Adiemus

O mém vnímání tohoto filmu svědčí to, že jsem ho s několikaletým odstupem znovu viděla, aniž jsem si to až na krátký čas před koncem uvědomila. Přiznávám, že celou dobu (druhého) sledování jsem si lámala hlavu, proč byl vlastně natočen, neboť se mi neustále vnucovala kombinace Přejezdu Kassandra a Znamení. Pravda, o Motýlím muži jsem neměla ani potuchy, ale i tak... Nastavovaná, byť zručně natočená nuda. A propos, den poté jsem si vůbec nevybavila, jak vlastně film končil a musela jsem si konec oživit. Inu - konec nemastný neslaný.

Jediné, co mi na tom seriálu zatím vadí, je otravný Afro- co? Afrobrit?, zkrátka arcijáhen Atubo. Ještě bych skousla, že v roce 1953 by tuto funkci v Británii zastával nějaký Ind, ale... Inu, korektnost nade vše.

Ve srovnání s psychologicky uvěřitelnou knižní předlohou jsem byla zvědavá, jak si film poradil s rodinou Boyntových. Inu, nevalně. Nabobtnal počet aktérů, počet podružných motivů (obchod s děvčaty? proč?), na druhou stranu některé postavy zmizely. Z téměř psychologické studie se stal horror (postrádala jsem určité odlehčení v knižní slečně Pierceové) a jednoduchý způsob vraždy z knižní předlohy se zkomplikoval bezmála jako v Orient Expresu. Změnila se lokace i pohnutky postav. Poirotovo odhalení pachatele bylo jako vystřižené z Cimrmana. Že si Poirot barví vlasy se řešilo i v jiném příběhu; mně spíš překvapila tuhá náprsenka, kterou jsem v jiných dílech nezaznamenala. Taky pochybuju, že by se dámy na konci třicátých let na svých cestách tak výrazně líčily. Jakžtakž slušný dojem zachraňovali jen herci.

Ta pátá hvězdička je za famózního Jana Pivce.

72 %? Jenom?

Při nostalgickém opáčku všech dostupných dalglieshovek jsem na tak hluboké zklamání nebyla připravena. I Dalgliesh mi připadal zbytečně arogantní. Všechno umocnil kupodivu chybně zvolený dabing zvláště u ženských postav. Nostalgie nenostalgie, tuto sérii už nikdy víc!

Pod čerstvým dojmem četby tetralogie Marie Šulcové o Čapcích jsem měla pocit, že se dívám na výukový film pro středoškoláky, byť bravurně obsazený (až na Věru Galatíkovou, která se ve vší úctě ani trochu nepodobá Heleně Palivcové, ačkoliv ostatní postavy lze bez potíží indentifikovat). Shrnuto a podtrženo: nenadchne, ani neurazí. Prostě líbivý průměr.

Docela poučné pokud jde o tehdejší reálie. V čem je propána budovatelský celoživotní zápal pro své povolání? Žádné soudruhování, Masaryk je zmíněn s úctou, zaměstnanci dráhy uživí rodinu, aniž by manželky musely chodit do práce a i přes poválečnou mizérii obývají docela slušný byt, o odchodu do důchodu nerozhoduje neosobní úřad, ale nadřízení. Na druhou stranu parta učňů je jaksi bezprizorní a strojvůdce může řídit vlak i alkoholem v krvi. O prakticky nepřetržitém kouření a o rozdělení rolí v rodině ani nemluvím. Marvan na jedničku.

Zhlédnutí po delším časovém odstupu ubralo z mého někdejšího nadšení. Prostředí téměř pohádkově nereálné (mimochodem s něčím podobným pracovala Poledňáková především ve filmu S tebou mě baví svět i ve Velrybách), zasazené do jakéhosi bezčasí. Harapes nebyl pravděpodobně vybrán kvůli svým hereckým schopnostem, ale kvůli vizáži (a ruku na srdce, srovnejme jeho výkon s úrovní současných "herců", byť jeho předabování byl krok vedle. Vančurové i ostatním může současná herecká garnitura jen tiše závidět. Ovšem Hapkova hudba mě značně iritovala.

Výprava se na jednu stranu honosí pečlivě vybranou garderóbou, na druhé straně všude visí laciné a profláknuté rerodukce obrazů. Von Lippi nosí několik dílů stejnou košili (nebo že by měl několik stejných?). Naprostým mínusem je hlasový projev některých herců a především ukníkaných hereček; v jedné z "dramatických" scén jsem nebyla schopna rozumět Brigitě Cmuntové, ačkoliv jsem si dala repete a nastražila uši. Marně. O melodice řeči se radši nebudu zmiňovat, většina herců a asi pravděpodobně postrádá hudební sluch. Není divu, když čeština není režisérův rodný jazyk.