Honza__St.

Ano, rozhodně to patří k tomu lepšímu, co vzniklo pod hlavičkou Disneyho společnosti po roce 2000. Ale to nic nemění na tom, že to má celou spoustu nedostatků. Na první pohled to vypadá jako další variace na Pána prstenů, Harryho Pottera, nebo tu Narnii. Ale když se všechna ta fantazie odmyslí, zůstane prostě a jednoduše Vítr v kapse po americku (dokonce i s podobnými místy - pomsta šikanující holce vs. pomsta Bongiornovi v podobě telefonátu ze zvláštního oddělení kvůli Indům). S tím, že Jaroslav Soukup si s obdobným tématem poradil zatraceně líp, než Disney a Walden (a ani k tomu nepotřeboval zvláštní efekty). Kombinace fantasy scén s normálním životem vypadá až schizofrenně. Jak trefně poznamenal ten borec co si říká Nostalgia Kritik (podotýkám, že byť je s ním sranda, rozhodně s ním nesouhlasím ve všem, ale pod tohle se podepisuju), občas jsou ty dětské fantazie až moc psycho úlet, a zejména ona Leslie se fakt chová spíš jako přímý potomek Ježíše Krista, než jako normální náctiletá holka. A jak se chcete s takovou postavou sžít? A má pravdu i v tom, že si tvůrci moc nelámali hlavu s tím, že chování a výrazy děcek dejme tomu seděly na sedmdesátá léta, kdy byla napsaná knižní předloha, ale na rok 2006/7 rozhodně ne. Osobně si myslím, že ten film vznikl příliš pozdě. Chtělo to, aby vznikl minimálně o pětiletku dřív, přece jen by to sedělo aspoň o trochu víc (nemluvě o tom, že by hudební doprovod byl bezpečně lepší, než ty neposlouchatelné zásunovky v podání nýmandů jako Miley Cyrus). Neříkám, že je Terabithia naprostá ztráta času, ale kdo chce vidět, jak se to má dělat, ať si radši pustí ten Vítr v kapse.

Až přespříliš nadhodnocený film. Ano, v základě je to zajímavej příběh (byť tyhlety fantasy o hobitech, elfech a skřetech rozhodně nejsou můj šálek čaje), ale strašně nataženej. Beru, že knižní předloha pro každý díl je děsně tlustá, ale to je i ledacos dalšího, a taky není potřeba z toho dělat tříhodinové filmy. Bezpečně by to šlo zkrátit. A to nemluvě o dalším natahování tím, že se v důležitém místě scéna zpomalí a do toho začne hrát tklivá keltská hudba - je mi jasné, že je to tah na emoce, ale ve výsledku to jen zbytečně protahuje. Mimochodem já jsem taky skalní fanda lecčeho, takže fanatiky dokážu aspoň zčásti pochopit, ale jak někdo může brečet, že to rovnou nevyšlo v té čtyřhodinové podobě (která je k dispozici jen na nějakých DVD vydáních, a bez českého dabingu), to teda v životě nepochopím. Celý ten příběh mohli klidně natočit jako dva dvouhodinové filmy, a bylo by to jedině lepší. Troška má pravdu, když říká, že by to natočil líp. Tenhle konkrétní film je rozhodně nejlepší, ty další už na to natahování dojíždějí ještě víc (a už vůbec se nebavím o Hobitovi, to je učebnicový příklad filmů, pro které je určeno hodnocení Odpad).

Dal bych jednu hvězdičku za ženskou pohřbenou zaživa. Ale vzhledem k tomu jak šílená je to pakárna, a jak šíleně je natahovaná (Kdo ze zde hodnotících už byl na světě, když se to začlo natáčet? A kdo z původních herců je naživu dneska?), to prostě není možný.

Výborný klip k jednomu z největších hitů kultovních Depešáků. A jaký jsou to ještě chlapečci :D Jediný, co mi nesedí, je ten závěr. Po většině klipu, která na tu píseň dokonale sedí, si kluci prostě zajdou k rybníku a pozorujou koupající se lidi. Jakoby to už k tomu klipu nepatřilo, ale bylo to součástí nějakého televizního dokumentu či co.

Příběh o tom, jak se do sebe zamilují kluk, který se nedokáže ani dostat na vejšku, a holka, která se kolem dvaceti stihla vdát, ovdovět, a stát se paní domácí rozpadajícího se domu (jak říkal Karel Pech v Tajemství země Nippon, kdyby to chtěl někdo postavit v Československu, nedostal by patrně povolení :D) s pěkně cáklými nájemníky. Všech těch téměř 100 dílů není o ničem jiným, než jak to ti dva dají dohromady. Vlastně taková anime telenovela. Nad úroveň červené knihovny to povyšujou typické Takahašiovské komické situace a postavy, které snad utekly z blázince. Jediný rozdíl mezi tímhle a Divokým andělem je země původu, že jde o animovanou věc, a (bohudíky) zatraceně menší počet dílů (i tak jich je trochu moc). Lepší 3.

Docela pohodová scifárna s dvěma cáklýma sexy koťátkama, které po vzoru známějších part jako Charlieho andělé nebo CI5 bojují s kdejakou nepsravedlností (a přitom často nadělají víc škody než užitku). Nic víc, nic míň. A pro mě další důkaz, že ti Japonci jsou s prominutím fakt magoři - viz. díl 7, kde už tenkrát strkali (!DO POŘADU PRO DĚCKA!) přešitý chlapy - to si trockismem zblblá Amerika dovoluje až v posledních letech!

Rozhodně to není nic hroznýho, ale opět je to hlavně snaha získat popularitu a nahrabat si na historické události/známé osobě a samozřejmě na nostalgii, jako venku Černobyl, nebo u nás Roubal či Devadesátky (a vlastně už i o desetiletí dřív vzniklý a až moc amerikanizovaný a překonspirovaný Kajínek). Je rozhodně chválihodné, že nikdo neztrácí čas s navážením se do té doby a s antikomunistickými kecy. Taky je fajn, že si tvůrci dali pozor na dobové reálie (rozmazané pozadí, zabírání exteriérů nízko, aby nebylo vidět př. současné osvětlení, atd.), které byly velkým nedostatkem jak dřív (Major Zeman), tak dnes (již zmíněný Kajínek). I když občas jim taky prokoukne nějaké to v té době neexistující svítidlo, atd. (ale tomu snad ani nejde zabránit). Ovšem otázka je, jestli neměli jít stejnou cestou jako kdysi u Honzy Zemana, a pojmenovat ty postavy jinak. Protože v základě je to spíš fiktivní příběh se skutečnými lidmi. Nedostatky prvního dílu by se většinou daly přehlídnout, ale dál už to nejde. Místo Pavla Vaculíka, Felixe Slováčka a Tomáše Gottlieba tu máme producenta Krejzu (vzhledem k jeho chování spíš podobného tomu poslednímu jmenovanému). Iveta hned po Jihlavě nahrává Knoflíky lásky a vystupuje s Petrem v Sejdeme se Na Výsluní (v reálu mezi tím bylo ještě jedno Výsluní, kde každý zpíval sólové písně), a to vystoupení s výjimkou vlastní písně vypadá spíš jako parodie. Písničky se míchají páte přes deváté (Červenám vyšla na stejném singlu jako Knoflíky lásky, ne až v pětaosmdesátém, a Průvodce vyšel na stejné SP jako My to zvládnem - víc než půl roku před Petrovou smrtí), chování Ivetina otce je popsáno přesně podle bulváru, z Petra Sepešiho dělají bezpečně většího šmejda než kdy byl, už tady začíná Ivetu balit Ladislav Štaidl a se Sepešim se o ni málem poperou (mimochodem Brzobohatý jr. si z té scény udělal tak těžké promo sebe a svých nevýrazných písniček, že překonal i skutečného Štaidla), a občas i v případě samotné Ivety jdou podle Gottliebových a Graclíkových historek. A to ani nemluvě o závěru, který dokazuje, že tvůrci toho podle všeho o Ivetě moc nevěděli, a z dob po Petrově smrti si už nepozjišťovali ani základy. Antikomunisty proklínaný Strach je blíž pravdě než Iveta. V neposlední řadě je tu představitelka Ivety, která jí rozhodně nedělá ostudu, a kterou výborně namaskovali, ale pořád není Ivetě moc podobná (nemluvě o tom, že byť je bez diskuze hezká, tak Iveta byla už v té době sakra větší kočka). Samozřejmě úplně přesná podoba to být nemůže, ale asi je něco špatně, když je představitelka Ivany podobnější Ivaně, než představitelka Ivety Ivetě. Dal bych tři hvězdičky, ale po tom idiotském závěru to prostě nejde.

Tady už se na realitu rezignovalo úplně. Tvůrci už z kariéry Petra a Ivety míchali páté přes deváté (Červenám až v roce 85?!), z jejich vztahu už definitivně udělali Ordinaci, z Petra samotného dělají kolikrát vyloženého zmetka, a dokonce i z Ivety dělají běhnu (opět inspirováno bulvární historkou, která ale nebyla nikdy potvrzená, navíc k tomu mělo dojít až PO Petrově smrti). A ten duel se Štaidlem je nápad jak vystřižený z Hollywoodských slaďáků (už jsem čekal, kdy si vjedou do vlasů, nebo si rovnou vezmou pistole či světelné meče :D). Podaný je to nádherně, trumfne to snad jen Láska z pasáže (a opravdový příběh Petra a Ivety - což vlastně byla taková reálná Láska z pasáže, akorát bez detektivní zápletky :D). Jen kdyby to byla pravda. Asi nejlíp podaná je ona tragická nehoda (až na ty závory - podle pamětníků to byly typický závory té doby - jen ve správném směru, a hlavně na Ivetu - ta v té době netrsala na dýze, ale byla doma, údajně po návratu z Festivalu mládeže v Moskvě). To vše samo o sobě není o nic horší, než v předchozím díle, ale ten závěr to zabil. Tvůrci buď dál o Ivetě nevěděli skoro nic, nebo se rozhodli skutečnost totálně ignorovat. Jak jinak vysvětlit to, že podle nich byla Iveta doma až do roku 88, kdy si na ni vzpomněl Láďa Štaidl???!!! A co Hej pane diskžokej s Baletem, Léto (snad její největší hit) a duety s Michalem Davidem, její první Zlatý slavík, a první rok spolupráce se Štaidlovým orchestrem (během nějž vznikla právě ta písnička Málo mě zná, která tam na konci zní)???!!! Ten nesmysl se měl radši vystřihnout.

Tady už se tvůrci odklánějí od reality víc, než v předchozím díle - a víc, než je zdrávo. Opět nehodlám tvrdit, že všechno může být do posledního detailu přesně, to je vyloučené. Ale druhá věc je tohle. Iveta prostě nazpívá s Petrem Sepešim Knoflíky lásky, hned je pozvaná do pořadu Sejdeme se Na Výsluní, a z obou se stávají velké hvězdy, a hned vzápětí začíná jejich milenecký vztah. V reálu bylo ještě předtím jedno (úplně první) Výsluní, kde Iveta zpívala první opravdu hitovou píseň To mě nenapadá, a Knoflíky lásky byly až v dalším díle. Zejména to vystoupení Na Výsluní jakoby dělaly dvě různé skupiny lidí. Vlastní vystoupení s písničkou Knoflíky lásky okopírovali do nejmenšího detailu - pohyby dvojice, kamery, i tu málem shozenou lampu (ale jako fakt - to mám věřit, že Petr měl kvůli té lampě hysterický záchvat? :D). Ale jinak to vypadalo spíš jako parodie toho pořadu. Ten se v reálu vysílal ze záznamu (natáčení bylo bezpečně o nějaký ten týden, ne - li měsíc dřív), a opravdu ho neuváděl takový směšný brejlovec (bez urážky), který by se hodil spíš do České Sody nebo Tele Tele (v reálu to byla Helena Vondráčková). Opět tu máme pana producenta Krejzu, který se díky tomuto úspěchu pomalu může rovnat pánům Janečkovi, Vágnerovi, nebo Štaidlovi (ten zde Ivetu poznává a už v tuto chvíli si na ni brousí zuby - oblíbená bulvární teorie vyvrácená dokonce i samotným Štaidlem). Přičemž ve skutečnosti to byl Pavel Vaculík (a částečně Felix Slováček) s TOČRem, kdo stál za hity Petra a Ivety. A byť se někde mohli potkat s Láďou Štaidlem, mnohem víc se setkávali s Petrem Hannigem (který se na jejich úspěchu taky částečně podílel), Františkem Janečkem a Michalem Davidem (TOČR nebyl stavěnej na koncerty, a tak Iveta a Petr hostovali na koncertech Kroků a skupiny Golem). A samozřejmě dneska už sotva někdo zjistí, jak vypadala interakce Ivety a Petra v soukromí (a absolutně si netroufám hádat, jak by to s nima dopadlo, kdyby se nestalo, co se stalo), ale nechce se mi věřit, že by Petr byl až takovej zmetek, jakýho z něj dělají tvůrci minisérie. A že by se z nich stali milenci přesně po natáčení toho Výsluní, to se mi taky nechce věřit. Jestli to vzdalování minisérie od skutečnosti bude pokračovat, tak ten poslední díl (a zejména uvažované pokračování) bude katastrofa.

Tahle část Ivetiných začátků mi přijde asi nejvěrnější. Samozřejmě pořád to není úplně tak, jak by to mělo být. Všechno nemůže být do posledního detailu přesné, ale že si tvůrci nepohlídali takové snadno zjistitelné věci, jako že tenkrát tam s rodinou žili ještě babička a dědeček (jsou vidět např. v dokumentu Návštěva u Zlaté Slavice z přelomu let 1987 a 88), nikde není vidět Ivetin bratr,... I začátky Ivety jsou popsány trochu jinak - žádné vystupování s kapelou Dianthus, žádná soutěž v Novém Jičíně, prostě si učitelka po letech zničehonic všimne Ivety jako trenér Mickey Rockyho a doporučí ji na Mladou Píseň Jihlava, a po ní se ukáže neznámý producent Krejza (ten má být obdoba koho? Pavla Vaculíka, Tomáše Gottlieba, nebo mix obou dvou?) s Petrem Sepešim, a Ivetina cesta k velké slávě začíná. Další věc je, že aby byl příběh poutavější, tak se z něj dělá až moc velký doják. Já samozřejmě nebyl v roce 83 u rodiny Bartošových, ale řekl bych, že až tak moc emocionálních situací jak vystřižených z Ordinace v Růžové zahradě tam teda nebylo (zejmén se mi nechce věřit tomu, jak popisovali jejího otce - mimochodem ten opravdový byl větší fešák :D). A co jsem teda naprosto nepochopil, je ten vojáček s jeho přítelkyní. V pozdějším příběhu se z nich třeba stanou důležité postavy, ale to na zbytečnosti jejich scén v prvním díle nic nemění. Co chválím je, že si (většinou) tvůrci dali dobrý pozor na dobové reálie, a tak tam aspoň podle toho co jsem viděl není plno očividných bot (velký problém naší kinematografie minimálně od Honzy Zemana po Kajínka). Ve výsledku to není nic hroznýho, a taky se to nevyžívá v navážení se do té doby a k antikomunistické propagandě, ale i tak je vidět, že (stejně jako u Roubala a Devadesátek) jde víc o popularitu a přízeň diváků, než o autentický portrét Ivety Bartošové.