Recenze (56)
Živí mrtví (2010) (seriál)
Ne, ne, ne... vůbec. První 4 díly a končím. Mám pocit, ze všechno, co se zde děje jsem už několikrát viděla a znovu není potřeba. Po čtyřech dílech jsem z těch otřepaných frází tak otrávená, že jsem se rozhodla zabíjet čas užitečněji - třeba pouštěním papírových vlaštovek z okna:))
Ježíš je normální! (2008)
Velebnosti, to je hnus! Tady máte jasný důkaz toho, kam až dokáže zajít zoufalství. Je mi z těch keců blbě a těch lidí je mi vyloženě líto. Čeho je mi ale nejvíc líto jsou ty děti... za to, co jim tam provádějí bych ty lidi osobně klidně pověsila na kříž a jejich rodiče dvojnásob! Lidská blbost opravdu nemá hranice...Takže pokud se potřebujete vyloženě nasrat před spaním, doporučuji:))
Méďa (2012)
Já jsem se výborně bavila, co víc dodat:) Díky originálnímu plyšákovi si tuhle komedii ale určitě budu ještě chvíli pamatovat.
Super Size Me (2004)
Přidávám hvězdu za obětování vlastního zdraví. V podstatě nejde o nic, co bychom nevěděli. Američani jsou tlustí a McDonald's je svinstvo. Tak nebuďme líní a radši si doma namažme chleba s máslem, naše tělo bude určitě vděčné:)
Robbie Williams: živě z Knebworthu (2003) (koncert)
Tam bych chtěla být! Pokaždé, když si tento záznam pustím, tak mám husí kůži... a dojatý Robbie Williams.. to je prostě něco! Dokonale zachycená atmosféra i pro nás, kteří jsme neměli tu čest tam být a zároveň dokáže zaujmout i lidi, kteří jeho hudbu vůbec neposlouchají. A v tom je právě to kouzlo...
Pějme píseň dohola (1990)
Zaujala mě táborová tématika, jelikož na to období mám také spoustu vzpomínek:) Ovšem tak nějak mám dojem, že z 90% to byla střela vedle. Zasmála jsem se asi 2x a zbytek mi přišel jako trapné pokusy o vtipy.. a nebo jsem tam ty vtipy nepoznala..co já vím. Každopádně už si film asi nikdy nepustím..jo a ta scéna s pochodem - absolutně jsem nepochopila a byla tak neskutečně dlouhá, že když jsem to přetrpěla, tak jsem si řekla, že už se prostě musím dodívat:)
Všemocný (2011)
Já chci taky NZT a Bradleyho Coopera chci doma:))
Sociální síť (2010)
Přiznám se, že je to poprvé, co jsem z filmu Davida Finchera trošku zklamaná... ovšem rozhodně si nestěžuji. Bylo to svižné, zajímavé a ani trošku jsem se nenudila. Něco mi tam chybí. Těžko říct co, každopádně nadšení se nedostavilo.
Spartakus (2010) (seriál)
Po shlédnutí celé série je můj postoj víceméně laxní. Líbí se mi moderní zpracování, které je ovšem místy až moc nadsazené a přehnané. Neskutečným způsobem mi lezly na nervy zbytečné potoky krve, která jakožto "náhražka" vypadala tak amatérsky uměle, jak už jsem dlooouho v žádném filmu ani seriálu neviděla. Všichni jsou tu pochopitelně krásní a vyrýsovaní. A jak už u HBO seriálů bývá zvykem - pořád se souloží:) Prostě něco se povedlo, něco ne.
Still Crazy - Pořád naplno (1998)
Potěšilo, neurazilo. Smíchy jsem se zrovna neválela, každopádně příjemný oddechový film s geniálním Billem Nightym. On snad už někdy frontmana rockové kapele dělal, nééé? Jinak to není možný :))