Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Animovaný
  • Komedie
  • Drama
  • Krimi

Recenze (371)

plakát

Ve stínu (2012) odpad!

Jaké jiné hodnocení si zaslouží vylhaná protistátní propaganda, než odpad?

plakát

Touch: Miss Lonely Yesterday – Are kara, kimi wa (1998) (TV film) 

Ne, není možné, abychom něco ukončili tam, kde je to nejlepší. Vždycky musí tvůrci podlehnout sequelitidě a jít dál. Tady vlastně nejde o nic jiného, než o obdobu Krotitelů duchů 2, tedy na začátku nám leccos hodně vyjelo ze správných kolejí, a film je o tom, jak to tam zase v základě vrátit. I tak to nekončí až tak ideálně jako seriál. O tom, že zábavy a napětí si moc neužijeme, a zbývá vlastně jen červená knihovna, ani nemluvě. A bohužel ani tady se nezastavili a museli přijít ještě s jedním filmem, a pokud se popisky nepletou, tak se jim nakonec podařilo i Touch zabít. Hlavně že všichni šílí kvůli BSE, SARSu, ptačí a prasečí chřipce, či nejvíc nafukovanému Kovidu. Ale s mnohem horší pandemií sequelitidy se nedělá nic.

plakát

Ranma ½: Chūgoku Nekonron daikessen! Okite yaburi no gekitō hen!! (1991) 

Jak je vidět, nebyl dobrý nápad vykašlat se na Takahašiovou a zkusit si ty příběhy psát sami. Až na čestné výjimky se to nevyplatilo ani v seriálu od druhé řady dál (v jednom případě už v té první, ale to nedopadlo vyloženě špatně), a ve filmu tuplem ne. Zázrak se může stát, ale tady se nestal (k tomu došlo až u druhého filmu). Jak říkala moje učitelka dějepisu na vyšším gymplu, když dám 3, tak přidám.

plakát

Ranma ½ OAV (1993) (seriál) 

I přesto že seriál o Ranmovi hodně předčasně típli, rozhodli se tvůrci, že to nenechají být a budou pokračovat s díly pro videokazety. A dobře udělali, protože nejeden z těch dílů (většina z nich podle komiksové předlohy) patří bez diskuze k tomu lepšímu a převyšuje i většinu seriálových příběhů od druhé řady dál. Zejména Shampoo a později Akane pod vlivem šperku co mění city na čistou lásku či čistou nenávist, Vánoce u Tendových, nebo později Akane na výletě do kraje plného obřích příšer. Samozřejmě že i zde jsou nudnější části. A největší škoda je, že se to nakonec opět típlo uprostřed, místo aby se nakonec udělalo pár závěrečných dílů podle posledního příběhu z komiksu. Tady by to možná chtělo hodnotit každý díl zvlášť, ale celkově bych to viděl tak na horší 4.

plakát

Ranma ½: Kessen Tōgenkyō! Hanayome o torimodose!! (1992) 

Jednoznačně to lepší z příběhů Ranmy, který si jako jediný na světě opravdu může říkat "gender fluid" (a rozhodně z toho není nadšenej, teda pokud zrovna nejde po zmrzlinovém poháru se slevou :D). A jediný film, který stojí za řeč. Ten první byl velká nuda, a ten třetí vlastně nakonec ani nebyl film, a ani jako díl pro videokazety nebyl nic extra.

plakát

Dragon Ball: Shenlong no densecu (1986) 

Za prvé naprosto nechápu, proč mají Japonci potřebu posílat do kin filmy, které více či méně kopírujou původní příběh v seriálu, jen to dělají trošku jinak (nic takovýho jako př. u nás Chobotnice z druhého patra, kde je to úplně to stejné, jediným rozdílem mezi seriálem a filmovým sestřihem jsou některé tam či onde přebývající/chybějící scény). Vůbec pokud jde o ty filmy vzniklé k japonským animákům, tak je to něco šílenýho. Buď protože mají premiéru uprostřed sezóny, tak je přesně mezi konkrétní díly nedokáže zařadit ani Pámbíček, nebo jsou úplně mimo děj seriálu, a v nejednom případě je to právě takový příběh seriálu přes kopírák. Ať na to koukám jak chci, je jasný, že Japončíkům nejde o nic jiného, než za každou cenu nalákat na seriál nadržený děcka do kin a vysát co nejvíc jenů z peněženek jejich rodičů. O příběh jde až v poslední řadě. Opravdu v tomhle jsou proti nim i Američani zlatí. Za druhé, třináctidílná první série je trochu moc dlouhá na to, aby se smrskla do příběhu o délce jednoho dílu Profesionálů. Zatímco v seriálu je první série to nejlepší, co Dragon Ball nabídl (byť byly i další zajímavé věci, aspoň do té doby než se rozhodli nasměrovat to směrem k onomu Zetku a udělat z toho Dallas), u filmu se vše odbyde tak rychle, že nez se vůbec něco pořádně rozjede, tak je konec. Výsledkem je tedy naprostá zbytečnost. Ale nepochybuju, že svůj účel (vysát co nejvíc jenů) splnila.

plakát

Iveta Bartošová: Snad jednou najdu průvodce (1985) (hudební videoklip) 

Vzhledem k tomu že v původní podobě nepřestříhané pro YouTube jde nejspíš jen o fragment písně, ono Dostaveníčko z nějž pochází dodnes nezopakovali (a kdoví jestli zopakujou), a jakýkoliv případný pracovní materiál v plnější či plné délce se nabeton nedochoval, tak nehodnotím. Ale jinak je to škoda. Průvodce by si klip zasloužil, a tohle vypadá víc než nadějně.

plakát

Iveta Bartošová: Portrét (1989) (hudební videoklip) 

Iveta coby strašidlo na Lednickém zámku. Nic světoborného, ale rozhodně pěkná věc - píseň i video. Před touhle Bílou paní bych rozhodně neutíkal, právě naopak.

plakát

Iveta Bartošová: Rozvíjej se poupátko (1988) (hudební videoklip) 

Svého času kultovní klip natočený na zámku Sychrov do Studia Kamarád, v němž se Iveta vtělí do role Pyšné princezny. Nejspíš nejen můj bratranec si myslel, že jde o promo nové verze Pyšné princezny, tentokrát v hlavní roli s Ivetou. Bohužel zůstalo jen u klipu, ale i tak je to víc než dost. Tady nejde nic jiného než dát plný počet.

plakát

Můj soused Totoro (1988) 

Asi zase půjdu proti proudu, ale mě to nijak nechytlo. Rozhodně nejde o nic špatnýho (a animace je prvotřídní), ale ve výsledku je to o ničem. Dvě malý holky si hrajou v novým domově na venkově společně se (možná smyšlenýma, možná opravdovýma) strašidýlkama. Neříkám, že něco takového musí být vždycky nuda - viz. Děti z Bullerbynu (a ty ani nepotřebovaly strašidla), tady to ale nuda je. Jediná opravdu napínavá zápletka je když se matce udělá hůř a mladší z dětí se ztratí, ale i tam je rychle po napětí ve chvíli kdy vidíme, že matka je v pořádku. Sečteno podtrženo, Totoro je s největší pravděpodobností výborná záležitost pro holky, ale nás chlapce a chlapy to sotva bude bavit. A jedině proto, že jsem opačného pohlaví, než pro jaké je film určen, dávám tři hvězdičky namísto dvou. P.S: I tak je škoda, že si v našich luzích a hájích toho filmu nevšimli ještě dokud se psalo dvacáté století, a český dabing (zatraceně monotónní) vznikl až tak šíleně pozdě. Možná že by i u nás zaznamenal větší úspěch.