné věci. Všechny tyhle jednoduché drobnosti se však slévají v něco, co diváka ve své jednoduchosti chytne. Koho by v kině bavilo sledovat, jak někdo smaží na oleji chleba s čedarem, přidá cibuli, otočí a smaží z druhé strany. Je s podivem, že něco, co v zásadě nenaplňuje klasickou scénáristickou strukturu (pokud opomenu ne moc výrazný vztahový plot otec/syn a skutečnost, že šéfkuchař má problém s prací), tak toto vše dokáže ve finále způsobit, že film pohladí na duši. Je tam prostě něco, co mě zaujalo, ale co se dá těžko slovy vyjádřit. Jak někdo psal, během sledování filmu a po jeho skončení dostanete takový hlad, že budete schopni hodit na gril i skříň z obývacího pokoje a tím si spravit nadstandardní gastro zážitek.

Poměrně slušně napsaná synopse bohužel naráží na klasický kámen úrazu a tím je opět zmrvený scénář zhruba v polovině, kde film kvalitativně klesá od deseti k pěti. Pokračování nebo spin-off nemusí vždy dopadnout špatně, ale tady se to pere zleva doprava a výsledkem je nemastný neslaný šedý průměr. Film exceluje po stránce zvuku, hudba ustupuje spíše do pozadí a více než obvykle člověk ocení kameru. Plusem může být věrně zachovalá dekorace s rekvizitami z předešlého dílu. Na scénáři se podílela původní autorka literární předlohy Susan Hill, na základě jejíž předlohy byl vyroben podle mě nejzdařilejší a vůbec původní díl Woman in Black z roku 1989. Proč nejzdařilejší? Ten film jako jediný měl koule. Žádné CGI, žádná dramatická jumpscare hudba. Mlhavá atmosféra, která by se dala krájet nožem. Hlavní herečka s prošedivělou tváří s výrazem nepřítomné schizofreničky člověku zastavovala dech aniž by hnula brvou. Nemusela se schovávat za černý závoj ani se maskovat za přízrak. Když už nic jiného, tak alespoň u tohoto pokračování (pokud se to tak dá nazvat) oceňuju uvěřitelnost doby a logiku zasazení postav do místa, kam by jinak pes nepáchl.

Tento film se dost těžko popisuje a hodnotí, protože přestože jde o originální koncept, tak v důsledku film vlastně ničím výjimečný není. Na jedné straně tu vidíme obyčejný, všední život dítěte/dospívajícího/mladého muže a prakticky nic z toho, co film nabízí, nepřekvapí ani nijak zásadně nezaujme. Na druhé straně je zajímavé sledovat, jak se s postupnými roky člověk mění - fyzicky, mentálně, emočně etc. Ano, jde určitě o experiment, který je tu tohoto typu první, ale v zásadě to nemění nic na tom, že to není typ filmu, který byste si pustili vícekrát. Film žánrově není dokumentární, jde o hranou tvorbu, která jede bez předem daného scénáře. Film končí a výsledkem je, že to vlastně žádný výsledek nemá. Jestli je to dobře nebo špatně, to už záleží na posouzení diváka. Samozřejmě, snímek své kvality má, o tom není sporu už vzhledem k atypickému zpracování, což je důvod, proč dávám o bod více, než bych běžně dal. Bohužel, říkám si, o co je to jiné, pokud bych z archivu sestříhal domácí home made rodinné video? Výsledek by byl prakticky stejný. Přestože to může vyznít jako negativní kritika, negativní kritika to není, ale ono to ani jinak dopadnout nemohlo. Výsledek - zajímavý experiment hodný pozornosti, na který bohužel zakrátko zapomenete. Plusem může být, že se tvůrci vyhnuli tradičním klišé. Není tu nic jako první polibek, první sex či první to či ono, ale jde celkově o overview jisté životní etapy bez dementních milníků, které mají rozdělovat život mezi dětstvím a dospělostí. A to se tvůrcům povedlo.

Třikrát bravo! Nevěřil jsem, že moderní česká seriálová tvorba se někdy zvedne z toho bahna a odpadu, ve kterém se v dnešní době převážně nalézá díky nekonečným televizním slátaninám, jejichž název je mi odporné už jenom vyslovit. Případy 1. oddělení nejen že vystupují z té smrduté šedi, ale co víc, posunují standardy českého seriálu úplně na jinou úroveň. Konečně si někdo uvědomil, že seriál může mít 14 dílů a přesto může jít o poctivě odvedenou práci filmařů, scénáristů a herců, kterým divák uvěří každé slovo. Autenticita prostředí, hantýrky a scénografie je natolik zásadní, že je až zarážející, jak daleko tvůrci ve smyslu nadstandardu zašli. Seriál není pouhou kriminálkou, kde herci odříkávají svoje repliky a sami nevěří tomu, co říkají. Je zde hluboká míra autenticity a odbornosti, kterou by sami filmaři těžko dosáhli bez spolupráce těch nejzainteresovanějších. Pro běžného diváka je tak možné alespoň zběžně nahlédnout do mechanismů a procesů tak, jak skutečně v reálu fungují. Můžu být dobrý kriminalista a přesto se musím hádat se státní zástupkyní, přesvědčovat soudce o tom či onom a rozčilovat se nad nesmyslnou byrokracií a nelogičností pokynů, zákazů a příkazů, které mi brání dělat mou práci. Ráno si koupím rohlíky a kafe, abych je následně položil na stůl a zmizel pryč jenom proto, že jsem operativec a mám tu smůlu, že právě mám dosah. Známí i méně známí herci toto vše povyšují na úroveň, kde člověk těžko může hledat nějakou výtku nebo kritiku. Vetchý, Stach, Blažek, Polívka, Vladyka, Hanuš, Bareš, to jsou prostě páni herci. Uznání krom nich zaslouží všichni, co se na tomto seriálu participovali včetně policie, která daleko nad rámec pustila tvůrce do reality jejich práce.

"Všichni jsme svým způsobem blázni..." Kingsley opět svým výkonem dokáže i méně zajímavé filmy držet nad průměrem. Psychiatrická léčebna s temnou minulostí je nevyčerpatelným námětem mnoha více či méně úspěšných filmů. Konkrétně tady jde o zajímavé pojetí, ale konečná synopse mi kvůli literární předloze moc nesedla. Nicméně zde pracuje poměrně šikovné psychologično a divák postupně balancuje pohled na zúčastněné strany tak, že tu není nikdo vyloženě "zlý" nebo "hodný". Film některými svými otázkami šikovně reflektuje reálný život. Některé sekvence jsou zbytečně vyhrocené, ale překvapil závěr, který u tohoto typu filmů bývá buď předvídatelný nebo nesmyslný. Perfektní je zde kamera a nad průměrem se drží i hudba Johna Debneyho. U těchto filmů tohoto zaměření mě častokrát mrzí to, že pokud člověk narazí na zajímavý a neotřelý nápad, tak dříve či později nadějně rozjetý film na něčem razantně upadne a ve výsledku tak srazí celkový zážitek. Což není přímo tento případ, ale plusem může být právě výše zmiňovaný konec, kdy můžeme říct, že právě konec naštěstí není tou slabou částí, jak to u jiných filmů podobného zaměření častokrát bývá.

Je škoda, že Dědictví aneb Kurva se neříká nelze považovat alespoň za ten obyčejný průměr. Skutečně jsem se při některých Bolkovo hláškách smál, ale to je samo o sobě šeredně málo. Jediná pozitiva přináší Bolek coby herec tak jak ho známe, ale zbytek je hrůza. Uvedení TV Nova v titulcích nebylo jen tak, ona "taneční show" je hloupou reklamou na některé okoukané tváře, které lidi znají z televize. Člověk měl místy pocit, že sleduje opravdu dementní tv pořad, který, ještě k tomu, je nešikovně a nesmyslně napsaný. Zbytek je vata, známé obličeje, špatný scénář a zase vata.

Pološero nejde hodnotit podle jednoho dílu. Jednotlivé díly mají rozdílnou kvalitu, rozdílné zaměření a samozřejmě - rozdílné režiséry. Asi jsem měl to štěstí, že jsem nějakým způsobem povětšinou sáhl po těch lepších dílech (zdravím režiséra Pavla Dražana) nebo těch, jejichž téma mě nějakým způsobem zajímá. Soudě podle toho co jsem viděl, divákovi není nic podsouváno, dostane několik verzí úhlů pohledu na dané téma a je pouze na něm, jak se k dané látce postaví. Vlnu kritiky u některých lidí vzbuzuje velká kontroverze některých témat nebo vystupujících - přeci jen, někdy tvůrci dělají rozhovory s osobami, které často porušují zákon nebo jsou jednou nohou v kriminále. Je zajímavé, svým způsobem obdivuhodné, přesto ale v důsledku zarážející, že sami tvůrci někdy vystoupí za onu legální čáru (pokud je vedle mě člověk, který byť demonstrativně páchá trestnou činnost za účelem reportáže, mojí reportáže, tak přinejmenším jsem spolupachatel nebo osoba, která tuto trestnou činnost kryje). To si vysvětluju tak, že buď mají vše důsledně právně ošetřené anebo spíš dle mého na toto jednou dojedou, že se nebudou stačit divit. Zajímavostí může být názorová různorodost některých diváků v seriálové diskuzi. Přišlo mi úsměvné sledovat, jak jedna paní chtěla podat žalobu na Českou televizi za to, že daný díl nereprezentoval "veřejné blaho". Jiný diskutující argumentoval, že když platí koncesionářské poplatky, tak Česká televize je přece povinna vysílat pořady s obsahem a tématikou, která je vědecky podložena. Jinými slovy, co je neznámé nebo nelze vědecky vysvětlit, by se mělo zakázat vysílat. OMG lidi.... pokud bych měl komplexně zhodnotit z toho všeho, co jsem viděl, dal bych 4 hvězdy přičemž pořád platí, že kvalita a zajímavost látky závisí ve značné míře na štěstí podle toho, na jaký díl narazíte.

Dobře koukatelná leč ve výsledku nepřekvapující psychologická záležitost. Mám rád tyhle filmy (u mě je na toto téma oblíbený film Killing Room z roku 2009). Na celkovém hodnocení zamrzelo, že film místy postrádá logiku. Je tu plánovaný projekt o velké psychologicko-výzkumné hodnotě, všichni jsou bedlivě sledování a pozorovaní. Dobře se na to kouká do doby, než začnou na scénu nastupovat absurdní situace, které najednou nejsou nijak a nikým kontrolovatelné (WTF momenty). Film je slušně zpracovaný, no přesto trpí na některé scénáristické nelogičnosti, které mi prostě brání ho považovat za více než průměr.