Petrushka5

Výkřiky, hudba a pohlcující atmosféra. Nelze odolat, nelze popsat. Každý spatří něco jiného, každého strhne jiný okamžik. Jen jsem zírala, neschopna uhnout pohledem, běhal mi mráz po zádech. Vidět jednou nestačí! Ta zeď! Chci ji zbořit, nechrání, ale zraňuje, slova neobsaháhnou všechno, nedokážou vyjádřit drásající pocity, které ve mě film zanechal.

Dokonalost. Ironie, smutek, úpadek všeho a všech. Úryvky z knihy: Všichni se domnívají, že bojují a trpí za svou duši, ale ve skutečnosti bojují a trpí za svou kůži. Na ostatních nezáleží. Dnes ze sebe děláme hrdiny kvůli něčemu jaksepatří ubohému. A taky ošklivému. Lidská kůže je přece ošklivá. Podívejte se. Je odporná. Pomyslete si, že svět je plný hrdinů, kteří by kvůli tomu byli schopni obětovat život. (str. 113) *** "Vy byste neprodal své děti," opakoval generál Guillaume a prohlížel si hřbet své ruky. "Kdoví," opakoval jsem, "kdybych měl dítě, šel bych ho možná prodat, abych si mohl koupit americké cigarety. Je třeba kráčet s dobou. Když už jsme zbabělci, musíme jimi být se vším všudy." (str. 114)

Křehkost, nepolapitelnost, něha, krutost. Dojem a důvod proč nedávám 100% mi způsobil zákeřný fakt, že přišla máma a oznámila, že s Lenkou chodila do školy. Vytrhlo mě to ze snění a film se stal jen hloupou kulisou. Tohle se už nesmí stát! Nechci procitat. Pro diváky, kteří jsou cyničtějšího rázu v tom lze vidět jen vleklou a nudnou hru na drama.

Skvělá kamera (už jen kvůli oněm záběrům stojí za to se na film koukat). Výborná ústřední melodie (veselá i smutná). Dokonalý představitel Fryderyka (cynismus, výčitky, krutost a bolest - to jsou jeho synonyma). Dobře, nebudu mluvit jen superlativech. Začátek filmu vázne, Witild je děsně nesympatický a člověk se ptá, zda má vůbec smysl to sledovat. Další část filmu přinese cosi, co nelze ignorovat, pohltila mě zcela atmosféra a navíc onen krásně bezprostřední tanec dvou dovádivých dívek, kdy jsem chápala, co mají hlavní představitelé proti mládí, připadala jsem si děsně stará. Osudy Poláků bolely (např. scéna s vajíčky). Poslední půl hodinu jsem přestávala dýchat a poslední minuty byla uhranuta Fryderykem.

Sledovala to máma, já jako malinká (přesněji o hodně menší a mladší než jsem dnes) se koukala s ní. Vzpomínám, jak Jeffreyho rušilo šustění kalhot, jak si hrál s vláčky a na jeho věčné hlášky. Ty čtyři hvězdičky jsou skoro všechny za úžasný vtip a charisma Mandyho, kterému sekundoval celkem dobrý Adam (možná proto, aby se ukázalo, co za šílence Geiger vlastně byl). Milovala jsem ho. Když odešel, seriál ztratil kouzlo a já ho přestala sledovat. Vím, že se tam zase vrátil, ale to už bylo dávno passé. Nikdy jsem to neviděla znovu, možná bych nyní změnila názor a hodnotila seriál jinak, ale nedostala jsem se k tomu, což je taky dobře.

Zřejmě jsem se na to neměla ani dívat, ale byla jsem tak otupělá, že mi to přišlo jedno. Zlatý Indian Jones! Typicky ubohý vtipálek a poskok, hlavní "dokonalý" hrdina alis všechno-vím-a-všechno-znám a další bezduchá kráska, která je opravdu jen na ozdobu. Opravdu nemám tenhle žánr ráda.

Dokonalost, kterou dovedl k dokonalosti Adrien Brody. Každičké jeho gesto, pohyb, slovo se mě velmi silně dotýkalo a já si zamilovala onen lehký ironický úsměv a výraz naprostého zoufalství. Schindlerův seznam je mnohem lepší film, nechápu Oscara za režii, nepřipadá mi, že by Polanski předvedl nějaký převratný výkon. Film mi ukázal Chopinovu velikost ( Nocturne cis-moll opus posthuma) a já zůstala uvězněna v té kráse.

Dalo by se říct, že už samotné téma koncentráků a vyhlazování Židů vždy přiláká pozornost, na to vsadili i tvůrci. Mnoho dojemných scén, které mají jediný problém - vůbec nedojímají. Možná jsem už otupělá Pianistou a Schindlerovým seznamem (vím, srovnávat tento malý film s takovými velikány není fér). Zkráceně - nenadchlo mě to a nechápu tak vysoké hodnocení. Přemýšlela jsem i o jedné hvězdičce, ale budiž.

Žádnou jinou pohádku nebudu nikdy milovat jako tuto. V sedmi, kdy jsem ji viděla poprvé, jsem byla unešená. Bylo to natolik jiné a tak nádherné. Zachovala se ve mne vzpomínka na Malou mořskou vílu a já ji nechtěla vidět znovu, bála jsem se, že se rozplyne kouzelná vzpomínka z ranného dětství. Nerozplynula. Ony skály, mystický opar modrého dýmu, hudba, bolest, zhrzená láska její i jejího otce. Nemám slov. Dojem kazí princ, ale když vidím tak průměrné ohodnocení - musím dát 100%. Kam se na ni hrabe Popelka.

Viděla jsem trailer, který mě příliš nenadchl. Slyšela ohlasy, které pěly jen ódy. Nakonec jsem neodolala a šla se také podívat. Přimrazilo mě to k sedadlu, nevím čím, ale v tu chvíli mě film naprosto strhl a já vnímala jen jej. A to nejsem nijak velký fanoušek toho žánru, proto jsem se nakonec rozhodla pro ****. Denzele byl dokonalý. Rusell, alespoň pro mě, ustoupil do pozadí. Dobrý začátek roku.