Tereza_T

Bizár nad bizárkem… show o zpívání co není téměř vůbec o zpívání. Soutěžící se předhánějí o to, kdo předvede nejvíc politováníhodný životní příběh a v porotě platí nepsaný pravidlo, že čím víc někoho urážejí, tím je to vtipnější a často bez hranice toho, co je urážka a co je konstruktivní kritika. Stejně tak mizí i hranice soudnosti soutěžících. Domácí záběry jsou každým rokem o lvl jinde a když na vystoupení svojí dcerky dorazí celá famílie z horní dolní včetně strejčka z třetího kolene je to přinejmenším úsměvná podívaná. Vždycky si pak musím připomínat, že každý ze soutěžících tam jde dobrovolně ač je motivace jakákoli. No co nadělat, stejně u toho prosedím od teď zase každou sobotu až do Vánoc. Pokud se vyžíváš v bizárku, tak doporučuju, k tomu sklenku alkoholu na posilnění a nejlépe parťáka do dvojice s podobným smýšlením… my s bráchou si tyhle sobotní seance užíváme už několikátým rokem.

Shang-Chi a legenda o deseti prstenech je jako svěží vánek, který přivanul a krásně osvěžil marvelovské prostředí tak akorát včas. Film na mě dejchnul příjemnou odlehčenou a téměř pohádkovou atmosférou, kde místo srážek vrtulníků, padajících mrakodrapů, vybuchujících vesmírných lodí a podobných, za mě už dost okoukaných výmyslů dostáváme souboj doslova ladný jak tanec a nádherně koukatelný. Nejvíc mi do oka padla rodná vesnička Shangiho matky, která teda nepřekonala podle mě vizuálně nejhezčí Asgard, ale i tak jsem byla nadšená (nejspíše kvůli velkému množství roztomilých zvířátek, kterými vesnička oplývá). Když jsem byla nedávno v kině na posledně naservírovné Black Widow, sledovala jsem víc než samotný film hodinky a odpočítávala konec a to se díky bohu dneska neopakovalo. Film dobře kombinuje a dávkuje akci, vážnost a vtip (parádní dokončení linky Trevora Slatteryho aka Mandarina z IronMana 3). Určitě na mě zapůsobila víc samotná originalita prostředí než jednotlivé postavy, které mi během sledování nijak zvlášť nepřirostly k srdci, holt už mám svoje oblíbence a není místo pro všechny. Každopádně parádní kousek a jsem ráda, že jsem si touhle čínskou atmoškou vynahradila nedávnou disneyovskou Mulan, která se s Shangem nemůže vůbec rovnat v žádném ohledu.

Prestižní univerzita, gentlemanské chování, krásné domy a zahrady, pochmurný a stejně tak noblesní britský venkov, polemizování o největších světových filozofech, páni v elegantních oblecích a dámy v krásných šatech.... joo tuhle atmosféru já můžu a zde byla zachycena neuvěřitelně dobře. Užívám si každý příběh, který mě alespoň na chvíli přenese o těch zanedbatelných a přesto tak jiných 100 let zpět a tenhle nebyl výjimkou. Atmosféra není to jediné z čeho jsem byla unešená. Naprosto se mnou zacloumaly vztahy, které byly zahrány skvostně. Jsem citlivka, dojmout mě není težký a nic na mě nezapůsobí víc než zakázaná nenaplněná láska. Láska, která s sebou nese riziko vězení, společenské potupy, ztráty postavení a nejspíše i rodiny. Je jasné, že ne každý chce tohle riziko podstoupit a pak prožije zbytek svého života za zavřenými okenicemi, zpola nešťastný s ženou, která bude nešťastná stejně tak. Ten druhý riziko podstoupí a najde novou divokou lásku, ale na jak dlouho? Co je pak lepší, být šťastný pravděpodobně jen chvíli a nebo být celý život zpola nešťastný? Z filmu je cítit naprostá bezmoc, vztek a zoufalství a na vás padne naprostá úzkost. Ta úzkost, kterou všichni asi od romantického drama očekáváme a nebo v mém případě jednou za čas prostě potřebujeme.

Fajnové pokoukáníčko. Po dlouhé době česká vtipná komedie, ze které na člověka nedejchá zoufalství z nefungujícího manželství a syndromu vyhoření. Pokud bych měla říct oblíbence mezi mladými českými herci Štáfek by mě napadl mezi prvníma, takže jsem nebyla překvapená, že mi byla role Morthyho sympatická. Mile mě překvapil Kozub. To samé se bohužel nedá říct o dámském obsazení, což mě mrzí, ale role Sáry mi neuveřitelně lezla na nervy a její chování mi nepřišlo ani kapičku vtipný a to je dle mého škoda, myslím si, že i taková rádoby nafrněná nanynka se dá (nechci ani říct zahrát, protože to nebyla jen vina herečky, řekněme prostě vymazlit a doladit) vtipně a ne jen trapně. To je ale jediná vítka co mám, zasmála jsem se, dokonce mi tam sedl i ten finální masakr, i když tenhle styl srandy nemusím. Celkově je to pohodový pokoukání a jsem ráda, že můžu pochválit českej film.

Po shlédnutí dodatečných dílů vydaných po dvou letech jsem si, pro zachování rovnováhy vesmíru, musela osvěžit pár dílu Tiger Kinga. Což mě tak dovádí k myšlence, že by další sérii Love is Blind měli udělat jako redneck verzi, rozhodně by ušetřili na třpytkách. Každopádně dodatečný díly jsou třešničkou na dortu, kterou tahle reality show rozhodně potřebovala. I přesto, že jsme se nedozvěděli vůbec nic nového než to, že Cameron a Lauren jsou snem každého z nás, Jessica by měla vyhledat odbornou pomoc a Damian je prvotřídní blbec to rozhodně stojí za shlédnutí už jen pro ten Jessicky výraz při sledování videa Amber a Barnetta. Love is Blind se vyznačuje nejednou drama queen, nejedním blbcem a mezitím co vám jsou servírovány hádky, podrazy a zmítáte se v propastech mezilidských vztahů se ještě dojmete nad láskou dvou šťastlivců. Účel reality show splněn.

Přála bych si umět na kladené otázky odpovědět.

Mám poslední dobou velké štěstí na to jít do kina a mít celý sál jen pro sebe. Díky bohu za to, že bylo i dnes štěstí na mé straně a s kamarádkou jsme měly soukromé promítání. Nevím jak bych takovou podívanou přežila bez neustálého komentování, nadávání a nemalého smíchu. Hrozně moc mě zaujal trailer a i celkový námět, jakožto vytvořit skupinu dětí bez jakýchkoliv vazeb na naši modrou planetku a poslat je dobývat vesmír. Tím ale pozitiva skončila, po prvních pár minutách moje naděje téměř vyhasla a ze sledování se stala spíš hra jak moc bizarní to ještě může být. Hrozně moc se mi líbí nápad, kdy je dětem celej život podávána jakási uklidňující látka a oni ji pak kolem svého nejbouřlivějšího období na protest přestanou užívat a jejich hormony se dočista zblázní. Ale jakým stylem to bylo podáno? I přesto, že by s nima měly emoce mlátit se všichni neustále tváří jak kdyby jim někdo tahal ven vnitřnosti. Zajímalo by mě, jak vypadal konkurz na tyhle role... něco ve stylu "show us your resting bitch face" ? Všechny postavy mi byly nesympatický a přála jsem si aby celá jejich vesmírná loď vybouchla, protože žádná z planet si takové dobyvatele nezasluhuje. V úvodu filmu bylo podáno, že tyto děti jsou kombinací nejinteligentnějších lidí té doby... no ouvej. Scénář je tak na 15 stránek s výpovědní hodnotou nula. Asi mě to zklamalo hlavně z důvodu, že  příběh má mnohem větší potenciál. Bohužel si k postavám nejde utvořit vztah, jejich chování je fakt divný (divný divným stylem, ne cool divným stylem), dialogy jsou směšný. Kdybych se dívala doma, ani to nedokoukám, no bylo to v kině a díky bohu za podobně smýšlející přátele, prázdnej kinosál a pár let života navíc, co jsem si tím smíchem přidala.

Hned na začátku si mě získaly úvodní titulky s ikonickou písničkou od Nirvany, za mě fakt povedený titulky u kterých vám naskočí husí kůže a očekáváte, že přijde totální bomba film a vy se v té sedačce následující dvě hodiny ani nehnete. Bohužel v zápětí moje radost  opadla, první půlka filmu byla prakticky jen o shledání Natashy se svou sestrou a to bylo takový nemastný neslaný. Druhá půlka už byla lepší, hlavně díky tomu, že na scénu vstoupil “taťka” sester v akci, ruský superhrdina Red Guardian. Lépe bych si ruského kapitána ameriku asi nepředstavila, všimli jste si jeho finger tattoo Karl Marx? Takový detaily já můžu. Druhá půlka filmu je ve znamení akce, která za mě byla akorát, ale měla jsem pocit, že se nám z Natashy zachvilku stane Thor, protože je pořád až podezřele rychlejší a silnější. Asi bych bez celovečerního filmu o Black Widow mohla v klidu žít dál, ale každej další film z avengers světa pohladí na duši a tak jsem si i tenhle užila a Nat je za mě stále top ženská postava v téhle sérii, kam se hrabe například Captain Marvel. Navíc jsem na pádící vlak marvel filmů naskočila až nedávno, tudíž pro mě byla Black Widow prvním filmem viděným na velkém plátně a i to dodalo trochu toho kouzla. Fakt mě mrzí, že jsem prošvihla ty velký premiéry předchozích filmů. Třešničkou na dortu je samotná Scarlett, bože to je tak sexy ženská…

Víte co je blbý? Jít do kina a zapomenout si brýle. Na druhou stranu, snímek Matky není zrovna dílo, u kterého by moje zhoršená schopnost zraku nějak uškodila. Pokusů o vtip, tam bylo hodně, já se zasmála všehovšudy 3x a to hlavně proto, že tam obsadili roztomilého pejska. Tváří se to jako filmová komedie ze života... no to potěš, jestli takový život s dětma opravdu je. Během celého filmu jsem přemýšlela spíše o životech lidí v sálu a o tom, jestli se mi změní smysl pro humor, až se stanu mámou a budou mi vtípky o stříkání mléka připadat opravdu ze srdce humorné. Byla jsem v kině s maminou a ta si film užila a tím pádem to byl i pro mě hezký večer. Nejspíše jen nejsem pro tenhle film cílovou skupinou. Příště si snad už brýle nezapomenu a kvalita filmu bude odpovídat kvalitě mého vidění :D

Většinou vyhledávám dokumenty za účelem rozšíření vlastního obzoru. Tenhle dokumentární film je jiný, nepředává kvanta informací, předává emoce a donutí k zamyšlení. Hltala jsem každý záběr a sledovala s úctou, zděšením a s vděčností za to, kde žiju. V prostředí prázdného sálu kina jsem měla pocit, jako by pan Etzler promlouval jen ke mě a o to to bylo silnější. Věřím, že snad každý má nějaké základní informace o Číně a dokáže si představit systém, který je tam nastavený. Dokument se obecné problematiky Číny dotýká jen letmo, což je za mě škoda, protože bych v tom kině klidně seděla o pár hodin dýl. Středobodem filmu je sirotčinec vedený ženami s velkým srdcem, které pro něj obětovaly celé své životy a tvoří s dětmi jednu velkou rodinu. Upřímně, tolik štěstí, jako bylo na tvářích obyvatel sirotčince jsem už dlouho neviděla. V kontrastu jsou pak ukázány záběry ze státních sirotčinců, kde děti ani slovo štěstí neznají. Nedokážu moc popsat, jak mě na konci zasáhla zpráva, že byl tento chudý a přesto štěstím a láskou oplývající sirotčinec vedený více jak 30 let zestátněn a jeho obyvatelé byli přerozděleni do oněch státních sirotčinců. Nechci si ani domýšlet, co se s nimi stalo. Bylo to silný kafe a jen kapka v moři všech hrůz, které se v téhle zvrácené zemi odehrávají. S informacemi, které Etzler o Číně určitě za ty roky života tam má, by mohl vydat desítky celovečerních dokumentů a rozhodně bych šla na každý z nich.