Renfield

Proč si Brian De Palma vybral zrovna tento, ne příliš kvalitní scénář, je mi záhadou. Každopádně právě on a Stephen H. Burum, mu dali jedinečnou filmovou podobu. Hned úvodní seznámení s Rickem Santorem a "jeho přáteli" je scéna, kterou by měl vidět každý. Délkou se blíží dvaceti minutám, je natočena na jeden dokonalý záběr, kamera v ní pronásleduje hlavního hrdinu, mnohé ukáže z jeho pohledu, či z výšky. Překvapivě po rozehrání hlavního děje kvalita padá, to zásadní je předvídatelné, napětí mizí a přichází občasná nuda... ono když je po půl hodině vše jasné. Film drží pohromadě především díky výše zmíněné dvojici (kamera dále kouzlí, například takové přelety nad místnostmi) a Nicolasi Cageovi, jemuž role Ricka Santora sedne. Ovšem kvalit úvodní scény už nedosahuje, místy ani z poloviny a to je hodně pod očekáváním. 60%

K obsahu, myslím si, že ještě v mnohém nepředznamenal. Schloß Vogelöd, nepochopitelně přeložen jako Strašidelný zámek, je přeci jen z řady obyčejnějších krimi. Nebo takhle, on by jí nebyl, kdyby byl buďto kratší, nebo měl více děje. Utáhnout ten nejukecanější němý film vůbec, hold nezvládl ani Murnau. Přesto své momenty má. vcelku slušná (lehce humorná) je například noční můra. To nejlepší ale přichází v závěrečném rozuzlení... odhalení, které já osobně netušil, asi nejsem tak pozorný, jako někteří zde. 55%

Ten příběh by dal na seriál! Sám o sobě je úchvatný, ale v této velkolepé zrychlené podobě, není čas na jeho řádné vykreslení a procítění. Co na tom, že je z velké části o vztahu otce a syna, když to ani jednomu vlastně nevěříte. Co na tom, že syn zemře, když prakticky není možné mít k některé z postav větší sympatie. Výjimkou potvrzující pravidlo je Simone Cousteau v podání výborné Audrey Tautou, důkaz, že k velkému výkonu stačí minimum prostoru. Což se potvrzuje v závěru, kdy alespoň na moment přichází skutečné drama, scéna poslechu vážné hudby! Dále je nutné vyzdvihnout fantastické podvodní záběry, Antarktidu... jednoduše dokumentární část, ve které funguje na výbornou ono spojení kamery Matiase Boucarda a hudby Alexandra Desplata. To je tedy v některých částech vyhnáno do extrému, idylického extrému, čímž vlastně pravděpodobně záměrně trpí celý film. Možná by bylo zajímavější, kdyby tvůrci zmapovali nějakou kratší část života Jacquese Cousteaua a vyhnuli se kýči! To snad především. v takové podobě by mohl být film filmem.65%

Od úvodních titulků a "postupně se objevujícího" názvu, od prvních tónů fantastické hudby Jerryho Goldsmithe, naprosto kultovní dílo! V tomto žánru málokdy bývá zvykem, aby film vlastně nabízel více otázek, než odpovědí. Příběh Vetřelce je vyprávěn přesně tímto stylem, tedy dodnes svým způsobem originálním. Ridley Scott očividně počítal s něčím víc, než jedním filmem, otázky z Vetřelce postupně zodpovídá, což ovšem původnímu dílu na atmosféře nijak neubírá. Ten totiž zdaleka nemá jen vypravěčskou formu, ale i velmi povedený interiér lodí, slušné herecké obsazení (Ian Holm jako android Ash naprosto dokonalý, scény s ním jsou skutečné psycho, vůbec ta nejzásadnější...) a především dokonale budovanou atmosféru hororu! Její "ozdobou" je samotný vetřelec, opravdu do detailu vymyšlený a fantasticky provedený! Já osobně jsem neměl pocit, že nejde nic vidět, jak často slýchávám, vždyť je to přesně naopak. Každopádně nejsilnější scény jsou z mého pohledu i jinde, například ta již zmíněná, nebo prozkoumávání lodi, či kladení vajec a probrání se na ošetřovně... což už není tak moc jinde že? 85%

To nebyli smuteční hosté, to byli mafiáni! Dokonale pohodová, akční a především nadsazená první scéna, je jednou z nejlepších a o pojetí filmu vlastně řekne vše. Nebo pojetí jeho první poloviny, druhá je více závodní a to občas lehce nezáživně, ale o tom později. První polovina má více Charlieho Crokera, tedy i více humoru, obzvlášť při seznamování s týmem (nikoliv tím hotelovým, i když...). Z něj samozřejmě po Michaelu Caineovi zaujme nejvíce Benny Hill, jako profesor se skoro trefným příjmením Peach, skutečný milovník dam větších rozměrů. Od nich se dostávám k autům menších rozměrů, tedy k závěrečné honičce, nebo spíše reklamě na Mini Cooper... projede neskutečné, ale to je tak vše, čím dlouhá scéna zaujme. Ona samozřejmě baví, jenom je opravdu až příliš dlouhá, i v tomto filmu občas nelogická, ale takové podbarvení hudbou by možná pomohlo. V bodě zlomu přichází záchrana, nebo také možná ne, každopádně ta filmová ano. Závěrečná scéna je památná, prakticky stejně trefná, jako ta úvodní a končí přesně tam, kde končit má. A ještě maličkost, to co se v Italian Job občas děje, by se dalo nazvat týráním aut, nebo alespoň jejich fanoušků. Hold hluboká alpská údolí jich pojmou kolik vlastně? Hodně! 75%

I v této vykastrované extrémně zkrácené podobě, naprosto úchvatné sci-fi! Těch mnoho desítek minut už Horizontu události zřejmě nikdo nevrátí, i proto mám pocit, že je zbytečné řešit nějaký scénář, když je film svým způsobem torzem. Navíc ono to s ním i přesto zdaleka tak tragické není, děj dává jasný smysl a mrazí! Většina příběhu je vyprávěna vcelku pomalým tempem, což se k atmosféře strachu z neznáma nesmírně hodí. A neznámo na Horizontu události opravdu vládne, chlad, zdánlivé prázdno a varující nahrávky čehosi... neskutečně silná část, která se překlopí do akce. Je to tak a nepřišlo mi to nijak zvlášť ku škodě, jak jinak také vzniklou situaci vyřešit že? Každopádně neakční část filmu je tou silnější, o tom není pochyb. Právě v ní je možné obdivovat dokonalý interiér lodi, tvůrci si skutečně vyhráli s každým detailem (odemykání zámku), úchvatné až mrazivé jsou chodby (zelená obzvlášť) a místnost se srdcem lodi vůbec! Kamera tohle vše využívá, její jízdy prostorem a záběry na "poletující předměty" jsou výborné. V hlavě ale navždy zůstane to co ji dokáže rozbolet, prudké otočky, či kroužení... ve vesmíru nádhera. Kapitolou samou o sobě je hudba, Michael Kamen se totiž nebál přidat až "taneční" pasáže, občas mi tak připomínala prvního Bladea. Je to s humorem řečeno, těchto částí zdaleka není většina, ta patří naopak skutečně hororovým melodiím, pro atmosféru zase dokonalé. Ještě k příběhu... Místo, na které se Horizont události dostal, považuji za výborný a originální nápad... skutečně nečekané! Proto také nezbývá ukončit jak jsem začal, škoda těch mnoha minut, jistě by bylo vidět ještě více z... 80%

Vůbec jsem tomuto filmu nevěřil. jenže Mike Flanagan mé obavy rozptýlil hned úvodní scénou! Detailně promyšlenou, dokonale obsazenou (podoba herců je až zarážející a to i hlasově) a hlavně na původní kult úchvatně navazující. K tomu třeba dodat, že Kubrickovo Osvícení tato scéna a vlastně ani celý film nevykrádá, spíše mu skládá poctu, stejně tak i předloze. Mike Flanagan opravdu zaslouží velkou poklonu, něco takového se povede málokdy, navíc, on to celé vidí jinak, po svém. Doktor Spánek totiž samozřejmě není žádným "retro filmem", působí dnešně, ale postrádá neduhy moderních hororů, laciné lekačky. Nepotřebuje je, atmosféra je tísnivá, napětí prakticky všudypřítomné a hrůza? Stačí vzpomenout na scénu vraždy mladého basebolisty, jednu z nejlepších... a zřejmě i v historii, něco takového se opravdu jen tak nevidí. Když už jsem u skupiny šílených vraždících hipíků (již poněkolikáté ve filmech tohoto roku, zajímavé), je nutné říct, že je opravdu skvěle obsazena. V mysli zůstane především děsivá postava dědy Flicka (famózní i jeho smrt), ale taktéž Vrány a Rose The Hat (fantastická Rebecca Ferguson!). Co se Ewana McGregora týče, ano, takto jsem si představoval dospělého Dana Torrance, jeho život, jeho povahu, vystupování. Overlook, Gold Room a rozhovor s otcem (opět pečlivé obsazení), klidná a přitom děsivá zcela zásadní scéna, jeho nejlepší. Celkově jsem ale z návratu na Overlook trošku v rozpacích, sice má nesporné klady právě v té scéně, nostalgii a atmosféře vůbec, ale potřeboval to tento film, tento příběh? Snad "jen" pro ten závěr. Téma Osvícení je tu ovšem rozpracováno dokonale, Flanagan vysvětluje a doplňuje Kubrickem nevyřčené a že toho mistr zanechal. V tom nadšení bych málem zapomněl... výborná kamera, výborné využití hudby a zvuků především, zase jako v Osvícení. 85%

V opravdu krásných interiérech se odehrává celé velké a přitom rodinné pátrání. Dalo by se říci, že jsou "jako ze starých detektivek" a ony také svým způsobem jsou, vždyť právě k těm se Na nože řadí. Celý příběh je chytře napsán, má navíc nádhernou kameru a samozřejmě spoustu hvězdných jmen, z nichž vyniká Daniel Craig, řízná angličtina přispívá. Ale postavy jsou zase jiná a snad ještě lépe napsaná část, lze v nich nalézt současnost, vše zásadní z "problémů světa" a lidských vlastností vůbec. Je to opravdu zajímavá přehlídka charakterů, kterou si herci skutečně užívají. Vrcholem všeho budiž scéna čtení závěti, ta nejlepší, nejvtipnější vůbec a také co se výše zmíněného týče nejsilnější... všichni se v ní projeví v plně kráse. Z tohoto důvodu je lehkým zklamáním "hlavní hrdinka", která je oproti ostatním poněkud nijaká, což svým způsobem smysl dává, přesto bych nějaké její "okořenění" uvítal. Celkově ovšem za posledních mnoho let to nejlepší v žánru. 80%

Asi tak tři poznatky... Luc Besson se zbláznil. Je vtipné sledovat Scarlett Johansson jak se snaží i v těch "nejvtipnějších" scénách. A rozhodně není vtipné sledovat Morgana Freemana jak říká co říká. Ale když to vezmu z velkého nadhledu, Bessonovi jsem to sežral a svým způsobem se jeho komedií bavil. Nápad je to přeci jen originální, žánrově je Lucy sci-fi, čímž se meze nekladou, každého věc kam si je posune. Navíc v první ještě usedlejší polovině (dobře čtvrtině), děj nepostrádá ani napětí. Takže kdyby Besson zůstal při zemi, mohlo to dopadnout podstatně lépe. To se nestalo, chyba to ale není, vzniklo originální sci-fi béčko, které má spád a velmi povedenou automobilovou honičku... jako ze staré školy. 55%

Netradiční snad pouze onou S/M stránkou, jinak příběhově zcela tradiční romantická komedie, jakých je spousty. Každopádně především díky tomuto zásadnímu přídavku do příběhu a snad i dvěma hlavním hercům, se na Sekretářku nezapomíná. Z nich více zaujala Maggie Gyllenhaal, přeci jen měla těch "osobních povahových převratů" více, ale vývoj postav byl trefný a vtipný u obou. Ale že bych k nim měl nějaké velké sympatie, to tedy ani náhodou, v tomto ohledu je poráží i vedlejší Peter. Ten to také s humorem řečeno nakonec celé vyhrál, pokud si tedy našel nějakou sobě rovnou, čili řekněme "normální". Film je až nenápadně podbarven velmi pěknou hudbou Angela Badalamentiho a za zmínku stojí i zajímavý interiér kanceláře. 65%