Honza__St.

Strašný. Kam se hrabe nějakej mediálně nafukovanej Černobyl. Tady snad za jeden den umřelo víc lidí, než kolik tam v důsledku radiace dodnes. A nejhorší na tom je, že ty šmejdy, co za to mohli, nikdo nepotrestal. Ten šéf dožil (nebo stále dožívá) v klidu, a nabeton ho ani trochu netíží svědomí. Hlavně že si nahrabal.

Komedie s Budem Spencerem a Terencem Hillem, ale bez Buda Spencera a Terence Hilla. Nemůžeme si dovolit originál, tak najdeme nějaký dvojníky a natočíme to s nima. Nejlepší způsob, jak vytvořit nechutný paskvil. Ale světe div se, ono to vyšlo.

To už fakt ne. Telenovely (a ona to pod tím fantasy obalem byla telenovela) mají být jednou provždy ukončené a dál nepokračovat. V Latinské Americe taky nikoho nenapadlo přijít s pokračováním zobrazujícím osudy Esmeraldy a José Armanda nebo Kassandry a Luise Davida po 15 - 20 letech. A u těch pár výjimek, u nichž udělali pokračování, byly ty pokračování ještě horší, než jejich předchůdci (viz. Ošklivka Betty). Zloduši jsou poražení, milostný trojúhelník (mimochodem jeden z nejfantasmagoričtějších vůbec) rozpletený, zazvonil zvonec a pohádky je konec. Když už, tak by to chtělo spíš uzavřít příběh Ranmy, ale samozřejmě tady nám ujel vlak nejmíň před 15 lety (koneckonců někdy tehdy přidali ještě jeden videofilm, ale místo závěrečného příběhu podle komiksu spíchli jen další výplň, která nestála za nic) - a nejspíš už tehdy bylo pozdě.

Nejsem fanda do šedesátek, ale že Alba Supraphonu byly vedle Studia A a Písně pro Rudolfa III. jedním z pra-pilířů českého klipu, to nemůžu ignorovat. A podle mě je škoda, že trvaly jen někdy do první půlky 70. let, a pak skončily. Na druhou stranu ale měly jednu obrovskou nevýhodu, a to že se tam snažili nastrkat co nejvíc písniček (hitů i míň úspěšných), a tak není jediná, která by nebyla zkrácená. Leckdy se jedná o klipy o jednom záběru, které mají délku sotva půlky písničky, a to je strašná škoda. Díky tomu taky nemůžu dát plný počet. Jinak to ale všechno bylo na svou dobu víc než dobře provedeno. To platí o tomhle prvním díle (byť v tomhle případě to byl vlastně ještě koncert), i o všech Albech Supraphonu obecně.

Po všech stránkách jasný odpad. Scény na sebe kolikrát nenavazujou, výkony herců úděsný (jak by taky ne, když snad vše točili na první dobrou), přeskakování mezi pravými vlasy hlavního hrdiny a na první pohled patrnou parukou (která mu v jedné scéně i spadne, a vůbec to nevadí), střih, postsynchron téměř na úrovni osmdesátkových amatérských rychlodabingů,... Jenže ve výsledku to vytvořilo něco tak neuvěřitelnýho, až se z toho v rámci kategorie "tak špatný, až je to dobrý" stal přímo kult. Až si občas říkám, jestli to režisér myslel skutečně vážně se svou šíleně přehnanou láskou k Americe a jejím filmům, nebo jestli zůstal věrný Ajatolláhovi a naschvál natočil film parodující a zesměšňující americký akčňáky. Zejména některé kultovní dialogy a hlášky ("Keep it up" a vůbec všechny scény s nadrženou policajtkou, neméně nadržená sestřička - včetně ksichtů černýho parťáka, "Co znamená katana?", samurajův projev před "Fu-Fujiyamou", atd.), ale př. i umírání padouchů, které překonává i ty největší osmdesátkové a devadesátkové kulty, tohle vypadá vyloženě jako parodie, a ne jako vážně míněné dílo. A za tu výbornou legraci se prostě musí dát pět hvězdiček. Ve výsledku to zprůměruju a dám 3. P.S: Závidím každýmu kdo měl tu čest to vidět rovnou na devadesátkové kazetě s dabingem, v tomhle se paradoxně situace otočila, ve světě se díky internetu z filmu stal kult, ale česká verze upadla v zapomnění.

Je to neoddiskutovatelně seriál pro mrňata, ale rozhodně ne špatnej. Rusové jasně ukázali tvůrcům pitomin jako Teletubbies a Mickeyho klubík, jak se to dělá. 3 a půl.

Ten film je něco naprosto neuvěřitelnýho. Je vidět, že tvůrci do toho dali srdce, a tak i bez peněz natočili nejakčnější film od dob Komanda. Vážně se to nedá brát ani vteřinu, ale zábava je to dokonalá. I ty totálně odfláknuté zvláštní efekty slouží aspoň jako dobrá legrace, a k filmu dopřidané tlumočení to ještě znásobuje. Po technické stránce jednoznačný odpad, ale jinak je to lepší než snad všecko, s čím přišel Hollywood po roce 2000 (možná právě proto, že do toho dali srdce, a nešlo jim v prvé řadě o to nahrabat si, a o trockistickou propagandu přítomnou v posledních letech téměř ve všem z US tvorby už vůbec ne). Dal bych tři hvězdičky, ale za snahu a za odvahu přidávám ještě jednu navíc. Jen tak dál, Ugando.

Velmi výjimečně se tam může najít aspoň trochu zajímavá věc, ale v drtivé většině případů jde jen o nesmyslné bláboly (a samozřejmě v barvách černoprdelníků a pravdoláskařů). Spoustu z těch, co se tam "intelektuálně" ukájeli, měli po jejich svátečním slovu rovnou odvézt do Bohnic nebo Černovic, podle toho, kam to měli blíž. Ať si říká kdo chce co chce o socialistické Nedělní chvilce poezie, ale i to horší z ní byl klenot v porovnání s tímhle.

Na to že předlohou je komiks naší známé Takahašiové, je to až moc vážný, a tuplovaně přefantasmagorizovaný. Polodémon Inujaša se dostane (ne tak úplně svou vinou) do konfliktu se svou kočkou - kněžkou Kikyo, a rozhodne se čórnout kouzelný šutrák a stát se tak plnohodnotným démonem. Skončí to tím, že ho Kikyo nabodne na strom a pošle do hajan, a ona sama v důsledku zranění vykrvácí a umře. Po padesáti letech Inujašu ze spánku vysvobodí Kagome, holka z moderní doby, která prošla do středověku časovým tunelem ve studni. Kagome, která je a není reinkarnací Kikyo (v tom jsou tvůrci neuvěřitelně schizofrenní), má v těle schovaný onen šperk, po kterém Inujaša a ostatní démoni prahnou. Tím na sebe okamžitě upoutá jejich pozornost. Inujaša jí nejdřív nechce pomoct, ale nakonec svolí, zčásti protože chce ten šutrák (a později, když se rozbije, jeho po feudálním i novodobém Japonsku rozeseté úlomky) pro sebe, a zčásti protože mu na hlavu nasadili něco jako obojek, a když Kagome řekne "Sedni!", on se hned zaryje držkou do země. Tak se společně vydávají najít všechny úlomky, zlikvidovat démony, a samozřejmě zjistit, jak to vlastně tenkrát na začátku všecko bylo (a vyrovnat účty s tím, kdo za to může). A jak to tak bývá, postupně se Inujaša a Kagome do sebe zabouchnou. Dílko má rozhodně humornější momenty - "Sedni!", Inujaša v moderní době, nebo chlípný kněz Miroku, který by si mohl podat ruce s Brockem z Pokémonů. Ovšem o takové legraci jako v případě Lum nebo Ranmy nemůže být řeč, a to je velká škoda, protože ta přílišná vážnost a přefantasmagorizovanost to zabíjí. K tomu je taky třeba přidat hodně přehnanou dobu vysílání a počet dílů (je pravda, že tam byla pár let mezera, a že původní komiks taky vznikal šíleně dlouho, ale i tak). A ještě víc přilévá olej do ohně fakt, že téměř není díl, v němž by se neopakovaly scény z předchozích dílů (někdy dokonce ta stejná věc dvakrát v jednom díle). To nemůže být o tom, že byl díl moc krátký, tam jde bezpečně o co největší natahování seriálu ne nepodobné telenovelám (taky když si odmyslíme to nadpřirozeno, tak to vpodstatě je telenovela). Sečteno podtrženo, za shlédnutí to možná stojí, ale když budu chtít japonský animák o cestách za dobrodružstvím, vydám se radši s Ashem a Misty na cestu do Pokémonové ligy (samozřejmě je řeč jen o těch prvních řadách ještě před tím, než ten seriál zkurvili), a když budu chtít výbornou legraci okořeněnou romantikou, pustím si radši Lum nebo Ranmu (a taky spíš ty starší díly).

Docela nechápu, že ten seriál po dvoutisícím kdekdo tak pomlouvá. Možná, že to taky bylo delší, než mělo, ale i tak to byla příjemná, pohodová záležitost. O nic horší, než třeba Beverly Hills 90210, z kterého se navíc po prvních pár řadách stala obyčejná blbá soap-opera. Nebylo by na škodu, kdyby Helenu někdo zopakoval (o čemž pochybuju zejména kvůli dabingu, kde byl slyšet originál v pozadí, a který možná po srpnu 1999 taky skončil ve Vávrově šuplíku - a redabing by nikdy nemohl být ono - obzvlášť bez Suchoše na jeho francouzského "dvojníka" Kristiána :D).